Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 3. kapitola

Týden po rozhovoru, který vedla se Sárou, Elena přemýšlela ne o smrti, ale o pomstě. "Věděla jsem, že tě vzrušuje bolest, ale netušila jsem, že si sadista," řekla Dmitriovi, který k ní byl otočený zády. Tělo se jí rozpouštělo ve svůdně horkém izolovaném jezeru, ke kterému jí ten zatracený upír donesl - po tom, co jí nakopal zadek při tréninkové lekci, která měla jen trochu zesílit její ochablé svalstvo.



Dmitri se otočil a soustředil plnou sílu svých temných očí pouze na ni. Očí, které by nevinného svedly k hříchu a hříšníka do samotného pekla. "Kdy," zašeptal hlasem, který vypovídal o zavřených dveřích, za kterými se odehrávala hrůzná tabu, "jsem ti dal jediný důvod o mně pochybovat?"
Přes rty jí pohladily svůdné kožešiny, které pak zamířili podél její páteře až mezi stehna.

Její kůže se v reakci na sílu jeho vůně napnula. V reakci na vůni, která pro rozené lovce byla jako afrodisiakum. Elena ale neustoupila, protože si byla velice dobře vědoma, že Dmitri si její obrovské nevýhody velmi užíval. "Proč si tady? Neměl bys bejt v New Yorku?"
Byl vůdcem Rapahelovi Sedmy, věrné skupiny upírů a andělů, kteří ho chránili - dokonce i proti hrozbám, kterých si sám nebyl vědom.

Elena si byla smrtelně jistá, že Dmitri by ji popravil s chladnokrevnou přesností, kdyby jí začal považovat za příliš velkou trhlinu v Raphaelově brnění. Raphael by ho za to sice mohl zabít, ale jak jí Dmitri jednou řekl - ona by byla stále mrtvá.
"Nad tvojí nepřítomností tam určitě brečí nějaká malá skupinka přívrženkyň." Nemohla si pomoci a myšlenky jí zabloudily k noci, kdy byla v upířím křídle Věže - Dmitri se skláněl nad hrdlem blondýnky s vnadnými křivkami, jejíž rozkoš se linula vzduchem jako smyslný parfém.

"Právě si mi zlomila srdce." Neupřímně se na ni usmál. V očích mu hrálo pobavení tak starého upíra, že jí z toho zamrazilo v kostech. "Jestli nebudeš víc opatrná, mohl bych si začít myslet, že mě nemáš ráda." Bez mrknutí oka si svlékl svou tenkou košili - pro Krista, tady nahoře ležel na zemi sníh - a pak jeho prsty uchopily knoflík od kalhot.

"Plánuješ dneska umřít?" zeptala se ho konverzačním tónem. Protože Raphael by mu vyrval srdce z těla, kdyby se jí ten upír jen dotkl. Samozřejmě by to pro archanděla bylo velmi těžké udělat - protože ona by mu ho vyřízla dřív. Dmitri byl možná schopný vábit její tělo svou vůní až do stavu dychtivé potřeby, ale Elena se svým tělem nehodlala nechat k ničemu přinutit. Ne pro tohoto upíra. A ani ne pro toho, komu říkal pane.
"Je to veliké jezero." Dmitri si stáhl kalhoty.

Dříve, než stihla zavřít oči, zachytila Elena záblesk jednoho hladkého svalnatého boku. No, pomyslela si a byla si dobře vědoma žáru, který se jí vedral do tváří, alespoň už nemusí pochybovat o tónu jeho pokožky - Dmitri nebyl opálený. S touto exoticky medovou barvou kůže... a bezchybnou kůží se narodil.

Elena pocítila šplouchnutí vody, které oznamovalo, že Dmitri vstoupil do vody. "Už můžeš otevřít oči, lovče." Vysmíval se jí.
"A proč bych měla chtít?" Elena otevřela oči, ale místo na upíra, svůj pohled otočila směrem k dechberoucím horám. Lovci nebyli stydliví, ale Elena si své přátele vybírala opatrně. A když přišlo na lidi, se kterýma se cítila pohodlně nahá - zranitelná - tento seznam byl ještě kratší a Dmitri na něj v žádném případě, tvaru ani formě nepatřil.

Elena se soustředila na sněhem pokryté špičky hor v dálce, ale stále ho periferně sledovala. Kdyby se rozhodl po ní jít, patrně by nepřežila, ne v jejím současném stavu, to ale neznamenalo, že by ze sebe měla dělat snadný terč.
Kožešiny, diamanty, sex a rozkoš. Jeho vůně, i když tlumená, se kolem ní omotala jako tisíce hedvábných provazů. Byl to ale jeho pohled, který jí dělal starosti. Pohled predátora, který si vyhlíží svou příští oběť.

Trvalo téměř minutu, než pokrčil rameny, sklonil hlavu dozadu a paže si položil na kamenné okraje přírodního jezera. Když se na něho Elena krátce podívala, musela uznat, že byl sexy jako nejhříšnější požitkářství. Temné oči, temné vlasy a ústa, která slibovala stejnou mírou bolest i rozkoš. Ale kromě neochotného ženského uznání k němu Elena necítila nic. Její závislostí a spásou byla modrá.
Najednou se kolem ní ovinula vůně nejtemnější čokolády. Sytá. Podmanivá a v žádném případě tlumená.

Elena zasyčela. "Vypni to." Její tělo se napjalo a ňadra se jí naplnila touhou stejně živočišnou jako nechtěnou.
"Odpočívám." V Dmitriově hlase zazněla podrážděnost obalená mužnou arogancí - což vlastně nebylo vůbec překvapivé vzhledem k tomu, komu Dmitri říkal pane. "A to bych nemohl dělat, kdybych musel kontrolovat vnitřní pochody svého těla."
Dříve, než mohla Elena odpovědět na jeho prohlášení, o kterém si nebyla jistá, jestli mu má věřit, do vody před ní se sneslo nebesky modré pírko se stříbrným lemováním. Připomnělo jí to jiný den, jiné pírko a Raphaelovu otvírající se pěst, ze které se k zemi snesl stříbrnomodrý prach, zatímco v jeho očích se leskla majetnickost. Elena tu vzpomínku využila k boji proti dopadu Dmitriovy smyslné vůně a soustředila se na vzdálený zvuk křídel, který za sebou zaslechla.
"Ahoj, Illium."

Anděl prošel kolem ní a posadil se na sněhem pokrytý okraj jezera po její pravici. Nohy včetně džínsů, které měl oblečené ponořil do vody. Stejně jako většina andělských mužů v Útočišti byly džínsy vše, co na sobě měl, jeho svalnatá hruď byla vystavená slunečním paprskům. "Eleno."
Illium se dechberoucíma očima nelidské zlaté barvy podíval na ni a pak na Dmitriho. "Děje se tu něco, o čem bych měl vědět?"
"Už po deseti-tisící jsem mu hrozila, že ho zabiju," podělila se s ním Elena a sevřela ruku kolem tvrdého kamene. Jeho okraje se jí zařízly do dlaně, což jí pomohlo odolat pokušení vydat se k Dmitrimu a slízat z něho jeho čokoládovou vůni, dokud by se nestala její součástí, vším, co znala.

Upír se jí tichým pohledem vysmíval, vyzýval ji. Nezáleželo na sexuálním lákání, tady nešlo o sex. Šlo tu o její právo stát po Raphaelově boku. "A on mi vytloukl duši z těla," dokončila pevným hlasem, přestože její tělo křičelo vzrušením.
"V jistých kruzích," zamumlal Illium, s jeho černými vlasy s modrými špičkami si pohrával lehký větřík, "by se to považovalo za předehru."
Dmitri se usmál. "Elena nemá o můj druh předehry zájem." V očích se mu zableskly vzpomínky na krev a ocel. "Ačkoli měla-"
Eleninu mysl zavalila vůně moře a divoké nespoutané bouře.

Eleno, proč je Dmitri nahý?

Povrch jezera začal zamrzat.
"Raphaeli, ne!" vyhrkla nahlas. "Nehodlám mu dopřát to potěšení, sledovat mě umrznout k smrti!"

To bych nikdy nedovolil.

