Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's Judgment - 2. kapitola

Sára se zhluboka nadechla, aby zahnala tu obrovskou chuť, která jí ovládla a s taškou plnou zbraní zamířila k výtahům. Ze zkušenosti věděla, že vedení hotelu by nebylo zrovna nadšené, kdyby se tu procházela s kuší na zádech.
"Takže? Jak ses dostal přes ostrahu?"
"Moc se nepředřou."
Tento názor s ním sdílela. "Bohužel to bylo nejpřijatelnější ubytování v tomhle městě."

Uvíznout s tímto mužem ve výtahu, bylo největší možné procvičování ve frustraci. Jeho vůně - mýdlo a kůže - zesílená jeho tělesnou teplotou, vytvářela něco, co byl výhradně Deacon - stoprocentní muž s pevností oceli - a jeho vůně se kolem ní omotávala jako afrodisiakum. Vzhledem k tomu, že nemohla nedýchat, ve chvíli kdy ve třetím patře z výtahu vystupovali, byla Sára jeho vůní předávkovaná. "Zůstaň tady." Zvedla ruku. "Potřebuju si ověřit tvoje oprávnění."

Deacon se opřel zády o zeď naproti dveřím do jejího pokoje. "Pozdravuj ode mě Simona." Zatímco odemykala dveře svého pokoje, stále ho pozorovala. Pokoj měl opravdu jen základní vybavení - dvojitou postel, vedle které byla šatní skříň, stůl, který byl veliký tak akorát na hotelový telefon a možná ještě notebook a dvě židle. Ale když byla na lovu, víc toho nepotřebovala.

Jakmile vytočila Simona, byla bez problémů spojena.
"Deacon," řekla ve chvíli, kdy přijal hovor. "Kdo to je a proč je tady?"
"Dej mi jeho popis."
Přesně to Sára udělala. "Takže?"
"Ano, to je Deacon. Má rozdělanou nějakou práci a já chci, abys s ním na tom dělala taky - předpokládám, že svůj úkol pro Lacarreho už si dokončila?"
"Jo." Sáru zajímalo, co jí zamlčel a položila si ruku v bok. "Co je to za práci a má to něco společnýho s upírama, kterejm někdo odsekává hlavy?"
"Deacon ti to vysvětlí. Tohle potřebujeme vyřešit rychle."
"Provedu." Sára se odmlčela. "Simone. Ohledně tý druhý věci..."
"To je v pořádku Sáro. Rozhodnutí nemusíš udělat dneska a ani zítra."

Sára ale věděla, že jednou se rozhodnout bude muset. "Až dodělám tuhle práci, tak ti řeknu, jak jsem se rozhodla."
"Já počkám." Následovala pauza. "Sáro, Deacon je extrémně nebezpečný, buď opatrná."
"Já sem taky celkem nebezpečná." Po pár dalších slovech Sára zavěsila, došla ke dveřím a otevřela je. Muž, o kterém byla řeč, stál na jejich prahu. Sáry pohled sklouzl dolů - k tašce, která se z ničeho nic zjevila u jeho nohou. "Whou. Tady nezůstaneš."
"Musim ti toho celkem dost říct. Vyspim se na zemi."
Její vlastní zvědavost jí občas lezla krkem. "Jo, to máš teda pravdu." Pustila ho dovnitř a zamkla za ním dveře.

"Takže, nech mě hádat - musíme najít a neutralizovat psychopata, kterej předstírá, že je lovec." Během minulého týdne a půl se stalo pět vražd, o kterých věděla. Všechno upíři. A všichni měli sťatou hlavu.
Deacon odhodil svou tašku na zem, vedle té její, sundal si bundu a odhalil tak Sáře pohled na seprané modré tričko, které ještě více zvýraznilo barvu jeho očí. "Nejsem si tak jistej tim předstíráním. Jdu po něm ode dne, kdy se stala druhá vražda a všechny stopy skutečně ukazujou na lovce."
"To ti nevěřim," řekla Sára, zatímco s překříženýma rukama zůstávala stát u dveří.

Deacon si odložil bundu přes opěradlo židle, kterou pak odsunul, aby se na ni mohl posadit a začal si rozvazovat boty. "To neznamená, že to neni pravda."
"Lovci se nepoflakujou kolem a nevražděj nevinný lidi." To nebyla jejich podstata, tak oni nepracovali. Stát se lovcem s sebou neslo čest. "Řekla bych, že častějc upíry před smrtí zachraňujeme, než naopak." Podle legend byli upíři, kteří se odvážili před založením Spolku utéct, při dopadení jednoduše popraveni.

Když si Deacon vyzul obě boty a s nimi i ponožky, protáhl si nohy a zhoupl se na židli, jeho výraz ale zůstával soustředěný. "Bill James."

To byla rána pod pás, zatracenej nůž, kterej jí zasáhl přímo do srdce. "Jak o tom víš?" Nikdo, kromě tří lovců, kteří po něm šli - a Simona samozřejmě - o Billovi nevěděl. Pro ostatní, zemřel jako hrdina a při pohřbu mu byly uděleny veškeré pocty Spolku.
Deacon ji nepřestával sledovat. Pozoroval ji s absolutně neochvějným soustředěním a vyrovnaným klidem, díky kterému si najednou nebyla jistá, jestli se vůbec někdy podívá jinam.
"Jmenuju se Deacon, ale většina lidí mě zná jako Slayera." (*překlad = Zabiják)

Sára na něho oněměle zírala. Nedělal si srandu. Do hajzlu.
Odstrčila se od dveří, o které byla opřená a velmi potichu došla ke kraji postele, aby se na ni mohla posadit. "Myslela jsem si, že si tě vymysleli. Jako strašáka."
"Spolek rekrutuje a trénuje nejsmrtonosnější muže a ženy na světě. Potřebujeme strašáka."
Sára zavrtěla hlavou. "Ellie mi nikdy neuvěří, že jsem potkala Slayera." Jeho jméno bylo vtip, převzatý z jedné televizní šou. "Spolek má skutečně lovce, kterej jde po svejch vlastních lidech?"
"Jen když je to nezbytně nutný."
"Bill byl výjimka," řekla mu. "Něco se v něm zlomilo." Zmíněný lovec začal vraždit děti a zabíjel je s takovou nehumánní brutalitou, ze které se jí dělalo na zvracení i teď.

"Jít po vlastních lidech je výjimečný," prozradil jí Deacon. "Ale stává se to. To je důvod, proč má Spolek vždy jednoho Slayera."
"A proč si nešel po Billovi?" Nakonec to byla Elena, kdo musel zabít staršího lovce. Sára byla tenkrát odhodlaná se toho nevděčného úkolu ujmout - Bill byl sice její přítel, ale Ellie ho měla za svého mentora. Ale Bill Sáru napadl při léčce, kterou nikdo z nich neočekával. Ještě než dopadla na zem, byla v bezvědomí. A její nejlepší kamarádka musela svému mentorovi zapíchnout nůž do srdce.
Podíval se na mě, jako bych ho zradila, řekla jí po té Ellie, s obličejem stále potřísněným  Billovou životadárnou krví.Vim, že musel zemřít, ale nemůžu přestat myslet na to, že měl pravdu ... jeho krev byla tak teplá...
"Tenkrát to byla prostě smůla," odpověděl jí Deacon a vtáhl ji tak zpět do přítomnosti. "Situace se podělala tak rychle, že jsem se nestihnul vrátit - byl jsem na druhý straně světa." Deacon se vůbec nepohnul a působil jako odpočívající predátor.
"Jinej lov?"
"Obchod," odpověděl k jejímu překvapení. "Slayera je zapotřebí velmi málo. Jako vedlejšák vyrábim zbraně."
"Deacon? Počkej chvíli." Sára si k sobě přitáhla tašku, rozepnula ji a vytáhla svoji kuši. Ze spodní části pažby na ní koukalo známé stylizované D. "Tohle si dělal ty?"
Deacon pomalu přikývl. "Vyrábim zbraně pro lovce."
"A seš v tom rozhodně nejlepší." Tato kuše ji stála majland. Stejně jako luk, který tak zbožňovala. "A zabíjíš ve svym volnym čase? Hezký." Zavrtěla hlavou a vrátila kuši zpět do tašky. "Jak je možný, že jsem o tobě nikdy dřív neslyšela?"
"Protože neni moc dobrej nápad přátelit se s lidma, který bys jednoho dne mohla dostat za úkol zabít."

"Celkem osamělej život." Sára nechtěla být tak přímočará, ale takový druh existence si jednoduše neuměla představit. Ani ona nebyla žádný extra společenský typ - každopádně zatím ne - ale měla kolem sebe základní skupinku přátel, kteří ji udržovali při zdravém rozumu.
"Slayeři jsou vybíráni z osamělých lidí." Deacon zvedl ruce a rozepnul si horní knoflík trička. "Chceš se jít osprchovat první?"


Sára měla tendenci si olíznout rty - to přesně chtěla udělat jako první. Kůže toho muže měla zlatý odstín a pokrývala velmi vypracované tělo. V trojúhelníku jeho rozepnutého trička spatřila tmavé chloupky. Její tělo se napjalo ... a začalo se v očekávání připravovat.
Čas na studenou sprchu.

"Díky," odpověděla a vstala. "Budu venku rychle."
Deacon jen přikývl a tak si vzala věci a dostala svůj zadek rychle do koupelny. Slayer byl nádherný, o tom nebylo nejmenších pochyb, ale ona na milence neměla čas. Ne ve chvíli, kdy měla učinit největší rozhodnutí svého života. Rozhodnutí, které by mohlo její život udělat ještě osamělejším, než byl ten Deaconův.
Muži lovci byli namyšlení idioti - a nemyslela tím nic špatného – prostě byli a do jednoho. Hrát druhé housle by nebylo jednoduché. A nebylo větších druhých houslí, než být mužem Ředitelky Spolku.

Deacon konečně povolil ruku, kterou zaťal v okamžiku, kdy se posadil do židle. Sára Haziz nebyla ženou, kterou podle popisu očekával. Simon mu bude mít co vysvětlovat.
"Hnědá kůže, hnědý oči, černý vlasy - to určitě," zamumlal si pro sebe. Ta žena byla ztělesněný erotický sen. Drobná, se správnými křivkami, prostě perfektní. Zářivá kůže barvy kávy-se-smetanou, vlasy tak dlouhé, že by jí určitě padaly až k bokům, kdyby si je rozpustila z toho těsného drdolu a hnědé oči tak velké, že mu určitě viděly přímo do duše.
Tohle rozhodně nebyla žena, kterou mu Simon popsal jako svou "praktickou nástupkyni".

Jeho popis jí dělal zajímavou asi jako dřevěnej škrpál. Ani náznakem se mu nezmínil o síle, která z ní vyzařovala, o její kuráži. Poznal ji teprve před pár hodinami, ale už teď si byl jistý, že by mohla zamávat i s těmi nejlepšími lovci.
Tato žena by byla perfektní Ředitelka Spolku.
Což znamenalo, že si bude muset svoje ruce, rty i myšlenky nechat pro sebe. Žádné přisávání k Sářinu sexy hrdlu. Nebo jiných částí jejího těla. Pozice Ředitele Spolku byla rozhodně hodně na očích. A Deacon nebyl rád na očích.
"Ale zatim ředitelkou neni." Poklepal si prstem na jedno v džínsech oblečené stehno a zadíval se na postel.
Chtěl Sáru. A jeho jen tak snadno někdo nezaujal. Ale svádění zrovna nebylo na programu.
"Udrž ji v bezpečí. Bodyguarda by nepřijala, ale můžeš dosáhnout stejného cíle tím, že jí budeš mít během lovu na očích."
"Já ale pracuju sám."
Výraz Simonovi tváře byl neústupný. "To máš blbý. Ona je jedním z mých nejlepších lovců - rozhodně tě nebude zpomalovat."
"Pokud je jedna z nejlepších, proč potřebuje hlídání?"
"Protože Kádr ví, že jsem si ji vybral jako svého nástupce. A nepochybuji o tom, že si ji archandělé budou chtít otestovat."
Deacon pozvedl jedno obočí. "A tebe si otestovali?"
"Skoro mě zabili." Upřímná slova. "Je celkem těžký vyhrát proti pěti starým upírům, když si na to sám. Přežil jsem jen proto, že se mnou tenkrát náhodou byla moje žena. Dva nasraní lovci proti pěti upírům, to už je lepší skóre."

Takže to byl důvod, proč tady teď seděl, poslouchal vodu tekoucí v koupelně a představoval si, jak by si pomalu prolíbával cestičku dolů po Sářiným těle. Takové představy ale bohužel jeho vzrušení jen umocňovaly. A pokud by vyšla ze sprchy a našla ho tu tvrdýho, jako kámen, věděl Deacon moc dobře, že by strávil noc v ulici vedle hotelu.

To ale nemohl dopustit - musí jí mít na očích. To mu Simon řekl celkem jasně. Pokud si ji archandělé skutečně plánovali otestovat, udělají to ve chvíli, kdy si budou myslet, že je zranitelná. Takže se bude muset ujistit, že zranitelná nebude nikdy. Prohrábl si rukou vlasy, vstal a zkontroloval místnost. Byla celkem bezpečná. Žádná okna ven - klaustrofobické, ale bezpečné. Žádné vchody nebo východy, kromě hlavních dveří - které zabezpečil svým vlastnoručně vyrobeným nástrojem. Dokonce tu nebyly ani žádné ventilační šachty dost velké na to, aby se jimi mohl někdo proplížit.

Ve chvíli, kdy Sára vyšla z koupelny omotaná načechraným hotelovým ručníkem a vysoušela si vlasy dalším shodně vypadajícím ručníkem, Deacon si byl její bezpečností natolik jistý, že si mohl dovolit jít se také osprchovat. Ledovou vodou.
"Kriste." Pevně zaťal zuby a trpěl. Uspokojit svého ptáka nebylo tak důležité, jako zajistit, aby Spolek pokračoval s novou ředitelkou v čele.

Tenkrát se na to Simona zeptal - proč by chtěli archandělé potencionálně ohrožovat organizaci, která dělala jejich životy setsakra jednoduššími.
"Je to hra," odpověděl mu Simon. "Sice nás potřebují, ale nikdy nám nedovolí zapomenout na to, že oni jsou ti mocnější. Útok na mě, útok na Sáru - to není o likvidaci Spolku – chtějí nám jen připomenout, že nás Kádr sleduje."

Sára zaslechla z koupelny vodu, rychle si dosušila vlasy a zvedla svůj mobil. Neměla nejmenší tušení, ve kterém časovém pásmu se Ellie zrovna nacházela, ale její nejlepší přítelkyně zvedla telefon po prvním zazvonění.
"Sáro," řekla Elena, "dokážeš si představit, jak neuvěřitelně náročný je zabalit metr vysoký porcelánový vázy tak, aby se při přepravě nerozbily? A já to zvládla! Tyhle nádherný dětičky na sobě nemaj ani škrábnutí. Jmenuju se Elena, druhým jménem Geniální."
"Mám se vůbec ptát?"
"Byl to dar." Ellie zněla velice potěšeně. "V mým obýváku budou vypadat naprosto božsky. Nebo možná jedna v ložnici a druhá v obýváku."
Ellieina posedlost dekorací bytu přišla Sáře povědomá. Lovci si svého bydlení velice vážili. Byla to odezva toho, že strávili tolik času na cestách a v ošuntělých motelech. A Sára byla ještě horší než ostatní - milovala své rodiče, ale jejich styl života by se dal přirovnat k hippiesákům. Než jí bylo sedm let, vystřídala deset různých škol. Spolehlivý stabilní domov pro ni byl stejně důležitý jako dýchání. "Nemůžu se dočkat, až je uvidim."
"Zníš pobaveně."
"Potkala jsem Slayera."
Následovala pauza. "Nekecej." Elena zapískala. "Děsivej?"
"Oh, rozhodně. S postavou jako tank." Kdyby po ní Deacon někdy šel, měla by se ujistit, že se nedostane na dosah ruky. Jedinej úder tou jeho obrovskou pěstí by jí zlomil vaz. "Ellie, pobíhá tu lovec a vraždí upíry."
"Do hajzlu." Elenin hlas se změnil a najednou byl temnější. "A ty po něm jdeš?"
"Jo."
"Už jsem v New Yorku, přistála jsem před několika hodinama. Můžu chytit nejbližší letadlo."
Sára ale už kroutila hlavou. "Ještě nevim, o co tu jde."
"Nemůžeš po něm jít sama."
"Nejsem sama. Je tu se mnou Deacon."
"Ten Slayer?" Elenina úleva byla slyšet i přes telefon. "To je dobře. Koukej, Sáro, doneslo se ke mně pár věcí."
"Jakejch věcí?"
"Všichni víme, že Simonovu pozici dostaneš, kdykoli si o ní řekneš. Ale cestou domu jsem v letadle mluvila s jednim vysoce postavenym upírem a on tě znal jménem."
Simon ji ohledně těchto věcí varoval.
"Kádr se zajímá o příštího Ředitele Spolku."
Elenino ticho bylo dlouhé. "Je mi jasný, že před tim nemůžeš utýct a schovat se, takže ti jen říkám - buď zatraceně opatrná. Archandělé nemaj s lidma už nic společnýho. A já bych se za žádnou cenu nechtěla ocitnout v blízkosti kterýhokoli z nich."
"Já si nemyslim, že by si mě nějakej z nich chtěl zkontrolovat osobně, Ellie - pravděpodobně pošlou nějaký svý upíry." A Sára věděla, jak zvládnout upíry.
"Máš kliku, že vedle sebe máš Slayera. Opravdovou chlapskou sílu, když ji zrovna teď budeš potřebovat." Z telefonu se ozvalo slabé zazvonění. "Musim běžet, myslim, že dorazila přepravní služba."

Jakmile Sára zavěsila, zůstala zírat na svůj mobil. Ano, měla kliku, že se Deacon ukázal – obzvláště pak vzhledem k tomu, že většinu svého času trávil schovaný ve stínech. A jak velmi příhodné se najednou zdálo, že jí bylo přiděleno odchycení Rodneyho, který byl ve stejném městě, ve kterém se odehrávalo sériové vraždění upírů.

Sára přimhouřila oči a čekala.


3 komentáře: