Angel's blood - 34. kapitola

Elena ztuhla. "O tomhle se s tebou bavit nebudu."
Raphael znal fakta, ale když zaslechl tu zvláštní ostrost v jejím hlase, uvědomil si, že fakta mu nic neřeknou.
"Beth nevyhovuje našim požadavkům," řekl, místo toho, aby se s ní dohadoval.
"Seš si jistej?"
"Ano." Zjistit tuto informaci se stalo jeho osobním úkolem … protože mu bylo jasné, že to Elena bude chtít vědět.

"A sakra." Elena si protřela rukou obličej. "Je to sice blbec, ale miluje jí."
"Nesmrtelnost evidentně miluje více," odpověděl jí Raphael na základě svých staletých zkušeností. "Pokud by tomu tak nebylo, počkal by, dokud by nebyla přijata i ona."
Elena se na něho podívala a ve tváři měla záhadný výraz. "Věříš vůbec ještě v něco pozitivního?"



"Pokud budeme schopni zabít Urama, pak možná uvěřím, že zlo vždy nezvítězí." Možná.
Raphael už viděl příliš mnoho zloby a zášti, na to aby věřil v pohádkové konce, kterými se lidé během svých pomíjivých životů uklidňovali.
Elena zavrtěla hlavou a vykročila směrem k Michaelinu domovu. "Umíram hlady."
"Běžela si dost daleko." Raphael poslal zprávu Montgomerymu, aby připravil jídlo vhodné pro lovce.
"Co by se ti stalo, kdybys nejedl?"
Další otázka, kterou mu po více než tisíc let nikdo nepoložil. "Vybledl bych."
"Jako že bys zeslábnul?" Elena si klekla, dotkla se země a pak si prsty přidržela u nosu. "Myslela sem, že sem něco cejtila, ale je to pryč."
Než jí odpověděl, počkal, dokud nevstala. "Ne, doslova bych vybledl, stal bych se duchem. Jídlo stabilizuje naši fyzickou formu."
"Tak proč ostatní andělé nehladověj dobrovolně - pak by přece mohli taky dosáhnout Neviditelnosti, ne?"
"Blednutí nezpůsobí Neviditelnost, jen nás oslabí. Nedostatek jídla následuje nedostatek síly. Blednutí není nic dobrého."
"Takže kdybych chtěla, aby byl nějakej anděl zranitenej, měla bych ho prostě nechat vyhladovět?"
"Jen pokud bys plánovala držet ho v zajetí zhruba padesát let." Raphael sledoval, jak se v Elenině tváři objevil šok, který následovalo zděšení. "Hladovění je relativní pojem. Na rozdíl od upírů, andělé zas tak jednoduše nevyblednou."
"Upíři neblednou, oni seschnou," zamumlala a Raphael měl pocit, že se jí vybavila nějaká vzpomínka. "Čím dýl se nekrměj, tím víc sesychaj."

Elena se zastavila na okraji Michaeliny zahrady a podívala se nahoru, do oken její ložnice. "Ačkoli uznávám, že v podstatě jde o to samý."
"Ano." Raphael následoval směr jejího pohledu a vzpomněl si, že na tom samém místě stála i včera. "Cítíš ho?"
"Jo." Elena se kousla do spodního rtu, podívala se směrem, kterým zrovna přišli a pak zase zpět k domu Michaely. "Něco tu nehraje."
"Je tu příliš ticho. Kde jsou její stráže?" Raphael pátral po jejich okolí - hledal Uramova charakteristická křídla. "Nemohl se sem dostat o moc dříve, než my. Geraldininy vzpomínky končily tím, že zjistil, že ho sledujeme a zbavil se jí."

Elena na něj přimhouřila oči. "Co s ní plánoval? Udělat z ní další umělecký dílo? Vyděsit lidi, který by jí našli?"
"Ano."
"Že se ptam. Můžeš to tu obletět?"
Raphael roztáhl křídla, odstrčil se od země a vzlétl. Byla to svoboda, kterou vždy považoval za samozřejmost … dokud si nevšiml v očích své lovkyně obrovské touhy po létání.

Žádné zjevné známky, řekl jí. Jejich psychické spojení už šlo navázat velmi přirozeně.
"Jdu dovnitř."
Bylo neobvyklé, jak velmi snadno k němu Elena promlouvala. Věděl, že si myslela, že pouze mluví nahlas a že on ji poslouchá v její mysli, ale to nebyla tak docela pravda - Elena instinktivně věděla, jak k němu své myšlenky zaostřit, aby se neztratily v džungli ostatních aktivních myslí. Když chtěla, uměla ho blokovat. Sice ji to bolelo, ale uměla to. Raphaelova arogance tímto faktem nebyla potěšena, ale archanděla to fascinovalo.

Raphael se sklouzl dolů po větrné vlně a přistál těsně za ní. "Dovnitř nepůjdeš sama."
Žádný smrtelník nemohl doufat, že by nad Uramem zvítězil.
Elena se nehádala, pohled v jejích očích byl soustředěný - tak, jak to u rozeného lovce mělo být - prozrazoval, že v tuto chvíli ho vnímala jen jako další zbraň. S prudkým přikývnutím se přiblížila k domu, ale než aby vstoupila hlavním vchodem, raději se odplížila k šoupacím dveřím, které byly umístěny z boku.
"Cítím ho tu," zašeptala. "Je tady."
Raphael jí položil ruku na záda. "Půjdu první."
"Teď neni čas na galantnost."
"Mohla by to být past a ty jsi smrtelná." Raphael vstoupil do domu a pátral po místnosti, ve které se ocitl - knihovna. "Pojď."
Elena ho po špičkách následovala. "Cejtim ho hlouběji v domě."
Raphael otevřel dveře a opustil knihovnu. Na zdi přímo před ním visel Riker - skrz hrdlo měl probodnutou dřevěnou nohu od židle, která byla zapíchnuta do zdi. Upír byl sice stále naživu, ale byl v bezvědomí - pravděpodobně kvůli ráně na hlavě, ze které mu po spáncích stékala krev.
"Ježíši," zašeptala Elena. "Ten má ale fakt blbej tejden. Necháme ho tady?"
"Dokud se neodstraní ten kolík, nezačne se hojit."
"Tak jdem dál. Mam nervy jen na jednoho psychopata." Pokynula směrem do leva.
Raphael se tím směrem vydal a když narazil na dalšího strážce, nebyl příliš překvapen. Tento byl připíchnut k divoce působící soše, která pocházela z období, kdy byla Michaela s Charisemnonem. Na to, aby byl upír živý, visela jeho hlava ve špatném úhlu. "Tento je mrtvý."
"Zlomenej vaz?"
"Je sťatý" - Raphael Eleně ukázal, že upírovala hlava visela už jen na několika šlachách - "a přičti k tomu ještě odejmutí srdce. Toto ale neplánoval. Chtěl se ho jen rychle zbavit." Raphael zamířil ke schodišti.
"Ne." Elena ukázala opačným směrem. "Dál do domu."

Vzduch proťal hlasitý výkřik.

Raphael zastavil Elenu dříve, než se stihla rozeběhnout. "Přesně tohle Uram chce." Odstrčil ji za sebe a zamířil směrem, odkud se výkřik ozval. Uram byl mistrným stratégem - očividně přišel na to, že Elena byla základním pilířem celého honu. Kdyby ji vyřadil, mohl by se Kádru vyhýbat leta - byli tu další rození lovci, ale žádný z nich nebyl tak talentovaný jako Elena. A pokud by Uram nebyl popraven během prvního půl století od jeho degenerace, mohl by nabýt takovou sílu, že by skutečně mohl vládnout. A svět by se utopil v krvi.

Elena ho zatahala za křídlo. Raphael se ohlédl přes rameno, chtěl ji varovat, aby ho nerozptylovala, což by se mohlo - přestože byl nesmrtelný - ukázat jako fatální chyba. Elena ukazovala nahoru. Přikývl a promluvil k ní - já vím. Michaelin domov měl vysoké stropy, tak jako měla většina andělských domů. Její obývací pokoj, stejně jako Raphaelův, byl v podstatě centrální místností celého domu a horní patra byla postavena kolem tohoto hlavního pokoje. Uram na ně nebude čekat na zemi, bude čekat u stropu.

To ale postavilo Raphaela do nevýhody. Tento dům byl přestaven z původně lidského obydlí. Kdyby byl postaven nový dům, byl by rovnou navržen pro andělské obyvatele. Nebyla tu žádná vysoká okna, která by mohl použít a vletět skrz ně přímo do obývací místnosti. Bude muset projít dveřmi. Elena ho opět zatahala a Raphael se sklonil k jejím rtům. "Nech mě jít první, rozptýlim ho. Když pudeš hned za mnou - nebude mít čas mě zabít."

Kdyby mu tento scénář někdo navrhl v dobách, než poznal Elenu, odpověděl by ihned. Ano, pošlete jako prvního dovnitř lovce, aby rozptýlil z krve zrozeného. A kdyby lovec zemřel, byla by to malá cena za vítěztví v této válce. Ale nyní už ji poznal, už si ji vzal, nyní patřila jemu.
Elena na něj přimhouřila oči, jakoby byla schopná číst jeho myšlenky.
"Buď při zemi," řekl jí a věděl, že jí svou odpovědí překvapil. "Bude mířit do výšky hlavy. Kutálej se."
Přikývla. "Stoprocentně je uvnitř. Jeho pach je tu tak silnej, že mi zalejzá pod kůži." A pak zamířila ke dveřím.

Příštích pár vteřin se odehrálo v nadlidské rychlosti. Elena se parakotoulem ocitla uvnitř, ze dveří odletovaly třísky, ozval se vzteklý řev a pak už byl v místnosti Raphael a díval se nahoru na Urama, který zrovna vystřelil po jeho lovkyni mocnými výboji energie.

Raphael vyletěl vzhůru a začal shromažďovat svou vlastní energii. Toto byl další důvod, proč si vzal zničení Urama na starost. Z celého Kádru uměli vytvářet energetické výboje pouze čtyři členové. Byl to dar, který přicházel s věkem - ale jen v případě, že pro něj už měli předpoklady. A na rozdíl od energie Ticha, tato energie nemusela přicházet zevnitř jedince. Když stoupal vzhůru, vytáhl energii z elektrických zdrojů a zkratoval tak lampu, která svítila v místnosti pod ním.

Raphael vypustil první energetický výboj dříve, než si Uram vůbec uvědomil, že už není sám. Zasáhl ho do hrudníku a odhodil ho proti zdi. Uram ale nebyl archandělem pro nic za nic. Zastavil se dříve, než stihl narazit do dřevěného obložení a vystřelil další žhavou, rudou kouli ohně. Raphael před ní uskočil, věděl, že kdyby se dotkla jeho křídla, šel by k zemi. Andělský oheň byl jednou z mála věcí, která mohla nesmrtelnému skutečně ublížit.
Andělský oheň a pistole, kterou měla jeho lovkyně, opravil se.

Eleno, viděl jsme správně, že sis brala tu malou pistoli, kterou si použila, abys mne odzbrojila?

Následovala další výměna modrých a rudých ohnivých koulí, které po sobě zanechaly obrovské díry ve zdech, ze kterých se k zemi nevzrušeně snášel prach. Zatímco spolu bojovali, snažil se Raphael sledovat Urama a spatřit monstrum, kterým se stal. Archanděl ale vypadal stejně, jako vždy. Po celou dobu, co se Uram soustředil na odrážení Raphaelových energetických výbojů a útočil na něho svými vlastními, zůstávaly jeho nové špičáky skryté.

Další ohnivá koule, která kolem Raphaela proletěla ožehla jeho křídlo. Snažil se nevnímat vřískot svých nervových zakončení a opětoval palbu. Zasáhl konec archandělova křídla. Uram vycenil zuby a zařval. A v tu chvíli vylezlo na povrch monstrum, které bylo do té doby skryto. V očích se mu objevily rudé plameny, špičáky se protáhly až pod spodní ret … a v rukou měl další, ďábelsky rudé, energetické koule.

Díky krvi, kterou se krmil, byl silnější.
To bylo tím lákadlem, tou šíleností. Poté, co ho ovládl Mor, krev dokázala mnohonásobně zvýšit andělovu sílu. Ale tou dobou už bylo jedno, jak vypadali, byli natolik šílení, že na tom už nezáleželo. Nicméně, Raphael nebyl žádný zelenáč, aby si dovolil být zahnán do rohu. Na poslední chvíli se přikrčil a vlna andělského plamene trefila zeď, kde ještě před malým momentem stál. Prošla všemi vrstvami zdi a odhalila pohled na venkovní svět. V tu chvíli se Raphael vznesl se svým vlastním energetickým výbojem.

Něco vystřelilo a ten zvuk připomínal hlasité prásknutí. Uram nejistě přepadl do strany a Raphael si všiml, že spodní část jeho křídla byla rozervaná. Zamířil na tu poškozenou část - trefil a způsobil tak Uramovi další značné poškození. Ale Uram už byl na ústupu. Vyhnul se Raphaelově druhé střele a proletěl jednou z děr, kterou během bitvy vytvořili.

Raphael se rozletěl za ním, věděl, že ho může dostat, zatímco byl z krve zrozený anděl zraněn. Hnal se vpřed do denního světla, ale z ničeho nic do něj vrazilo tělo. Raphael začal ve spirále klesat k zemi, ale přesto díky nesčetným zkušenostem zvládl hladce přistát - a položit tělo na relativně čistou část podlahy.

Michaela.

Ženě archandělovi chybělo srdce a místo něj byla v dutině jejího hrudního koše rudě-žhnoucí ohnivá koule. Aniž by ztrácel čas přemýšlením, sáhl Raphael dovnitř jejího hrudníku rukou obalenou modrým ohněm a vytáhl rudě zářivou kouli z Michaelina těla ven. Okamžitě ji odhodil ke zdi, která pohltila její ničivou sílu. V ten moment se přímo před jejich očima začalo Michaelino srdce regenerovat.
"Eleno!"
"Jsem tady." Dotkla se jeho paže a zděšeně se dívala na Michaelinu hruď. "Co-"
Raphael nechal Michaelu ležet tam, kde byla, chytil Elenu kolem pasu a vznesl se.
"Stopuj ho."

Elena pochopila, co po ní chtěl, okamžitě se ho pevně chytila a přikývla. Když Raphael proletěl otvorem, který ke svému útěku použil Uram, Elena ukázala nahoru a pak směrem na Manhattan.
Raphael o sobě věděl, že uměl létat rychle, ale Uram měl náskok. Raphael také nesl váhu navíc a ačkoli byl druhý anděl zraněný, Raphael byl také. Ale už mu byli blízko, tak blízko … dokud nedorazili k břehům řeky Hudson nad Lincolnovým tunelem.

Pod nimi vířila řeka a Elena nemohla ve vzduchu najít ani náznak Uramova pachu. Raphael zamířil dolů až letěli tak nízko, že na tváři cítil drobné kapičky odstřikující vody. Elena přesto zavrtěla hlavou. "Ví, jak funguje voda." V jejím hlase zazněla čirá frustrace. "Buď se ponořil, nebo letěl tak blízko vodní hladiny, že vlhkost maskovala jeho pach."
Raphael bojoval s ovládnutím vzteku, který chtěl z naprosté frustrace vypustit. Místo toho, ale několikrát přeletěl v širokých obloucích podél místa řeky, kde ztratili Uramovu stopu. "Nic," řekla Elena. "Do hajzlu."

Raphael s ní tiše souhlasil a zamířil zpět k Michaelinu domovu. Na nebi se během jejich pátrání shromáždila nadmutá mračna. Poslal Dmitrimu příkaz, aby jeho muži pokryli oba břehy řeky a začali je prohledávat. Šance na úspěch pátrací akce byly malé - Uramovi stačilo, aby se ovinul Neviditelností jen na malý okamžit, během kterého potřeboval najít místo, kde by se mohl skrýt. Pro archanděla - dokonce i zraněného - to byla hračka.

Michaela stále ležela tam, kde ji nechal, ale její srdce se už zregenerovalo a stalo se bijícím, pulsujícím orgánem uprostřed její zdevastované hrudi. Měla otevřené oči a Raphael netušil, že by někdy mohl spatřit v pohledu archanděla takové množství hrůzy. Michaela byla hodně stará, zažila toho již mnoho a znala skutečný strach.
"Je šílený," řekla, když si Raphael klekl vedle ní a chytil ji za ruku. Z úst jí stále ještě vytékala krev. "Z muže, kterým býval už nezbylo naprosto nic."

Raphael si všiml, že Elena poodstoupila stranou a došlu mu, že jim jeho lovkyně umožňovala promluvit si v soukromí. Michaela by ji bez přemýšlení zabila a Elena k ní cítila soucit. Byla tak lidská. "Vrátí se pro tebe." Zabití jiného anděla bylo součástí brutálního rituálu zvolené cesty - nutkání, kterému z krve zrození nebyli schopni odolat. A jakmile se na někoho zaměřili, svou volbu už nezměnili.

"Řekl mi," - Michaela se rozkašlala. Její srdce bylo skrz zavírající se ránu v hrudi stíle vidět. - "že jsem tou poslední věcí, která ho spojuje s předchozí existencí. Že jakmile budu mrtvá, bude moci povstat. Povstat, aby mohl dělat co?"
"Zabíjet - nekonečně zabíjet," odpověděl jí Raphael a stále ji držel za ruku. Michaela byla kobrou, ale byla kobra, kterou potřebovali. Kdyby o ni přišli, Kádr Desíti by se stal nebezpečně nevyváženým. Věděli o jednom andělu, který by patrně mohl vstoupit na Uramovo místo, ale to byl pouze jeden. "Kde si byla?"
"Poprvé mi vzal srdce, než se vydal za mými strážemi a pak mi ho vzal znovu a nechal mě v bezvědomí ležet na střeše. Stihla jsem se zotavit natolik, abych byla téměř schopna letu, když" - následovalo další zakašlání, ale z úst už jí krev netekla - "se opět vrátil a tentokrát do mě vložil svoji energetickou sílu. Naštěstí ale neměl čas ji nechat šířit."

Oba věděli, že kdyby měl Uram dostatek času a nechal svou sílu Michaeliným tělem rozšířit, zemřela by ukrutnou a bolestivou smrtí.
"Běž," řekla a zadívala se na jeho křídlo. "Jsi zraněný. Potřebuješ se zahojit dříve, než on."

Raphael přikývl a vstal, věděl, že se Michaela během pár minut zcela zotaví. "Viděl jsem jednoho strážce v hale a Rikera u knihovny. Kde jsou ostatní?"
"Všichni jsou mrtví," odpověděla mu a zvedla levou ruku. Na jejím prsteníčku se třpytil krvavý diamantový prsten.
"Na střeše."
"Pošlu ti další stráže."
Tentokrát se s ním nedohadovala. "Žádné pozvání k tobě domů?" Michaela začínala být opět sama sebou a svou hrůzu pohřbila tak hluboko, jak to uměli jen archandělé. Raphael se jí zadíval do očí. "Musíš zůstat lákavým cílem."
Michaele se v očích opět mihl strach. "Dnes v noci se znovu nevrátí."
"Ne - na to je příliš raněný. Nech si opravit dům." Raphael vzhlédl k obrovské díře, kde bývala zeď. "Alespoň tak, jak to půjde. Pošlu ti také hlídku andělů."

Michaela se posadila, ale neobtěžovala se zakrýt si svou nahou hruď. Její tělo bylo její zbraní, kterou neváhala použít. Nyní se ale zajímala o něco jiného.
"Nestanu se tak méně lákavým cílem?" V tuto chvíli byla opět archandělem, který měl na mysli pouze Uramovu smrt.
"Je natolik arogantní, že si nic nedělá ani z ostatních archandělů a to víš lépe, než všichni ostatní."

Michaela se podívala na Raphaela a v očích se jí objevil záblesk skutečné bolesti. "Milovala jsem ho, jak jen archanděl může milovat."
Raphael jí na to neodpověděl, nechal na ní, aby zvážila, co z ní nesmrtelnost udělala a vydal se najít Elenu.
Čekala na něho venku, na okraji zahrady, kde začínal les. Okamžitě střelila pohledem k jeho křídlu. "Ublížil ti." Hněv v jejím hlase působil jako prásknutí bičem.
"Já jsem mu ublížil více."
"Ale ten parchant nám utek." Elena vzteky nakopla listí, které se jí dostalo do cesty. "Jak je Její Královský Výsostmrše?"
"Je naživu."
"Škoda." To slovo znělo jízlivě, ale Raphael si vybavil její soucit.
Chytil Elenu za paži. "Nikdy Michaelu nelituj. Použije tvůj soucit, aby tě zničila."
"A přesto si jí zachránil život."
Raphaelova ruka sklouzla k jejímu lokti a pak ji pustil. "Je nezbytné, aby žila. Ač se to může zdát nemožné, Michaela v sobě má více lidskosti, než třeba Charisemnon, nebo Lijuan."

Elena mu na to neodpověděla a pokračovala v cestě na jeho pozemek a k jeho domovu, kde už na ně čekal Montgomery. Jeho obvyklou rezervovanost rozhodil pohled na Raphaelovo zranění. "Pane? Mám zavolat léčitele?"
"To nebude nutné." Když upír nepřestal zoufale lomit rukama, Raphael mu položil ruku na rameno. "Klid. Než padne noc, zahojí se to."
Montgomery se viditelně uklidnil. "Mám servírovat jídlo? Bude skoro poledne."
"Ano." Když upír odešel, Raphael se otočil k Eleně. "Vypadá to, že spolu budeme sdílet druhou koupel." Geraldinina i Michaelina zranění se na něm podepsala a to ani nezmiňovala rudou skvrnu od jeho vlastního zranění.
Elena se zašklebila, když si sáhla na řezné rány z odletujících odštěpků, které měla na tváři. "Já si dam jenom rychlou sprchu." Podívala se na své zakrvavené oblečení a uvědomila si, že ta krev na ní ulpěla během letu, když ji Raphael držel v náručí. "Sakra, myslim, že už nemam nic náhradního."
Když se jí Raphael chystal odpovědět, zaslechl šelest přibližujících se křídel - šelest, který oznamoval přítomnost dalšího anděla - anděla, který chtěl, aby ho slyšeli. Když vzhlédl, spatřil Jasona.
Elena si všimla, že se anděl Raphaelovi s respektem uklonil a v té chvíli zahlédla, že měl své uhlově černé vlasy spletené do copu.

"Pane, máme problém."