Angel's blood - 13. kapitola

Ransom s motorkou zastavil až v útrobách Ředitelství Spolku. Sundal si helmu a pověsil ji na řídítka. "No teda, vedeš fakt zajímavej život, Elieanoro."

Elena si položila tvář na cop, který mu splýval dolů po zádech. V tu chvíli se s ním cítila příliš dobře na to, aby mu vyčítala používání toho stupidního jména. Ne jen, že to nebylo její jméno - dobře, podle rodného listu bylo - ale znělo to, jako kdyby jí bylo sto let. Podle Ransoma, byla té noci, kdy se mu svěřila se svým ostudným jménem, řádně opilá. Ale Elena si myslela, že pravděpodobnější verze byla ta, že hacknul nějakou databázi a tu informaci ukradl.



Ransom sáhl za sebe a poplácal ji po stehně. "Bude dneska konečně moje šťastná noc?"
"To určitě." Elena se zakřenila, shodila ze sebe jeho ruku a slezla z motorky. Na Ransomově příliš-hezkém-aby-to-byla-pravda obličeji, se objevil široký úsměv. "Za pokus to stálo." S vysoce posazenými lícními kostmi a sytou, zlato-měděnou pokožkou - poděděnou po jeho Cherokee předcích a to ani nezmiňovala zelené oči poděděné po Irech, kteří se do jeho rodiny dostali skrze krátký pobyt v Australské trestanecké kolonii - byl Ransom dost pěkný na to, aby měla žena chuť, chtít ho olízat, jako zmrzlinu.

Byla skoro škoda, že byli jen přátelé. Skoro. "Kdybych se s tebou vyspala, brečel bys pak, jak mimino."
Ransom si zrovna rozepínal koženou bundu a vykulil na ní oči. "Vždycky jsem věděl, že seš ujetá na nože, ale v posteli? Neni to už trochu moc?"
Elena se k němu naklonila a položila mu ruce na ramena. "V okamžiku, kdy my dva budeme mít sex, přestaneme být přáteli. A to by byla škoda, zlato." Byla to obrovská úleva, dělat zase něco normálního, jako bylo škádlení se s Ransomem.

Chytil ji kolem pasu a odpověděl, "nevíš, o co přicházíš."
"To přežiju." Elena dobře věděla, že Ransom ve skutečnosti nechtěl jejich přátelství pokazit. A v okamžiku, kdy by do hry vstoupil sex, přesně to by se stalo - Ransom se s důvěrnostmi moc dobře nevyrovnával. S Elenou sice nespal, ale vsadila by se, že ho znala sakra lépe, než jeho současná přítelkyně.
"A dokonce ani neprásknu Nyree, žes po mě vyjížděl."
Ransomovi se na obličeji usadil chmurný výraz. "Nyree mě nechala."
"No, to je pro mě novinka. Obvykle všechno 'utnout a zdrhnout' bejvá tvoje doména."
"Řekla, že prej mam problémy se vázat." Při slově vázat, ji pro zdůraznění stiskl v pase, kde ji držel. "Kde sakra na tohle přišla?"
"Ehm, Ransome," Elena ho pohladila po tváři - "tvůj nejdelší vztah, pokud nepočítám sebe a Sáru, byl s Nyree a trval jak dlouho, dva měsíce?"
Ransom se zamračil. "Kdo se sakra potřebuje vázat? Bylo nám spolu dobře. Navíc, když budu chtít, tak ve vteřině, kdy vejdu do baru si můžu najít jinou kočku."

Navzdory všem vlastním problémům - práce, která znamenala jistou smrt, perverzní upír, supermocný archanděl - Elena obrátila veškrou svou pozornost na Ransoma. "Vau, když jsem se nedívala, tak zamrzlo peklo. Tobě na ní záleží."
Ransom spustil ruku zpátky k tělu. "Nechal jsem jí k sobě dokonce nastěhovat nějaký věci. Holčičí serepetičky."
Což Elena předpokládala, mělo pro Ransoma význam rovnající se oddacímu listu.
"A?"
"A co?"
Vycítila, že to bylo všechno, co z něj dostane a změnila téma. "A to je tvůj plán? Jít ven a nabrnknout si nějakou jednorázovku?"
"A z tebe je teď morální policie?"

Elena chtěla pokrčit rameny, ale svaly jí zaprotestovaly a výhružně připomněly, proč je před několika minutami přepnula. "Hej, jestli si ty a Nyree chcete najít nový partnery, mně do toho nic neni."
Ransom zbledl vzteky. "Jestli na ní nějakej šmejd jenom sáhne, bude po zbytek svýho mizernýho života mluvit o oktávu vejš."
"Tohle bys měl možná říct Nyree." Elena usoudila, že to bylo maximum, co mu mohla o vztazích poradit. Bylo na čase vrátit se k noční můře, ve kterou se její život proměnil. "Teď koukej zvednout ten svůj roztomilej zadek náčelníku, potřebujem se dostat za Sárou."
"Sára už je na cestě," odpověděl jí a s ladnou elegancí, ze které většině žen tekly sliny, se pohodlněji rozvalil na motorce. "Když si zavolala, že potřebuješ vyzvednout, řekla mi ať hejbnu zadkem a ujistim se, že zůstaneš schovaná, dokud nezjistí, co se děje."

Elena si vzpomněla, co Sára naznačovala o sledování uvnitř Spolku. Raphael tam měl špehy. Ruce se jí zaťaly do pěstí. "Nesnášim chlapy."
Ransom se napřímil a z obličeje mu vymizely veškeré emoce. "Co se stalo?"
Eleně bylo v tu chvíli jasné, že kdyby mu to řekla, Ransom by byl připravený vyrazit na lov archanděla spolus ní. Nazývala ho občasným-kamarádem, protože měli sklon se většinu času hádat, ale když šlo do tuhého, Ransom jí vždycky kryl záda. Tohle byla ale soukromá válka. "Osobní problémy," odpověděla mu ve chvíli, kdy se otevřely dveře výtahu a v nich stála Sára.

Vykročila směrem k nim. Byla to drobná žena, s kůží v barvě skořicové kávy a velkýma hnědýma očima, které zvýrazňovaly husté, tmavé vlasy, sestříhané do mikáda s ofinou. Měla na sobě padnoucí, vínový kostýmek s bílou blůzou, který na dálku křičel - jsem paní ředitelka - a lodičky na deseti centimetrových podpadcích. "Smrdíš, jak kdybys běžela maratón," pozdravila Elenu. "A ty" - podívala se na Ransoma - "vypadáš, jako kdyby tě vyhodili z nepovedený šou o motorkách."
"Hej!" Ohradil se Ransom. "Náhodou, jsem úředně schválenej motorkář."
Sára ho ignorovala a místo toho vrhla pronikavý pohled na Elenu. "Ellie, zlato moje, prosím tě, vysvětli mi, proč byla moje kancelář bombardována telefonáty o, cituju" - pokrčila ve vzduchu prsty- "zákeřným upírovi na útěku, šílený, nože-vrhající maniačce a tohle je moje nejoblíbenější - atentátnici s pistolí!"

"Můžu to vysvětlit." Odpověděla Elena.
Sára si založila ruce na prsou a začala poklepávat módní lodičkou. "Vysvětlit, proč si vytáhla nejenom nůž, ale i pistoli? Bože, doufám, že si ve skutečnosti bez povolení nepoužila ani jedno, protože, jestli se to donese Úřadu na Ochranu Upírů, tak jsme v háji."
Elena se podrbala na zátylku. "Extrémní okolnosti. Snažil se ze mně udělat svojí postelovou kamarádku. Já to odmítla a on mě pronásledoval."
Ransom v sobě udusil zvuk, který podezřele připomínal smích. "Proč si ho proboha odmítla? Si na suchu už jak dlouho? Asi tak věčnost?"
Elena se na něj nevraživě podívala a pak svou pozornost vrátila spět k Sáře. "Víš, že bych zbraň na veřejnosti lehkomyslně nikdy nepoužila."
Sára jí zvednutím ruky zastavila. "Jak přesně si 'odmítla' tu jeho nabídku?"
"Podřízla jsem mu krk."

Ticho v garáži přerušoval jen někde v dálce zvuk odkapávající vody. Sára na ní prostě jen zírala a stejně tak Ransom.Pak, se ten idiot chlap začal hystericky smát a smál se tak moc, že se zřítil z motorky na špinavou, betonovou podlahu garáže. Ale ani to ho nezastavilo.

Elena by ho nejraději nakopla, ale on by ji pravděpodobně chytil za nohu a stáhl k sobě na zem. "Ztichni, nebo udělám to samý i tobě."
Ransom se snažil přestat smát. Ale neuspěl. "Ježíši Ellie. Ty seš prostě hustá!"

"Co seš s naprostou jistotou," zamumlala Sára, "je magnet na problémy."
"Já-" začala se hájit Elena. Sára ale znovu zvedla ruku do vzduchu a začala odpočítávat na prstech. "Kvůli tobě mám záznamník plnej zpráv od guvernéra a zatracenýho Prezidenta Spojenejch Států Americkejch." Jeden prst dolů. "Kvůli tobě si polovina New Yorku myslí, že je na útěku zákeřnej upír." Další prst dolů. "Kvůli tobě mám o další tři šedivý vlasy víc!"

Na tohle se Elena zakřenila. "Taky tě mám ráda."
Sára zakroutila hlavou a konečně překonala vzdálenost, která je dělila a s dravou silou Elenu objala. Po tolika letech přátelství už problém s rozdílem jejich výšek dávno vychytaly. Elena se trochu ohnula, Sára si stoupla na špičky a setkaly se uprostřed. Když se po chvíli pustily, Sára se Eleně zadívala do očí. "Jak velkej je ten problém, Ellie?"

Elena se kousla do spodního rtu a přejela pohledem z Ransomova, najednou střízlivého výrazu, zpátky k Sáře. "S Raphaelem jsme měli drobný … nedorozumění." Nebyla si jistá, proč to na něj nepráskla. Možná, proto, že byla vyděšená, co by mohl jejím přátelům udělat - lovci nebo ne, archandělovi se rovnat nemohli. Nebo v tom bylo něco daleko nebezpečnějšího. "A Dmitri si patrně myslí, že jsem k mání."
"To je ten upír, co tě naháněl?" Ujišťovala se Sára. "Raphaelův šéf ochranky?"
"Jo, to je on." Elena si prohrábla rukou vlasy. "Nebudete tomu věřit - ale když jsem mu podřízla krk, vzrušilo ho to. Je přesvědčenej, že jsem to nejchutnější, od doby, co vymysleli mraženou krev na špejli."
"Nic takovýho, jako krev na špejli neexistuje." Samozřejmě, že to řekl Rasnom.
"No právě!" Vyhodila Elena rukama do vzduchu. "A já rozhodně nedělám do žádnejch ujetejch upírskejch hrátek!"
"Dobře, tohle není tak strašný, jak jsem si myslela," zamumlala Sára. "Myslíš, že podá stížnost u ÚOU?"

Elena si vzpomněla na vzdušný polibek, který ji Dmitri poslal. "Ne. Na to se moc dobře baví."
"To je dobře pro Spolek, ale ne moc dobře pro tebe." Sára začala opět poklepávat botou. "Tak jo. Ty se schováš v podzemním Sklepení a zůstaneš tam, dokud se nespojíš s Raphaelem a nepřesvědčíš ho, aby Dmitrimu přitáhl uzdu. A mezi tím, se Ransom postará o tvýho nápadníka-"
"Ne," přerušila ji Elena.
Ransom se postavil a oprášil si zadek. "Si myslíš, že ho nezvládnu?" ohradil se naštvaně.
"Nebuď ješitnej," odsekla mu Elena. "Dmitri má ty aromatický schopnosti." A Ransom byl rozený lovec. Nebyl sice tak vnímavý, jako Elena, ale stačilo to, aby byl náchylný.
Rozhostilo se další ticho. Sára se podívala z Eleny na Ransoma. "Dobře, novej plán. Pokud se tu pan Upír ukáže, pošlu na něj Hildu."

Hilda byla člověk. Dokázala by vzpírat auto a byla jedním z mála jedinců, kteří byli vůči upířím schopnostem imunní.

"Do hajzlu." Ransom se k nim otočil zády a začala z něj sršet série nadávek, ze kterých by se oloupala barva ze zdí - kdyby byly v garážích zdi vymalované.
"Vzhledem k tomu, že jsem tu na nic, se pudu zpít do němoty."

Elena mu položila ruku na zaťaté svaly na ramenou. "Není pravda, že si nám na nic. Seš kus sexy chlapa a já nevim, jestli Dmitri nedělá do ženskejch i do chlapů. Tak na mě nebuď naštvanej za to, že tě chci zrovna před tímhle chránit. Kdyby to bylo obráceně, choval by ses stejně."

"Jo, nebylo moc příjemný bejt oblbnutej upířim aroma a probudit se nahej s upíříma kousancema po celym těle." Elena nečekala, že by tuhle nehodu vytáhl. Nikdy dřív to neudělal. Možná, že tahle Nyree pro něj byla dokonce lepší, než si Elena původně myslela. "No právě," zamumlala. "Máš pravdu, možná bude lepší, když s takovouhle náladou za Nyree nepudeš. Mohl bys jí ublížit. Radši se di opít."
Ransom podrážděně vydechl.
"Stejně nebude doma." Pokračovala Elena a když se její nejlepší přítelkyně chystala vložit do hovoru, Elena na Sáru rychle posunkovala "Buď zticha".

"Vzhledem k tomu, že je na tebe zrovna naštvaná, by se mohla chtít dobře pobavit - cos řikal, že dělá?"
"Knihovnici."

Ransom chodil s knihovnicí? "Vsadim se, že využila šance a oblíkla si nějaký kraťoučký sexy ša-"
Ransom nasedl na motorku a odsvištěl z garáže takovou rychlostí, že mu sotva stihla uskočit z cesty. Elena si oprášila ruce. "Tak tohle jsem zvládla výborně." A byla to pravda, protože neměla ponětí, jak měla věta se sexy oblečenou knihovnicí pokračovat.

"On to s ní fakt myslí vážně?" Zeptala se udiveně Sára. "Jako, že jí chce na víc, než jen do postele?"
"Jo." Elena si provlíkla palce za poutka džínsů a zhoupla se na patách. "Nemam Sklepení ráda."
"To máš fakt blbý." Ze Sáry byla v momentě zase ředitelka Spolku. "Nehodlám přijít o svýho nejlepšího lovce - a opovaž se vyžvanit Ransomovi, že jsem něco takovýho řekla - kvůli chtíčem-posedlýmu upírovi. "Mazej do výtahu."

Elena nastoupila za Sárou do výtahu a odsunula panel, který skrýval přídavnou klávesnici. Zadala kód, umožňující přístup do tajného úkrytu, který v nějaké formě, existoval v každé budově Spolku a pak panel opět zasunula na své místo. "Je pravda, že v Los Angeles maj úkryty ve výtahovejch šachtách?"
Sára přikývla. "Maj jenom takový malý, propojený místnůstky, který působěj ukrutně ztísněně. My to tu máme daleko vychytanější."
Dveře výtahu se otevřely a odhalily pohled na podzemní chodby, jejichž stáří se datovalo do doby prvního Amerického Spolku - jehož historie byla částečně důvodem, proč New York fungoval jako trvalé sídlo Ředitelství Spolku a také jako Ředitelství pro celé Spojené Státy Americké.

"Možná to máme vychytanější," řekla Elena a vystoupila z výtahu, "ale vsadim se, že oni nemusej uskakovat před masožravejma broukama, který si rádi pochutnávaj na lidskym mase." Základy budovy, které měla Elena před sebou, byly opravdu masivní, ale kam oko dohlédlo, všude viděla jen špinavou zem. I kdyby se někomu nepovolanému podařilo se sem dostat, pravděpodobně by se vrátil zpátky dřív, než by mohl odhalit pravdu.

"Drsný lovkyně upírů jedí brouky k snídani." Sára se sice pokusila o odlehčený komentář, ale výraz její tváře zůstal vážný. "Seš v pohodě? Já musim nahoru a začnu napravovat škody."
Elena přikývla, ale sáhla na dveře výtahu, aby zabránila jejich zavření. "Řikalas, že ti volal i Prezident?" Pokusem o prodloužení rozhovoru se Elena snažila zmírnit pocit strachu, který se jí bez upozornění vetřel do mysli, jakožto reakce na něco, čemu zatím nerozuměla.
Sára přikývla. "Viděl tu nahrávku - chtěl vědět, jestli se má začít strachovat nějaký rostoucí vlny krví-posedlejch upírů."
"Nervózní chlápek."
Sára si místo odpovědi odfrkla. "Uvědomuješ si, kolik přesně upírů tě nahánělo? Prostě zůstaň schovaná a usmiř se s Raphaelem - nemůžu uvěřit, že vůbec něco takovýho řikám - jak nejrychlejc to bude možný."

Když se dveře výtahu zavřely a Elena se ocitla v naprosté temnotě, nebyla si jistá, jestli ještě vůbec někdy, chtěla s Raphaelem mluvit. Bezděčně jí cuklo v ruce, když si její tělo vybavilo, jak ji Raphael přinutil, aby si ublížila. A od tohoto okamžiku neuběhlo ani 24 hodin a ona po něm toužila. Elena pevně stiskla rty. Možná si ten parchant s její hlavou pohrával od samého začátku, nechával ji věřit, že se rozhoduje sama za sebe a přitom ji nenápadně nutil tančit, podle toho, jak on pískal. "Což by vypovídalo o tom, že on je skutečně archanděl a já naprostej idiot," řekla, popošla deset kroků doleva a pak se po hmatu dostala k patě základového pilíře. O pár minut později vyhrabala - doslova - skryté zásoby voděodolných pochodní. Po té, co se ujistila, že ta její funguje, ztrávila několik dalších minut tím, že zbylé zásoby zase zahrabala, pro lovce, který přijde po ní. Když byla hotová, vydala se na cestu skrz betonovo-kovovou džungli základů budovy.

Než se dostala ke dveřím Sklepení, trvalo jí to deset minut. Vypadaly, jako by vedly to nějakého feťáckého brlohu - byly celé zkroucené, pografitované a měly v sobě spousty střelných děr. Elena ale věděla, že za nimi jsou další dveře, které byly z dvaceticentimetrové čisté oceli. Posvítila si pochodní na klávesnici, která působila dojmem, že je dávno rozpadlá a nefunkční a zadala kód.

Vítej Eleno.

Zobrazilo se na miniaturní obrazovce a o vteřinu později se z otvoru ve dveřích vysunul sítnicový scan. Elena se do něj svědomitě podívala a o dvě minuty později byla vpuštěna dovnitř. To ale znamenalo, že prošla teprve přes první kontrolu. Úkryt byl navržen tak, aby odolal i v případě, že by byl lovec přinucen vzít s sebou dovnitř nepřítele.

Elena stála ve zdánlivě bezpečné místnosti z oceli a čekala, až jí Vivek pustí skrz druhé dveře. Ve chvíli, kdy se dveře otevřely, byla Elena proscanována několika laserovými paprsky, které zaznamenaly všechny její zbraně a i nepřítomnost těch biologických a chemických.

"Barev, Elena."

Ozvalo se ze skrytých reproduktorů. "Barev Vivek. Jaký je dneska počasí v Arménii?" Správce Sklepení měl slabost pro cizí jazyky a postupem času se z toho stala jejich hra, hádat původ pozdravů, které Vivek použil.

"Zataženo, s tří procentní možností deště."
Elena se zakřenila a zamířila dolů hlavní chodbou. "Jaký máš pro mě dneska plány, Ó Velký Znalče Všeho?"
Vivek se zasmál. Byl schovaný v malé, bombu-vzdorné, vodě-vzdorné, zemětřesení-vzdorné a pravděpodobně i konci-světa-vzdorné místnosti uprostřed Sklepení. "Scrabble."

"Už se nemůžu dočkat. Pořád mi dlužíš tři sta babek."
"Nic ti nedlužim, protože si podváděla." Elena v jeho hlase zaslechla slabý náznak malichernosti, ale to byl prostě Vivek. Neměl na výběr a musel ve Sklepení žít dvacet-čtyři hodin denně.

Nahoře, v normálním světě, jsem jenom přítěž, zato tady dole jsem král.


O tom se s ním nemohla dohadovat. Vivek ve Sklepení ovládal opravdu všechno. "Dej mi pár minut, potřebuju sprchu." Raphael sice nebyl upír, ale ta jeho nefalšovaná, mužná esence se jí stejně vypálila do mozku i do kůže - zkrátka do každého póru těla. A Elena se toho potřebovala zbavit.