Angel's Judgment - 5. kapitola

 Sáře vyschlo v ústech. "V pokušení?"

"Užít si s upírem."
Oh... "Jistě, jsou krásní." Ale nejsou opravdoví, nejsou jako Deacon. "A neřikej mi, že s tim nesouhlasíš."
"Celá ta věc s vysáváním krve mě zrovna moc nevzrušuje."
"To mě taky ne. Představa, že by na mě můj partner myslel jako na svojí půlnoční svačinku mě moc nebere." Sára vypnula PDA a opatrně ho položila na noční stolek vedle postele. "Krmil se z tebe někdy nějakej?"
Deacon zavrtěl hlavou a pohledem se zastavil na jejích rtech. "Z tebe?"

"Záchranné krmení," odpověděla. Z ničeho nic jí bylo v džínech a tričku příliš velké vedro. Zvláštní, ještě před chvílí jí bylo celkem dobře. "Ten týpek na tom byl tak špatně, že jsem s tim musela něco udělat."
"Bolelo to?" Deaconovy nocí ztmavlé, zelené oči jí přejely přes ňadra a pokračovaly až k prohlubni jejího bříška. V reakci na jeho pohled, začala Sára přerývaně dýchat. Deacon sledoval, jak jí stoupá a klesá hruď a začal mít problémy se svým vlastním dýcháním.

"Ne tolik, jak bych čekala. Maj ve slinách nějakou látku, která tu bolest ztlumí." Sára si natáhla nohy a založila si ruce pod hlavu.
"Určitě tušíš, že když chtěj, uměj to udělat velice příjemný."

Deacon jí neodpověděl, ale když se Sára ve své nové pozici uvolnila, nemohl z ní spustit oči. Pak se přemístil na postel, zalehl její tělo a podepřel se nad ní lokty. "Ano?"
Jednoduchá otázka - taková, která ji donutila se chvíli zamyslet. Lovci nebyli zrovna ostýchaví, ale Sára nikdy neměla vztah na jednu noc. Prostě to nebyla její nátura. A přesto... po Deaconovi toužila od prvního momentu, kdy ho spatřila. A podle vzrušení, které se rozhodně nepokoušel skrývat, si byla naprosto jistá, že on ji chce také.

Ale oni dva nebyli lovci, kteří se náhodou potkali někde na cestách. "Nebudeš se pak chovat divně?"
"Definuj divně." Deacon na ni nalehl pevněji.
Sára potlačila zasténání. Ten chlap byl žhavej, tvrdej a rozhodně připravenej. "Kdybych se stala ředitelkou, potřebuju, abys poslechl moje rozkazy."
Její dřívější milenci nikdy neváhali, jenže tenkrát ještě nebyla kandidátkou na velice důležitou pozici. Teď byla kandidátkou číslo jedna.

"Budeš ode mně očekávat speciální zacházení?"
"Nejsem v posteli s budoucí ředitelkou, jsem v posteli se Sárou."
"To mi stačí."

Bylo lákavé se na něho vrhnout, ale Sára mu jen zajela prsty do vlasů a přitáhla si k sobě jeho rty. Jejich polibek měl sílu jako rána elektrickým proudem a Sáře unikl zvuk naprosté rozkoše. Chytla se ho rukama kolem krku a nohy mu omotala kolem pasu. Deacon byl velký a celý neuvěřitelně pevný. Hora masa, kostí a svalů, kterou držela pohromadě vůle a odhodlání z oceli. Chtěla se o něho třít a příst u toho jako kočka.

Skousl jí spodní ret. Zalapala po dechu a pak se to stalo znovu - divoký příliv pocitů - téměř nesnesitelná rozkoš a touha ochutnat ho hlouběji.

Když se od sebe tentokrát odtrhli, mazlila se s jeho hrdlem a prolíbávala si cestičku směrem níž. Deacon tak zatraceně dobře voněl.
Přitáhl si ji zpět pro další polibek a někde uprostřed tance jejich úst si Sára uvědomila, že měl položenou dlaň na jejích holých zádech. Ona ale chtěla víc. Odtáhla se od něho a zatahala si za tričko. Deacon se z ní o kousek přizvedl, aby si ho mohla přetáhnout přes hlavu.

"Zelená?" Jedním prstem jí škádlivě přejel přes okraje krajkové podprsenky. Začala mu rozepínat knoflíky košile a on se ujal rozepínání její podprsenky.

"Je to moje oblíbená barva."
"To mám kliku." Poslední slovo zasténal, protože mu položila ruce na hrudník. "Velkou kliku."
"Pryč s tím," nařídila mu.
Deacon zavrčel, ale klekl si. Cestou s sebou vzal i její podprsenku a teprve potom se zbavil své košile. Myslela si, že si hned lehne zpět, ale místo toho natáhl ruku a chytil do dlaně její ňadro. Nad jeho nečekaným, smělým gestem zasténala a setkala se s jeho pohledem. Jeho oči měly temně zelenou barvu, ale už nebyly klidné, ani bez emocí. Její poslední zbytky zábran byly pryč a když se k jejímu ňadru sklonil, zajela mu prsty do vlasů a začala si užívat jízdu.

Slayer moc dobře věděl, co dělá. Žádné váhavé doteky, žádné další žádosti o svolení. Zeptal se jednou a ona souhlasila. Teď využil veškerých příležitostí, které se mu naskytly. Aby řekla pravdu, být v posteli s mužem, který si byl sám sebou tak, tak jistý, bylo neskutečně erotické... a veškerou pozornost věnoval jen jí. Teď už znala odpověď na svou otázku - když Deacon ztratil kontrolu, tak ji opravdu a zcela ztratil.
Bože, mohl by být ještě víc sexy?

Sára mu znovu omotala nohy kolem pasu a začala ho vášnivě líbat. "Myslim, že by sis měl sundat kalhoty."
Deacon jí líbal na krku a po chvíli našel místo, kde jí zběsile tepal puls. Nesáhl po svých kalhotech, ale po těch jejích a místo toho, aby je rozepl, jí rukou zajel pod ně a bez ostychu jí chytil do dlaně. Sára se prohnula v zádech, chtěla víc. "Žádný škádlení."

Deacon ji jemně kousl do citlivé bradavky. Sára se zachvěla, zajela mu prsty do vlasů a zatahala. "Ty v posteli nemluvíš?"
Místo odpovědi si prolíbával cestičku mezi jejími ňadry. Pak se narovnal a s očividnou neochotou vysunul ruku z jejích kalhot. Rozepnul jí je a jedním tahem jí je i se spodním prádlem svlékl. Pak nastal tichý, temně sexuální moment, kdy si jí bez pohnutí prohlížel. Její tělo se v tichém pozvání prohnulo. Deacon tu pozvánku přijal, sklonil se k ní a rty se dotkl jejího ucha ... a začal jí šeptat tak hříšné sliby, tak dekadentní přání, že si myslela že se roztaje.

"Dobře, už mlč." Bylo to příliš mnoho vjemů najednou, příliš mnoho rozkoše. "Hned."
Deacon se usmál a posadil se. Neustále se jí při tom díval do očí. Intimita, která mezi nimi panovala, byla oslepující. Pak jí položil dlaň na stehno a palcem jí hladil neuvěřitelně citlivou vnitřní část. Sára tiše vykřikla ... vykroutila se z jeho sevření a klekla si.
V Deaconových očích se mihlo překvapení, které následoval pomalý, ale jistý úsměv. "Rychlá, elegantní a krásná." Sklonil se, aby jí přejel rty po krku. Sára mu mezitím sundala pásek, odhodila ho na zem a pak se začala věnovat rozepínání knoflíků a zipu jeho kalhot. "Mmm." Ozval se zvuk čirého mužského ocenění.
Sára mu kalhoty stáhla jen o kousek a hned ho uchopila do rukou. Deaconovo obrovské tělo se zachvělo. "Sáro." A pak už ji pokládal na záda, odtrhl od sebe její ruce a jedním jistým pohybem do ní vnikl.
Celé její tělo se prohnulo. Vau, pomyslela si pár vteřin před tím, než se její zdravý rozum vypařil, Deacon byl obrovský všude.

Sára se dívala na strop hotelového pokoje, tělo jí stále brnělo pozůstatky nejlepšího orgasmu celého jejího života. "Věděla jsem, že nás to k sobě táhne, ale tohle bylo naprosto úchvatný."
Paže, která jí spočívala na pase ji trochu stiskla. "Žiju, abych tě potěšil."
Sexy. Když nad sebou ztratil kontrolu, byl nespoutaný jako samo peklo a navíc měl ještě smysl pro humor. "Nepředpokládam, že bys byl volnej pro dlouhodobější vztah?"
Jako odpověď očekávala šokující ticho, ale Deacon jí ihned odpověděl. "Nebyl bych dobrej milenec pro ředitelku."
"Nejsi rád středem pozornosti, co?" V podstatě to nebyla otázka, protože Sára odpověď znala. Přesto si tak trochu přála, aby tomu bylo jinak. Pokaždé, když Deacon o své osobnosti odhalil něco nového, zjišťovala, že jí naprosto skvěle doplňoval. Mohlo to mezi nimi být slibné. A nebylo by to pouze o sexu. "Necejtíš se někdy osaměle?"

"Být sám, pro mě nikdy nebyl problém." Jeho prsty si pohrávaly s křivkou jejího boku. "Ty tu pozici přijmeš, mám pravdu?"
"Jo." Vždycky věděla, že to tak dopadne. "Spolek je důležitá organizace, která potřebuje ve vedení někoho, kdo se bude zajímat. Někoho, kdo bude schopnej ji udržet silnou a ujistí se, že jsou lovci v bezpečí jak před upíry, tak i před anděly."
"A co lov?"
Sára ho pohladila po předloktí. "Bude mi to chybět. Ale ... ale ne tolik, jako by to chybělo jiným. Moje nejlepší kamarádka, Ellie, by se během tejdne zbláznila."
"Elena Deveraux? Rozená lovkyně?"
"Tys jí potkal?" Sára se k němu otočila. Výraz jeho tváře byl uvolněný nedávno prožitou rozkoší, vlasy měl rozcuchané a v zelených očích se mu zračila lenost. Vypadal jako velká kočka, rozvalená na posteli. Velká, nebezpečná kočka.
"Slyšel jsem o ní," odpověděl. "Říkaj o ní, že je nejlepší."
"To ona je." Sára byla na Elenu sakra hrdá, považovala ji spíš za svoji sestru, než kamarádku. "Dělám si o ní starosti."
"Ty si děláš starosti o všechny lovce."

A to byla pravda. Dělala. "Myslim, že jsem pro ředitelskou pozici prostě stvořená." Její smysl pro zodpovědnost byl součástí její povahy. Nemohla nechat Spolek v rukou někoho slabšího, stejně tak, jako nemohla přinutit Deacona, aby změnil svůj životní styl a přizpůsobil ho tomu jejímu. "Jak si se dostal k práci Slayera?"
"Spolek vyhledává kandidáty a sleduje je. Přišel ke mě bývalý Slayer a tu pozici mi nabídl."
A Deacon ji přijal ze stejných důvodů, jako přijme ona. "Někdo to dělat musí."

Zároveň to ale bylo spjato s osobností jednotlivce - Sára věděla, že tu práci bude milovat. Věděla, že ředitelská pozice bude každodenní výzvou a že bude nadšená způsobem, jakým by při lovu nikdy nebyla.
"A ten někdo v tom taky může bejt nejlepší."
Sára se k němu otočila celým tělem a dala si ruku pod hlavu. Jeho paže zůstala na jejím boku. "Potkal si někdy archanděla?" Jen z té představy jí vstávaly chloupky na rukou.
"Ne. Ale ty se s ním pravděpodobně setkáš."
Sára se otřásla. "Doufám, že se to stane až za hodně, hodně dlouho." S anděly si uměla poradit, ale archandělé byli zcela jiný příběh. Oni prostě v žádném směru, tvaru ani formě, nepřemýšleli jako lidské bytosti. Deacon se pousmál. "Myslim, že až ten čas přijde, poradíš si s tim jak nejlíp to pude." Pak natáhl ruku a odhrnul jí prameny vlasů z obličeje. Jeho něha ji dojala a Sára opět pocítila slibnost něčeho mnohem většího, pocit něčeho, co by se mezi nimi mohlo snadno vyvinout. "Zrovna teď, si chci poradit jenom s tebou." A přesně to také udělala.

O hodinu později, navzdory nedostatku spánku, stále nemohla usnout. Pravděpodobně díky nabuzenosti z předcházejí rozkoše. Deacon uměl svým jazykem dělat neskutečné věci, pomyslela si nadšeně. A možná jí endorfiny podpořily funkčnost správné části mozku, protože se posadila a natáhla se k nočnímu stolku pro PDA.
"Co?" Zeptal se jí Deacon. Stále měl ruku položenou na jejím boku.
Sára zapla PDA a zkontrolovala, co potřebovala. "Argh, neni to tu." Vrátila přístroj na místo a lehla si zpět do postele.
"Co?"
"Hledala jsem nějakej obrázek Marcova přítele." Sára ze sebe vydala frustrovaný zvuk. "Hele, zatím jsme se na to dívali jako na zločiny z nenávisti, ale co když je to normální šílenec, kterej se nás snaží svést na špatnou stopu?"

Deacon si odhrnul vlasy z čela a pozvedl na ni jedno obočí. "Vysvětli mi pojem normální šílenec."
"Možná upíří přítel Marca odkopl. Možná se z toho Marco pomátnul. A možná teď pobíhá kolem a stíná hlavy upírům, který vypadaj jako jeho bejvalej."
Deacon se zamračil. "Oběti se vzhledově neshodovaly - jeden byl blonďák, další tmavovlasej, jeden černoch, další běloch."
Sára si povzdechla. "Vypadalo to jako dobrej nápad."
"Pořád to může bejt dobrej nápad." Deacon ji přestal hladit. "Sice si nebyli typově podobní, ale o všech se vědělo, že se přátelili s lidma víc, než je pro upíry normální."

"Ty stopy," řekla a začínalo jí to docházet. "Rodneyho jsem našla přes jeho lidské přátele. Nedokázal se jich vzdát."
"Dvě z obětí měly lidské milenky."
"To ale nic neznamená," poznamenala Sára. "Svazky lidí a upírů jsou celkem běžný, obzvlášť u mladších upírů."
"Jo, ale když to dáš dohromady s těma dalšíma věcma, už je toho celkem dost." Deacon odhrnul peřinu a vstal z postele.
Bože měj slitování, pomyslela si Sára.

Když šel ke své bundě a vyndal z ní malé, černé zařízení, bezostyšně na něho zírala. "Tahle věcička sleduje přes GPS všechny přenašeče, který jsme jim dali na boty. Nastavil jsem to tak, aby zapípala, kdyby se kterejkoli z nich někam vydal, ale jen pro případ ... Ne, všichni jsou přesně tam, kde jsme je viděli naposledy. Nebo minimálně ty přenašeče."
"Dělá mi starosti Tim," zamumlala Sára a napadlo ji, jestli by Deaconovi vadilo, kdyby na jeho zadní pevnou, svalnatou část těla použila své zuby. "Nikdo ho celý dny neviděl. A jestli to neni náš vrah ..."
"Jo. Ale někdo krmí Lucy - jinak by byla daleko slabší."
"V tom máš pravdu." Sára si vytáhla peřinu přes hlavu. "Nemůžu pořádně přemejšlet, když seš nahej. Koukej se oblíct."

Deaconův smích byl hluboký, nečekaný a tak zatraceně úchvatný, že po něm málem skočila znovu. "Hned! To je rozkaz budoucí Ředitelky Spolku."
"Do jejíž vyčuhujících palců bych se rád zakousnul."
Sára pokrčila nohy, aby jí zmiňované palce už z pod peřiny nevykukovaly a taky se rozesmála. "Dělej."
Deacon se stále smál, ale zdálo se, že ji poslechl. "Co třeba rychlá sprcha? Jsme celý upocený."
"Ten sprcháč je pro dva malej." A přesto ze sebe Sára odhrnula peřinu.
Deaconův výraz tváře byl vyzývavý.
A ona je takovej slaboch... pomyslela si, když vstala a pomalu vykročila směrem ke koupelně.

A přesto měla poslední slovo... tím, že zatímco byl uvězněn ve skleněném boxu, zamlženém horkou párou, ho přivedla na vrchol nepříčetného šílenství.