Led se začal vytrácet. Vypadá to, že si s Dmitrim budu muset promluvit. Přestože bylo daleko přirozenější mluvit nahlas, přinutila se Elena k Raphaelovi své myšlenky vyslat potichu. Její srdce i její duše byly stále nezměněně lidské.

To nebude zapotřebí. Poradim si s nim sama.

Skutečně? Nezapomeň, že má na své straně staletí, kdy mohl svou moc zdokonalovat. Zazněla jemná připomínka. Pokud ho zatlačíš příliš daleko, jeden z vás zemře.

Elena ho pochopila velice dobře. Jak jsem řekla, Archanděli, kvůli mě nikoho nezabíjej.

Odpovědí jí byl lehký závan studeného větříku, vyjadřujícího majetnickost nesmrtelného.

Je vůdcem mé Sedmy. Je mi loajální.

Elena odhadla, co zůstalo nevysloveno - že Dmitriova loajalita vyvažovala její smrt.

Svoje bitvy si vybojuju sama. To byla prostě ona, její samotná existence byla svázána se schopností stát na svých vlastních nohou.

Dokonce i kdybys neměla žádnou naději na vítězství?

Už jednou jsem ti řekla, že bych radši umřela jako Elena, než žila jako svůj vlastní stín.

S těmito pravdivými slovy ukončila jejich rozhovor - slovy, která nezmění ani její nesmrtelnost. Elena svou pozornost obrátila zpět k Dmitrimu. "Nezapomněl si Raphaelovi něco říct?"
Upír pokrčil rameny a s otázkou v očích se podíval na pravo od ní. "Kdybych byl na tvym místě, měl bych větší strach o jeho modrý peří."
"Illium se o sebe umí postarat sám."
"Ne, za předpokladu, že s tebou nepřestane flirtovat." Elena opět ucítila slabý, ale žhavý závan - šampaňské a sluneční svit, otevřená dekadence.
"Raphael není typ, co by se dělil." Pokračoval Dmitri.

Elena na něj přimhouřila oči a pokoušela se ignorovat sálající teplo, které pohlcovalo její vnitřnosti, teplo, které v ní Dmitri velmi úmyslně vyvolával.
"Možná jenom žárlíš."
Když na ni Dmitri také přimhouřil oči, Illium si se smíchem odfrknul.
"Já radši šukám ženský, který nejsou tak pichlavý jako ty."
"Oh, teď si mi zlomil srdce takovym způsobem, že to ani neumim vyjádřit slovy."

Illium se začal smát s takovou silou, že málem přepadl do vody. Když se konečně přestal smát, vzal do dlaně pramen Eleniných vlasů a proplétal si ho mezi prsty. Pak promluvil k Dmitrimu, "Nazarach dorazil, chce s tebou mluvit o prodloužení Smlouvy jako způsobu potrestání za pokus o útěk."

Když se Dmitri se sobě vlastní ladností vynořil z vody, jeho tvář neprozrazovala naprosto nic. Tentokrát nechala Elena oči otevřené, odmítla prohrát jejich tichou válku vůlí. Celé Dmitriovo tělo pokrývala nádherně hladká, sluncem políbená kůže, která překrývala vypracované svalstvo. Svalstvo, které se úchvatně zatínalo, když si začal natahovat kalhoty.
Když si zapnul zip, jejich pohledy se setkaly. Kolem Elenina hrdla se jako náhrdelník... nebo jako oprátka, začaly omotávat diamanty, kožešiny a nezaměnitelné aroma zvířecího sexu. "Tak zase příště." Pak se jeho vůně vytratila. "Jdeme." Jeho slova směřovala k Illiovi a jeho tón byl rozkazovačný.


Elena nebyla vůbec překvapená, když Illium vstal a s jednoduchým 'ahoj' odešel. Modro-křídlý anděl si možná s Dmitrim zahrával, ale bylo jasné, že - stejně jako zbytek Sedmy, členů, které nakonec všechny poznala - by ho bez jediné otázky následoval. A pro Raphaela, by naprosto každý z nich bez mrknutí oka, položil svůj vlastní život.

2 komentáře: