Angel's Judgment - 9. kapitola

O dva měsíce později se Sára dívala na svůj odraz v zrcadle - žena, která se na ni ze zrcadla dívala zpět, vypadala v pouzdrových šatech bez ramínek jako ztělesnění elegance. Její vlasy byly vyčesané do důmyslného drdolu a její nově ostříhaná ofina byla sčesaná do strany s elegancí, které by během boje nikdy nebyla schopna dosáhnout. Make-up zvýrazňoval její lícní kosti a vynikaly díky němu i její oči. "Připadám si jako podvodník."

Simon se uchechtl a popošel, aby stál přímo za ní. "A přitom vypadáš přesně taková, jaká jsi - mocná a krásná žena." Jeho pohled padl na Sářin přívěsek. "Dobrá volba."
Jejím přívěskem bylo kulaté zubaté ostří. Deaconovo ostří, které si pověsila na stříbrný řetízek.

"Díky."
"Někeří lidé, se kterými se dnes potkáš, se ti budou pravděpodobně vysmívat. Prostě existuje pár jedinců, kteří lovce nevnímají jako nic víc, než samolibé žoldáky."
"Oh, třeba jako paní Abernathy?" odpověděla mu Sára suchým tónem, když zmínila jméno snobské ženy z vyšší společnosti, jejíž párty se chystala navštívit. "Ptala se mě, jestli… a teď cituju: nepotřebuješ pomoct s vhodným oblečením, drahoušku?"
"Přesně to jsem měl na mysli." Simon jí stiskl ramena. "Dám ti jednu radu - kdykoli se tě jeden z těch, co si o sobě myslí, že maj modrou krev pokusí potopit, vzpomeň si, že se musíš každý den potýkat s anděly. Většina z nich by si jen při té myšlence pomočila kalhoty."
Sára se zadusila smíchy. "Simone!"
"Dyť je to pravda." Pokrčil rameny. "A jednoho dne budeš možná muset jednat přímo s nějakým členem Kádru. Nezáleží na tom, jak moc si myslí, že jsou důležití, většina lidí nikdy nepřijde do blízkého kontaktu s archandělem."
"Pokud bych se měla setkat s archandělem, pravděpodobně bych si ty kalhoty pomočila taky." Zamumlala Sára.
"Ne, to by se ti nestalo." Ozval se nečekaně vážně Simon. "A co se týče výše postavených upírů, pamatuj, že my lovíme je, ne naopak."

Sára přikývla a zhluboka vydechla. "Přála bych si, abysme nemuseli dělat tyhle hovadiny."
"Andělé nás můžou děsit, ale lovci zase děsí většinu ostatních lidí - včetně většiny upírů. Musíš je ujistit. Přesvědčit, že jsme civilizovaní."
"To by ale byl podfuk." Zaculila se.
Simon se na ni také usmál, ale Sára vedle sebe v zrcadle nechtěla vidět Simonovu tvář. "Dobře, myslim, že sem připravená." Toto bylo její první sólové vystoupení jako zaučující se Ředitelky Spolku. Její výcvik bude zakončen s koncem roku.
"Běž a vytři jim zrak."

Párty ji nenudila do zblbnutí a to bylo posledním znamením - kdyby nějaké další potřebovala - že byla tou pravou osobou pro pozici ředitelky. Byla si celkem jistá, že touto dobou by Ellie už zastřelila minimálně pět lidí. Sára se usmála, a zatímco se snažila vstřebávat neúnavně pokračující drby, odpověděla na další zvídavou otázku. Všechno to bylo o vědomostech. Lovci potřebovali vědět spousty věcí – jako, ke komu by mohli utéct konkrétní upíři, nebo kteří jedinci by mohli sympatizovat s anděly natolik, že by se stali jejich přívrženci.

Samozřejmě, že pro všechny ostatní přítomné se zdálo, že se pouze mísí s davem - dobře oblečená žena mezi desítkami dalších takových. Paní Abernathy se na ni při jejím příchodu zářivě usmála. "Pravděpodobně protože byla překvapená, že jsem se tu nezjevila v krví-nasáklejch koženejch kalhotách," zamumlala Sára do své skleničky šampaňského, když se na okamžik vytratila na balkon, aby si mohla oddechnout.
"Mně by to rozhodně nevadilo."
Úsměv, který se jí objevil na rtech, byl zcela určitě idiotský, ale Sára se neotočila. "A jsou to kožený kalhoty, který by se ti líbily, nebo tělo, který by v nich bylo oblečený?"
"Teď si mě dostala." Sára na krku ucítila teplý dech a na bocích velké ruce. "Ale na tyhle šaty bych si taky mohl zvyknout:"
"Hej, oči nahoru." Sára položila sklenku šampaňského na zídku, která lemovala balkónek.
"Žádný zkoumání mýho výstřihu."
"Nemůžu si pomoct." Pak si ji s něžností otočil.
A Sáře utekl z plic veškerý vzduch.
"Oh, pane Bože." Sára se zaklonila a zakroužila ukazováčkem.
Samozřejmě, že Deacon se neotočil, aby si ho mohla prohlédnout ze všech stran. Místo toho jí cvrnknul do zčesané ofiny. "Tohle se mi líbí."
"Ransom řekl, že s tim vypadam, jako bych měla mývalý oči."
"Ransom má vlasy jako ženská."
Sára se zasmála. "To je přesně to, co jsem mu odpověděla." Chytila se ho rukama kolem krku a divoce a bezstarostně ho začala líbat. Bylo to daleko lepší, než jen dobré, a proto to o chvíli později udělala znovu. "Debutantky si z tebe načůraj do kalhotek."
Deacon vypadal zděšeně.
"Neboj." Sára ho políbila na čelist. "Nějak je vyděsim, aby se na tebe ani nepodívaly."

Deacon způsobil takový rozruch, že si myslela, že všechny ženy vyvoněné předraženým Chanelem číslo 5 se na něho vrhnou a způsobí na párty obrovskou tlačenici. Také si myslela, že se Deacon na místě otočí a uteče. To že přišel ... no sakra, tím si naprosto získal její srdce. Co od něho ale Sára neočekávala, bylo, že bude s tichým soustředěným výrazem stát po jejím boku, jako kdyby si vší té pozornosti vůbec nevšiml.

Pár mužů se pokusilo využít jeho přítomnosti k tomu, aby ji mohli ignorovat - mužská šovinistická prasata - ale Deacon velmi hladce převedl konverzaci zpět k Sáře a ti muži si toho snad ani nevšimli.

Deacon byl sexy, nebezpečný, chytrý a uměl si poradit s blbečky, aniž by u toho způsobil scény. Sára si ho rozhodně hodlala nechat. A tím zarazit nůž do srdcí všech debutantek i trofeje hledajících žen, které se k němu pokoušely přiblížit.
"Očekávam," zašeptal jí do ucha během vzácné chvilky, kdy měli soukromí, "že se mi za to, že se chovam takhle dobře, dostane obrovskýho množství sexuálních laskavostí."
Sára se ušklíbla. "S tím můžeš stoprocentně počítat."

Ve chvíli, kdy dorazili do jejího bytu, už po něm šíleně toužila. Napoprvé se ani nezvládli dostat až do postele. Její krásné, přiléhavé šaty skončily roztrhané na cáry, ležící u jejích nohou. Zatímco jeho rty splynuly s těmi jejími, si ji Deacon vzal zády opřenou o vstupní dveře. Její orgasmus byl rychlý a mocný takovým způsobem, že se ze zoufalství musela pevně chytit Deaconovi bílé košile.

Napodruhé bylo jejich milování pomalejší a sladší.
Poté leželi na posteli tváří v tvář. Byl to neuvěřitelně intimní okamžik a Sára se téměř bála promluvit, aby ten moment nezničila. "Myslim, že tvoje tajná identita šla do háje. Vsadim se, že zítra budeš hlavním drbem odsud až po Timbuktu."
Deacon jí jemně skousl horní ret. "Ten oblek jsem si koupil."
Sára překvapeně zamrkala. "Koupil sis oblek." V jejím nitru vypukl ohňostroj nadšení - obrovský a barevný. "Je efektivnější si ho koupit, než si ho neustále draze půjčovat."
"Přesně to mi řekl prodavač v obchodě."
Deacon se k ní přitulil blíž a začal ji hladit po zádech. Jeho dlaň byla trochu drsná, ale perfektní. "Ale ..."
"Žádná ale." Sára ho políbila. "Zrovna teď jsem příliš šťastná."
Deacon se proti jejím rtům usmál. "S tímhle ALE se budeš muset vyrovnat, slečno Ředitelko Spolku." Použil sice škádlivá slova, ale tón jeho hlasu byl vážný.
Sára se mu zadívala do očí. "O co jde?"
"Musim rezignovat jako Slayer."
"Oh. Jasně. Samozřejmě." Díky dnešnímu večeru se stal příliš známým, a co bylo důležitější, když s ní zůstane, pozná příliš mnoho lovců ... a udělá si z nich přátele. "Najdem za tebe nějakou náhra-"
"To jsem už udělal. Mám pro tebe jednoho kandidáta."
Sára přikývla a přejela mu prsty po čelisti. "Nemůžu bejt tvůj šéf." Bylo to důležité uvědomění. "Potřebuju bejt jen tvoje milenka a partnerka."
Deacon natáhl ruku a prstem udělal kroužek kolem místa, kde spočíval její přívěsek. Pak jí ho odepnul. "Napadlo mě, že bych mohl bejt úplně nezávislej na Spolku a jen pro něj vyrábět zbraně."
"To by šlo." Úzkost, kterou cítila na hrudníku, povolila. "Ačkoli mi to připadá neférově jednostraný. Vzdáš se kvůli mně úplně všeho."
"Ale dostanu za to tebe." Jednoduché prohlášení, které pro ni znameno více, než si kdy uměla představit.
Sára se snažila polknout uzel emocí, který se jí usadil v hrdle. "Před týdnem jsem mluvila s Timem."
Deacon se zamračil. "S Timem?"
"Lucy bude mít štěňata." Deaconovo mračení se začalo pomalu měnit v radostný úsměv. "Vážně?"
"Ano, vážně." Sára si přehodila nohu přes tu Deaconovu a přitulila se k němu blíž. "Jedno z těch štěnat mi nechá. Chtěla jsem ho pojmenovat Deacon."
Deacon se začal smát a jeho smích byl velice nakažlivý. Sára zabořila tvář do jeho krku a poddala se svému vlastnímu pobavení.

Jejich štěně bylo černé jako uhel. Mělo veliké hnědé oči a obrovské tlapy, které slibovaly, že vyroste do stejně obrovského monstra, jakým byla jeho matka. Vzhledem k tomu, že by bylo trochu matoucí, kdyby měli v domě dva Deacony, se rozhodli, že mu budou říkat Slayer.