Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angels Dance - 16. kapitola

Kapitola 16
Illium Galenovi pověděl o věcech, o kterých se Jessamy ve svých dopisech nezmínila – o tom, že několik dalších mužů, jak andělů, tak upírů, se jí opakovaně snažilo začít dvořit. Jediným důvodem, proč Galen modře okřídleného anděla neumlátil za to, že byl poslem takových zpráv, bylo to, že mu je Illium řekl se zamračením výrazem a ještě dodal, „Jessamy je příliš zdvořilá na to, aby je poslala do háje, ale každý z těch mužů si je dobře vědom toho, že když na ni budou naléhat příliš a přivedou ji do rozpaků, tak si na ně počká Dmitri.“

Angels Dance - 15. kapitola

Kapitola 15
Nadšení z jejich tance jí kolovalo žilami ještě několik následujících dní, kdy dokončovala své poznámky o Raphaelově teritoriu. Po svém návratu do Útočiště je měla v plánu přepsat do svých historických knih.

Angels Dance - 14. kapitola

Kapitola 14
Galen ukončil trénink dříve, než obvykle. S příchodem zimy se zkrátily dny a v pozdním odpoledni už se snášelo šero blížícího se večera. Na zemi se držela silná vrstva sněhové nadílky, ale nový dnes nepřipadl.
Zamračil se na bojovníky, kteří si mezi sebou špitali o touze svého mistra zbrojíře vrátit se zpět domů, ale nakonec ten štěbetající hlouček nechal být. Patrně už nebyl tak přísný, jako kdysi býval a důvod, proč byl ke svému širokému okolí daleko tolerantnější, byl ten, že byl šťastný způsobem, jakým nikdy dříve nebyl.

Angels Dance - 13. kapitola

Kapitola 13
Galen sledoval Stopaře, který zrovna oblečený v zelenohnědé uniformě zvěda opustil Věž. Upír byl překvapivě dobrý – jakmile splynul s okolním lesem, po něm Galen nezahlédl jedinou stopu. Ale od té doby, co Jessamy opustila svou osamělou pozici učitelky a zapisovatelky dějin v Útočišti, nebyl Stopař jediným mužem, který si jí všiml.
Galen to vše pozoroval, ale nevměšoval se… a pak si všechnu svou frustraci vybil při tréninkách na Dmitrim.

Angels Dance - 12. kapitola

Kapitola 12
Noc plynula bolestně pomalu. Jessamy se nedařilo usnout a s křídlem, které tahala po zemi, jako nejeden z jejích studentů se procházela po Věži. Až se těsně nad ránem, kdy štětec rozbřesku začal na sametově černé obloze vykreslovat první barevné tahy úsvitu, ocitla ve zdejší knihovně.