Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's blood - 15. kapitola

Elena vytvořila slovo "skrýt" a pak čekala, zatímco Vivek přemýšlel, nad svým dalším tahem. "Mohlo by to být ještě v tomhle století, Ví?"
"Trpělivost." Vivek dál bez sebemenšího pohybu přemýšlel, ale nebyl to akt dobrého sebeovládání. Když byl ještě dítě, stala se mu nehoda a on přišel od ramen dolů o schopnost pohybu. Kdyby se mu to nestalo, byl by rozeným lovcem.

Místo toho, kromě jeho značných povinností, jako Správce Sklepení, fungoval také jako oči a uši Spolku. Jeho špičkové kolečkové křeslo mělo zabudované bezdrátové připojení, díky kterému často věděl, co lidé o Spolku řeknou, ještě dříve, než ta slova opustila jejich rty.



Vivek něco zašeptal a písmena na obrazovce počítače zformovala slovo "domov". "Co budeš dělat teď, Ellie?" Bylo jí jasné, že nemá na mysli další tah ve hře. Začala si poklepávat prsty o nohu. "Potřebuju mluvit se Sárou."
"Víš, že máš zachovat rádiovej klid."
"Tak jí zavolej ty - řekni jí, že je v nebezpečí. Každýmu dojde, že ona bude určitě vědět, kde jsem." A nebyl to Dmitri, koho se Elena obávala.

Vivek použil hlasový příkaz, aby se otevřely dveře, kterými vešla dovnitř. "Běž. Já jí zavolám a pak tě zase pustim dovnitř."
Elena na jeho dětinskost neměla náladu. "Já ti nehodlám ukrátst žádný kódy!"
"Běž, nebo nikam volat nebudu."
Odstrčila se od počítačové konzole a odešla pryč. "Pospěš si." Když se za ní dveře zavřely, posadila se na zem a zády se o ně opřela. Doteď ji nenapadlo, že by v nebezpečí mohl být i Ransom. Nebyla zvyklá o něm přemýšlet jako o zranitelném. O Sáru by se také tolik nebála, kdyby neměla dítě. Nejen, že se Sára o sebe dokázala postarat, ale její manžel, Deacon, byl nebezpečný parchant. Ale Bože, Zoe byla tak maličká. Za Elenou se dveře opět otevřely. "Sára s tebou chce mluvit." Vivekův hlas zněl podrážděně.

Vešla zpět dovnitř a viděla ho, jak trucovitě odjíždí do stíněné místnosti, což znamenalo, že Sára nechtěla, aby slyšel, o čem se baví. Elena zamrkala. Když Vivek trucoval, život ve Sklepení se stal velmi nepohodlným - nepříjemné teplotní změny, divně zapáchající vzduch, jídlo, které chutnalo jako piliny. Jednou tady dole musela ztrávit celé čtyři týdny v době, kdy se Vivek pohádal se Sárou. A to byl sakra podělanej měsíc.

Ale Vivekovi nálady ji netížily, ne, když šlo o Sářin život. Elena zvedla starodávný telefon. Byl tak starý, že byl nehacknutelný. "Sáro, musíš sbalit rodinu a všichni musíte sem dolu."
"Ředitelka Spolku se nebude schovávat." Sářin hlas byl nelítostný, prozrazoval její odhodlání, které jí dodávalo sílu udržet si svoji pozici v profesi, která byla zaplavená testosteronem.

"Nebuď pitomá!" Elena zaťala pěst tak silně, že si do dlaně nehty vyryla půlměsíce. "Dmitri není žádný upíří novorozeně. Je to Raphaelův šéf bezpečnosti!"
"A to je další věc, kterou spolu musíme prodiskutovat - jak přesně velký 'nedorozumění' jste s Raphaelem měli?"
Eleně ztuhla krev v žilách. "Proč se ptáš?"
"Protože, když jsem se vrátila do kanceláře, čekala na mně nová zpráva - on tě hledá, Ellie."
"Já si s ním promlu-"
"Ty se k němu v žádnym případě nepřiblížíš," odsekla Sára. "Tys tu zprávu neslyšela. Pokud by mohlo nabroušený ostří mluvit, znělo by přesně tak."

Elena zanadávala. Co se sakra stalo mezi jejím odchodem z Věže a tou zprávou? Raphael ji přece nechal odejít. Tak proč po ní teď šel? "Jseš si jistá, že byl tak moc naštvanej?"
"Naštvanej není zrovna slovo, který bych použila. Smrtonosnej, by se hodilo víc." V Sářině hlase zaznívaly opravdové obavy. "Co si udělala, že si nasrala archanděla?"

Eleně se vybavil pocit nebezpečí, který z něj vyzařoval, jako sálající žár.
"Byla to jeho chyba, kdyby se na chvíli zastavil a přemejšlel o tom, uklidnil by se."
"Archandělé nejsou zrovna dobří s omluvami." Z každé Sářiny vyřčené slabiky odkapával sarkasmus. "Nezáleží na tom, co udělal, budeš se před nim muset plazit, nebo tě rozpráší na popel."
"Nebudu se plazit." Před nikým. "A ty to víš."
"Samozřejmě, že to vim, troubo. Šlo mi o pointu."
"Pointou je, že je po mně." Protože ona se tomu bastardovi omlouvat nebude. Ani, aby si zachránila svůj vlastní život.
"Tak nějak."
"To dokazuje mojí pointu."
"Což je?"
"Že potřebuješ dostat Zoe a Deacona do úkrytu. Jestli po mně Raphael jde, nejdřív pude po tobě a po tvojí rodině, aby zjistil, kde jsem." Elena se odmlčela, aby polkla zlobu. Její vlastní život byla jedna věc, ale … "Nenechám kvůli svojí hrdosti ohrozit tvojí rodinu. Zavolám mu a-"
"Ztichni." Přerušila ji jedním, tichým slovem Sára. Zuřivým slovem. "Dostanu Zoe z města pryč. Já s Deaconem se o sebe dokážem postarat."
"Omlouvám se, Sáro."
"Ty sis fakt myslela, že bych tě nechala zaprodat duši?" S touto větou Sára zavěsila.

Eleně bylo na nic, ale věděla, že jí její nejlepší kamarádka odpustí. Navíc, naštvaná Sára, znamenalo okční Sára. Když se chystala zavěsit sluchátko, zaváhala. Rychlý pohled jí odhalil, že Vivek k ní byl otočený zády. Riskla to a zmáčkla tlačítko ukončení hovoru, pak rychle vytočila jiné číslo, mimo budovu. "Zvedni to," zašeptala, když telefon na druhé straně zvonil a zvonil.

"U telefonu Beth Deveraux-Ling."
Když Elena zaslechla ten známý hlas, vehnalo jí to slzy do očí. S nemilosrdně nacvičenou snadností se ovládla. "Beth, tady je Elena."
"Proč pořád používáš to jméno?" Zeptala se Beth a Elena mohla téměř vidět, jak se její sestra zamračila.
"Víš, že tatínek dává přednost tomu, když používáš svoje celé jméno, nebo Nell, když už ho musíš zkracovat."
"Beth, já na tohle nemam čas. Je tam Harrison?"
"Harry s tebou nerad mluví." Beth se ztišila. "Ani nevím, proč s tebou mluvím já, když si mého manžela udala andělovi."
"Ty víš proč jsem to udělala Beth," připomněla jí Elena. "Kdybych ho tenkrát nepřivedla, další lovec by dostal rozkaz ho popravit. Andělé nemají rádi, když přicházejí o svůj majetek."
"Můj manžel není ničí majetek!" Beth zněla, jako by se mohla každou chvíli rozbrečet. Elena si prsty promasírovala spánek. "Bethie, prosím, dej mi Harrisona. Tohle je důležitý." Její sestra byla krapet vyšinutá a neskutečně rozmazlená. "Je to opravdu důležitý, Beth."

Následovala umanutá pauza, ale nakonec Beth konečně ustoupila. Elena čekala několik vteřin, během nichž sledovala Vivekova záda. V momentě, kdy opustí stíněnou místnost, bude o tom hovoru vědět, ale ona to musela udělat. A pro Spolek to nepředstavovalo žádné nebezpečí - i kdyby se někomu podařilo její hovor vysledovat, všechno bylo zabezpečeno tak, aby se ukázal 'neznámý volající'.

"Eleno?"
Elena byla opět v pozoru. "Harry, poslouchej, potřebuju-"
"Jediný, co potřebuješ, je poslouchat mě," přerušil ji Harry.
"Nemám čas na tvoje-"
"Pokoušim se ti pomoct, Eleno." Zazněla jeho ostrá výčitka. "Sice nevim proč - možná se nechci stát švagrem lovkyně, která skončí napíchnutá na klacku uprostřed Times Square! Nemůžu uvěřit tomu, že si dokázala urazit někoho Dmitriho postavení."
Elena ztuhla. "Ty o tom víš?"
"Samozřejmě, že o tom vim. Dmitri je nejstarší upír v oblasti a pokud se mnou můj pán nechce mluvit tváří v tvář, zodpovídám se přímo jemu." Harrisonův hlas se změnil v zatrpklý. "A že jsem měl od doby, cos zmařila moje šance na útěk, s Andreasem docela dost rozhovorů."
"Sakra, Harry. Podepsal si smlouvu. A podepsals jí vlastní krví!"
"Neočekávám, že bys pochopila, co znamená rodinná loajalita," odpověděl jí a ta slova se jí zapíchla přímo do srdce.
"Ale předpokládám, že je pro tebe tvůj život důležitý."
"Zavolala jsem, abych tě varovala," vycedila Elena skrz zaťaté zuby a odmítla nechat si ublížit slovy svého pitomého švagra.
"Ty seš možná upír, ale Beth je smrtelná."
"Ne na dlouho. Zažádali jsme o její Stvoření."
Eleně ztuhla krev v žilách. "Opovaž se jí do toho zatahovat. Má vůbec ponětí, k čemu se upsala, nebo si jí řekl, že je to všechno procházka růžovou zahradou?"
"Oh, věř mi, Elieanoro, my víme, že to není dokonalý, ale znamená to nesmrtelnost. A je mi jasný, že ty to nedokážeš pochopit, ale já Beth miluju a nechci ztrávit věčnost bez ní."

To Elenau zarazilo, protože přes všechny jeho chyby, Harrison Ling opravdu vypadal, že svoji ženu miluje.

"Podívej, Harry, o tomhle se můžeme dohadovat někdy jindy - než se tohle přežene, schovej se před Dmitrim."
"Proč bych se měl schovávat?"
"Pokusí se z tebe dostat, kde bych mohla bejt."
"Už se mě ptal a já mu řekl, že nemám nejmenší ponětí," odpověděl jí Harry. "Vzhledem k tomu, že působil, že pravděpodobně ví, jak blízká si seš se svojí rodinou, mi to uvěřil."
"Prostě jen tak?" Elena se zamračila. "Žádný vyhrožování?"
"Samozřejmě, že ne. Jsme přeci civilizované bytosti."

Elenina mysl jí toto tvrzení vyvrátila vzpomínkou na Dmitriho úsměv ve chvíli, kdy mu z krku proudila krev.
"Fajn." Zašeptala. "Hlavně, že jste v bezpečí."
"Kde seš, Eleno?"
Každý z jejích instinktů na ni křičel varování. "To nepotřebuješ vědět."
"Přihlaš se," naléhal na ni. "To jsem měl na mysli, když jsem říkal, že je pro tebe tvůj život důležitý - pokud se vzdáš, Dmitri by mohl být shovívavý. Taky by si mohla pomoct nám, kdybys nechala mně, abych tě k němu odvedl. Beth se mnou souhlasí."

To bylo všechno, co pro něj i Beth znamenala, pomyslela si Elena a odmítla si připustit tu zdrcující bolest, která se jí usadila na hrudníku - příhodná laskavost, kterou mohli prokázat svou oddanost.

"Kdy ses stal Dmitriovým poskokem, Harry?"
Následovalo prudké syknutí a slyšitelný nádech. "Fajn, nech se zabít. Už jsem se zmínil, že Dmitri po tobě pátrá na rozkaz jeho pána?"
"Co?"
"Říká se, že Raphael se stal chladným."
Elena neměla tušení, co to znamená, ale Harryho tón jasně říkal, že to nebylo nic dobrého.
"Dík za varování."
"Je to víc, než si udělala ty pro mě."

Vivek se začal otáčet.

"Musim končit." Elena ve vteřině zavěsila.
Vivek opustil stíněnou místnost a okamžitě zamířit ke svému počítači. Očekávala výbuch vzteku, až přijde na ten nepovolený hovor, ale místo toho si jen povzdechl a zakroutil hlavou. Pak se i s křeslem otočil a zadíval se na ní. "Proč se vůbec namáháš, Ellie?"
To s ní otřáslo daleko víc, než cokoli jiného, co mohl udělat. Podlomila se jí kolena a složila se do židle. "Je to moje rodina."
"Zavrhli tě, protože ses jim odmítla podřídit." Vivek se zamračil. "Věř mi, že o zavržení vim svoje."
"Já vim, Ví." Po nehodě, ho jeho rodina umístila do ústavní péče. "Ale nemůžu nechat Beth zranitelnou, když mám možnost jí ochránit."
"Je ti jasný, že ona by tě udala, kdyby na to přišlo?" Jeho hlas byl trpký jako černé kafe. "Je vdaná za upíra. A on je pro ní na prvním místě."
Elena s ním nemohla nesouhlasit, ne když jí v hlavě stále zněla Harrisonova slova. Její vlastní rodina ji chtěla udat vysoce postavenému upírovi. Nezáleželo jim na tom, co by jí ten upír - a nebo spíš, jeho pán - mohl udělat.

"Takoví prostě jsou," zašeptala, "ale já taková nejsem."
"Proč ne?" Vivek se s křeslem otočil zpět k počítači. "Proč se vůbec staráš? Stejně pro ně nikdy nebudeš dobrá."
Na tohle Elena odpověď neměla a tak odešla. Přesto se jí Vivekova slova zavrtávala do mysli stále hlouběji.
Bolestně hlouběji.

"Hej, Ellie!"
Elena zvedla hlavu a spatřila další lovkyni, která se opírala o dveře jedné z místností na spaní. Vysoká, štíhlá, s dlouhými, rovnými, černými vlasy a přísnýma hnědýma očima - Ashwini byla sakra dobrej stopař. Taky byla pěkně šílená a to byl důvod, proč ji Elena měla ráda.

"Hej Ash." Pozdravila ji Elena a byla vděčná, za vyrušení z přemýšlení, které tížilo její mysl, i když jen na pár minut. "Myslela jsem, že seš v Evropě."
"Byla sem. Před pár dny jsem se vrátila."
"Ty si už byla zpátky, když si volala Sáře?" Bože, bylo to skutečně teprve včera?

Ashwini přikývla. "Jo. Můj lov měl nečekanej zvrat."
"Co se stalo?" Zeptala se Elena a přinutila se zůstat myšlenkami v přítomnosti.
"Zatracenej Cajun."
"Ale...?"
"Když jsem se k němu konečně přiblížila, najednou přišel k rozumu a dohodl se s andělem, kterej mě na něj poslal." Ash přivřela oči. "Jednoho dne z něj udělam krmení pro aligátory."
Elena se zakřenila. "A čím se pak my ostatní budeme bavit?"
"Di do háje." Řekla Ashwini s úsměvem, pak zývla a zvedla ruce, aby se protáhla, jako kočka. "Spim tady dole tak ráda."
"Ty máš ráda tohle prostředí?" Elena protočila oči. "A jak bylo v Evropě?"
"Stálo to za prd. Byla jsem na území Urama."
Elena zpozorněla. To nemohla být náhoda - Ash byla krapet strašidelná s tou svojí schopností předvídat.

"A jak to tam vypadá?"
Druhá lovkyně jen pokrčila rameny, ten pohyb byl hbitý a nevědomě ladný. Podle drbů, které proudily Spolkem, byla Ash, než se stala lovkyní Spolku, trénovanou tanečnicí jedné prestižní agentury. Ransom se jí jednou ptal, jestli by mu zatančila. Trvalo téměř dva týdny, než mu zmizel monokl.
"Uram zmizel," řekla z ničeho nic Ash. "A místní se bojej vlastního stínu - myslej si, že je sleduje."

Elena postřehla záblesk v Ashiných očích. "A ty si myslíš něco jinýho?"
"Něco se tam stalo. Nikdo neviděl ani jeho asistenta Roberta Sylese. A Boby se rád ukazuje před kamerama." Ashwini znovu pokrčila rameny. "Řekla bych, že společně po něčem jdou. Možná po nějakejch andělech. Však se to brzo dozvíme." Další zývnutí.
"Měla by ses ještě prospat."
"Ne, už jsem se vyspala. Ale musim se osprchovat - za hodinu odsud vyrážim." Ash se otočila k odchodu. "Oh a El, zaslechla jsem ještě něco - zhruba ve stejnou dobu, kdy Uram zmizel, se tam našlo pár těl bez hlav a vypadalo to, že ti chudáci byli jeho sloužící. To musel bejt sakra velkej záchvat vzteku. Máme kliku, že nemusíme lovit tyhle archandělský parchanty."
Elena přikývla, ale cítila, že na ni jde slabost. "Jo, máme kliku."

3 komentáře: