Angel's Judgment - 7. kapitola

"Má paní, špatně sis to vyložila." Upír měl ve tváři vážný výraz. "Potřebuji využít služeb Spolku."
Sáře se opravdu nechtělo pomáhat někomu, kdo se jí před několika málo okamžiky pokusil oddělit hlavu od zbytku těla, ale lovci měli ke své existenci důvod. "Někdo se pokusil vyvlíknout ze Smlouvy?"
"Ne. Jeden z vašich lovců drží jednoho z nás v zajetí. Kdybys prosím zorganizovala záchranou akci, byli bychom ti velice vděční."

Sára stiskla Deaconovo rameno. Tohle nebyla v žádném případě náhoda. Když se posadila zpět na motorku, Deacon zaparkoval u kraje silnice. "Mluv," řekli oba ve stejnou chvíli.
"Silas," odpověděl jim upír a popošel, aby stál na stejné straně silnice jako oni, "byl s tím lovcem ve vztahu, ale z ničeho nic, se před dvěma týdny rozešli."

Což odpovídalo časové ose, kdy všechny ty vraždy začaly.

"Jméno toho lovce je Marco Giardes." Upír rozhodil rukama. "Nemám ponětí, co se mezi těma dvěma stalo, ale před pár minutami jsem od Silase obdržel zprávu, ve které říkal, že Marco ho drží v zajetí, ve sklepě svého domu."

Sáru zajímalo, jestli jí a Deacona Marco nakonec přeci jen prokoukl. Tuhle situaci přeci muselo něco spustit. "Řekl ti, jak dlouho už ho tam drží?"
"Silas šel asi před hodinou do baru toho lovce a měl s sebou svého nového přítele." Upír si odfrknul. "Je mladý a myslí si, že když je z něho upír, tak je nepřemožitelný." Upír si nevědomě sáhl na rameno, do kterého ho zasáhla.
"Zatracenej pitomec chtěl Marcovi vytřít zrak svojí novou aférkou." Sáře bylo Marca téměř líto. Téměř. Protože pokud všechno, co tenhle upír říkal, byla pravda, pak Marco vyrážel do ulic a zabil dalších pět mužů, kteří mu nic neudělali. A to ani nepočítala, jak vyděsil Rodneyho. "Víš ještě něco dalšího?"

"Silasův nový milenec je mrtvý." Upír pokrčil rameny. "Než si Marco uvědomil, že u sebe má Silas ještě druhý mobil, podařilo se mu poslat mi zprávu. Od té doby jsem žádnou další nedostal, takže ho u něj ten lovec asi objevil."
Deacon sledoval upíra. "Pokud víte kde je, proč ho nezachráníte sami, je vás na to dost."
Upír dlouho mlčel, pak vzhlédl, pak se podíval opět dolů a ztišil hlas. "Když se Raphael dozvěděl o útoku na Sáru, nebyl vůbec potěšen. Nejsme jeho lidé. Zakázal nám na jeho území dělat cokoli, co nesouvisí s naším odjezdem – nesmíme se ani krmit." Upír si povzdechl. "Prvním volným letadlem musíme opustit zemi."
"Silas je turista?" zeptala se Sára a rychle zpracovávala jejich možnosti.
"Marco ho potkal během lovu a Silas sem přiletěl, aby mohl být s ním." Upír opět vzhlédl. "Zažádali bychom o pomoc našeho archanděla, ale jeho Silas zrovna moc nezajímá."

Sára upírovi nevěřila ani co by se za nehet vešlo, ale měla pocit, že o Marcovi a Silasovi říká pravdu. V tónu jeho hlasu zaznívaly obavy, které prozrazovaly jeho náklonost k mladému upírovi. Což nebylo tak divné, jak by se mohlo zdát. Konec konců upíři kdysi bývali lidmi, a než z nich veškerá lidskost vyprchala, tak to trvalo poměrně dlouhou dobu.
"Dobře." Sára si nasadila helmu. "Asi je čas, aby se Spolek vydal na záchrannou misi."
Deacon nastartoval motorku, vyrazili pryč a upíra nechali stát u silnice. "Myslim, že nám řikal pravdu," řekla Deaconovi, "co bys řekl ty?"
"Sedí to s tím, co jsme věděli už dřív."
Jeho hlas ji pohladil jako intimní temnota.
"Vypadá to, že se Raphaelovi líbíš."
"Nikdy jsem ho nepotkala. Dokonce jsem s ním nikdy nemluvila ani po telefonu." Zhluboka se nadechla. "Nemyslim si, že by to mělo něco společnýho se mnou."
"Ne?"
"Ne." Sára věděla naprosto přesně, kde se pro archanděli na žebříčku důležitosti lidé nacházeli - někde níž, než mravenci. "Je to kvůli tomu, že se nějakej jinej archanděl opovážil napadnout jeho území. Je naštvanej." A když byl archaněl naštvaný, věci začaly být brutální. "Slyšel si o tom, co udělal tomu upírovi na Times Square?"
Deacon pomalu přikývl. "Zlomil mu každou kost v těle a nechal ho tam. Jako varování. Ten upír to ale přežil, chudák."
"Takže chápeš, proč nechci, aby se o mně Raphael někdy začal zajímat."
Deacon jí na to nic neřekl, ale oba věděli, že jako Ředitelka Spolku, bude mít daleko větší šance přitáhnout k sobě Raphaelovu pozornost, než jakýkoli obyčejný lovec. Ale přesto, jak často kontaktoval nějaký archanděl jakéhokoli člověka přímo? Sára o ničem takovém nikdy neslyšela. Všechno řídili ze svých Věží.

Manhattanská Archandělská Věž převyšovala všechno v celém státě. Sára často sedávala v Ellieině předraženém apartmá a sledovala aděly, kteří odtamtud odlétali, i ty, kteří tam přistávali. Jejich chodidla se patrně nikdy nedotkla země. "Víš, mam takový tušení, že Ellie má větší šanci potkat se s archandělem, než já."
"Proč?"
"Jenom pocit." Lechtání vzadu na krku, jasnozřivost jejího "vnitřního oka", o kterém její prababička tvrdila, že ho má. "Myslíš, že bysme jí měli zavolat, aby nám pomohla?"
"Pokud je tam Marco sám, zvládneme ho. Nejdřív to zkontrolujeme - nechci ho zbytečně upozornit." Následovala pauza. "Musim říct, že mi to vyznělo tak, že Silas neni žádnou výhrou."
"Jo. Ale Marco ublížil Rodneymu, kterej je nebezpečnej asi jako zaječí mládě." Sára doufala, že na něho jeho pán nebyl příliš tvrdý. A že Mrše Mindy nechal utrhnout hlavu.
"Jsme tu." Deacon zastavil a zaparkoval. "Bar už by měl bejt zavřenej."

Sundali si helmy a zamířili k baru ... jen aby se na místě zastavili. Všimli si drobné staré paní, která na ně zírala s otevřenou pusou a pak se v mžiku otočila a rychlým tempem se vydala pryč.
Sára se podívala na Deacona - skutečně podívala. Byl ohromný, sexy, se zbraněmi umístěnými po celém těle ... a celý pokrytý zaschlou krví.
"Hups."
Deacon se pousmál a v očích se mu zablesklo způsobem, který Sáře prozrazoval, jakým směrem ubíhaly jeho myšlenky. Tam, kde by byl nahý. A ona také.

"Radši bysme odtud měli zmizet dřív, než dorazí policie a vypukne tu peklo."
Sára přikývla a odsunula stranou své vlastní myšlenky, ve kterých chtěla omývat Deaconovo úchvatné tělo a přidala do kroku.
"Jak se dostaneme do sklepa?"
Deacon pozvedl jedno obočí. "Zeptáme se."
"Co- aha. To by mohlo fungovat. Dva lovci, který se potřebujou schovat a umejt. To zní dobře."

Dveře do baru byly zamčené a všechny neonové cedule zhasnuté. Deacon se chystal zaklepat, ale Sára ho chytila za ruku a ukázala na interkom, který byl skrytý v rohu. Zmáčkla tlačítko a čekala.
"Ano?" Ozval se Marcův hlas. Zněl unaveně, ale v žádném případě agresivně.
"Marco, tady je Sára a Deacon. Potřebujem se u tebe dát dohromady."
"To vidim." Vzápětí se dveře otevřely. "Pojďte dál."

Vešli dovnitř. Sára počkala, dokud se za nimi dveře nezaklaply a pak zašeptala, "zdálo se to jenom mně, nebo zněl naprosto normálně?"
Deacon se také mračil. "Buď je sakra dobrej herec, nebo tu jde o něco jinýho."
Marco vystrčil hlavu ze dveří, které vedly do jeho bytu nad barem. Když si je prohlédl, zapískal. "To musel bejt sakra boj. Koupelna je dost veliká pro dva." Nuceně se na ně usmál - snažil se skrýt své vyčerpání, ale neuspěl.

Na tom ale také nebylo nic podezřelého, protože zatím neměl možnost, se jít vyspat.
V tu chvíli Sára spatřila stav, v jakém se nacházel bar. Roztříštěné lahve, krev na podlaze, díry ve zdech, které vypadly jako po kulkách. O chvíli později vyšel Marco zpoza dveří a Sáře bylo jasné, že se mu začínal tvořit obrovský monokl. "Chci to vůbec vědět?" pozvedla na něho obočí.
Marco si zajel prsty do vlasů. "Pojďte nahoru a promluvíme si."
"Já myslim, že tady a teď to bude lepší." Řekl Deacon, aniž by se pohnul.

Majitel baru se podíval z jednoho na druhého a řekl, "do hajzlu." Jeho hlas zněl, jakoby se jeho srdce právě rozpadlo na milion kousků. Posadil se na schod a položil si hlavu do dlaní. "Ušil to na mě. Ten hajzl to na mě ušil."

Sára měla pocit, že jí každou chvíli praskne hlava. Přišla sem s přesvědčením, že bude zachraňovat zraněného upíra, kterého držel v zajetí nekontrolovaný lovec a místo toho našla zlomeného milence. "Co kdybys nám řekl všechno od začátku." Navrhla mu, ale zůstala v bezpečné vzdálenosti, kdyby se náhodou ukázalo, že byl Marco skutečně jen vynikající herec. "Kde je Silas?"

"Zamčenej ve sklepě." Když se na ně Marco podíval, jeho oči byly černé. "Potřeboval jsem čas na přemejšlení a chtěl jsem si uklidit svůj vlastní bordel, než zavolám do Spolku."
"A ten muž, co s ním byl?"
Marco kývl hlavou směrem k baru. "Silas se objevil za ním, chytil ho a ..." Marco se zadíval do svých dlaní. "Nemohl jsem tomu uvěřit. Ale ta krev, Bože, tolik krve."

Sára nechala Deacona, aby na něho dohlédl a vydala se po naleštěném dřevěném povrchu podlahy k baru. Podívala se dolů a dívala se do jasných modrých očí upíra. Zalapala po dechu. Kdyby nebylo zcela jasně patrné, že měl hlavu oddělenou od zbytku těla, mohla by si myslet, že byl stále na živu. "Mrtvej," potvrdila Deaconovi. "Otázkou je, kdo mu to udělal."
"Silas," zopakoval potichu Marco. "Přišel sem a vykračoval si tady jako nějakej páv. Vůbec jsem ho neměl pouštět dovnitř, ale-" Marco polkl a zaťal ruce v pěsti. Jeho bolest byla patrná v každém napnutém svalu jeho těla. "Myslem jsem si, že se třeba přišel omluvit. Toho druhýho jsem si nevšiml, dokud nebyli vevnitř."
"Omluvit se?" Sára začínala mít pocit, že byli všichni vtaženi do skutečně špatné milenecké hádky.

"Za to, že mě podváděl." Marco se jí konečně zadíval do očí. "A já si v tu chvíli připadal jako největší hlupák. Podal jsem výpověď u Spolku. Zabezpečil tohle místo. A všechno jsem to udělal jen kvůli němu. Tvrdil mi, že nenávidí, že se při každym lovu vystavuju obrovskýmu nebezpečí. Dokonce jsem se ptal Simona, jestli by se mohl přimluvit u nějakýho staršího anděla a zjistit, jestli by mohl zbytek Silasovi Smlouvy přesunout k nějakýmu andělovi ve Státech, abychom nemuseli jezdit sem a tam."

"Na." Sára popadla promáčknutou, ale stále celou lahev vody a hodila mu ji. "Zhluboka dýchej."
"Nemůžu." Marco vypil celou lahev najednou a pak ji odhodil na podlahu. "Jenom mě využíval. Chtěl se vymanit ze Smlouvy, protože ho jeho anděl nemá zrovna v oblibě. To bych ještě překousnul. Sice to byla rána pro mý ego, ale přes to bych se přenesl. Miloval jsem ho. Ale celou dobu, co jsme byli spolu, byl s ... kdo sakra ví. Pravděpodobně s víc, než jedním dalším chlapem."

"Marco, to nedává absolutně žádnej smysl." Sára si založila ruce na prsou. "Proč by na tebe něco šil, když to byl on, kdo podváděl?"
"Protože jsem se s nim rozešel." A v tu chvíli Sára spatřila lovce, kterým Marco skutečně byl. Tvrdý, smrtící a rozhodně dobrý v práci, kterou dělal. "Řekl jsem mu, ať vypadne a drží se ode mě dál."

"Což znamenalo, že přišel o veškerý šance k přenesení svý Smlouvy do Států." Deacon se ze své pozice u dveří nepohnul. "Zní to sice věrohodně, ale veškeré stopy ukazují na lovce."
"Vzal mi moje vybavení. Zbraně, oblečení, dokonce i jeden ceremoniální meč, kterej jsem měl ve sbírce." Marco zaťal čelist. "Cejtim se jako totální idiot. Věděl jsem, že to odmítnutí nenesl dobře, ale nikdy by mě nenapadlo, že abych ho vzal zpátky, by byl skutečně schopnej zabíjet lidi."

Sára se podívala na Deacona, ale ten jen mírně zavrtěl hlavou. Souhlasila s ním. Marco zněl opravdu věrohodně. Stále to ale bylo jeho slovo proti tomu Silasovu. Pokud by ho podpořili, upíři by to nesli špatně - potřebovali nějaký důkaz. V tom případě by Silas čelil andělské spravedlnosti.
Lovci sice mohli zabíjet, ale jen ve výjimečných případech, nebo pokud měli povolení k popravě. Dávalo větší smysl, aby nezbytné potrestání prováděli andělé - byli rychlejší, silnější a daleko krutější, než upíři, které dokázali Stvořit.
"Bezpečností kamery," zeptala se Marca. "Nahrávals to tady?"
"Ne." Pohledné rysy Marcova obličeje znetvořilo sebe-pohrdání. "Když jsem si uvědomil, že je to on, vypnul jsem je - nechtěl jsem, aby mohl kdokoli vidět, jakej jsem byl hlupák. Aspoň jsem nebyl natolik pitomej, abych tu byl beze zbraně. Vystřelil jsem na něj, zasáhnul ho a on upadl do bezvědomí."

To by vysvětlovalo, jak toho upíra dostal do sklepa. "Potřebujeme mluvit se Silasem."
Sára vykročila směrem k Marcovi a očekávala, že se s ní začne dohadovat.
Marco vstal. "Zavedu vás tam - uvidíme, co má ten parchant na srdci."
Nechali jít Marca jako prvního a následovali ho se zbraněmi v rukou. Ve chvíli, kdy se dostali do sklepa, mlátil Silas na dveře.
"Pomozte mi!" Následovalo další bouchání. "Pomoc! Slyšim vás tam!"
"Ticho." Deaconův hlas proťal vzduch jako ostří.

Sára se ujala vyslýchání. "Jak si skončil zamknutej ve sklepě?"
Dostalo se jim zhruba stejné verze příběhu, jakou dostali od Marca ... ale role se samozřejmě obrátily. Když s ním konečně skončili, Sáry bolest hlavy se rozrostla do kolosálních rozměrů. Jak sakra maj tohle vyřešit? Stačí jeden špatný tah a bude prolito daleko více krve.
Podívala se na Deacona. "Máš pouta?"
Podal jí tenká plastová pouta. "Budou držet, neboj." Když se k němu otočila, Marco bez jakýchkoli otázek zvedl zápěstí. Sára ho spoutala a odvedla zpět nahoru. Posadila ho na schodiště, které vedlo nahoru do jeho bytu ... ale až po té, co mu dala pásku přes oči a svázala mu i kotníky. Pak rozdělala jeho pouta na rukou a připoutala ho k zábradlí. Když přišlo na přežití, lovci byli extrémně vynalézaví.
"Neboj, neuteču," řekl jí Marco a v jeho hlase zazněla bolest zlomeného srdce, která Sáru málem dostala do kolen.
"Jestli tě to utěší," řekla mu, "věřím ti."
Pokud se měla stát Ředitelkou Spolku, musela se naučit posoudit svoje vlastní lidi. "Ale potřebujeme důkaz."
"Silas je chytrej, je to součást jeho šarmu."

Sáře nepřipadalo, že by Silas zněl šarmantně, na druhou stranu, ona do něho nebyla zamilovaná. Poplácala Marca po rameni, odešla pryč a zavřela za sebou dveře. "Rodney," řekla Deaconovi.
"Přesně na to jsem taky myslel."
"Ale i kdyby je dokázal rozeznat podle hlasu, jak vážně ho někdo bude brát?" Vytáhla z kapsy svůj mobil a na chvíli zaváhala.
"Je to začátek."

Když čekala, až jí někdo odpoví, zjistila, že se dívá Deaconovi do očí. "Jako ředitelka budu takovýhle věci řešit neustále."
Deacon přikývl. "A budeš se natolik zajímat, abys vždycky zjistila pravdu." Deacon přešel vzdálenost, která je od sebe dělila a dotkl se její tváře. "Máme štěstí, že tě máme."
Na druhém konci někdo přijal hovor. "Ano?"
Když zaslechla ten hlas, opřela si Sára hlavu o Deaconův hrudník.
"Mindy, potřebuju mluvit s tvým pánem."

"Za to, že si žvanila, jsem byla potrestaná."