Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Angel's Judgment - 3. kapitola

Po pár minutách vyšel Deacon z koupelny a kromě džínsů na sobě neměl nic jiného. Sářiny hormony začaly tančit. Sakra, jejich tanec připomínal tango, ale ona se odmítala připojit. "Poslal tě Simon."

Přičetla mu body, že se to nesnažil popřít.
"Dvě mouchy jednou ranou." Odpověděl, vzal si z tašky čisté tričko a přetáhl si ho přes hlavu. "Moc dobře víš, že to bylo správný rozhodnutí." Díky tomu, že zněl tak logicky a přesvědčivě, ho chtěla střelit svou kuší, jen proto, aby mu ukázala svůj vlastní úhel pohledu. "Ředitelka Spolku nemůže bejt vnímaná jako slaboch."
"Taky by neměla bejt vnímaná jako hlupák." V Deaconových očích barvy nočního pralesa se zračila obrovská zarputilost.

Sára odložila mobil, který málem rozmačkala na prach, vytáhla z tašky hřeben a začala si rozčesávat vlasy. "Řekni mi o tom vrahovi. Je nějaká šance, že by mohlo jít o napodobování?"
Deacon zůstal několik vteřin potichu, jakoby nevěřil, že se tak jednoduše vzdala. "Jo. Ale v tuhle chvíli mam tři možný podezřelý - a všichni jsou to lovci. Jednoho po druhym je navštívíme."
"Dneska v noci?"


Deacon přikývl. "Myslel sem, že bysme vyrazili tak za čtyři hodiny, to je dost času na to, aby se vrah v klidu vrátil domu."
"Proč si ho nesledoval po tom, co zaútočil na Rodneyho?"
"Protože po něm nezůstala žádná stopa."
Sára si odfrkla. "A protože v první řadě je tvojí prací hlídat mně."
"Hlídat tě neni zrovna to, co bych chtěl dělat." Tichá a intenzivní slova, která ji pohladila po kůži, jako samet. "Ale vzhledem k tomu, že jít s tebou do postele je nepřijatelný, skejsnul sem s tim hlídáním."

Sáře se přes kůži přehnala vlna žáru temných plamenů. "A proč si myslíš, že bych tě k sobě pustila blíž jak na metr?" V jejím hlase se ozývala touha, ale stejně tak to mohlo vyznít jako hněv.
"A proč ty si myslíš, že bych se ptal na svolení?"
"Zkus to a já tě mile ráda vykucham tvym vlastnim nožem."
Deacon se usmál a místo sexy chlapa, se z něho stal chlap naprosto devastující. "Tohle bude zábava."

Ale o čtyři hodiny trhaného spánku později, neměla Sára absolutně žádnou náladu na hraní. Oblékla se a v hotelové chodbě se připojila k Deaconovi. Upravila si na zádech svoji kuši a zaťala čelist.
"Nelíbí se mi, že jdeme po někom z vlastních řad."
Následovalo ticho.
Směřovali do podzemních garáží, Sára se podívala Deaconovi do očí, ale neviděla nic. Žádný výraz emocí. Žádné slitování. V tuto chvíli byl opravdovým Slayerem. "Kolik si jich už musel zabít?"
"Pět."
Když jí odpověděl, prudce vydechla a otevřela dveře vedoucí ke schodišti. Nebyl důvod upozorňovat na sebe hotelovou ochranku a nechat se při vystupování z výtahu chytit po zuby ozbrojení. "A proč ty?"
"Někdo to dělat musí."


Tomu rozuměla velice dobře. "Já nikdy nechtěla bejt Ředitelkou Spolku."
"A to je důvod proč tě vybrali - budeš dělat přesně to, co ředitel dělat má."
"Na rozdíl od?"
Deacon vyšel ze schodiště první a Sáře bylo jasné, že je to ochranné gesto. Bylo to otravné, ale na stupnici otravnosti docela nízko.
"Víš, co se stalo v Paříži. Před pár lety tam měli Ředitele, kterej se k tý pozici dostal díky politice. Byl příliš zaměstnanej tim, aby se předváděl a všichni jeho lovci za to málem zaplatili vlastníma životama."


Sára přikývla a zamířila k motorce - jejich dopravnímu prostředku pro dnešní noc. "Vždycky mě zajímalo, jak to tam mohlo dojít tak daleko." Lovci byli tvrdí, drželi při sobě a úlisnost je vždy zalarmovala.
"Někteří tvrděj, že se dohodl s mocnejma upírama, aby ovlivnili hlasování."
Velmi staří upíři prý měli schopnost ovládání mysli a jednou ze Sářiných nejdůležitějších vlastností pro zastávání pozice Ředitelky Spolku bylo, že byla vůči všem upířím schopnostem přirozeně imunní. Tak jako Ellie a všem ostatním rozeným lovcům, i jí bylo vždy jasné, že se přidá ke Spolku. "Jenom mě překvapuje, že je pořád naživu."
"Tim si nebuď tak jistá - od doby, co ho sesadili, ho nikdo neviděl." Deacon jí podal náhradní helmu, sledoval, jak si ji nasadila a pak si nasadil svou vlastní. "Slyšíš mě?"
Přikývla a uvědomila si, že v helmách jsou zabudované mikrofony. "Kam pojedeme jako první?"

