Angel's blood - 36. kapitola

Raphael vešel na balkón ve třetím patře svého domu. Hlavou mu stále vířila Elenina slova. Teď jsi o trochu více člověkem.

Lijuan ho varovala, aby Elenu přesně z tohoto důvodu zabil. Reakce na postřelení, bolest a krev posílila jeho přesvědčení, že lovkyně pro něj byla skutečně nebezpečná. Ale co když to nebezpečí doprovázelo také něco dalšího - odolnost proti šílenství po moci a šílenství přicházejícím s věkem?
Pravdou totiž bylo, že poslední období Ticha u něho pominulo mnohem rychleji, než mělo.



Zatímco čekal, než dorazí Jason, zvažoval kým byl, když poprvé potkal Elenu. Vnikl jí do mysli, terorizoval ji a vůbec ho to netrápilo. Mohl by jí to udělat znovu? Ano, přiznal si a vůbec nepochyboval o nedostatku vlastní dobroty. Byl plně schopen udělat to samé znovu. Ale zda by si zvolil to znovu udělat … to byla správně položená otázka.

Jason přilétl zeshora a předvedl precizní přistání, které z něho dělalo nejlepšího špeha. "Očekával jsem, že se tu setkám s Illiem."
"Hlídá Elenu." Raphael by s ní nejraději poslal ještě upířího řidiče, ale upír, kterého by měla takhle blízko, by jí narušil schopnosti vycítit Uramovu stopu. Musela tedy městem jezdit sama a Illium ji sledoval zvrchu.

Raphael byl kvůli hojícímu se křídlu, zasaženému andělským ohněm, stále uvězněn doma. Hojilo se sice rychle a stále by byl schopen letu, ale byla by to zbytečná zátěž na jeho zraněné křídlo a on potřeboval být v nejlepší možné kondici, až se Uram znovu ukáže.

Elena byla převážnou část dne pryč, ale po každé části Manhattanu, kterou zkontrolovala, mu zavolala, aby ho informovala. Bylo zvláštní, když si uvědomil, že navzdory faktu, že měl nespočet jiných záležitostí, kterými se musel zabývat … mu chyběla. Tato smrtelnice s duší válečníka, se pro něho stala velice důležitou.

"Povídej, Jasone."
"Je to přesně tak, jak ses domníval," začal Jason. "Lijuan probouzí mrtvé."
Raphael pocítil svěží závan vzduchu, který se vzdouval od řeky a napadlo ho, zda by Lijuan byla taková, jaká je nyní, kdyby nezabila muže, který ji ohrožoval tím, že ji mohl učinit trochu více člověkem.
"Jsi si jistý?"
"Viděl jsem ji při tom."
"A jsou naživu?" Raphael se otočil, aby stáli tváří v tvář.
V očích Jasona se mihl pocit odporu. "Nenazval bych to tak, ale nějakou jiskru v sobě mají, nějaký pozůstatek osoby, kterou bývali dříve."
Bylo to horší, než si Raphael myslel. "Nejsou loutkami, jak jsme se domnívali?"
"Jsou loutkami, ale zároveň jsou i něco více. Jsou ohavností, která chodí, vidí a slyší, ale nikdy nepromluví. Jejich mlčenlivost je nahrazena křikem, který se jim zračí v pohledu. Oni vědí, kým se stali."

Dokonce i archandělova duše mohla pocítit mrazení z hrůzy.
"Jak dlouho je dokáže udržet naživu?"
"Nejstarší znovuzrozený, kterého jsem viděl, byl starý jeden rok. Už začínal senilnět a ta jiskra byla dávno pryč." Jason se odmlčel a pak přes jeho obvykle zdrženlivou povahu řekl, "Je to pro ně milosrdenství, když ta část jejich duše zemře."
"A Lijuan má nad těmito znovuzrozenými kompletní kontrolu?"
"Ano. Prozatím si s nimi hraje, jako s novou hračkou. Ale může nastat čas, kdy si z nich bude chtít vytvořit armádu."
Raphaelovy se sevřelo srdce hrůzou. Protože kdyby znovuzrození převzali vládu nad živými, civilizace by padla a celý svět by pohltil teror.
"Ti, které probouzí - jsou nedávno zemřelí?"
"Ne," byla Jasonova znepokojující odpověď. "S těmi je to snadnější, ale už začala probouzet i déle mrtvé - dokonce i ty, kteří už … zetleli. Nějakým způsobem je schopna je znovu obalit masem i kůží."
Jason se odmlčel.
"Nad čím přemýšlíš?"
"Říká se, že k tomu, aby se jim vytvořilo nové maso a kůže se potřebují živit těmi nedávno zesnulými - těmi, které Lijuan nechce probudit. Také vím, že aby přežili, musejí pít krev." Jason promluvil ještě tišeji. "Také se říká, že Lijuan jejich znovuzrozením něco získává, nějak tím do sebe absorbuje sílu."

Další druh z krve zrozeného, napadlo Raphaela a bylo mu jasné, že se dosud nenarodil žádný lovec - ani člověk, ani upír nebo anděl - který by byl schopen zničit Lijuan, kdyby se tato skutečnost potvrdila.
"Ať to tví lidé nadále sledují." Jason byl perfektním špehem, ale jak Elena správně uhodla, byl ještě lepším šéfem špionáže.
"Kdyby je začala probouzet ve velkém, musíme o tom vědět."

Kádr Desíti toho moc udělat nemohl, protože Lijuan si zatím hrála na svém vlastním území. Navíc, většina členů by si zvolila se ničeho neúčastnit. Každý z nich hrál své vlastní hry, měli své vlastní úchylky. Raphael je nemohl soudit - také by v žádném případě netoleroval vpád na své území. Elena v něm viděla kousek lidskosti. Ale byl natolik člověkem, aby si zabránil stát se další Lijuan?
"Běž. Odpočiň si. Ještě si promluvíme později."
Jason volným pádem skočil z balkónu a pak se vznesl přímo vzhůru, jeho uhlově černá křídla se stratila ihned, jak vyletěl k první vrstvě mraků. To byl důvod, proč preferoval noc.

Dmitri.

Pane. Zazněla z nedaleka upírova odpověď. O pár vteřin později, vstoupil Dmitri na balkón. Zrovna se vracel od léčitelů. "Venom podával hlášení, že kancelář Jeffreyho Deveraux a její okolí bylo uklizeno a stejně tak i muzeum. Geraldine zemřela."

První Raphaelova myšlenka se týkala Eleny - Geraldinina smrt ji bude trápit, přestože ta žena pro ni byla cizinkou. "A co víme o té přeživší dívce, kterou jsme našli u skladiště?"
"Byl jsem schopen ji identifikovat. Jmenuje se Holly Chang, věk dvacet-tři let." Dmitri si dal ruce za záda. "Nemá v sobě mutantní variantu toxínu, ale něco v sobě má."
Raphaelovi se vybavil rozhovor s Elenou. "Musí zemřít?"
"Ne v tuto chvíli. Není nakažlivá - a musíme přijít na to, co jí Uram udělal."
"Je stále člověkem?"
Dmitri se zamračil a odmlčel. "Nikdo si není jistý, čím se stala - potřebuje se krmit krví, ale ne tolik, jako upír. A zároveň je stále schopna vstřebávat energii z jídla. Může být výsledkem nedokončeného pokusu o proměnu."
"Bez řádného postupu a s mutantním druhem Uramovy krve, by to nemělo být možné."
"Léčitelé i doktoři si myslí, že mohla mít prostě jen smůlu a patří mezi těch pár jedinců, kteří mohou být příliš snadno Stvořeni - ale nyní, když už prošla částečnou transformací, pokus o její plné přetvoření by ji zabil." V tónu Dmitriova hlasu zazníval dávno pohřbený hněv. Stejně jako Holly Chang, byl Dmitri Stvořen proti své vůli.

A to vše kvůli Isis, která si byla vědoma Raphaelových slabin - že měl srdce a soucit. Moc dobře věděla, že Dmitri byl potomkem smrtelníka, kterého kdysi Raphael nazýval svým přítelem. Proto ukradla Dmitriho smrtelnost … a přinutila Raphaela, aby se na to díval. Stalo se to už téměř před tisíci lety. A po většinu z nich považoval Raphael své srdce za mrtvé.
Než mu začalo záležet na Eleně.

"Buď v klidu, Dmitri," řekl upírovi. "Neublížíme jí, ale musíme sledovat její vývoj." A pokud v sobě nosí zárodek z krve zrozeného, pak musí zemřít.
Dmitri přikývl. "Nechal jsem ji non-stop sledovat." Následovala další pauza. "Pokud mohu, pane."
"Odkdy se ptáš na svolení?"
Upírův úsměv se neodrazil v jeho očích. "Díky Eleně jsi zranitelnější. Nevím jak to dělá, ale dělá." Pohledem zamířil k Raphaelovu křídlu. "Hojíš se pomaleji."
"Možná nesmrtelný potřebuje být zranitelný," odpověděl mu Raphael a znovu mu na mysl přišlo Lijuanino "vyvinutí".
"Já-" Dmitrimu začal zvonit mobil.
Raphael na Dmitriho kývl, aby hovor přijal a připravoval se k odletu. Zatavila ho Dmitriova zvednutá ruka. "Je to Ředitelka Spolku."
Raphael si od něj vzal telefon. "Ředitelko."
"Nevim, do čeho si to sakra Ellie uvrtal, ale mam pocit, že to má co dělat s těma zmizelejma dívkama." Sářina averze vůči němu byla z jejího napjatého hlasu velice dobře čitelná, její tón čišel naprostým hněvem.
"Elena má štěstí, že má takovou přítelkyni."
"Jestli se jí něco stane, bude mi úplně ukradený, kdo si, pudu a střelim tě sama." Strach o svou kamarádku se mísil s intenzivním hněvem a nyní byl tón jejího hlasu krutý.
Kdyby mu takto vyhrožoval kdokoli jiný, než Sára, Raphael by ho nechal okamžitě potrestat - kdyby archanděl projevil, že má nějakou slabinu, vedlo by to ke smrti milionů. On ale nikdy nebyl pokrytec. V období Ticha, se k této ženě zachoval velmi bezohledně, překročil nedotknutelné hranice a přinutil ji zradit někoho, ke komu chovala nejhlubší loajalitu. Misky vah nebyly ani zdaleka srovnané. "Máš něco, o co ses chtěla podělit Ředitelko?"
"V Battery Parku bylo právě nalezeno pět mrtvých těl. Všechna byla vysáta a velmi dobře ukryta."

Uram jednal rychle, aby doplnil svou sílu. "Upozornil někdo policii?"
"Promiň, ale tomu jsem nemohla zabránit," odpověděla mu Sára a dala mu tím najevo, že ví o všem, co se ve městě přihodí. "Ale těla jsou právě teď na cestě do márnice - řekla bych, že je budeš muset nechat zmizet. Ale až to uděláš, nezabíjej řidiče."
"To nebude nutné." Někdy po dvoustých narozeninách, získal Venom nový dar - sílu zhypnotizovat lidi - stejně jako kobra hypnotizuje svou kořist - Raphael si byl jistý, že až na tuto Venomovu schopnost přijde Elena, bude konsternovaná. Upír ji ale nevyužíval příliš často, protože Neha by nebyla potěšena zjištěním, že přišla o takto cenného upíra. Nicméně, dnes to přijde vhod - u žádné, z Uramových obětí nesmí být dovoleno, aby ji někdo zkoumal. Holly může být jedinou přeživší, ale to neznamenalo, že Uram nenutil ostatní, aby pili jeho toxickou krev … nebo hůře. "Díky za informace."
"Neděkuj mi. Jenom udrž Ellie v bezpečí, před jakýmkoli monstrem, který vám uteklo."

Ano, Uram byl monstrum. Se silou monstra.

Ačkoli byl kolem něj absolutní klid a nefoukal ani mírný větřík, Raphaelovi se z ničeho nic rozbušilo srdce jako o závod. "Detaily řekni Dmitriovi." Předal mobil zpět upírovi a vzlétl z balkonu. Křídlo ho sice stále bolelo, ale přinutil se pokračovat v letu a snažil se kontaktovat Illia.
Jedinou odpovědí mu však bylo jednotvárné ticho - ne temnota, která byla spojena se smrtí, ale něco této temnotě velmi blízkého. Když zkusil kontaktovat Elenu, setkal se s otrochu větším úspěchem. Bolest, nevolnost a vztek.
Namířil své myšlenky směrem k Dmitrimu.

Zapomeň na ta těla. Najdi Elenu.

Dmitri mu vzápětí odpověděl - jsem v kontaktu se svými muži.

Jasone.

Černě okřídlený anděl byl mistrem v koordinaci andělských jednotek, které byly pod Raphaelovým velením.

Najděte Illia. Neozývá se.

Jsem na cestě. Instruuji jednotky za letu.

Raphael letěl rychleji a proklínal svou vlastní hloupost. Uram nepotřeboval odpočívat, aby se zahojil, ne když mohl celý proces urychlit krmením. Další výhoda z krve zrozených, další věc, díky které si mysleli, že jejich volba byla správná. V tuto chvíli, si Uram bude sám sobě připadat příčetný - začal rozumně uvažovat, dělat rozhodnutí, ale jeho osobnost již byla do morku kostí pokřivená a jeho mozek se utápěl v moci toxínu.

Nejhorší na tom všem ale bylo, napadlo Raphaela, když se snažil lokalizovat Elenu, že degenerace takového rozsahu se nemohla stát přes noc. Uramovi sloužící o tom museli vědět, ale na rozdíl od Raphaelovy mocné Sedmy, si druhý archanděl kolem sebe nedržel nikoho silného. Nikoho kromě Michaely. Raphael se ušklíbl - byl si jistý, že žena, kterou kdysi nazývali Královnou Konstantinopole, svému milenci pomohla vyhnout se protokolům, které Kádr dodržoval, aby přesně těmto důsledkům zabránil. Možná chtěla, aby Uram zemřel, ale pravděpodobněji chtěla na vlastní oči vidět, co by se stalo, ujistit se, že jí zbytek Kádru nelhal.

Raphael dosáhl části Manhattanu přímo naprti Castle Point, místě, kde se mu Elena naposledy přihlásila. "Z tohodle místa mam dobrej pocit," řekla mu. "Pach je sice zamlženej vzdušnou vlhkostí po dešti, ale budu tu kroužit dokud nenatrefim na silnější koncentraci."
"Pošlu za tebou více andělů."
"Ne, ještě je nestahuj z jejich pátrání. Tohle může bejt jenom tryk. Řeknu Illiovi, aby tě kontaktoval, když si budu myslet, že jsem na něco kápla."

Elena byla evidentně Andělovi Krve daleko blíže, než si myslela. Když Raphael prolétával nad oblastí a hledal její auto, jeho pohled - ostrý, jako jestřábí - místo auta našel Illia. Andělova modrá křídla ho upoutala na dálku, přestože Illium ležel napůl potopený v řece pod molem. Raphael začal klesat a ignoroval přihlížející, kteří se tam začali shromažďovat, stejně tak nevěnoval pozornost záchrané lodi, která mířila Illiovým směrem. Několik lidí skočilo do vody a když nebyli schopni anděla kvůli váze jeho promočených křídel z vody vytáhnout, snažili se alespoň udržet Illiův obličej nad hladinou. Při Raphaelovu příletu se všichni rozprchli.

Raphael vyzvedl bezvědomého anděla z vody, přičemž zaregistroval cvakání fotoaparátů i výkřiky údivu smíchané s projevy smutku. Od té doby, co se Illium vrátil z Útočiště, se ve městě stal velice známým. Jeho modrá křídla byla velice charakteristická a jeho charismatické chování velmi nakažlivé.
Mysleli si, že byl mrtvý, zapomněli, že je nesmrtelný.
Uram mohl Illia zabít, ale zvolil si rychlejší řešení a místo toho, ho jen zneškodnil, aby se mohl soustředit na svůj pravý cíl.

Illie, probuď se.

Raphael držel Illiovo polámané tělo v náručí a vznesl se s ním nad vrstvu mraků. Andělova křídla byla rozervaná a díky pádu z obrovské výšky, si při dopadu na vodní hladinu zlámal téměř všechny kosti v těle. Pod vodní hladinou zřejmě do něčeho narazil, protože měl na těle modřiny a řezné rány a přišel o jedno oko.
Všechno se to zahojí, to ale neznamenalo, že to nebude bolet. Illiovu okázalost stranou, anděl byl stále vojákem, bojovníkem. Což byl důvod, proč ho Raphael nenechal odpočinout. Místo toho soustředil své mentální schopnosti a probudil ho ze stavu, do kterého ho jeho mysl uzavřela. Illium se probudil se zalapáním po dechu, ale nekřičel.

Jedno krásné zlaté oko se otevřelo. "Parchant na mě čekal schovanej v mracích," zašeptal, místo toho, aby ztrácel čas s omluvami. "Neviditelnost. Ellie ..." Illium se začal třást, ale bojoval proti potřebě svého těla, které se chtělo vrátit do léčivého spánku. "Myslim, že mě viděla, když mě dostal. B-b-blízko. Vypadal vyléčený … ale byl slabý." Poslední slovo bylo téměř neslyšitelné, protože jeho tělo ho doslova poslalo do hlubokého stavu, podobnému kóma, ze kterého ho minimálně týden nebude moci probudit nikdo a nic.

Přestože byl Illium o mnoho mladší než Raphael, mohl by být tak akorát starý na to, aby mohl vstoupit do anshary. Díky ní by byl schopný uzdravit se mnohem rychleji, otupit ukrutnou bolest a zhojit celé tělo před tím, než by se probudil. Jinak, jakmile by se probral z kóma, by pociťoval stejnou bolest, jako jakékoli jiné stvoření. S tolika zlomenýma kostma, by to bylo nesnesitelné.

Toto věděl Raphael až příliš dobře. Zatímco ležel krvácející na zemi a jeho křídla byla tak moc rozervaná, že svému pádu nemohl zabránit, jeho matka mu řekla svá poslední slova. Narazil do země takovou silou, která by smrtelníka rozervala na kusy. Jeho tělo také nevypadalo dobře. Přišel o kusy masa. Tenkrát byl tak mladý, že trvalo leta, než se plně zotavil. V anshaře se andělé hojili mnohem rychleji, ale žádný magický lék neměli. Ne, pokud jste nebyli z krve zrozený anděl, který se utápí v toxínu.

Skrz mraky zahlédl Jasonova černá křídla. Anděl k Raphaelovi natáhl ruce, výraz jeho tváře byl vyčerpaný. "Já ho vezmu."
Raphael mu předal Illiovo tělo. "Zbytek jednotky?"
"Řekl jsem jim, aby pátrali po lovkyni."
"Dostaň Illia k léčiteli." Raphael se rozletěl zpět k molu, ale než tam slétl, ovinul se Neviditelností. To co se mu Illium snažil říci, bylo velice důležité. Pokud se Uram zcela nevyléčil, nebyl by schopen s váhou Elenina těla doletět příliš daleko.

Žij, Eleno.

Snažil se s ní spojit a přesvědčit ji, aby bojovala, aby se probrala z temnoty, která halila její mysl do dusivého vězení.

Žij. Nedal jsem ti svolení zemřít.

Nic. Ticho. Takové ticho, jaké nikdy dříve nepocítil.


Žij, Eleno. Válečnice nepodlehne svému nepříteli. Žij!