Angel's Judgment - 6. kapitola

Když se znovu vydali na cestu, bylo sedm hodin ráno – vyrazili sice beze spánku, ale nabuzení šťastnými hormony, jak je Sára s oblibou nazývala - a ozbrojení až po uši. Oběma jim bylo jasné, že upíři, kteří ji sledovali se k něčemu chystali, a proto nebyl důvod jim to ještě ulehčovat.

Projížděli stále ztemnělými ulicemi a domy, které míjeli, halila jako lehké pohlazení ranní mlha. Dokonce i vrakoviště v tomto tlumeném světle vypadalo jemněji, tak nějak romantičtěji. "Co kdyby jsme šli dneska předem," navrhla Sára. "Můžu říct, že ho jdu na Simonův rozkaz zkontrolovat."

Deacon přikývl a zastavil motorku před zavřenou bránou. "Lucy by měla každou chvíli přiběhnout."

Ale přestože čekali, Deaconův oblíbený pekelný pes se neobjevil. Sára z toho začínala mít špatný pocit. "Počkej tady." Sesedla z motorky, sundala z řetězu zámek a mávla na Deacona, aby projel dovnitř. Bylo lákavé nechat za sebou bránu otevřenou, aby v případě potřeby mohli rovnou odjet, ale Sára nechtěla, aby Lucy utekla a terorizovala sousedy - a nebo možná nechtěla, aby Lucy trpěla, kdyby nemohla najít cestu zpátky domů.

Když bránu znovu zavřela, nasedla zpět na motorku a vyrazili na cestu k Timovu domu/chatrči - lépe řečeno. Dojeli tak blízko, jak se jen přes hromady odpadu mohli dostat. V domě se svítilo. "Je doma." Sára si sundala helmu a pověsila ji na řídítka. Deacon v zápětí udělal to samé.

"Nějak se mi to celý nelíbí." Slayerův hlas byl sice klidný, ale jeho pohled byl soustředěný a směřoval k mezeře mezi horami kovového odpadu, vedoucí k relativně volnému prostoru blízko Timova domu. "Něco je špatně."

Sáry šestý smysl s ním souhlasil. "Pojďme to tu obejít a ujistit se-" V tu chvíli je spatřila. Upíry. Někteří byli v podřepech na vracích aut, jiní postávali mezi hromadami kovů, nebo se opírali o Timův dům.

Sáře bylo jasné, že tentokrát se žádný útěk nekoná. "Musíme se dostat dovnitř." To bylo jediné místo, odkud se mohli účinně bránit. V rukou už svírala svou kuši.

"Přesně to čekaj, že budeme chtít udělat." Zaujali obranou pozici, zády k sobě, čelem k nepříteli.

"Třeba je Tim zabarikádovanej vevnitř."

Deacon jí neodpověděl, ale Sára přesně věděla, co dělal. Naslouchal. Pokud byl Tim naživu a uvnitř domu, dal by jim znamení. Byla to Lucy, koho zaslechli. Ozvalo se ostré zaštěkání a pak nic. Upír, který stál k Sáře nejblíže, nahlas zaklel. "Zatracenej pekelnej pes mi ukous půl nohy!"

Byla to zcela obyčejně řečená věta, ale Sára věděla, že on obyčejný v žádném případě nebyl. Nejenže se v jeho očích zračily staletí zkušeností, ale také se pohyboval způsobem, který prozrazoval, že přesně věděl, co dělá. Naštěstí neměl v rukou žádné zbraně. Alespoň, že byli archandělé féroví. Samozřejmě, jejich představa férovosti znamela dva lovce - možná tři - proti zhruba patnácti upírům.

"Někdo zvedl sázky," zamumlala si pro sebe.

"Nepoznávam ani jednoho z nich, dokonce ani toho starýho. To znamená, že patřej někomu jinýmu, než Raphaelovi."

Sára myslela na to samé. "Je uklidňující vědět, že se mě nepokouší zabít náš vlastní archanděl." Zamířila kuši na lídra skupiny. "Je čas procvičit si střelbu na terč."

Upír se na ni kultivovaně usmál. "Chci si jen cucnout, moje paní." Jeho hlas byl plný galantnosti a krutosti zároveň. "Říká se, že Ředitelé Spolku chutnají vskutku sladce."

Sára dost pochybovala, že by Simon jakémukoli upírovi něco takového dovolil a na svůj předpoklad se spolehla. "To máš takovou nouzi sehnat si krev?" Posunula se o kousek směrem k domu. Deacon se posunul s ní.

Upíři se nepohnuli ... zatím.

"Teď si mě urazila, petite guerriére."

Malá válečnice? Sára ho chtěla zastřelit už jen kvůli tomu oslovení. "Chceš, abych ti přišpendlila čip?"

"Kecy, sladký kecy." Upír mávl jedním prstem. "Máte dovoleno nosit zbraně s čipem pouze pro účely lovu. Pokud bys na mě použila nějaký nelegálně držený, nemohla by ses stát Ředitelkou Spolku."

Sakra.

Sára nečekala, že by její léčka fungovala, ale jeho odpověď znamenala, že byl chytrý. Chytrý a starý, to v upířim protivníkovi nebyla vůbec dobrá kombinace. "Jestli se přiblížíš, opravdu to do tebe napálim - a jestli ti prostřelim srdce, zůstaneš naprosto bezmocnej."

Upír rozpřáhl paže. "Jenže já mám své rozkazy. Můj pán nevěří tomu, že by lidská žena mohla vést spolek bojovníků."

"A ženy archandělé mu nepřekáží?" Sára cítila, jak Deacon ztuhl, připravoval se na boj.

"Ah, ale ty nejsi archanděl." A pak zaútočil.

Stejně tak Sára s Deaconem. Připadalo jí, že byli sehraní, jako kdyby bok po boku bojovali již leta. Běžela bokem a vystřelila z kuše. Podařilo se jí zasáhnout lídra upírů do ramene - jenže mířila na jeho hlavu, sakra - rychle s použitím Deaconovy patentované technologie znovu nabila. Lovci jeho zbraně nemilovali bezdůvodně. Než je upíři znovu obestoupili, stačila vystřelit dalších pět šípů. Nyní je od domu dělily už jen zhruba tři vteřiny běhu.

Deacon k ní po celou dobu zůstal otočený zády a s naprostou přirozeností se přizpůsobil jejím kratším krokům, což jí prozradilo, jak hodně dobrý bojovník to byl. Podle zvuků, které zaslechla, používal nějaký druh zbraně, která nestřílela kulky. Upíři byli příliš blízko, aby mohla riskovat a otočit se na něho. Nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že by byl zraněný.

"Už jsme skončili s těma vašima hrama?" zeptala se upíra, který se zdál být mluvčím celé skupiny. Celkem pohledný upír si vytáhl z ramene šíp a hodil jí ho k nohám. "Nezachovala ses zrovna jako pravá dáma."

"No, vzhledem k tomu, žes mě napadl, ses taky nechoval zrovna jako gentleman." Sára cítila, že brzy vyjde slunce. Škoda, že při prvním slunečním paprsku, který by se jich dotkl, upíři neshořeli na prach. Tak příhodné věci se stávali pouze ve filmech. Někteří upíři sice trpěli přecitlivělostí na slunce, ale mohla by se vsadit, že každý z přítomných, byl schopný snést slunce pravého poledne.

"Ah," řekl upír. "To je sice pravda, ale ty máš vedle sebe rytíře, který tě chrání."

"Nepotřebuju žádnýho rytíře," odpověděla mu, protože věděla, že tu šlo o více, než jen fyzickou sílu. "Nejsem žádná královna, která by se schovávala za svý poddaný. Já jsem generál."

Výraz upírovy tváře byl zvláštně bez emocí. "Pak se přestanu chovat jako gentleman."

A tentokrát, už Sára nezvládla znovu nabít kuši včas. Odhodila ji a začala bojovat s noži v rukou. Zatímco druhého upíra odrazila kopem do břicha, podařilo se jí zasáhnout jejich lídra do krku. Za sebou slyšela Deacona, který útočil na upíry zleva, zprava i ze středu. Upíři ale byli stále v početní převaze. V žádném případě se nejednalo o férový boj.

Kdokoli toto připravil, chtěl, aby Sára zemřela. Proč? Podařilo se jí seknout dalšího upíra do krku a krev, která ji při tom zasáhla, byla teplá, čerstvá a Sáře se z ní nedělalo dobře. Upír ohromeně ustoupil a rukou se chytil za své zranění. Sára ale v boji nepřestala, stále útočila na další a další upíry a lámala kosti, které jí přišly do cesty. Něco ji zaštípalo na rameni, ohnala se a zabodla nůž do ucha upíra, který se rozhodl, že si z ní udělá bufet.

Útočník zařval a stáhl se pryč. V tom zaslechla Deacona zavrčet - nikdy neslyšela hrozivější zvuk. Zneškodnil tři upíry, kteří se po ní chtěli vrhnout a ještě zvládl zadržet další dva, kteří útočili na něj. Sára popadla zbraň, kterou měla zastrčenou v zadu, za pasem. "Můžeš!" Zakřičela a začala střílet, aby kryla Deacona, který si potřeboval znovu nabít svoji zbraň.

K Timovu domu byli opravdu blízko, ale ne dostatečně blízko. Pokud byl Tim uvnitř, byl buďto zraněný, mrtvý, nebo ho situace venku vůbec nezajímala. Jinak by už dávno také střílel. Což znamenalo, že přišel čas na ostřejší řešení. Simon jí dal velmi jasné instrukce...

"Chodíme tu po velmi tenké linii. Andělé nás sice potřebují, ale pokud se ukážeme příliš silní, velice rádi nás nechají zmizet. Upírům, které na tebe pošlou, můžeš ublížit, ale pokus se je nezabíjet. Protože pokud to uděláš, staneš se pro ně namísto přínosu, hrozbou."

Problém byl, že upíři se ze všech zranění hojili příliš rychle a pokračovali ve svých vytrvalých - a očividně smrtelných - útocích. "Deacone?"

"Jo." Souhlas.

Když se Sára pohnula, aby vytáhla malou pistoli, kterou měla připevněnou ke stehnu, upíra, který stál přímo před ní, zasáhl nůž a podřízl mu hlavní krční tepnu. Když se začal dusit svou vlastní krví a padl k zemi, upírovi, kterého zasáhla šípem do ramene, se další nůž zabodl přímo do oka.

Ani jeden nůž nepatřil Sáře.

A pak se ozvala střelba.

Nože zleva. Střelba zprava.

Sára s Deaconem měli volnou cestu k Timovu domu. Na začátku boje se jednalo o nejlepší možný plán - místo, odkud by se mohli dobře bránit. Ale situace se mezitím změnila. "Myslíš na to samý, na co myslim já?"

"Pokračujem."

Sára se usmála, z pouzdra na rameni vytáhla další pistoli a začala střílet obouruč.

O pět minut později, stáli zády k domu a upíři leželi všude kolem nich - se zlámanými kostmi a krvácející ze střelných zranění - byli chyceni mezi střelbou z jejich zbraní, kýmkoli, kdo házel nože a další ostré, nožům se podobající věcičky a další střelbou, která přicházela z blízkosti plotu.

Hlavní upír zvedl ruce dlaněmi vpřed. "Vzdáváme se."

Od ostatních upírů se ozvalo zaúpění - všichni byli stále naživu - ale všichni zranění a na zemi. Sára tomu nemohla uvěřit. "To si myslíš, že na to prostě zapomenu?"

Upír se na ni usmál. "Politika je nejnevděčnější mrcha."

"Mám od tebe očekávat nějaký další návštěvy?"

"Ne. Test byl složen." Upír na ni mrkl, jeho oko se hojilo fenomenální rychlostí. "A archandělé nemají příliš velký zájem o vnitřní fungování Spolku."

"Takže celej ten pokus o to, mě zabít bylo co?"

"Muselo se to stát." Upír pokrčil rameny a otočil se ke svým kumpánům. "Je čas odejít."

O dalších pět minut později nebylo v chladném ranním úsvitu nikde vidět ani jediného upíra. Sára nakonec sklonila své zbraně a otočila se na Deacona. Byl celý od krve a jeho bunda byla v několika místech roztržená. Co s ní ale otřáslo, byl jeho pohled. Deacon byl příšerně naštvaný.

"Sakra, Sáro. Ani trochu se mi nelíbí, když ti chce někdo ubližovat." A pak ji políbil. Bylo to žhavé, divoké a neuvěřitelně nádherné ... dokud nezačala Lucy štěkat. A někdo si neodkašlal.

Sára se od Deacona odtrhla s namířenou pistolí v ruce - a spatřila vysokou ženu s dlouhými blond vlasy, staženými do culíku. Její pohled byl upřímně zvědavý a její tělo poseté noži.

"Takže," řekla Elena s obrovským úsměvem na rtech, "ty a Slayer, jo? To vypadá zajímavě." Přejela Deacona od hlavy až k patě zkoumavým pohledem a zapískala. "Schválení nejlepší kamarádkou uděleno. Dostává jedničku a dokonce i s hvězdičkou."

Sára se začala culit a šla obejmout svoji kamarádku. Elena zavrtěla hlavou. "Sice tě mam ráda Sáro, ale seš celá zmáčená od upíří krve."

"Ugh." Podívala se na své zakrvácené oblečení. "Měla jsem za to, že jsem ti do telefonu říkala, abys zůstala doma."

"A ty bys zůstala?" Ellie na ni pozvedla jedno obočí. Na Sářino mlčení, pak odpověděla, "to jsem si myslela."

Sára zvedla ruce do vzduchu, vzdávala se. "Potřebujeme zkontrolovat Tima - lovce uvnitř toho domu." Otočila se k Deaconovi. "Myslíš, že bysme dovnitř měli poslat Ellie? Nechcem mu přece zamazat celej barák."

V Deaconových očích se zablesklo. "Dobrej nápad."

Elena se podívala z jednoho na druhého. "Mam snad na čele napsáno ‘idiot‘? Pochybuju. Vim, že má Timothy čtyřnohýho démoního přisluhovače."

Navzdory jeho slovům byl Deacon v mžiku u dveří Timova domu. "Time?"

"Jsem v pohodě," ozvala se naštvaná odpověď a Lucy začala štěkat jako blázen. "Lucy, holka, uklidni se." Ozvalo se ještě pár zaštěkání a pak Lucy utichla.

"Kryj mě," řekl Deacon a otevřel dveře.

Sára byla připravená na Lucy vystřelit - zneškodnit, ne zabít - ale ten zatracenej ďábelsky vypadající pes s přátelským výrazem ostražitě seděl vedle ležícího těla svého pána. Přesto si Sára myslela, že jen čekala na šanci ukousnout jim hlavy. Tim měl v ruce pistoli a na obličeji ošklivou podlitinu ... a smrděl jako lihovar.

"Ježíši Time," zamumlala Ellie a mávala si rukou před svým velmi citlivým nosem. "Cos dělal? Dával si pivní lázeň?"

Tim se zašklebil. "Pssst."

"Tys byl na flámu?" Vyprskla zlostně Sára. "Mysleli jsme si, že seš mrtvej."

Nebo sériový vrah.

"Hey," zamumlal Tim, "Probral jsem se včas na to, abych si taky vystřelil, nebo ne? A navíc, po tom co jsem narazil na upíra roztrhanýho na kusy nějakou aktivistickou skupinou, mam právo jít na flám. Dokonce mu jeden po druhym odřezali i prsty. Jak zatraceně šlechetný."

Sára kdysi také měla jeden takový případ. Následujících pět dní nedělala nic jiného, než že pekla. Její sousedi jí tenkrát milovali. "Kdo krmil Lucy?"

"Já, samozřejmě." Tim se na ni pohoršeně podíval. "Jako kdybych mohl nechat svojí holčičku bez jídla." Políbil tu prašivou černou psí hlavu. "Ona moc dobře ví, kde má zásoby. A čerstvou vodu nechávam všude kolem."

"Time," přitlačila na něho Sára, "tohle je důležitý. Můžeš dokázat, kde si byl posledních pět dní?"

Tim se na ni podivně střízlivě zadíval. "Schovával jsem se na rohu v Salově Celou-noc-celej-den-otevřeno baru. Sirky jsou na stole."

Deacon zavolal na číslo, které bylo na zápalkách uvedeno a ověřil si Timovo alibi. Sára byla ráda, že ho mohou vyloučit ze seznamu podezřelých, ale zároveň si uvědomovala, co to znamenalo. "Ellie, můžeš se ujistit, že Tim vystřízlivý a jeho obličeji se dostane potřebný péče? Musíme se s Deaconem o něco postarat."

"Já jsem dobrej," zamumlal Tim a pokoušel se postavit na nohy... jen aby vzápětí spadl rovnou na zadek. "Nebo možná nejsem."

Elena přikývla. "Žádnej problém. A vy nepotřebujete pomoct?"

Byl to Deacon, kdo jí odpověděl. "Zůstaň po ruce. Kdybysme potřebovali, zavoláme ti."

"Jasně."

Když se Deacon otočil zády a odcházel z domu pryč, aby ještě někomu zavolal, udělala Elena na Sáru ‘ňamy, ňamy výraz‘ a zvedla oba palce do vzduchu.

Bylo nemožné, aby se Sára neusmála, ale její úsměv se vytratil ve chvíli, kdy došla k Deaconovi a jeho motorce.

 "Musí to bejt Marco. A jestli ne, tak jsme v pěknym průseru." Protože to by znamenalo, že venku pobíhá šílenec, o kterým neměli nejmenší tušení, kdo by to mohl být.

"Zrovna jsem mluvil se Simonem. Shah před dvěma hodinama opustil město, takže jestli se stane nějaká vražda ..." Zavrtěl hlavou. "Na to nemůžeme čekat. Je načase přitlačit na Marca."

"Myslíš, že ho můžeš donutit mluvit?"

Deacon se tvářil chmurně. "Jo."

Mělo ji to vyděsit. Ale nevyděsilo. Protože Sára také moc dobře věděla, jak někoho přinutit mluvit. "Tak jdeme na to."

Posadila se na motorku a vzala si helmu, kterou jí podával. "Až bude po všem, chci si dát sprchu v opravdu velký koupelně."

"Pronajmu nám celý podkrovní apartmá."

"Co tě vede k tomu si myslet, že tě tam vezmu s sebou?"

"Žiju s nadějí."

Když za nimi Deacon zavřel bránu a vyrazili pryč, napadlo ji, že si ho rozhodně chtěla nechat. Možná by vymysleli způsob, jak by to mohlo fungovat? Ale Sára věděla, že to nebyla možné. Prostě si Deacona neuměla představit v obleku na nějaké společenské události a Ředitelka Spolku se bude muset věnovat politice.

Nikdo ve svém městě neviděl rád tak mocnou společnost, jakou byl Spolek. Ale se správným přístupem mohly být tyto obavy přeměny v respekt a vítanost. Před dlouhou dobou si Spolek zvolil existenci v utajení a výsledem této volby bylo mnoho vypálených budov, které byly srovnány se zemí - všechny patřily Spolku - navíc bylo při těchto akcích zabito mnoho lovců. Nikdo nechtěl, aby se tyto časy opakovaly.

Sára si najednou uvědomila, že Deacon velmi zpomalil. Posunula se, aby viděla přes jeho mohutnou paži. "Oh, to snad ne." Sundala si helmu a chytila se Deaconových ramen, aby se mohla na motorce postavit. "Řikals, že se vzdáváte," řekla upírovi, který stál uprostřed silnice. "Tentokrát budeme mířit tak, abysme vás skutečně zabili."