Raphael sledoval taxík, odjíždějící od Věže a byl překvapen, že se nechala odvézt. Elena každou minutou své existence dokazovala, že byla tou nejvíce nepředvídatelnou osobou, pod jeho velením. Byl si jistý, že by s tím popisem samozřejmě nesouhlasila. Pobavilo ho to tak, jak jen to nebezpečného a mocného nesmrtelného pobavit mohlo.
Za Raphaelovými zády se otevřeli dveře. "Pane?"
"Dmitri, budeš se od té lovkyně držet dál."
"Pokud si to přeješ, pane." Následovala pauza. "Mohl bych ji přimět, aby škemrala. Už by si nedovolila neuposlechnout tvoje rozkazy."
"Nechci, aby škemrala." Raphael byl překvapený zjištěním, že to byla pravda. "Bude efektivnější s nedotčenou kuráží."
"A pak?" Dmitriho hlas byl plný smyslného očekávání. "Mohu jí mít až dokončí svou práci? Ona ... hrozně mě to k ní táhne."
"Ne. Až skončí, bude moje."
Jakékoli škemrání, které z Eleny vyjde, bude určeno pouze a jen jemu samotnému.
Nějaka krátká ne?
OdpovědětVymazatDakujem, skvele:-)
OdpovědětVymazatDěkuju. :)
OdpovědětVymazatděkuji
OdpovědětVymazatDěkuji moc
OdpovědětVymazat