Angel's blood - 26. kapitola

Elenin žaludek se tentokrát nevzbouřil. Tohle očekávala. "Takový druh věcí - nechávat si trofeje, výsměch, nebo v tvym případě dávání darů - je chování, přirovnatelný k upírům, u kterejch poprvé převezme kontrolu krvežíznivost. A v tomhle momentě už maj blíž ke zvířatům, než k lidem."
"To my víme, lovče." Michaela ze svého posledního slova udělala urážku a smazala tak veškerou vřelost, kterou v Eleně vyvolala svým přístupem ke zvířatům.

"Pak k tomu nemám víc, co říct." Neměla nic, co by ještě mohla dodat a nemělo cenu předstírat něco jiného. Žádný lovec nikdy nestopoval archanděla. "Ještě něco ti řeknu - Uram je daleko troufalejší, než jakejkoli upír. Byl tady a klepal ti na okno." Viděla, jak se Michaela otřásla a nemohla ji vinit z toho, že ji to poděsilo. "Pokud bude touhle rychlostí pokračovat, během jednoho tejdne pokročí ze zvířecí fáze a začne bejt velice vypočítavej."



"Tak brzy?" zeptal se Raphael.
Elena přikývla. "Většina prvních vražd degenerujících upírů je nepořádná, jako bylo to, co jsme viděli ve skladišti. Ale tohle bylo taky udělaný v tajnosti. Věděl, že pokud se neschová, mohl by ho někdo chytit."
Raphael přikývl. "A upíři, kterých se zmocnila krvežíznivost, neuvažují takhle jasně."
"Přes šedesát procent jich je chycenejch vedle těla jejich první oběti a jsou naprosto ovládnutí krvežíznivostí." Byl to stav mezi chutí a šokem, ve kterém si upír nebyl vědom ničeho jiného, než svého hladu. Elena kdysi na jednoho v takovém stavu narazila - za celou dobu se nepohnul, ani když mu nasazovala obojek. Ve tváři měl blažený výraz a ruce měl stále ponořené v hrudníku své oběti. "Mám pocit," pokračovala Elena a snažila se tu vzpomínku setřást, "že Uram ve stavu, kdy by ho ovládala krvežíznivost, nikdy nebyl. Pokud by byl, ta srdce by nebyla teplá."

"Tohle je … nečekané," reagoval Raphael. "Krvežíznivost by ho zpomalila."
"Ale ani ten nejhorší upíří vrah nevraždí každou noc," začala Elena. "Teď by se měl zklidnit. Ukojil chuť - je nasycenej silou a-"
"Zapomněla si, že se nejedná o skutečného upíra." Raphael o kousek popošel a Elena periferně spatřila jeho postavu.
"On nepřestane. Prozatím se zdá, že loví v noci a během ranních hodin, tudíž máme do večera čas se přeskupit. Pokud bude degenerovat s takovou rychlostí, s jakou si předpověděla, pak začne velice brzy lovit i za denního světla."

Elena vykulila oči. "Chceš říct, že má chuť na krev pořád?"
"Ano."
"Pane Bože." To z Urama dělalo monstrum mimo schopnost chápání.
Ozvalo se zavrzání židle, zvuk byl sice utlumen kobercem, ale stejně byl zvláštně ostrý. Elena vzhlédla a spatřila stojící Michaelu.
"Nemůžu tady sedět a poslouchat vás, jak o Uramovi mluvíte. Nemáš tušení, jaké to je, ztratit někoho, koho si znala půl milénia." Michaela se dívala Eleně do očí a v tu chvíli jí Elena její slova věřila.
"Ne, nemám," odpověděla. "Promiň."
Michaela její projev sympatie odmávla. "Nepotřebuji lítost smrtelníka. Raphaeli, přeji si s tebou mluvit."
"Vyprovodím tě ven."

Když opouštěli místnost, jejich křídla se příležitostně dotkla a Elena cítila nával tak silné žárlivosti, že dříve, než si to uvědomila, měla ruku na své pistoli. Zaťala zuby, otočila se a s chutí zaútočila na sendviče.

Ve chvíli, kdy se Raphael vrátil, už neměla hlad, a to byl pravděpodobně důvod, proč mu vidličkou nevypíchla oko, když si na jeho křídle všimla poprašku bronzového andělského prachu. "Odpovídá tohle kočce, značkující si svoje teritorium?" Raphael následoval směr jejího pohledu ke svému křídlu. "Michaela není zvyklá na odmítnutí." Vzal ze stolu zdobené prostírání a došel k Eleně. "Setři to."

Nutkání neuposlechnout jeho rozkaz se setkalo s potřebou zbavit ho stopy, kterou na něm ta mrcha zanechala. Hloupá majetnickost zvítězila. "Otoč se."

Raphael ji poslechl a ladně se v tichosti otočil. Elena se postavila, a než se ubrouskem dotkla jeho křídla, namočila ho do vody. Byla velmi opatrná, aby na ní neulpěl ani kousek té lepivé věci, ale její opatrnost se ukázala zbytečnou. "Jde to snadno dolu. Ne jako to, co si rozprášil na mně." Dokonce i teď se na Elenině kůži odrážely drobné částečky, částečky, které Michaela musela vidět.
"Říkal jsem ti - tvoje směs byla speciální."

Elenino tělo zaplavilo něco teplého a tajícího. "Značkuješ si mně, andílku?"
"Dávám přednost značkování svým ptákem."
Elenu zaskočil nával vlhkého tepla mezi jejími stehny, ale bez reakce odložila ubrousek na stůl. "Všechno je pryč."
Raphael si protáhl křídla a pak se otočil. "Skutečně si pro mne záhadou. Tak nebojácná při lovu upírů a tak stydlivá ohledně svých sexuálních chutí."
"Nejsem nebojácná. Jsem vyděšená k smrti," odpověděla mu. "A k tomu zbytku - být záhadou je dobře, ne? Nakonec si přece sám řekl, že si se svejma hračkama hraješ, dokud tě dokážou pobavit." Nevěděla, jak se to stalo, ale najednou stála zády těsně u stolu, s Raphaelem přímo před sebou.

Když ji nadzvedl a posadil na stůl, neprotestovala. Dokonce roztáhla nohy, aby mu udělala místo. Část její mysli, byla ale stále mimo. To, co viděla ve skladišti, vytáhlo na povrch příliš mnoho. Ten zvuk - to odkapávání, bylo nikdy nekončícím bubnováním v její hlavě. Chtěla zapomenout. A Raphael - nebezpečný, přitažlivý, smrtící Raphael - byl mnohem lepší, než jakákoli droga. "Žádnej prach," zašeptala, když jí klouzal dlaněmi nahoru po stehnech, aby ji chytil za boky. "Nebudu mít čas ho ze sebe smejt." Ale Raphael ji nepolíbil. "Řekni mi o svých nočních můrách, Eleno."

Elena ztuhla. "Zase šmíruješ?" Byla člověk - a pořád zapomínala, že Raphael neměl žádný respekt k hranicím její mysli.
Jeho oči se změnily do chromově modré barvy. "Nemám potřebu číst tvou mysl. Čtu v tvých očích. A nemáš v nich vepsáno sex, ale smrt."
Chtěla ho odstrčit pryč, ale jedné části její duše - té, co byla stále chladná - se líbilo teplo jeho doteku a byla nadšena tím náznakem hrozby nebezpečí, který jeho dotek sliboval. Žádný jiný muž se nikdy neocitl blízko tomu, aby ji dokázal zvládnout. Elena uspokojila svoji potřebu ho kopnout tím, že se zaklonila a opřela se dlaněmi o desku stolu. Bylo dobře, že nebyli nikde poblíž jídla, protože jinak by si právě máchala vlasy v kávě.

"Takže," začala, "teď je z tebe expert ve čtení žen?"
"Jsem naživu už hodně dlouho."
Elena přimhouřila oči. "Šukal si někdy s Její Královskou Výsostmrchou?"
Raphael sevřel její boky. "Buď opatrná Eleno. Nemůžu být stále kolem, abych tě chránil."
"To znamená, že jo?" Uměla si je představit pářit se za letu, oslepující - a sakra nádherná - představa zlato-bílé a bronzu.
"Ne. Nikdy jsem Michaelinu nabídku nepřijal."
"Proč ne? Je rajcovní - prsa a zadek jsou všechno, co chlapy viděj."
"Já dávám přednost rtům." Sklonil se a trochu drsněji skousl Elenin spodní ret. "A ty tvoje jsou mimořádně šťavnaté."

Elena si během návalu rozkoše vybavila Michaeliny rty, které byly sice hezky tvarované, ale úzké.
"To ti nežeru." Elena se nepohnula, stále byla zakloněná a opírala se rukama o stůl. "Kdo se sakra zajímá o to, jak vypadají rty?"
"Kdybys klečela na kolenou s mým ptákem v puse, zajímal bych se celkem dost."

Z té představy se jí zatínala vlhce připravená, vnitřní svalovina. "Jak to, že si chlapy vždycky představujou, ženský na kolenou? Co takhle kdyby to bylo obráceně?"
V jeho očích se kobaltově modře zablesklo. Rukama sklouzával zpět dolů, na její stehna a palci ji hladil podél jejich vnitřní strany.
"Svlékni si kalhoty."
Eleně se smrskl žaludek. "Musíme prodiskutovat Urama."
"Ale ty chceš zapomenout."
"Neodpověděl si mi na otázku." Řekla už téměř bez dechu, její tělo bylo hladové.
"Nespal jsem s Michaelou, protože nemám rád černé vdovy. Její jedovatý šepot patrně pomohl dohnat Urama tam, kde je."
Elena se posadila rovně a chytila Raphaela za předloktí. "Tam, kde je? A kde vlastně je?"
Raphael jí stále hladil palci, které se teď dotýkaly samého okraje dokonale citlivých míst, která toužila po tvrdším, hlubším laskání. "To nepotřebuješ vědět."
Chtíč byl přebit zábleskem rozzuření. "Nemůžu pracovat naslepo."
"Jednej s ním, jako s upírem, nejnebezpečnějším upírem ve známém vesmíru." Jedním palcem zatlačil na Elenin klitoris. "A teď si svlékni kalhoty."
Elena měla problém se vůbec nadechnout. "Ani náhodou. Řekni mi o Uramovi."
Raphael se k ní přitiskl blíž a jeho křídla se jí otřela o kolena. Pak, k jejímu zklamání, dal jednu ruku pryč … jen aby ji zasunul pod Elenino tričko.
Když vzal do dlaně její ňadro, Elenino srdce začalo bít, jako splašené, ale i přes to se donutila promluvit. "Jak je možný, že ho teď můžu cítit, když jsem předtím nemohla?"
Raphaelova ruka sklouzla z Elenina ňadra zpět na její stehno a dál, až ke koleni. Druhou ruku podstrčil pod její paží a opřel se dlaní o stůl, jeho biceps se jí otřel o ňadro. "Protože" zvedl jí nohu, obtočil si ji kolem pasu a přitáhl si Elenu blíž- "překročil poslední mez a poprvé se napil krve."

Spodní část jejich těl se dotkla a Elena si nemohla pomoci. Zasténala.
"Ale," pokusila se říci, navzdory zastřené mysli, "toho zrovna-Stvořeného upíra, Erika, jsem cítit nedokázala."
"Tenkrát jsem tě oklamal, Eleno. Oba dva, Bernal i Erik byli Stvořeni zhruba ve stejnou dobu - ale Bernalovi jsem dovolil se krmit, zatímco Erik nesměl, ne před tím testem."

To, že byl Raphael schopný držet na uzdě hlad právě-Stvořeného, byl další příklad jeho obrovské moci, ale Erik nebyl ten, o kom chtěla Elena mluvit. "Proč? Proč se Uram přeměnil v upíra?"
"Stále je archandělem." Raphael si proti sobě přitlačil Eleninu pánev a povytáhl jí nahoru tričko. Pak sklonil hlavu a jemně ji kousl přes látku podprsenky do bradavky.

Elena sebou cukla a chytila se ho za vlasy. "Přestaň s tím." Raphael, ale místo toho začal její bradavku sát a oh, sakra, byl to ale krásný pocit. Byla si jistá, že s Raphaelem by byl sex lepší, než jaký si kdy dokázala představit, natož jaký kdy měla. "Raphaeli."

Zvedl hlavu. "Dám ti na výběr."
Elena si stáhla tričko zpět dolů, cítila se příliš zranitelná. Bradavka ji bolela tím nejvíce možným, sexuálním způsobem. "A co?"
"Buď si tě položím na stůl a vnořím do tebe svého ptáka, nebo-"
"-nebo?" Elena se k němu chtěla přivinout, polaskat kůži jeho krku.
"Nebo, si tě položím na stůl, vylížu tě do rozkoše a pak se do tebe vnořím."
"Ježíš." Elena měla problém přemýšlet přes to potřebné pulsování mezi nohama. "Vyberu si možnost C."
Raphael položil Eleně ruku na záda a přitlačil si ji proti své erekci. "Není žádná možnost C."

Oh, do háje s tím. Elena se k němu přitiskla a přejela po jeho krásném hrdle zuby. Holka taky někdy musí žít. Když ho ochutnávala a sála kůži jeho krku, Raphael ji chytil pevněji. Potom řekl, "Zahrnuje možnost C sání jiných částí mé anatomie?" Sakra, archanděl uměl být sexy, když nebyl v náladě zabíjet. Elena se zklamáním naposledy olízla jeho krk a odstrčila se od něj pryč. "Nebudu s tebou šukat, ne dokud mi neřekneš pravdu o Uramovi."

Přes Raphaelovu tvář se přehnalo něco temného. "Sexuální vydírání, Eleno?"
Elena si odfrkla. "Jednáš se mnou jako se psem. Běž ulovit zlýho archanděla/upíra/nebo cokoli, co z něj sakra vlastně je, Ellie, ale opovaž se mě ptát proč. Bylo by to nad tvoje pomalé lidské chápání." Skončila s přeslazeným tónem hlasu a zlostně se na něj zadívala. "Nespim s chlapama, který si o mě myslej, že jsem hlupák bez mozku."

Temnota, kterou měl Raphael ve tváři se přeměnila v pobavení, ale Elena si byla dobře vědoma, že se pohybuje po velmi tenké linii. Raphael si ji hýčkal z důvodů, které znal jen on sám. Archanděl, který ji přinutil sevřít ruku kolem ostří nože, byl také Raphael a to by si Elena měla dobře zapamatovat, ať po něm toužila sebevíc.

"Čím víc víš," řekl, "tím větší přítěží se staneš."
"Už tak toho vim moc." Stála si za svým. "Tohle není o tom, že bys tím chránil mě - chráníš tím archanděly."
"Důvěřovat smrtelníkovi je tou největší pošetilostí. To byl důvod, proč Illium přišel o své peří."
Oh, Raphael věděl moc dobře, jak na ní. "Já nejsem jen nějakej smrtelník. Já sem Elena Deveraux, Lovec Spolku a žena, kterou si do těchle sraček zatáhnul. To nejmenší, co můžeš udělat, je, říct mi proč."
"Ne." Kategorické prohlášení, učiněné archandělem New Yorku. "Nic, co řekneš, mě nepřesvědčí. Žádný smrtelník to nesmí vědět. Dokonce ani ta, kterou chci ošukat."

Chladné místo v Elenině duši, které bylo naplnělo chtíčem, se teď naplnilo vztekem. "Teď si mi ukázal moje místo, co?"
Ten parchant ji políbil. Elena byla tak naštvaná, že ho nelítostně kousla natolik, až mu tekla krev. "Teď už si nejsme kvit, Eleno. Teď máš u mě dluh."
"Můžeš si to strhnout z mojí pomalý a bolestivý smrti." Elena sundala nohu z Raphaelova pasu. "Je čas začít mluvit o vraždách."

Raphael se k ní naklonil a uvěznil ji svými pažemi. "Opět máš v ruce nůž." Elena sevřela rukojeť nože pevněji. "Vyvoláváš ve mně násilí." Zasunula nůž zpět do boty, založila si ruce na prsou a pokoušela se nemyslet na to, jak dobře Raphael voněl.
"Co se stalo s tou přeživší dívkou?"
"Dmitri ji vzal za našimi léčiteli, našimi doktory."
"Protože by mohla bejt infikovaná. Čím?"
"Uramovou šíleností."

Elena byla natolik v šoku z toho, že se dočkala přímé odpovědi, že ji trvalo téměř minutu, než byla schopná odpovědět.
"To není možný. Šílenství přece neni přenosný."
"Uramův druh by mohl."
Pane Bože. "Ale ona je člověk."
Rapahelovy oči se zbarvily do kobaltově modré. "Byla. Nyní je na doktorech, aby nám řekli, čím se stala." Odmlčel se. "Víme, že pozřela nějakou Uramovu krev - mohlo to být omylem, ale pravděpodobnější je, že ji donutil se z něj krmit."
Elena se nepoddala soucitu. Ta žena - dívka - přežila monstrum odhodlané zničit všechno, čím byla. Zasloužila by si zatracenou medaili za odvahu, ne lítost. "A pokud je infikovaná, zabiješ ji?"
"Ano."

Elena ho za to chtěla nenávidět, ale nemohla. "Před čtyřmi lety," slyšela se říkat, "se na březích Mississippi hodně zabíjelo. Uškrcení mladí chlapci, bez očí."
"Zabíjel je člověk." Typoval Raphael.
"Jo. Lovec." Kdysi dávno byl Bill James její přítel a ještě před tím, její trenér. "My - já, Ransom a Sára - jsme ho museli najít a popravit ho." Lovci se vždy postarali o své vlastní problémy.
Raphael rozložil a opět složil svá křídla a Elenu ovál lehký, chladný vánek. "Máš v mysli tolik nočních můr."
"Dělají mě tím, kým jsem."
"Zabila si toho lovce?"
"Jo." Ve finále byli jen oni dva. "Sára byla těžce zraněná, Ransom příliš daleko a Bill se chystal zabít mladýho, vyděšenýho kluka. Tak jsem mu probodla srdce." Neměla čas sáhnout po pistoli, všude kolem pak bylo tolik krve a když Billovo srdce přestalo bít, v očích se mu odrážela zrada. Nyní Elena vzhlédla do jiného páru očí. "Pokud se z té dívky stane monstrum, musí zemřít."
"Jsem já monstrum, Eleno?"

Zadívala se do jeho nádnerné tváře a spatřila ozvěny krutosti, ozvěny času. "Ještě ne," zašeptala. "Ale mohl by ses jím stát."
Jeho čelist byla zaťatá. "Je to symptom dlouhověkosti - krutost."
Trápilo ji vědomí, že Raphaelova lidskost - sice hluboko pohřbená, ale stále v něm - by mohla jednoho dne přestat existovat. A přesto si Elena nemohla pomoci a byla vděčná, za jeho nesmrtelnost. Někdo tak úchvatný by neměl zemřít. "Řekni mi o období Ticha."

Raphael roztáhl křídla do jejich plného rozměru. "Musíme jít k Michaele a zjistit, zda tam zachytíš jeho pach - je pravděpodobné, že tam strávil mnoho hodin a pozoroval ji."
Elena si podrážděně povzdechla. "Tak fajn. Poletíme?" Srdce jí vynechalo jeden úder - začínala si zvykat být v Raphaelově náručí a slyšet pravidelný, mocný zvuk jeho křídel.
"Ne." Odpověděl a pousmál se, jakoby prokoukl její nadšení. "Michaelin Americký domov je hned vedle."
"Jak příhodné." Tak akorát na to, vplížit se do Raphaelovy postele.

Raphael jí nakonec ustoupil z cesty a Elena seskočila ze stolu na zem. "Michaela byla během staletí spousty věcí - učenec, kurtizána i můza - ale nikdy nebyla válečnice."

Mé milenky byly vždy válečnice.

Elenu napadlo, kolik z těchto žen, bylo tak hloupých, jako ona - dost hloupých na to, aby vstoupily do jeho obětí a při tom si byly vědomy, že kdyby na to přišlo, archanděl by bez přemýšlení ukončil jejich život. "Myslim, že je čas, aby si tahle válečnice zasloužila svoje peníze."


Krvežíznivost.
Uram byl zlenivělý, sytý krví, kterou pozřel.
Dopřál si příliš, ale jak úchvatné přesycení to bylo.
Ponořil prsty do misky krve, kterou si schoval. Pocházela z dobytka, který zaříznul. Dal si prsty do úst a olízl je.

Nevýrazné. Bez života.

Zklamaně odhodil misku na zem a na bílém koberci se rozlila temně rudá skvrna. Ale nad ním se stále vyjímalo jeho úchvatné dílo. Uram vzhlédl, aby se kochal a mezitím otupělá těžkost jeho končetin začínala ustupovat a pomalu se měnila v očekávání.
Nyní už věděl - krev musí být čerstvá.

Příště si ji vezme přímo z jejich bušících srdcí. Jeho oči zrudly násilným hladem. Ano, příště nebude zabíjet … příště si je nechá.