Jak je možné, žes ji ztratil?" ptal se Raphael Dmitriho a při tom se na něj netečně díval.
"Podřízla mi krk."
Raphael přelétl pohledem upírovu čistou košili a vlhké vlasy. "Jestliže si měl čas se umýt a převléct, pak se to muselo stát hned po té, co odešla."
"Ano. Neměla zájem o doprovod."
"Vyprovokoval si její útok?" Raphael se ptal naprosto klidným hlasem, protože na odpovědědi mu vůbec nezáleželo. Byl to pouze test Dmitriho loajality.
"Chtěl jsem ji ochutnat."
Raphael bez varování zaútočil. Zlomil Dmitrimu čelist a pak s ním mrštil o zem. "Řekl jsem ti, že se k ní nemáš přibližovat. Zpochybňuješ snad moji autoritu?"
Upír se zvedl ze země a čekal, než se mu čelist zhojila natolik, aby mohl promluvit. "Bojovali jste spolu."
"Ano, ale své rozkazy jsem neodvolal."
Dmitri sklonil hlavu. "Omlouvám se, pane. Neuvědomil jsem si, že její krev patří tobě." Dmitri měl v očích vepsané zklamání, ale ani náznak rebelství. "Jsem překvapený, žes mi jen zlomil čelist."
S oslňující bystrostí naprostého Ticha, Raphael poznal, že to Dmitri myslí upřímně. "Potřebuji, abys byl schopný fungovat. Máme práci."
"Mohu ji vystopovat." Odpověděl Dmitri.
O tomto tajemství nevěděl žádný smrtelník. Upíři, jako on, kteří získali schopnost uchvátit lovce, pomocí svůdné vůně, také někdy mohli tuto schopnost použít proti svému nepříteli obráceně.
"To nebude nutné." Toto byl Raphaelův lov - a on tušil, kam měla Elena namířeno. A pokud by se ukázalo, že se zmýlil, věděl, koho se na její úkryt zeptat. Raphael neměl nejmenší pochybnosti, že by mu na jeho otázku odpověděli.
"Co chceš, abych udělal?" Zeptal se Dmitri a jeho hlas už byl téměř normální. Byl dost starý na to, aby se většina jeho zranění - zvláště těch, která nezahrnovala žádnou, nebo téměř žádnou ztrátu krve - zahojila poměrně rychle.
"Sežeň mi adresu Ředitelky Spolku a také Ransoma Winterwolfa."
(*pozn. překladatele: Winterwolf = Zimní vlk, nebo třeba Polární vlk, ale jednoslovné příjmení v češtině z toho fakt nevymyslim :o)
Děkuju.
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazat