Angel's blood - 33. kapitola

Raphael s Elenou ihned odletěl a na ulici před kanceláří jejího otce přistál s hladkou elegancí, která by ohromila kolemjdoucí - kdyby se některý z nich díval. V této exkluzivní části města bylo ale ještě příliš brzy na kohokoli jiného, kromě ptactva.

Ve vteřině, kdy přistáli, Elena ucítila jeho pach. Pro ni teď už známý, ostrý závan kyseliny se mísil s hutnou bohatostí čerstvé krve. "Uram," řekla Raphaelovi, když stoupali nahoru po schodech.
"Ví, že ho stopuju."
Raphael se otočil a prohlédl ulice. "Buď vnikl do mysli někoho, kdo věděl, že jsi zapojená, nebo tě viděl, jak ho stopuješ."
"Neviditelnost." Elena stiskla rty a otevřela dveře, o kterých jí otec řekl, že je nechá odemčené. "Jeffrey je v pracovně. Řikal, že tělo je nahoře v bytě." V bytě, o kterém si vždy myslela, že byl používán jako přístavba jeho kanceláře.
Oba zamířili rovnou nahoru. Ve chvíli, kdy se Elena chystala otevřít dveře si vzpomněla na Geraldine. Bledá pleť, padnoucí kostýmek a upíří vůně, která se mísila s jejím parfémem. "Do háje." Otevřela dveře a vstoupila dovnitř.



V obývacím pokoji nikdo nebyl. Když se ujistila, že na zemi není žádná stopa, která by ji mohla dovést k Uramovi a kterou by mohla znehodnotit, prošla Elena skrz pokoj a následovala jeho pach ke dveřím, které, jak se ukázalo vedly do ložnice. Žena ležela přesně tak, jak to Jeffrey popsal. Její tělo vypadalo, jakoby někdo začal s pitvou a uprostřed byl přerušen. Rozerval jí hrudník, aby odhalil její vnitřnosti a z hrudního koše vysely cáry její kůže.

To ale nebyl důvod, proč Elena na prahu dveří ztuhla.
Nebyla to Geraldine. Tato žena měla kůži s nádechem zlaté barvy tropického klimatu a bledé blond vlasy. Měla pěkné rysy a její výška mohla být trochu menší, než byl běžný průměr. Měla plné rty, které se za života určitě často usmívaly. Elena zaťala pěsti. "Určitě to byl Uram." Pravdivá slova, která musela procedit mezi zuby. "Budu sledovat jeho pach."

Zrovna se chystala projít kolem Raphaela, když ji chytil za paži. "Neriskuj zbytečně jen kvůli tomu, že jsi naštvaná na svého otce."
"Nejsem naštvaná." Její pocity tvořily chaotickou směs, které nebyla schopna porozumět. "Vypadá jako moje matka," vyhrkla najednou. Laciná kopie, špatná napodobenina. Ale neměla nic společného s chladnou elegancí Jeffreyho nové ženy, Gwendolyn.
"Byla jeho milenkou." Odpověděl jí Raphael.
"Tys o ní věděl?" Samozřejmě, že věděl - Kádr Desíti by nevěřil nikomu, koho by nepodrobili důkladnému vyšetřování. "To je jedno. O mýho otce tu nejde - Uram začal lovit mě a moje nejbližší a používá nás jako návnady."

Raphael ji pustil a vešel do místnosti. "Tvůj otec řekl, že když přišel, byla ještě na dotek teplá?"
Elena trhaně přikývla, cítila se totálně rozhozená. "Zkontroloval jí puls." Ale jen Bůh ví proč. "To znamená, že Uram nemůže být pryč dlouho. Nanejvýš několik hodin."
"Nemyslim si, že by se z ní krmil. Nemá na sobě žádné jiné stopy, než ty, které způsobily její smrt."
"Pravděpodobně je pořád přesycenej." Elena nemohla uvěřit, že její hlas zněl tak normálně, protože v tuto chvíli jí chybělo opravdu málo k tomu, aby začala křičet. Jeffrey Eleně i Beth zakázal o Marguerite po její smrti mluvit a přesto si vydržoval tuto ženu, tento stín jejich matky. Ale Jeffreyho pokrytectví nebylo chybou této cizí, brutálně zavražděné chudinky - zaslouží si spravedlnost, dopadení svého vraha a trest, který mu Kádr Desíti udělí.

"Přesycený," opakovala Elena a snažila se ucelit své poletující myšlenky, "ale ne hloupý." Uram se začínal chovat jako myslící stvoření. "Většina upírů ovládnutejch krvežíznivostí týhle fáze nedosáhnou dřív, než po třech nebo čtyřech měsících, kdy se u nich krvežíznivost poprvé objeví. A jedinej, o kterym se ví, že takhle dlouho přežil-" To jméno se jí zaseklo v hrdle jako brutálně kruté zlo.
"Slater Patalis," dořekl za ní Raphael.
"Venom dorazil, aby dokončil úklid. Já to zkontroluji zvrchu a požádal jsem Dmitriho, aby zůstal z dosahu."
"Dobře." Elena se otočila, nebyla schopná se na tu ženu dívat. "A co s mym otcem?"
"Ví jen to, že jeho milenka byla zabita degenerovaným upírem. To je fáma, která když se rozšíří, bude pro nás pouze přínosem."

Když zamířili po schodech dolů, Elena ucítila Venomovu vůni. "Ta žena má rodinu," řekl upír. "Nicméně nikdo, kdo by byl odsud."
Elenu najednou napadla dusivá myšlenka. "Měla nějaký děti?" Bratr, nebo sestra, o kterých nikdy nevěděla?
Byl to Raphael, kdo odpověděl na její otázku. "Ne. Jsem si tím jistý."
Elena jeho ujišťující odpovědi přikývla a Raphael se otočil zpět k Venomovi. "Její tělo nesmí být nalezeno."
"Samozřejmě. Zajistím stopu, která povede mimo město." Upír pokračoval nahoru po schodech. "Ještě něco pane, vrátil se Jason."

Když Elena došla do chodby, bojovala s nutkáním vydat se do otcovy pracovny, ale věděla, že by to nevyhnutelně skončilo další hádkou. "Kdo je Jason?" zeptala se místo toho a soustředila se na odfiltrování Venomovi vůně, aby mohla zachytit Uramovu stopu.
"Člen mé Sedmy."

Zjistila, že Anděl Krve odešel zadními dveřmi a vydala se tím směrem. "Proč se chceš zbavit těla? Měla rozervanej hrudník, ale vypadalo to jako klasická vražda spáchaná upírem."
"Uram na ní mohl zanechat svoje stopy."

Elena otevřela zadní dveře a ucítila na své dlani něco lepivého. Podívala se dolů a viděla, že má dlaň pokrytou rezavou barvou. Zaschlá krev. "Vysmívá se nám." Otřela si ruku do kalhot, chtěla si ji umýt, ale ne natolik, aby kvůli tomu ztratila jeho pach. Byl čerstvý, jasný a intenzivní, protože bylo po dešti. To byl bonus - vzhledem k tomu, že déšť všechno smyl, byly nové pachy daleko intenzivnější.

Pár metrů od dveří spatřila krvavé kapky. Nechtěla přemýšlet nad tím, jak se tam vzaly, protože Uram měl slabost pro suvenýry ze svých obětí. Což jí připomnělo - "Michaela?"
"Varoval jsem ji."
V ozónem protkaném vzduchu, byla Elena téměř schopná Uramovu stopu vidět. Rozeběhla se a už téměř nevnímala závan větru, která způsobila Raphaelova křídla, když vzlétl k nebi.
Když vyběhla z uličky za budovou do rušnější ulice na druhé straně, z cesty jí uhýbala skupina brzkých cestujících, ale nikdo z nich se nepodíval nahoru k nebi. Neviditelnost, napadlo ji. Udělalo se jí nevolno z představy, že ji Uram mohl sledovat kdykoli, od doby co ho začala stopovat. Další kapka krve - tato byla zašlapaná do asfaltového povrchu chdníku nárazy bot spěchajícími tímto nebo tamtím směrem, jak se město ráno probouzelo. Všimla si jí, ale běžela dál. Se stejnou snadností se vyhnula dobře oblečenému obchodníkovi i bezdomovci, který před sebou tlačil nákupní vozík. Více krve, toto už byla kaluž dostatečně veliká na to, aby ji lidé obcházeli obloukem s udivenými výrazy ve tvářích. Zajímalo ji, jestli někdo z nich zavolal policii. Ale vzhledem k tomu, že byli v New Yorku, o tom dost pochybovala.

Raphael bude muset svoji uklízecí četu poslat i sem. Zapamatovala si lokaci místa a pokračovala ve stopování Uramova pachu. Eleninou krví se jako nejmocnější droga, rozlilo vzrušení. Její schopnosti prostoupily každý kousek její kůže, každou molekulu jejího těla. Tohle byla ona. Rozený lovec.

Ve chvíli, kdy se dostala před budovu, která vypadala překvapivě povědomě, si připadala, jakoby plavala v kyselině, vypálené do slunečního svitu. Kde to byla? Zamrkala, aby se dostala ze stavu, který připomínal druh transu a přečetla si ceduli.

Nové Dětské Muzeum
Za přispění Deveraux Enterprises

Eleně ztuhla krev v žilálch a ústa jí zaplavila čirá hrůza. Dokud si nepřečetla zbylý, text, který byl drobným písmem a neuvědomila si, že muzeum bylo kvůli rekonstrukci uzavřeno. Díky Bohu. Kdyby dovnitř vešlo nějaké dítě …

Je v té budově?

Byla to lákavá představa nasát do sebe vůni deště - vůni Raphaela - ale odolala a místo toho zapátrala po ozvěnách Uramova pachu. "Buď a nebo jsme ho těsně minuli." Byla zvědavá, jestli se Uram dovnitř vloupal, zkontrolovala dveře, ale zjistila, že jsou zamčené. Soustředěním se jí stáhlo obočí. "Jeho pach u dveří neni dostatečně silnej."
Elena udělala pár kroků zpět a začala se otáčet v pomalých kruzích. Tam! Protáhla se kolem rohu budovy a zamířila k zadnímu vchodu. V krvi jí koloval strach, vztek a nadšení z lovu. Parkoviště bylo prázdné, ale zaujalo ji něco jiného. Malé zadní dveře byly otevřené a v mírném vánku se lehce kolébaly tam a zpět. Srdce měla až v krku, ale následovala pachovou stopu a vstoupila dovnitř. Nemusela jít příliš daleko. Hned za dveřmi, jakoby byla odhozena ve spěchu, ležela ve zkroucené poloze Geraldine. Elena cítila, že je stále na živu, klekla si vedle ní a - "Oh, pane Bože!" Geraldinino hrdlo bylo podříznuté, ale ona byla stále při vědomí a oči měla plné hrůzy. Eleně nebylo jasné, jak sakra mohla být ještě na živu.

"Vydrž." Vylovila svůj mobil. "Volam záchranku."
"Nevolej." Dveře vyplnil Raphaelův stín, který blokoval veškeré světlo. "Illium ji vezme k našemu léčiteli. Už je skoro tady."
Elena se mu podívala do očí, ale věděla, že nemá čas se s ním dohadovat. "Dobře." Tón jejího hlasu v sobě nesl žádost o ujištění, že té ženě nebude ublíženo.
"Budeme jí muset odstranit vzpomínky." Slova - pokud přežije - zůstala nevyřčená.
Když Raphael zvedal Geraldine do svého náručí, rozkašlala se. "U-up-" Znělo to spíše jako výdech, než slovo a pak si rukou pevně sevřela krk. Elena jí ale pochopila. Nebylo to obvinění, byla to žádost. Než ale mohla cokoli říct, Raphael už byl pryč.
Elena nasála pach, který ji obklopoval a uvědomila si, že Uram dál do budovy nešel. Vyšla zpět na parkoviště a obkroužila budovu, snažila se najít něco dalšího. Nic. Jakmile se Elena s Raphaelem dostali příliš blízko, ten parchant odhodil Geraldine a uletěl. Ve chvíli, kdy se Raphael vrátil, už byla zpět před muzeem. "Tvoje uklízecí četa bude dneska muset pracovat přesčas."
"Je to nezbytné."
"Dones mě k Michaele."
"Jsi si velice jistá, že zamířil tímto směrem."
"Když jsem včera potkala Geraldine, měla na sobě diamantovej prsten. Dneska ho neměla a podle bílýho proužku, kterej měla na kůži, bych řekla, že ho moc často nesundavala."
"Bude jednodušší, když tě ponesu v náručí." Elena pochopila, že má pravdu, přikývla a Raphael ji zvedl. Jednu ruku měl kolem jejích zad a druhou pod koleny. Přes kůži se jí jako vlna vody přehnala Neviditelnost.
"Udělal si to?" Zeptala se ho, když vzlétl. Pevně se ho držela a opět zavřela oči, aby se vyhnula mysl-matoucímu pohledu, kdy se její kosti proměnily ve vzduch. "Začal si u Geraldine s procesem přeměny v upíra?"
"Ne."
"Proč ne? Jinak nemá téměř žádnou šanci na přežití. A ona by se jím stala ráda. Situace, ve který by vyhráli všichni." Kolem vlasů a tváří jí zavál vítr okořeněný příslibem dalšího deště.
"Znovu se ptáš na zakázané vědomosti."
"Postavil si mě do cesty monstru - a nejen mně, ale každýho, kdo se mnou má cokoli společnýho-" Zasáhla ji panika. "Sára a moje sestra!"

"Varovali jsme každého tvého blízkého, že se mohou stát cílem útoku upíra."
Elena ho popadla pevněji. "To proti archandělovi moc nepomůže."
"Ne. Jediné, co ho zastaví, je smrt."
"Jak ho zabiješ?"
"Vyrvu mu srdce a do díry v jeho torsu pošlu svoji sílu, která ho zevnitř roztrhá na kusy."
Elena zděšeně polkla nad tím barvitým popisem. "Může udělat to samý tobě?"
"Je archandělem."
Jinými slovy, ano. Srdce se jí zastavilo strachy. Strachem o bytost, která prožila více času, než si uměla představit. "Proč může archanděla zabít jenom jinej archanděl?"
"Jak stárneme, nabýváme na síle - včetně síly ukončit nesmrtelný život." A možná, pomyslel si Raphael, když si vybavil Lijuaniny diskrétní náznaky, také na síle život dát. Ale ne takový, jakým by život měl být. "Je to jedna z podmínek účasti v Kádru Desíti. Musíme být schopni zničit jeden druhého pokud je to zapotřebí."
"A to ti nepříde jako moc informací?"
"Na tohle by si přišla sama." Její inteligence byla veliká, neústupná, houževnatá. Za všechna staletí, které Raphael prožil, nikdy nepotkal válečníka, který by ho vyzýval tolik, jako to dělala ona. "Ta žena, kterou jsme našli, kdo to je?"
"Geraldine, sekretářka mýho otce."
"Tvůj otec zaměstnává upíří milenku?"
"Co - tys o ní nevěděl?" Elena si odfrkla. "Já myslela, že znáš každou minutu mýho života."
"Asistentky nebyly důležité."
"No, Jeffrey o jejích mimopracovních aktivitách nemá tušení."
"Illium říká, že ji viděl v Erotique. Dělá tam tanečnici." Erotique byl klub jen pro zvané. Zaměřoval se na upíry, kteří se chtěli uvolnit ve společnosti lidí, kteří byli vzděláváni v tom, co bylo v upíří společnosti přijatelné a co ne.
"Slyšela sem, že tanečnice v Erotique jsou popisovaný jako Gejši Západu."
Raphael v její otázce zachytil napjatost a zajímalo ho, co ji způsobilo. "Trefné přirovnání." Elena mu zaťala nehty do krku. "Spíš bych řekla, že vědí, jak se podbízet mužům, který se neobtěžujou namáhat s navazováním normálních vztahů."
"Erotique navštěvují upíří muži i ženy." Raphael se odmlčel. "Pro anděly to není tak lákavý podnik."
Nehty v kůži jeho krku lehce povolily. "Vydělávaj ty tanečnice hodně peněz?"
Raphael se spojil s Illiem a zjistil odpověď na její otázku. "Ano."
"Tak proč se nechala Geraldine zaměstnávat jako Jeffreyho asistentka? Pokud přežije, tak na ni přitlačíme."
"Zbytečné. Pravděpodobně byla jen špehem pro konkurenta se špičáky."
"Proč vlastně chodí Bluebell do Erotique?"
"Fascinují ho smrtelníci." Illiovy Chyby způsobily Illiův Pád - to bylo přísloví, které opakovali všem malým andělům.
"Co když se znovu zamiluje? Co pak?"
"Pokud udrží naše tajemství, může milovat jakoukoli smrtelnici."
"Až na to, že ona za pár desítek let zemře, zatímco on bude žít další staletí."
"Ano." Raphael věděl, že Elena už nemluví o Illiovi. "Nesmrtelnost má svoji cenu."

Elena se ho chytila pevněji. "Podle mýho názoru je moc vysoká. Podřadně se klanět svýmu pánovi? Sakra ani náhodou." Tón jejího hlasu byl kousavý. "Možná je to důvod proč Stvoříte tolik idiotů. Jenom oni jsou natolik pitomý, aby si o to zažádali."
Raphael ji pevně stiskl. "Takže teď urážíš Kádr Desíti."
"Znáš pana Ebose. A víš koho jsem pro něj chytala. No tak, vážně - co bylo jeho dobrym předpokladem pro nesmrtelnost, kromě toho, že byl naprosto pitomej?"
"To je informace, kterou ti nemůžu dát."
"I tak už znam dost tajemství - co je jedno navíc?"
Raphael začal klesat se vzdušným proudem a Elena se ho chytila pevněji.
"Jsme tu."
Povzdychla si, ale pak Raphael ucítil letmý dotek jejích rtů na své čelisti. "Být s tebou je dobrý procvičování ve frustrovanosti."

Raphael přistál v lese, který odděloval jeho domov od toho Michaelina. Stáhl Neviditelnost a setkal se s Eleniným intenzivně šedým pohledem. "Poslal jsem stáž za Sárou, Ransomem, tvým otcem, tvými sourozenci i jejich rodinami."
Přes Eleninu tvář se přehnal stín, který pohltil šedou barvu jejích očí a přeměnil ji na barvu bouře. "Díky."
"Považuješ Harrisona také za idiota?" zeptal se jí na jejího švagra. "Nakonec, on je také upír."
Elena na něj přimhouřila oči. "Mám na tebe jednu otázku - a potřebuju znát odpověď."
"Beth," řekl a sledoval vír emocí v jejím obličeji. Na lovce, byly její štíty překvapivě slabé, jakoby stále byla schopna vidět ve světě nějakou nevinnost.

Pak zabije ona tebe. Učiní tě smrtelným.

Nestálo za to, přijít o část nesmrtelnosti, aby mohl mít blízko sebe ten zvláštní mix nevinnosti a síly? "Když se Harrison nechal Stvořit, tak věděl, že neexistuje žádná záruka, že přijmeme i jeho ženu."
"A přijmete?" zeptala se ho. "Jakkoli si vybíráte Kandidáty, je možný, že se jím Beth stane?"
"Proč ti na tom záleží?" zeptal se jí Raphael. "Jednají s tebou jako s kusem hadru." Elena zaťala pěsti. "Mysli si co chceš." Pokrčila rameny. "Nezáleží na tom, že mě většinu času dohání k šílenství. Pořád je to moje sestra."

"Tak jako byly tvé sestry Ariel s Mirabelle?"