"Timothy Lee. Je sice menší, než tvrdil Rodney, ale v tu chvíli byl traumatizovanej, takže bych se na jeho popis moc nespolíhal."
Sára chtěla Deaconovi odpovědět, ale uvědomila si, že v garáži už nejsou sami. Seděla na motorce a držela se Deacona. Ohlédla se ke dveřím, kterými přišli ze schodiště a spatřila upíra. Nemusela se ptát, jestli si ho také všiml - Slayer ztuhl v tu samou chvíli, jako ona.

Sára se setkala s upírovým pohledem a ucítila, že jí na krku vstávají malé chloupky. Byl starý a jeho síla zahltila vzduch takovým způsobem, že měla pocit, že se může sotva nadechnout. Když Deacon nic neříkal, rozhodla se, že zůstane také zticha. Nastartoval motorku a vycouval z parkovacího místa. "Sleduj ho," ozvalo se z mikrofonu.

Když Deacon vymanévroval motorku, Sára otočila hlavu, aby upíra neztratila z dohledu. Po celou dobu, co vyjížděli z garáže, vysoký tmavovlasý upír ani nemrkl.
"Hraje si se mnou," zamumlala. "Dávaj mi tim najevo, že mě sledujou."
"Testujou tvojí vůli."
"Víš, docela je chápu - dokážeš si představit, co by se na světě stalo, kdyby nějaká větší odnož Spolku měla neschopnýho Ředitele?"
"Paříž," odpověděl jí Deacon.
Přestože ji nemohl vidět, Sára přikývla. "Jak se jmenoval. Jarvis?"
"Jervois."
"Jasně." Jervoisova neschopnost vedla k totálnímu chaosu v Evropském Spolku a upíři toho samozřejmě ihned zneužili. Většina z nich jednoduše utekla a měli v plánu splynout s okolním světem. Ale několik z nich ... "Několik upírů tenkrát propadlo krvežíznivosti. Zprávy hovořily o potocích krve v ulicích."
"A nebyly daleko od pravdy. Během měsíce přišla Paříž o deset procent populace."
Když se procenta převedla do čísel, bylo to děsivé. "Proč nezasáhli andělé?" V jejím rodném New Yorku vládl Raphael a Sára nikdy neslyšela o tom, že by do města vkročil jediný z krve zrozený upír. Vzhledem k tomu, že to bylo statisticky nemožné, bylo jasné, že se Raphael o takové problémy postaral s bezchybnou efektivností, díky které se o tom nikdy nikdo nedozvěděl.

"Říká se" -Deaconův hlas byl chladný- "že se Michaela rozhodla, že lidé potřebují lekci." Michaela byla jedním z archandělů, kteří se rádi ukazovali. Dech beroucí kráska, která si užívala pozornosti natolik, že občas i pózovala pro lidská média. "Myslim, že zrovna ona," reagovala Sára, "by nás nejradši všechny vrátila do časů, kdy bychom jí uctívali jako bohyni."
"I teď se najde spousty lidí, kteří anděly vidí jako boží posly."

"A co ty?"
"Já si je vysvětluju jako jinej živočišnej druh," odpověděl jí Deacon. "Možná jsou tím, čím se my staneme za další milion let."
To byla zajímavá hypotéza. Sára nevěděla, co si na toto téma myslet. Andělé tu byli už od časů jeskynních maleb. A existovalo tolik různých teorií o jejich původu, jako bylo hvězd na nebi. A pokud andělé znali pravdu, rozhodně ji s lidmi nehodlali sdílet. "Takže, proč zrovna Timothy Lee?"
"Protože byl ve městě během všech vražd a protože je rozhodně schopnej-"
"My všichni jsme schopní."
"To je pravda, na tom by až tak nezáleželo, ale Timothy je velmi odhodlanej lovec. Už to nevnímá jako práci, ale jako poslání."
"Je rozenej lovec?" Díky tomu, že se s Elenou kamarádila už spousty let, věděla, že pro lovce narozené se schopností vycítit upíry, bylo připojení ke Spolku spíše potřebou, než volbou.


"Ne. Ale rozené lovce obdivuje."
"To sice neni zrovna zdravý, ale ani psychopatický chování."
Deacon přikývl. "To je taky důvod, proč mam tři podezřelý. Ti další dva maj taky svoje vlastní drobný osobitý zvláštnosti. Na druhou stranu, všichni lovci jsou svym způsobem do určitý míry divný."
"Ty už ses potkal s Ashwini, že jo?"


Zaslechla, jak se uchechtl. "Potkal, neni zrovna správně zvolený slovo. Když jsme na sebe poprvé narazili, tak mě střelila."
"To zní přesně jako ona." Sára se zaculila, ale nevydrželo jí to na dlouho. "Jestli se ukáže, že je to jeden z těch tří, tak ho popravíš?"
"Jo."
"Žádná policie?"
"Mám k tomu povolení. Do našich věcí policii nikdy nezatahujeme." Na chvíli se odmlčel. "Policajti jsou rádi, že si to řešíme sami. Lovci, kteří sejdou z cesty, maj většinou docela vysokej počet obětí."
"Stejný jako u upírů."
Deacon jí neodpověděl, ale v napjaté strnulosti jeho těla, vycítila jeho souhlas.

Kolem nich panovalo klid, který je nenutil do další konverzace a tak mlčky pokračovali v cestě, až dokud Deacon nezaparkoval v tiché setmělé ulici.
"Odsud pudem pěšky."
Sára odložila svoji helmu vedle té jeho a následovala ho dál ulicí, až k zamčenému plotu. Zamračila se. "Tohle vypadá jako vrakoviště."
"To taky je." Tak tohle bylo opravdu divné. Lovci téměř nikdy nebydleli na ošklivých místech. Za to, že nastavovali své krky a honili upíry, kteří je mohli velice snadno rozpárat, byli velmi dobře placení. "Každýmu, co se mu líbí."
"Má pekelnýho psa."

Sára si na chvíli myslela, že mu špatně rozuměla. "Řikal si pekelnýho psa?" V hlavě se jí vyrojily představy rudých očí, ve kterých se odrážely jedovaté výpary síry a ocas ve tvaru vidlí.
"Velká, černá bestie, která by ti pravděpodobně ukousla ruku jen proto, že ses na ní špatně podívala. Timothy jí řiká Lucyferova Holka." Deacon pro něco sáhl do kapsy. "Uspávací šipka." A pak byl pryč. Kdyby to neviděla na vlastní oči, nikdy by nevěřila, že se může pohybovat takhle rychle.

Držela se hned za ním. Přelezli přes plot a s lehkostí a tichostí lovců seskočili na druhou stranu. Neozvalo se žádné štěkání, ani žádné jiné upozornění na to, že se právě stali kořistí - Lucyferova Holka vyrazila ze stínů jako běsnící tornádo. Sára se instinktivně přikrčila a pes ji přeskočil ... aby dopadl na očividně rychle-působící uspávací šipku, kterou držel Deacon v ruce. Místo toho, aby nechal psa dopadnout k zemi, Deacon to obrovské svalnaté tělo chytil do rukou a jemně ho položil na zem.

"Tobě se ta potvora líbí," řekla nevěřícně Sára.
Deacon pohladil psa po boku. "A proč by neměla? Je věrná a je silná. Kdybych musel Timothyho popravit, její páníček by jí chyběl."
"Ty by sis jí vzal, viď?" Sára zavrtěla hlavou. "Tím by šly tvoje šance na seznámení pěkně do háje."
Deacon zvedl hlavu a zadíval se na ni tím jeho intenzivním pohledem. "Ty nemáš ráda psy?"

"Dyť má deseticentimetrový tesáky." Přeháněla opravdu jen trochu. "Žena by tě musela opravdu hodně, hodně moc milovat, aby se smířila s takovou konkurencí." Sára se zadívala k budově, která se nacházela na druhé straně hromady kovových odpadků a Bůh ví, čeho ještě.
"Jdem. Ta šipka udrží Lucy mimo jenom chvíli."
Lucy?

Trvalo jim docela dlouhou dobu, než se dostali skrz kovový odpad, protože cestou museli dávat pozor na případné pasti. Když se konečně dostali ke zřícené chatrči, kterou Timothy nazýval domovem, zjistili, že je prázdná. O trochu vloupání a vstupu bez povolení později, byli uvnitř, ale nenašli vůbec nic, co by se mohlo jen trochu blížit jakékoli zbrani. Fakt, že Tim nebyl doma, ale nic neznamenal - lovci měli zcela nepravidelnou pracovní dobu.

Sára sledovala Deacona, který si něco vyndal z kapsy a umístil to na podrážky všech bot, které našel.
"Sledovací zařízení," vysvětlil jí. "Baterka v nich vydrží asi dva dny. Takže pokud se do tý doby stane další vražda a on na sobě bude mít jedny z těch bot, který sem napíchnul, budu schopnej sledovat jeho pohyb."
"Kdo je další na seznamu?"

Když přelezli přes plot zpět na ulici - cestou ještě Deacon hladil Lucy tak dlouho, aby se ujistil, že se z uspávadla probere - jí konečně odpověděl. "Další je Shah Mayur. Samotář, kterej sice pořád pracuje jako lovec, ale nezdá se, že by měl s ostatníma jakejkoli kontakt."
"Stejně jako někdo další, koho znam."
Deacon její narážku ignoroval, sedli si na motorku a odjeli.

Sára se culila a přitiskla se k teplu sálajícímu z jeho zad. "Proč máš Shaha na seznamu podezřelejch?"
"Protože na něj bylo podanejch pět stížností u Úřadu na Ochranu Upírů."
ÚOU byl založen, aby zabránil krutostem a zaujetí proti upírům. Sice nikdy nevyhráli žádný soudní spor - bylo těžké ukázat upíra jako nevinného, když byly k dispozici fotky jejich krvavých obětí - ale snažili se. "Kvůli čemu?"
"Nepřiměřený násilí během odchycení."
"Hmm." Sára nad tím chvíli přemýšlela. "Proč nezníš víc nadšeně?"
"Protože všechny stížnosti byly podány tím samým upírem."
Její vlastní vzrůstající napětí začalo slábnout. "Pravděpodobně někdo, kdo si na něj zasedl."
"Jo, ale stejně to musíme prověřit."

Shah Mayur bydlel v daleko normálnějším domě - vzhledem k loveckým standardům. Jeho byt zabíral celé třetí patro samostatně stojícího městského domu.
Sára se zamračila. "Dostat se dovnitř bude asi trochu problém." Deacon už jí stihl vysvětlit, že tu nebyla žádná možnost, jak se tam dostat zevnitř, aby se přitom nemuseli vloupat do přízemí budovy - a žebřík, který Shah používal, aby se dostal nahoru nebo dolu, byl momentálně vytažený nahoru. To ale neznamenalo, že musel být doma. Podle Deconových zdrojů byl žebřík na dálkové ovládání. Shah nebyl zrovna důvěřivý typ. Ale také měl být touto dobou v letadle na cestě do Washingtonu. "Nějakej nápad?" Zeptala se ho.

Deacon se zrovna díval nahoru, když se k němu otočila. "Umíš lézt po tomhle?"
Sára se podívala směrem, kam se díval on a spatřila okapovou rouru - celkem slušně přichycenou rouru. "Jo." Ta otázka ji ale překvapila.
"Myslela sem, že mě máš hlídat."
"Pravděpodobně nás zrovna sledujou," odpověděl jí jen tak mezi řečí. "A nemůžu tě přece chránit úplně před vším."
"Chceš snad naznačit, že bys mohl?" Střelila po něm sladkým úsměvem, okořeněným trochou sarkasmu. "Musíme zvážit ještě něco jinýho - pokud nás fakt někdo sleduje, pak andělé a vysoce postavení upíři vědí, po kom jdeme. A já jim nehodlam doručit jednoho z nás na stříbrnym podnose." Andělská pomsta mohla být nepředstavitelně krutá.

Deacon se na ní zadíval, ale ani nemrkl. "To je důvod, proč se k němu musíme dostat jako první. Protože mu doručíme soucitnou smrt."
Přikývla, vzala si od něho sledovací zařízení, které jí podal a běžela k okapové rouře. Když vyšplhala k okennímu parapetu, zjistila, že je dost široký na to, aby se na něj mohla posadit. Byla tak blízko - bylo lákavé vysunout okno nahoru a vlézt dovnitř, ale Sára si dala načas a vše pořádně zkontrolovala. A ukázalo se, že udělala dobře.

Shah nastrčil zevnitř přes otvor okna ostnatý drát. Byl umístěný přesně v takové výšce, aby každého, kdo by se pokusil vlézt dovnitř, pořezal. Dle slabých odlesků, se domnívala, že do něho byly zamotané i skleněné střepy. Odporné, ale zabezpečení vlastního domova se meze nekladou. Znovu zkontrolovala, zda někde nevedly kabely, které by mohly být napojené na alarm. Podívala se dolů na Deacona a signalizovala mu, že se chystá vlézt dovnitř.
Přikývl a signalizoval nazpět. Dvě minuty.

Vysunula okno nahoru a opatrně vlezla dovnitř. Shýbla se, aby se vyhnula smrtícímu škrtidlu a zjistila, že stála uprostřed obývacího pokoje. Byla tu tma. Ale ne taková tma, aby schovala muže, který přímo naproti ní tiše seděl v křesle.


2 komentáře: