Angel's blood - 5. kapitola

Raphael za sebou zavřel dveře a vešel do obrovské sklepní knihovny, ukryté pod elegantním, krásným stavením v Martyském Vinohradě. V krbu hořel oheň a kromě svícnů na stěnách to byl jediný zdroj osvětlení, který vytvářel více stínů, než světla. To místo dýchalo stářím, tichým vědomím toho, že tu stálo mnohem dříve, než moderní dům, který stál nad ním.


"Je to zařízeno," řekl a usadil se na své místo v půlkruhu křesel, umístěných před ohništěm. Bylo tu na něj příliš velké teplo, ale někteří z jeho bratrů a sester zavítali z teplejších míst světa a pocítili by v kostech příslib podzimu.

"Řekni nám víc," řekl Charisemnon. "Řekni nám o tom lovci."
Raphael se opřel v křesle a rozhlédl se po ostatních, kteří tu s ním seděli. Kádr Desíti měl zasedání. Ale byli nekompletní. "Potřebujeme nahradit Urama."
"Ještě ne. Ne dřív..." zašeptala Michaela s trýzní v očích. "Je opravdu nezbytné ho chytit?"
Neha sevřela dlaň na rameni své sestry. "Víš, že nemáme jinou možnost. Nemůžeme ho nechat se oddávat jeho novým choutkám. Pokud by lidé zjistili-" Zavrtěla hlavou a oči mandlového tvaru měla plné temné vědomosti. "Báli by se nás a měli nás za monstra."

"To už stejně mají," řekl Elijah. "Abychom si udrželi moc, každý z nás se musí alespoň trochu stát monstrem."

Raphael souhlasil. Elijah byl jedním z nejstarších z nich. Různými způsoby vládl již po milénia a přesto ani nyní neměl v očích žádnou stopu po otrávenosti. Možná to bylo proto, že Elijah měl něco, co ostatní neměli - partnerku, jejíž loajalita byla nezpochybnitelná. Elijah a Hanna byli spolu přes devět-set let.
"Ale," Zhou Lijuan poukázala, "je rozdíl mezi tím, být obávaným, ale respektovaným a nebo být naprosto nenáviděn."

Raphael si nebyl jistý, že mezi těmito dvěma cestami existovala hranice, ale Lijuan byla archandělem z naprosto rozdílné doby. Ovládala Asii skrze matriarchální síť, která jí zajišťovala respekt jejích lidí a tak to bylo již po staletí. Jestliže Elijah byl starý, pak Lijuan byla opravdu pradávná - byla spjatá se svou zemí, Čínou i přilehlými zeměmi. O Lijuan se šeptaly legendy a bylo k ní vzhlíženo jako k polobohyni. V porovnání s ní, vládl Raphael pouhých pět staletí, pouhý okamžik času. Ale to se mohlo ukázat jako výhoda.

Narozdíl od Lijuan, Raphael nevystoupal do takových výšin, aby přestal chápat smrtelníky. Dokonce i před jeho přeměnou z anděla na archanděla si zvolil chaoz života, před elegantním mírem jeho bratří. Nyní žil v jednom z nejhektičtějších měst a přímo mezi jeho obyvateli, které často pozoroval. Tak, jako dnes pozoroval Elenu Deveraux. "Nemáme zapotřebí projednávat tajnosti," řekl a utnul tak Michaeliny tiché vzlyky. "Nikdo z nás neví, co se z Urama stalo. Mohlo tak být už od doby, co existujeme."

Setkal se s tichým přikývnutím. Dokonce i Michaela si setřela slzy a narovnala se, oči jasné a tváře zčervenalé. Byla nádherná, že pro to nebylo přirovnání. Dokonce i mezi anděli, byla vždy tou nejjasnější hvězdou a nikdy netrpěla nedostatkem milenců nebo pozornosti. Právě v tu chvíli se setkali pohledem a proběhla mezi nimi smyslná otázka, na kterou si Raphael zvolil neodpovídat. Takže ona netruchlila pro Urama, litovala sama sebe. To její povaze odpovídalo daleko lépe.

"Ten lovec je žena," řekla o vteřinu později a její tón byl lehce podrážděný. "To je důvod, proč si ji vybral?"
"Ne." Raphael se zamyslel nad tím, zda by měl Elenu varovat, kvůli této nové hrozbě. Michaela neměla ráda konkurenci a byla Uramavou milenkou téměř půl století, neuvěřitelný závazek pro někoho s její nestálou povahou.
"Vybral jsem ji, protože dokáže vycítit to, co nikdo jiný nedokáže."
"Na co tedy musíme čekat?" Ptal se Titus, jeho tichý hlas byl v rozporu s blištícím se, svalnatým, mohutným tělem. Jeho postava vypadala jako vytesaná z kamene, drsně tesaná jako horská pevnost, kterou nazýval domovem.
"Protože," odpověděl Raphael, "Uram ještě nepřekročil poslední hranici."

Rozlehlo se ticho.

"Jsi si jistý?" Zeptala se Favashi jemným hlasem. Byla z nich všech nejmladší, nejzranitelnější, jak sama o sobě přemýšlela. Její srdce i duše zůstávali nedotčené neúprosným tokem času. "Pokud ještě-"

"Doufáš marně," přerušil ji Astaad, jemu vlastním krutým způsobem. "Té noci, co opustil Evropu, zabil každého ze svých služebníků a rodinných sluhů."
"Proč tedy nepřekročil tu poslední linii, neudělal ... to, co za žádných okolností udělat nikdy nesmíme?" Ptala se Favashi, nepřipravená ustoupit. To byl důvod, proč se navzdory té vší jemnosti, stala archandělem, který držel otěže nad Persií. Favashi se dokázala ohnout, ale nezlomila se. Nikdy. "Jistě bychom ho dokázali přivést zpět?"

"Ne," odpověděla Neha. Jak byla Favashi vřelá, Neha byla chladná. V její domovině, v Indii, byli hadi uctíváni jako Bozi a Neha byla uctívána jako hadí královna. "Udělala jsem diskrétní průzkum mezi našimi doktory. Je příliš pozdě. Jeho krev je otrávená."
"Nemohou se mýlit?" Ptala se Michaela a možná byla v jejím hlase stopa starostlivosti.
"Ne." Oči Nehy přeběhly po místnosti. "Poslala jsem vzorek i Elijahovi."
"Hannah se na to podívala," řekl Elijah. "Neha má pravdu. Pro Urama je již příliš pozdě."
"Je to archanděl - ta lovkyně nebude schopna ho zabít, i kdyby ho našla," řekla Lijuan a její třpytivě bílé vlasy se vlnily mírným vánkem, který v místnosti nefoukal. S věkem k ní přicházeli schopnosti tak vyjímečné, že působit jako "lidská bytost" v jakémkoli smyslu pro ni bylo téměř nemožné. Lijuaniny oči byly také zvláštní, perlově šedé barvy, která nebyla k vidění nikde jinde na zemi.

"Jeden z nás bude muset tuto povinnosti vykonat."
"Ty ho chceš zabít jen proto, že ohrožoval tvoje postavení!" Prskla Michaela.
Lijuan ji ignorovala tak, jak by Raphael ignoroval člověka. Lijuan zažila archanděli přicházet i odcházet. Jen ona zůstávala. Uram byl jejím nejbližším vrstevníkem. "Raphaeli?"
"Lovkyně má za úkol Urama vystopovat," odpověděl a vybavila se mu hrůza, která se zrcadlila v Eleniných očích, když jí o jejím úkolu pověděl.
"Já ho popravím. Mám souhlas Kádru?"
Jeden po druhém všichni řekli, "Ano." Dokonce i Michaela. Svého života si cenila více, než Uramova a všichni věděli, že Uram byl v New Yorku kvůli Michaele. Až překročí tu poslední hranici, bude to jeho bývalá milenka, kdo se stane jeho vytouženým cílem.

To by tedy bylo.

Když Kádr jeden po druhém ocházeli, Raphael zůstal v místnosti. Bylo vzácné, aby se členové sešli na jednom místě. Byli nepředstavitelně mocní, ale bylo lepší ty mladší z nich nepokoušet. Někteří usilovali o pozice v Kádru skrze smrt. Vždy to byli ti mladší, kteří věřili této mylné představě. Ti starší již nabyli moudrost a věděli, že stát se archandělem znamená, vzdát se části své vlastní duše.

Po chvíli zůstal v místnosti už jen Elijah, který stál na druhé straně půlkruhu křesel, naproti Raphaelovi.
"Ty se nevracíš domů za Hannou?"
Elijahova čistě bílá křídla se mírně pohla, když si protáhl nohy a opřel se do opěradla svého křesla. "Ona je se mnou kamkoli jdu."
Raphael neměl tušení, zda to ten druhý anděl myslel doslova. O některých andělských párech, které spolu byly velmi dlouho se povídalo, že sdílejí velmi snadné propojení myslí, které neomezí ani čas, ani vzdálenost. Ale pokud to byla pravda, žádný z nich o tom nikdy nemluvil. "Potom jsi skutečně požehnán."
"Ano." Elijah se předklonil a položil si lokty na kolena. "Jak se tohle mohlo Uramovi stát? Jak to, že si toho nikdo nevšiml?"

Raphael si uvědomil, že druhý muž skutečně nemá ponětí. "Uram neměl žádnou partnerku a Michaela se nestará o nikoho jiného, než sama o sebe."
"Kruté." Ale Elijah to tvrzení nepopřel.
"Ty máš Hannah, která ti může říct, kdyby ses ocitl příliš na hraně. Uram byl sám."
"Vždyť měl služebníky, asistenty, ostatní anděly."
"Uram neměl nikdy slitování," řekl Raphael. "Každou ukázku odvahy odměnil mučením. Výsledkem toho, bylo jeho sídlo plné těch, kteří ho nenáviděli a těch, kteří se ho báli. Jim nezáleží na tom, jestli je živý nebo mrtvý."

Elijah vzhlédl a jeho oči byly čiré, téměř lidské. "Z toho by ses měl poučit, Raphaeli."
"Teď se chováš jako můj starší bratr."
Elijah se rozesmál, byl jediným archandělem, kromě Favashi, který to kdy udělal a myslel to tak.
"Ne, já v tobě vidím vůdce. Když je Uram pryč, Kádr Desíti se může rozpadnout - a ty víš, co se stalo naposledy, když jsme se rozdělili."

Doba Temna pro lidi i pro anděly. Upíři se koupali v krvi a andělé byli příliš zaneprázdněni válkami mezi sebou, než aby je to zajímalo.
"Proč já? Jsem mladší než ty, než Lijuan."
"Lijuan už ... není z tohoto světa." Elijahovi zvlnily čelo vrásky. "Myslím, že je nejstarším andělem, co kdy existoval. Ta se malichernými problémy dávno nezabývá."
"To přece není malicherný problém." Ale Raphael pochopil, jak to Elijah myslel. Lijuan se už nesoustředila na dění v tomto světě. Její vědomí bylo soustředěno někam daleko dál.

"Pokud ne Lijuan, tak proč ne ty? Ty jsi z nás nejvyrovnanější."
Elijah se zamyslel a máchl svými křídly. "Moje vláda nad Jižní Amerikou nebyla nikdy zpochybněna. Je pravda, že vládnu železnou rukou, ale," řekl a zakroutil hlavou, "nemám žádnou touhu po zabíjení a krvi. Aby vůdce udržel Kádr pohromadě, musí být nebezpečnější než, kterýkoli ostatní člen."
"Tys mi zrovna do tváře řekl, že jsem nemilosrdně krutý," odpověděl mu tiše Raphael.

Elijah pokrčil rameny. "Vyvoláváš v ostatních strach, aniž bys byl bezcitný jako Astaad, nebo náladový jako Michaela. To je důvod proč jste s Uramem byli neustále ve sporu - byl jsi příliš blízko toho, aby sis vzal, co bylo jeho. Vůdcovství je již stejně tvoje, ať už to víš, nebo ne."

"A Uram je teď cílem." Raphael spatřil vizi své vlastní budoucnosti. Byl v ní stopován jako zvíře, ženou s barvou vlasů samotného úsvitu a stříbrnýma očima, jako by byly kočičí.

"Bež domů za svou Hannah, Elijahu. Já se postarám o to, co se musí stát."
Krveprolití a ukončení nesmrtelného života. Jak vidno, označení "nesmrtelný" nebylo pravdivé. Archanděl mohl zemřít ... ale pouze rukou jiného archanděla.
"Dopřeješ si dnes v noci odpočinek?" Ptal se Elijah, zamtím co se oba zvedli z křesel.

"Ne. Musím mluvit s tou lovkyní." Musí mluvit s Elenou.