Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's blood - 38. kapitola

Raphael letěl vzhůru, až nad vrstvy mraků - výše, než andělé bezpečně směli - dokud ho nebolela hlava a andělský oheň z nedostatku kyslíku nevyhasl.

Pak zamířil střemhlav zpět dolů, využil svého momentu překvapení a několikrát na Urama vystřelil andělským ohněm. Anděl Krve se vyhnul všem výbojům, kromě jednoho, který ho zasáhl do stehna.

Raphael už cítil, že své křídlo přetěžuje - začalo ho bolet nové i staré zranění. Nebylo to kritické - zatím ne. Ale brzy bude. Uram se do něj trefil dostatečným množstvím andělského ohně, aby se na něm nějaký stačil uchytit. Tyto částečky se začnou prožírat jeho masem, dokud ho neprožerou skrz na skrz. Raphaelovi už nezbývalo ani deset minut času, než budou jeho křídla natolik oslabena, že nebude schopen letu. A pak si něco uvědomil...
Nyní byl o trochu více člověkem.
Budiž. Raději zemře, zatímco je trochu člověkem, napadlo ho se zvláštní jasností mysli, než aby se stal monstrem.

Eleno! Žij!

Stále jí do mysli posílal tento příkaz, přestože jeho vlastní síla se pomalu vytrácela a stále více a více Uramova andělského ohně se prožíralo jeho kůží i křídly.

Musíš žít.

Musí přežít. Její duše byla příliš zářná na to, aby byla tak snadno zničitelná.
V tu chvíli si Raphael uvědomil … že její křehký, smrtelný život pro něj nebyl pouze důležitým. Byl pro něj důležitějším, než jeho vlastní.

Vzbuď se, Lovče Spolku!

Konečně se k Uramovi přiblížil natolik, aby po něm mohl znovu vystřelit, síly mu ale značně ubývaly. Raphael zahlédl, že město pod ním začala pohlcovat temnota. Oba archandělé vysávali energii z drátů vysokého napětí i z čehokoli dalšího, z čeho mohli. Auta se na místě zastavovala, protože jim přestaly běžet motory, jejichž baterie ztrácely napětí. Sloupy elektrického napětí byly přetížené. Raphael ale nepřestal a stále nasával další energii. Věděl, že jeho tělo tento boj vzdá daleko dříve, než by městu došla energie.

Trefil Uramovo křídlo, ale nestačilo to. Anděl Krve byl opět přesycen krví, a přestože byl již oslaben, křídlo se mu začalo hojit rychleji, než běžnému andělovi, dokonce rychleji než archandělovi. Uram se začal smát a vytvořil další energetický výboj andělského ohně. Tento výboj ale vystřelil směrem k napůl rozbořené budově.

Eleno!

Raphael se výboji postavil do cesty a byl zasažen do ramene. Když se andělský oheň dostal ke kosti a začal se skrz ni prožírat, jeho tělem projela vlna ukrutné bolesti. Raphael zamrkal, aby si z očí vyhnal pot, který mu do nich stekl, ale nevzdával se. Vznášel se nad budovou, ve které byla Elena, aby ji Uram nemohl ještě více poškodit.

"Ty blázne," škádlil ho Uram. "Vzdal by ses nesmrtelnosti kvůli pouhé ženě?"
Raphael mu odpověděl tím, že zůstal na svém místě a odrážel andělský oheň, který na něj Uram vystřelil, svými vlastními energetickými výboji.
Raphael vycítil, že se jeho muži přibližují, ale varoval je, aby zůstali z dosahu. Pouze archanděl mohl snést andělský oheň po delší dobu, než pár vteřin. Uram z ničeho nic znovu vystřelil a zasáhl Raphaelovo už zraněné rameno.

První zásah se mu již rozšířil do masa a odhalil bělostné kosti. Nyní, po druhém zásahu, mu přestávaly jeden po druhém fungovat svaly kolem celého ramene. Raphael se ale nevzdával a stále střílel po Uramovi dalšími výboji a několikrát se mu ho podařilo zasáhnout.

Všiml si, že Manhattan byl v tuto chvíli kompletně bez energie. Pod ním byla jen černo-černá tma. Když se zadíval dál, směrem ke Queens a Bronxu, viděl, že vlna temnoty se pomalu šíří i tam. Za těmito oblastmi byla další místa, která stále disponovala obrovským množstvím energie, ale jeho tělo se začalo pomalu vzdávat. Raphael se do sebe pokusil naposledy nasát tolik energie, kolik jen byl schopný - dokud jeho kůže nezářila -a připravil se na poslední, sebevražedný útok. Pokud by se mu podařilo střetnout se s Uramovým tělem, možná by byl schopný spálit je andělským ohněm oba najednou. Zaplatil by vysokou cenu, ale archanděl, ze kterého se stal Anděl Krve, by mohl zničit celý svět, ukončit veškerou civilizaci.

Zasáhl Urama nezbytným množstvím energie na to, aby ho udržel na místě, ale zároveň, aby mu jí dostatek zůstal a soustředil se na mezeru v nepřítelově obraně. Čekal na Uramovu jedinou chybu. Ale okamžik, kdy přišla jeho šance, nenastal, protože by se Uram dopustil chyby. Ne, jeho šance nastala díky odhodlané lovkyni, která se odmítala vzdát zlu.

Z rozbořené části budovy, se ozvala střelba a výstřel zasáhl křídla z krve zrozeného anděla. Uram zařval a ve spirále začal padat k zemi. Během pádu ale ještě stačil vystřelit několik energetických výbojů andělského ohně. Raphael zamířil směrem k rychle klesajícímu archandělovi. Jednou rukou chytil Urama za rameno a druhou namířil na andělův hrudník. Prorazil jeho hrudní koš a dotkl se jeho srdce.
"Sbohem, starý příteli," řekl a věděl, že v tomto monstru nezůstalo nic z anděla, kterého znával. Pak vypustil poslední, obrovský výboj andělského ohně, který se jako virus okamžitě začal šířit Uramovým tělem - anděl se ho ale pevně chytil a hrozilo, že vezme Raphaela s sebou.

Raphael ale musel žít. Protože kdyby nepřežil, Elena by také zemřela. Vteřinu před tím, než Uram explodoval v záblesku čiré bílé záře, která na kratičký moment osvítila celý Manhattan, se od něj Raphael odtrhl. V tu chvíli bylo po všem a Uram nebyl jen mrtvý, ale kompletně vymazaný z existence vesmíru. Nezůstal po něm ani prach.

Raphael krvácel a jeho zranění se stále zhoršovala, protože andělský oheň se jeho tělem šířil dál. Měl letět na zem a přistát, místo toho mávl svými už téměř nefunkčními křídly a pokračoval v letu. Jeden z Uramových posledních zoufalých výstřelů zasáhl budovu, ve které byla Elena. Věděl, že když vystřelila po Uramovi, musela být někde na okraji osmi patrové budovy. A ten okraj byl v tuto chvíli zhroucený. Raphael ale stále cítil, že Elena byla na živu, cítil její zkomírající životní plamen.

Eleno, odpověz mi.

Ticho, mírumilovné ticho. A pak … Zůstaň o trochu více člověkem, ano Raphaeli?
Žádost, kterou už téměř nedokázal zaslechnout. Ale stačilo to. Raphael se vydal po stopě Eleniny mysli, až našel její polámané tělo, ležící na úzké římse nejistě visící neonové cedule. Měla zlámanou páteř a nohy v naprosto nepřirozených úhlech. Ale když ho spatřila, usmála se na něj. V ruce stále svírala pistoli, která zachránila více životů, než si kdokoli uměl představit.

Raphael se jí neodvážil dotknout, bál se, že i pouhý dotek by mohl způsobit, že by z římsy přepadla. "Neopovažuj se zemřít."
Elena pomalu mrkla. "Tak panovačnej." Byl to téměř neslyšitelný zvuk, smíchaný s bubláním krve, která jí vytékala z úst.

Můj hlas nějak nefunguje.
Já tě slyším.
Teď už mi to tajemství řekneš? Jak Stvoříte upíry?

Raphael byl schopen i ve ztrácejícím se šepotu mysli rozpoznat její škádlivý tón.

Naše těla produkují toxín, kterého se musíme v pravidelných intervalech zbavovat. Čím jsme starší, tím jsou ty intervaly delší.
Uram čekal moc dlouho - odhadla Elena.
Ano. Během staletí jsme do určité míry schopni vybudovat si proti toxínu imunitu. Ale pokud tuto míru překročíme, toxín se začne spojovat s našimi buňkami a během tohoto procesu je přemění. Díky imunitě, kterou si vybudujeme, v sobě ale určité množství toho toxínu neustále máme. Je ho dost. To množství by stačilo, Eleno.
Jediný způsob, jak se toho toxínu z našich těl zbavit, než by překročil kritické množství, je předat ho jiné živé bytosti. Historie andělů hovoří o dobách, kdy byli natolik zoufalí kvůli nedostatečné populaci, že ten toxín zkoušeli předávat zvířatům. Výsledkem byla taková jatka, že ani Lijuan o těch časech nechce hovořit. Víme, že z přenosu dostaneme něco zpět, něco, co udržuje hladinu toxínu stabilní, ale i po tolika miléniích nevíme, co přesně to je.

Ale … Elena se odmlčela, jako kdyby sbírala sílu. Byla tolik odhodlaná ukojit svoji zvědavost. Ty testy? Kompatibilita?

Raphael by jí odpověděl na jakoukoli otázku, vyzradil jakékoli tajemství, pokud by ji to udrželo při životě byť jen o chvíli déle.

Jen někteří lidé se narodí se schopností přijmout a přežít účinky našeho toxínu a být schopni ho využít k proměně ze smrtelníka v upíra. Ostatní zemřou.

A navzdory krutosti andělů, navzdory nedostatku soucitu, který byl součástí jejich stárnutí, žádný nesmrtelný nechtěl nést břímě tak velkých jatek. Slíbit život a dát pouze smrt, bylo příliš velkým krokem do propasti i pro anděla.

Než byly vynalezeny testy kompatibility, zvládl přežít proces Stvoření jeden z desíti.
Ah … Elenina mysl už nebyla schopna ani šepotu.

Raphaelovi po tváři stékala jediná slza. V tu chvíli se mu začaly prodlužovat špičáky a ústa mu zaplavila zvláštní, nádherná, zlatá chuť. Byl archandělem. Neplakal již více, než tisíc let.
Tak teď už to víš, to je důvod, proč je Stvořeno tolik idiotů.
V hlavě se mu ozval slabý smích.
Myslim, že umírající žena má právo na to být hloupá… jsem do tebe blázen, Archanděli. Občas mě sice děsíš k smrti, ale i přes to chci bejt s tebou.

Když se její hlas vytratil, Raphaelovi se téměř zastavilo srdce. Jeho ústa byla plná zlaté, překrásné chuti, která pulsovala životem. "Nenechám tě umřít. Nechal jsem otestovat tvoji krev. Jsi kompatibilní."
Eleně se zatřepetala víčka, snažila se je otevřít, ale selhala. Hlas její mysli byl sice slabý, ale neústupný.
Nechci bejt upír, sání krve rozhodně nepatří mezi moje oblíbený činnosti.
"Musíš žít."
A pak ji chytil do nářučí a políbil. Elena v ústech ucítila zlatou chuť, omamnou směs.
Musíš žít.

V tu chvíli cedule povolila, utrhla se ze zdi budovy a řítila se k zemi, kde se nevyhnutelně roztříští na kusy. Elena nepadala sama, byla v Raphaelově náručí a jeho ústa byla stále spojená s těmi jejími. Padali společně, jeho křídla byla téměř zničená a jeho duše se spojila s tou její - smrtelnou.

Raphaelovými kostmi se stále prožíral Uramův andělský oheň, až se nakonec dotkl jeho srdce.

Pokud toto znamená smrt, Lovče Spolku - poslal myšlenku své smrtelnici - pak si tě najdu na druhé straně.

Sára se dívala vzhůru a po tvářích jí stékaly slzy. Archanděl New Yorku padal k zemi a v náručí nesl tělo, kolem kterého vlály prameny světlých, téměř bílých vlasů. "Ne, Ellie. Tohle mi sakra nemůžeš udělat," zašeptala.
Byla tak naštvaná, že téměř nebyla schopná formulovat slova. Ve chvíli, kdy zjistila, jak se všechno podělalo, popadla svoji kuši a běžela sem. Pár minut po ní se tu objevil s pistolí v ruce Ransom. Celá bitva se ale udála příliš vysoko nad zemí, aby byl kterýkoli z nich schopný zasáhnout.
A nyní Raphael padal k zemi a oni s tím nemohli absolutně nic udělat. Sára si připadala, jakoby se vše odehrávalo zpomaleně. Dívala se na svou nejlepší kamarádku, jejíž polámané tělo leželo v náručí archanděla, jehož skvostná křídla byla roztrhaná na cáry. Nebyl čas na to, aby mohli něco udělat s místem, kam měli dopadnout. Trosky z rozpadlé budovy, které byly přímo pod nimi, byly plné roztříštěných ostrých úlomků skleněné neonové cedule. Byly příliš ostré - příliš smrtelné.


Sára v Ransomově pevném objetí naříkala, plakala za ně za oba, protože věděla, že Ransom si kvůli bolestné ztrátě raději zvolí být naštvaný. Slzy jí rozmazaly vidění a ona si na okamžik myslela, že křídla, která vyplnila její pohled, byly pouhou představivostí.

Křídla obklopila Raphaelovo padající tělo a vytovřila nad černou temnotou noci, která zahalila Manhattan, jemné, temné stíny.
"Stoupají vzhůru!" Sára zatahala za Ransomovu bundu a sledovala dění ve vzduchu. "Stoupají vzhůru!" Rapahel s Elenou se jí ztratili z dohledu v množství křídel, ale Sáře to bylo jedno. Vše, na čem záleželo bylo, že zatímco bezmocně příhlízela, nedopadli na zem a jejich těla se nerozlámala v troskách na tisíce kousků. "Ellie je naživu."
Přestože oba věděli, že Elenino polámané tělo by se z množství zranění, která utrpěla, nemohlo nikdy zotavit, jí Ransom neodporoval. Jen ji svíral v pevném obětí a Sára tak mohla o malou chvilku déle věřit, že všechno bude v pořádku.

O týden později ve své kanceláři Sára praštila telefonem a podívala se na Ransoma, který seděl na druhé straně jejího pracovního stolu. Vedle ní byl Deacon - jeho spolehlivá, neústupná přítomnost jí dodávala sílu. Její manžel. Její opora.
"Odmítaj o Raphaelovi i o Ellie vypustit jakoukoli informaci."
Ransom stiskl rty. "Proč?"
"Andělé nemusej sdělovat žádný důvody." Sára se ušklíbla, její smutek byl tak obrovský a upřímný, že nechápala, jak zvládla poslední týden existovat. "Před tejdnem jsme všichni dostali živou lekci o tom, že archanděl může zemřít. Může to bejt tak, že Raphael zemřel a my se teď potýkáme s novym vedenim."
"Nemaj žádný právo nás za ní nepustit!" Ransom ztratil nervy a praštil pěstí do opěrky židle. "My jsme její rodina." Pak ztuhl. "Dali její tělo tomu parchantovi?"
Sára zavrtěla hlavou. "S Jeffreym nikdo nemluvil, mně alespoň zvednou telefon."
"A s kym si mluvila?"
"S Dmitrim."
Ransom vstal ze židle a začal přecházet po místnosti, jakoby už nedokázal vydržet na jednom místě. "Dmitri je upír."
"Já fakt nevim, co se tam děje." Vypadalo to, jakoby převzal vedení upír a ne jiný anděl. Deacon se spojil se svými zdroji - a jeho kontakty tvořili velmi neobvyklí lidé - ale dozvěděl se to samé. Nyní stál v čele Dmitri, který v podstatě vládl Manhattanu.
"Tohle je pravděpodovně naprosto zbytečná informace," pokračovala Sára, "ale říká se, že po té, co Uram zemřel, opustil město i další archanděl - Michaela." Všichni věděli, který archanděl zemřel - přestože andělé odmítali podat jakékoli informace, byla to největší zpráva tisíciletí.
"Tři archandělé v jednom městě?" Ransom zavrtěl hlavou. "To nemohla bejt náhoda. Deacone?"
"Máš pravdu. Ale s tim přichází jen víc otázek, na který nikdo nemá odpovědi."
Deacon vždycky uměl udeřit hřebíček na hlavičku. A zůstat při tom naprosto klidným. Sára ale cítila ztuhlost jeho postoje a věděla, že to způsobil vztek. Její manžel si své přátele vybíral s pečlivou opatrností - a Ellie byla rozhodně jednou z nich. Deacon jí položil svou velkou dlaň na rameno a ona se ho něžně chytla za stehno. "Říká se, že Archandělská Věž je zavřena dokonce i pro ostatní anděly." Ransom si rukou projel nezapletenými vlasy, kvůli kterým si ho Elena tak často dobírala. Nyní mu neupraveně vlály kolem ramen. "Myslim, že máš pravdu - vypadá to, že je Raphael mrtvej a oni se snažej za něj najít náhradu."
Sára stále seděla za svým stolem, ale dívala se na zářící město, jehož polovina stále zůstávala ponořena do temnoty. Při bitvě dvou archandělů bylo zničeno tolik elektrického vedění, že opravy zaberou několik měsíců. "Ale proč nám nechtěj dát Ellie?" To Sára také nedokázala pochopit. "Je smrtelník, nepatří jim." Sára by se o svou nejlepší přítelkyni postarala se všemi poctami a láskou, kterou k ní cítila.
Ransom se otočil a pátravě se na ni zahleděl. "Seš ve formě?"
Sára ve zlomku vteřiny pochopila, kam tím mířil. "Moje forma rozhodně stačí na to, abychom se nepozorovaně vplížili do Věže."
"Půjdete napíchnutý," přidal se Deacon a opět prokázal, že měla ve výběru manžela neskutečné štěstí. "Oba dva. Cokoli se podělá, budu připravenej se záchranym týmem. Koho máme k dispozici?"

Sára rychle přemýšlela. "Kenji je ve Sklepení. Taky je tam Rose. Oba se můžou zapojit."
"Zavolej je nahoru. Já seženu odposlouchávací zařízení."

O hodinu později už byla Sára přikrčená vedle Ransoma v zahradách, které obklopovaly těžce střeženou Věž. Přijíždějící i odjíždějící doprava přilehlých oblastí byla natolik omezena, že se od noci, kdy město pohltila tma, nikomu nepodařilo dostat se takhle blízko. Sára si všimla možného vstupního bodu a signalizovala svůj návrh Ransomovi, pak vyrazili. O několik vteřin později už byli v neosvětlených prostorách přízemí.

"Očekával jsem vás již před několika dny," ozval se uhlazený hlas, odněkud z druhé strany místnosti. Jakoby někdo cvakl vypínačem, prostor, ve kterém se nacházeli zalilo tlumené osvětlení.
Sára ten hlas okamžitě poznala. "Dmitri."
Upír mírně přikývl. "K vašim službám." Přejel pohledem k jejímu společníkovi. "A předpokládám, že ty si Ransom."
"Nech si ty kecy." Ransom zvedl svou kuši, nabitou velmi nelegálními šípy se zabudovanými kontrolními čipy - Sářinou momentální nejoblíbenější zbraní.
"To bych nedělal," řekl nakonec Dmitri. "Během pár vteřin byste byli zajati mými muži a já bych pak byl v daleko horší náladě."
Sára položila ruku na Ransomovu paži a zadívala se Dmitrimu do očí. "Nechceme s tebou bojovat - jen chceme vědět, co je s Ellie."
Upír se napřímil. "Následujte mě a nechte ty kuše na zemi. Tady jste v bezpečí."
Možná to od nich bylo hloupé, ale rozhodli se, že mu budou důvěřovat. Upír nastoupil do výtahu. Když se chystali vstoupit za ním, Sára si uvědomila, že Ellie by ji pravděpodobně chodila strašit, kdyby se jí něco stalo a připravila tak Zoe o matku a Deacona o manželku. Ale Ellie byla také její rodina. Stiskla čelist a nastoupila do výtahu.

Sledovací zařízení, které měla na sobě - skutečně špičkový přenašeč, který měla v uchu a další záložní zabudovaný v hodinkách a ještě jeden v límci bundy - krátce zavibrovaly. Stačilo to, aby si byla jistá, že Deacon ji sledoval, že byl s ní. Nervy svírající její žaludek částečně povolily. Můžeš na nás být naštvaná později, Ellie. Po tom, co se ujistíme, že jsi v pořádku. Milujeme tě dost na to, abychom pro tebe tohle udělali.

