Angel's blood - 8. kapitola

Lidskou milenku.
Ta slova ji probrala z vězení smyslového požitku, které kolem ní Archanděl New Yorku tak snadno spřádal. Pro něj byla jen hračkou. Použít. Zapomenout. "Najdi si někoho jinýho, kdo by tě pobavil. Já nemám zájem."

Očekávala hněv, možná zuřivost spojenou s jejím odmítnutím, ale Rahpaelův výraz byl nečitelnou maskou. Pozoroval ji bez známky reakce. Napadlo ji, jestli si s ní od začátku jen nezahrával. Proč by sakra archanděl chtěl lidskou milenku, když měl kolem sebe harém okouzlujících upírských krásek, ze kterých si mohl vybírat?

Říkejte si co chcete o potřebném složení potravy, upírismus měl skvělý efekt na pokožku i na tělo. Každý upír, starší padesáti let měl bezchybnou kůži. Jejich celkový půvab také s přibývajícími lety rostl - ačkoli jejich vnitřní síla byla záležitostí jedinců. Elena potkala velmi staré upíry, kteří navzdory všemu, připomínali spíše kořist, než predátora, ale ti skutečně silní ...

Takoví, jako Dmitri, svoji sílu dobře skrývali a stejně tak i své neuvěřitelné charisma - dokud je nechtěli použít. Jiní už v tak vysokém věku svoji sílu neuměli skrýt a byla z nich cítit na každém kroku. Ale i ti slabší, ti kteří se nikdy nestanou vyjímečnými jako Dmitri, byli neuvěřitelně krásní.

"Poučila jsem se," řekla, když Raphael nadále mlčel. "Měla bych bejt tolerantnější k sexuálním praktikám ostatních lidí."
"Zajímavý způsob, jak to vyjádřit." Nakonec sklonil svá křídla a úhledně je složil za zády. "Ale tady si viděla jen špičku ledovce."
Elenu napadlo, jestli v tuhle chvíli už měl pan moderátor prsty v kalhotkách té upírky. "Už jsem viděla dost." Při představě, jaké všechny erotické hrátky se jí odehrávaly za zády, jí začaly rudnout tváře.

"Prudérní, Eleno? Já myslel, že lovci se se svými city netají?"
"To sakra není tvoje starost," zamumlala. "Buď odejdeme, nebo přijmu Dmitriho nabídku."
"Ty si myslíš, že mi na tom záleží?"
"Samozřejmě." Střetla se s jeho pohledem a nutila se stát si za svým názorem. "Jakmile do mně ten upír zanoří svoje tesáky, nebudu schopná chodit, natož pracovat."
"Nikdy jsem neslyšel o přirovnání mužského ptáka k tesákům," zamyslel se Raphael. "O tvém předpokladu, co se jeho schopností týče, se budu s Dmitrim muset podělit."

Elena cítila, že rudne ještě víc, ale odmítla ho tuto slovní potyčku nechat vyhrát. "Tesák, pták - jakej je v tom rozdíl? Pro upíry je to oboje spojený se sexem."
"Ale ne pro anděly. Můj pták slouží k velmi konkrétním účelům."
Touha - ostrá, nebezpečná, spontální - jí sevřela hrudník tak silně, že mohla sotva dýchat. Červeň ve tváři jí začínala blednout, protože všechen ten žár putoval do jiných částí těla. Do nižších, zvlhlých částí. "Tím jsem si jistá," odpověděla sladce a snažila se bez hnutí stát na místě, přestože ji její vlastní tělo zrazovalo. "Obsloužit všechny tvoje upíří fanynky musí bejt vyčerpávající."
Raphael na ni přimhouřil oči. "Tvoje ústa by tě mohla přivést do problémů, které bys nemusela být schopná zvládnout."

Až na to, že na její ústa zíral pohledem, který rozhodně nevyjadřoval kritiku. Díval se na ně tak, jako by je chtěl mít omotané kolem konkrétní části svého těla.
"Ani v pekle," vysoukala ze sebe Elena a v žilách ji při tom tuhla krev.
Raphael nepředstíral, že nerozuměl jejímu komentáři, který nesouvisel s jejich předešlou konverzací. "Pak bych se tedy měl ujistit, že až se to stane, budeme určitě v ráji." Oči mu výzvou ztmavly do temné indigo modré. Pak se otočil, aby mohl otevřít dveře.

Elena odešla z místnosti - ale teprve poté, co se tajně a provinile, ještě jednou podívala na probíhající oslavy. Dmitri se díval přímo na ni, jeho rty se třely o bledou kůži nabízeného hrdla jeho blondýny. Ruku měl položenou nebezpečně blízko měkké křivky jejích prsou, a když se za Elenou začaly zavírat dveře, zahlédla ještě záblesk jeho špičáků. Žaludek se jí zlomyslně sevřel překvapivým hladem.

"Šla bys do jeho postele poslušně?" Zeptal se Raphael se rty natisknutými u jejího ucha a jeho hlas byl jako odhalené ostří. "Naříkala bys a prosila?"
Elena polkla. "Sakra ne. On je jak čokoládovej dort s dvojitou polevou. Na pohled dobrý, máš chuť ho sníst do posledního drobečku, ale ve skutečnosti by tě z tolika sladkýho bolel žaludek." Dmitriho smyslná přirozenost byla těžká, dusící - přikrývka, která zároveň odpuzovala i přitahovala.

"Pokud je Dmitri jako dort, co jsem pak já?" Jeho kruté, smyslné rty jí přejely po tváři, po čelisti.
"Jed," zašeptala. "Nádherný, svůdný jed."
Raphael stál zrovna za ní a naprosto znehybněl. Napadlo ji přirovnání ke klidu před bouří. Ale když bouře udeřila, byla servírována saténově hladkým hlasem, který jí zalézal hluboko pod kůži a byla vůči němu bezbraně obnažená.
"A přesto si myslím, že by ses raději utopila v jedu, než se přejedla dortem." Rukama jí sevřel boky.

Z hrdla se jí drala na povrch touha - brutální a náročná. "Hmm ... oba víme o mých sebevražedných tendencích." Elena ustoupila o krok dopředu, otočila se k němu čelem a zády při tom skončila u zdi. Snažila se své tělo přesvědčit, aby se nepřipravovalo na sex, ke kterému by ona nikdy nesvolila. "Netoužím po tom, stát se tvojí hračkou."

Linie Raphaelova obličeje mohly být naprosto mužné, ale v tomto okamžiku, byly jeho rty čirým pokušením, hebké, k nakousnutí, smyslné tak, jak jen mužské rty mohly být. "Kdybych si tě teď položil na svůj pracovní stůl a strčil do tebe prsty, myslím, že bych zjistil pravý opak."

Elena sevřela stehna, aby zabránila návalu touhy, která se v ní probouzela. Představa, jak jeho dlouhé mocné prsty vnikají do ní a zase ven, zatímco ona někde bezmocně leží, byla najednou jediným obrazem, který měla před očima. Když oči zavřela, bylo to ještě horší, tak je zase rychle otevřela a pohled upřela na blyštivou černou zeď, která byla naproti ní. "Nevim, jaký zvrhlý sračky se v tomhle baráku dějou, ale já nehodlám bejt jejich součástí."

Raphael se zasmál zvukem plným temné, mužské vědomosti. "Pokud tohle považuješ za zvrhlé, pak si asi vedla spořádanější život, než jsem si o tobě myslel." Byla to narážka, která vyzývala k odpovědi. Elena s tím nutkáním bojovala. No a co, že nebyla tak sexuálně otevřená, jako ostatní lovci? No a co, že testosteronový geng lovců ji dal přezdívku Vestalská Panna, a to jen proto, že je jednoho po druhém všechny odmítla. Ve skutečnosti panna nebyla, ale pokud by ji to mohlo udržet v bezpečí před Raphaelovými sexuálními hrátkami, vyvracet mu to nebude. " Ráda zůstanu spořádaná, děkuju pěkně. Mohli bysme prosím přistoupit k našemu jednání dřív, než usnu?"

"Moje postel je velice pohodlná."

Nejradši by si dala facku, za to, jak mu naběhla, obzvlášť, když jí mozek začal zásobovat obrazy Raphaela ležícího v posteli, s roztaženými křídly, nahými stehny, jeho ptá-
Elena zaťala zuby. "Cos mi to chtěl říct?"

Raphaelovy se zalesklo v očích, ale řekl pouze, "Pojď," a vykročil směrem k výtahu. Elena popoběhla a dohnala ho, podrážděná tím, že očekával její poslušnost, jako kdyby byla štěně. Ačkoli pro jednou nechala pusu zavřenou. Chtěla se dostat, jak nejdál to jen šlo z upířího patra, které čpělo sexem, rozkoší a závislostí.

Jízda výtahem byla krátká a tentokrát, když z něho vystoupila, obklopovalo ji klasické firemní prostředí. Ledově bílá byla převládající, ale zvýrazňovaly ji elegantně zlaté prvky. Když ji Raphael zavedl do své kanceláře, zjistila, že jeho pracovní stůj byl obrovský kus leštěného vulkanického kamene.

Kdybych si tě teď položil na svůj pracovní stůl a strčil do tebe prsty, myslím, že bych zjistil pravý opak.

Uťala tu myšlenku dříve, než se jí mohla znovu vplížit do mysli a když Raphael obešel pracovní stůl a zastavil se u okna, Elena zůstala stát na jeho opačné straně. Pohledem spočíval na osvětleném městě a temné řece Hudson, která protékala za ním.
"Uram je v New Yorku."
"Co?" Překvapená, ale potěšená tou náhlou změnou do pracovního módu, Elena zvedla ruce a začala si upravovat vlasy, které jí vítr rozfoukal, uvázala si z nich pevný culík. "Díky tomu bude naše práce až hloupě jednoduchá. Všechno, co budu muset udělat, je zalarmovat síť lovců, aby hledali anděla s tmavě šedými křídly."
"Koukám, že domácí úkol sis udělala."
"Vzhled jeho křídel je stejně tak osobitý jako vzhled těch tvých," řekla. "Ty jeho vypadají skoro jako křídla noční můry."
"Nikoho alarmovat nebudeš."

Elena zaťala zuby, jakýkoli přetrvávající náznak touhy, byl okamžitě pryč. "Jak mam asi dělat svojí práci, když mně odřízneš od všech možností, který potřebuju k tomu, abych jí dělala účinně?"
"V tomto případě všechny ty věci budou bez užitku."
"Ale no tak!" Křičela Elena směrem k jeho zádům. "Dyť je to zatraceně obrovskej anděl s jedinečnými křídly. Lidi si ho všimnou. A mohl by ses otočit, když spolu mluvíme?"
Raphael se otočil a v očích mu plály plameny. Síla z něj šlehala ve vlnách, které Elena mohla téměř cítit.
"Uram se nebude ukazovat. Tak jako se neukazuju já."

Elena se zamračila. "O čem to mluvíš - a doprdele." Raphael už tam nestál. Věděla, že tam někde musel být, ale už ho nemohla vidět. Polkla, vykročila k místu, kde ho viděla naposledy a natáhla ruku...
Aby se dotkla teplé, mužské kůže.
Když ji chtěla ztáhnout zpět, Raphael ji chytil nevidetelnou rukou za zápěstí a vsál jeden její prst do úst, které Elena jen před pár minutami obdivovala. Žhavých, vlhkých úst, které byly intenzivní provokací a obnovily pulsování mezi jejími stehny.

V tu chvíli si uvědomila, že tu část svého prstu nevidí. "Nech toho!" Vyškubla se mu a ustoupila dozadu, směrem ke stolu. Raphael se zjevil jako fatamorgána. "Jen jsem ti chtěl ukázat, co jsem měl na mysli." Popošel, postavil se před ni a uvěznil ji tak u stolu.
"To normálně ocucáváš lidi, když jim chceš něco dokázat?" Eleně se podlamovala kolena. "Co to sakra bylo?"

"Neviditelnost," odpověděl jí a pohledem sledoval tvar jejích úst. "Dovoluje nám pohybovat se mezi lidmi. Je to jedna z věcí, která z anděla dělá archanděla."
"Jak dlouho to můžeš vydržet?" Snažila se nepřemýšlet nad tím, co si asi mohl myslet ve chvíli, kdy ji sledoval s tímhle výrazem ve tváři. Snažila se sama sobě připomenout, že vyhrožoval Sářině miminku i Eleně samotné. Ale když byl takhle blízko, na dosah ruky, bylo to těžké. Vypadal skoro jako člověk. Temný, sexy, ale člověk.

"Můžu to vydržet jak dlouho je potřeba," zašeptal a Elena neměla žádné pochybnosti o tom dvojím významu. "Uram je starší, než já. Jeho moc je větší. Všechno, co by musel udělat je-"
Raphael se tak náhle zarazil, že Eleně bylo jasné, že jí toho málem řekl až příliš. "Když je v plné síle, mohl by zůstat neviditelný téměř neomezenou dobu. Dokonce i oslabený, bude schopen Neviditelnost udržet po většinu dne a zjeví se pouze během nočních hodin."

"To chceš říct, že lovíme Neviditelnou Bytost?" Elena se zaklonila více dozadu, až téměř seděla na jeho pracovním stole. Raphael měl ruce položené na lesklém povrchu pracovního stolu, těsně vedle jejích boků a Elena si nebyla vědomá, jak se mu podařilo se k ní dostat tak blízko. "A to je důvod proč potřebujeme tvojí schopnost cítění."
"Já umím vycítit upíry," odpověděla otráveně, "ne anděly. Tebe necítím."

Raphael tento detail přešel mávnutím ruky, jako kdyby to nic neznamenalo. "Musíme počkat."
"Počkat na co?"
"Na správný okamžik." Pak roztáhl křídla a zablokoval jí tak výhled z okna. Elenu obklopila temnota. "A zatímco budeme čekat, uspokojím svou potřebu se dozvědět, jestli chutnáš stejně trpce, jako zníš."

Pavučina smyslnosti praskla. Aniž by mu dala známku varování, Elena využila svoji mrštnost a sklouzla se po desce stolu dozadu, na jeho druhý konec, při čemž rozházela hromádky papírů, které na něm byly položené. "Řekla jsem ti," zalapala po dechu a srdce jí z toho těsného úniku bušilo jako o závod, "že nechci bejt tvoje svačinka, tvoje hračka, ani tvoje kámoška na šukání. Najdi si nějakou upírku, do který budeš moct zanořit svůj tesák." Pak se otočila a aniž by čekala na odpověď, odkráčela z místnosti směrem zpět k výtahu.

K jejímu velkému překvapení ji nějakým zázrakem nikdo nezastavil. Když se dostala do přízemí, před budovou stál taxík - a čekal na ní. Chystala se řidiči říct, ať zase odjede, když ji napadlo, že u sebe neměla žádné peníze. Vzhledem k tomu, že neměla nejmenší chuť jít v tom plíživém chladu nočního New Yorku domů pěšky, nasedla na zadní sedačky. "Odvez mě odtud sakra pryč."
"Samozřejmě." Hlas toho řidiče byl uhlazený. Přílliš uhlazený.
Elena vzhlédla a ve zpětném zrcátku se setkala se s jeho pohledem. "To upíři už řídí i taxíky?"

Usmál se na ní, ale Dmitriho přirozeného šarmu dosáhnout nemohl ... a rohodně nemohl dosáhnout nebezpečné smyslnosti jednoho archanděla, který se zdál rozhodnutý změnit jejich "vztah" - hah! - na sexuální.

To dřív zamrzne Luciferovo peklo, než by se stalo něco takového. Sex nebyl na jídelníčku. A nebyla tam ani Elena.