Když jeli výtahem vzhůru, Dmitri mlčel. Vystoupil v patře, které se do všech směrů lesklo černou barvou. Jejich průvodce stále mlčel, zavedl je do malé místnosti a zavřel za nimi dveře. V místnosti je kromě světel, která zářila z města pod nimi, obklopila absolutní temnota. Dokonce i na poloviční výkon Manhattan zářil jako blyštící se diamant. "Co vám dnes řeknu, nesmí opustit tuto místnost. Rozumíme si?"
Ransom zbystřil, ale odpověď nechal na Sáře. "Všechno, co nás zajímá, je, co jste udělali s Ellie." Sára nemohla vyslovit s "tělem" Ellie. Dokud na vlastní oči neuvidí, že je Ellie mrtvá, nemohla - nechtěla - tomu uvěřit.

"Jste její rodina." Dmitri se jí zahleděl do očí. "Ne podle krve, ale stále rodina."
"Ano." Sára v upírově pohledu spatřila hlouku pochopení, kterou od něj absolutně neočekávala. Ti staří - a Dmitri byl velmi starý - působili, že zapomněli, že kdysi byli také lidmi, s lidskými nadějemi a lidským strachem. "Potřebujeme ji vidět." Dokonce i teď, umíněná, iracionální část Sářiny mysli doufala v zázrak.

"To nemůžete," odpověděl ji Dmitri a když Ransom zanadával, zvedl ruku, aby je umlčel. "Ale tohle vám říct můžu - žije. Možná ne tak, jak by si přála, ale žije."
Sáře se natolik ulevilo, že poslední Dmitriovu větu už téměř nevnímala. Ransom to pochopil jako první. "Ou, Ježíši. Jestli ste jí proměnili v upíra, Ellie bude pěkně zuřit." Dmitri pozvedl jedno obočí. "Nebudete nás kritizovat za to, že jsme tu volbu udělali za ní?"
Sára odpověděla za ně, za oba. "Jsme sobecký. Chceme aby žila." Najednou ji přepadlo takové dojetí, že musela sama se sebou bojovat, aby byla schopná říci další slova. "Kdy...?"

"Zotavení bude pomalé. Měla zlomenou páteř a většina jejích kostí byla rozdrcená," odpověděl upír s naprostou upřímností, kterou přijala daleko snadněji, než prázdné přísliby. "Jsou tu tací, kteří by její zranitelnost chtěli využít, aby jí mohli ublížit. Dokud nebude schopná bránit se jim sama, budeme ji ochraňovat my."
"Dokonce i před náma?" Zeptal se Ransom a z jeho hlasu čišela taková bolest, že to Sáru bolelo za ně za oba.
"Tak to Ellie chce?"
"Je v kóma," řekl jim Dmitri. " Rozhodnutí za ní činím já a raději budu příliš opatrný, než abych riskoval její život."
Sára se zhluboka nadechla, ale přikývla. "Udělala bych to samý. Když jí zabalim nějaký věci, postaráš se, aby se k ní dostaly - až se probere?" Protože Ellie se probere. Byla příliš tvrdohlavá na to, aby se vzdala.
Dmitri kývl na souhlas. " Elena má štěstí, že má takovou rodinu."

Když se ujistil, že lovci - všichni lovci - opustili území Věže, vrátil se Dmitri do místnosti, kde předtím měli schůzi a vešel na přilehlý balkón. Zaslechl šelest křídel a pak se ze stínů, které ho obklopovali objevil Jason. "Lhal jsi."
"Jen jsem je nasměroval nesprávným směrem," odpověděl mu Dmitri a sledoval záři města, které bylo stále otřeseno smrtí archanděla. "Na pravdu nejsou připraveni."
"A co jim řekneš, když se neukáže ani za pár měsíců?"
"Nic." Dmitri pevně sevřel pěsti. "Tou dobou už bude Raphael uzdraven."

Přes balkón se přehnal závan větru, který s sebou nesl povědomou vůni města, které v dobách, kdy ho Raphael prohlásil za své území, nebylo ničím, kromě několika polorozpadlých chatrčí.
"Nikdy dříve jsem neviděl tak těžce zraněného archanděla," řekl Jason. "Andělský oheň se jeho kostmi šířil daleko rychleji, než měl."
Dmitri si vzpomněl na střelné zranění, které Raphaelovi způsobila Elenina pistole. "Změnil se." Ale jestli se ta změna ukáže být fatální … na to si budou muset počkat.
"Někteří členové Kádru už začínají lačně koukat po Raphaelově území."

Dmitri zaťal čelist. "Dokud si nebudeme jisti jeho osudem, udržíme ho pro něj."

2 komentáře: