Raphael jí znovu zajel prsty do vlasů. "Naše schopnosti jsou svázány s tím, kdo jsme. A já doufám, že nikdy nebudu schopný vskřísit mrtvé."
Elena se zachvěla a chytila se ho rukama kolem těla. "Získal si v posledních letech nějakou novou schopnost?" Znala ho a věděla po jak tenké hraně chodil. Před ne tak dávnou dobou, zlámal každou kost v těle upíra, zatímco byl ten chudák celou dobu při vědomí. Byl to trest, na který Manhattan nikdy nezapomene. "Raphaeli?"
"Pojď." V tu chvíli se vznesl do vzduchu.
Elena vykřikla a chytila se ho kolem krku. "Taky si mě mohl varovat."
"Mám důvěru ve tvé reflexy, Eleno. Konec konců, kdyby si nestřelila Urama, New York by se v tuto chvíli topil v krvi."
Elena si odfrkla. "Neni to jenom moje zásluha. Matně si vzpomínam, že si po něm házel ohnivý koule."
"Andělský oheň," zamumlal. "Stačil by jeden dotek a zabil by tě."
Když s ní v náručí přelétal nad smrtelnou krásou masivních hor, které obklopovaly osvětlené Útočiště, Elena si třela tvář o jeho hrudník a řekla, "Mně neni tak lehký zabít."
"Buď opatrná na to, co říkáš, lovkyně." Raphael začal klesat k vrcholu strmého vodopádu. "Stále ti může být ublíženo."
Ocitli se tak blízko vodní hladiny, že by mohla přejet prsty podél blyštivé krásy padající vody, jejíž kapky se v měsíčním svitu leskly jako diamanty. V Eleně se probudila zvědavost. "Raphaeli."
Raphael se vznesl a vyletěl zpět nahoru k ledově jasné noční obloze, každá hvězda vypadala jako vyřezávaný křišťál.
"Řekl si, že by mě mohl zabít i silnej upír," pokračovala a cítila, jak jí studený vítr zbarvil tváře a odvál vlasy. "Andělskej oheň je mi jasnej. Co ještě by mi mohlo ublížit?"
"Andělský oheň je nejjednodušší metoda, ale archandělé, kteří tuto schopnost nemají, mají jiné prostředky."
"Neplánovala sem si zdržovat se v blízkosti Kádru."
Raphael jí přitiskl rty k uchu, dotek, který jí projel až do palců u nohou, ale jeho slova... "Nemoci, už tě trápit nemusí, ale ostatní andělé tě také mohou zabít. Jsi tak mladá, že kdyby ti někdo odřízl část těla, zemřela bys."
Elena polkla uzel, který se jí při té představě vytvořil v krku. "A to se stává často?"
"Ne. Obvykle se oddělí hlava a spálí se. Velmi málo andělů je schopno přežít takový čin."
"Jak by tohle někdo mohl přežít?"
"Andělé jsou odolní," zašeptal a v letu se otočil zpět.
"Tohle místo je obrovský," poznamenala, když si všimla světel v dálce. "Jakto, že o jeho existenci nikdo neví?"
Raphael jí neodpověděl, dokud nepřistál na balkóně před jejich ložnicí. "Nesmrtelní se neshodnou ve spustě věcí, ale v tomto jsme všichni za jedno - o našem Útočišti se smetelníci nesmí nikdy dozvědět."
"A Sára?" Elena mu zaťala prsty do paží. "Udělal si něco s její myslí?"
"Ne." Raphael se na ni díval nekonečným, nemilosrdným, modrým pohledem, který zastínil všechno ostatní. "Ale pokud promluví, budu muset umlčet jí i všechny, kterým to řekne."
Eleně se sevřel žaludek. "I kdyby mi to zlomilo srdce?"
"Ujisti se, že to nikomu nepoví." Raphael vzal do dlaní její tvář, prsty měl chladné z jejich nočního letu. "A takové důsledky nebudou zapotřebí."
Elena se od něho odstrčila pryč. Tentokrát ji pustil a nechal jí odejít na druhý konec balkónu, kde se zadívala dolů, do rozeklané trhliny v zemském povrchu. Nyní tam svítilo daleko méně světel, jakoby se andělé ukládali ke spánku. "Nejsem součástí tvého světa, Raphaeli. Uvnitř jsem pořád ještě člověk - nebudu sedět na zadku a sledovat likvidaci mých přátel."
"To bych od tebe ani nečekal." Raphael otevřel dveře do ložnice. "Pojď spát."
"Jak můžeš očekávat, že pudu spát těsně po tom, cos mi řekl něco takovýho?" Elena se otočila a zůstala se na něho dívat.
Raphael se jí zadíval do očí, byl bytostí s takovou mocí, že stále nemohla přijmout fakt, že by ji mohl milovat. Byla láska archanděla stejná jako láska člověka? Nebo se zařízla hlouběji? Mohla přinutit krvácet srdce?
"Zapomněl jsem," řekl jí, "že jsi tak mladá." Popošel k ní a pohladil jí klouby po spánku, po čelisti. "Smrtelníci odejdou, Eleno. To je jednoduchá pravda."
"Takže bych měla na své přátele a na svojí rodinu zapomenout?"
"Nezapomínej na ně," odpověděl jí Raphael, "ale také nezapomínej na to, že jednoho dne tu už nebudou."
Uvnitř Eleny se probudila divoká bestie. Neuměla si představit svět bez Sáry, bez Beth. Vztah, který měla se svou mladší sestrou byl sice poškozen volbami, které udělaly, to ale neznamenalo, že ji Elena stále nemilovala. "Nevim, jestli mam odvahu na to, abych takovou ztrátu přežila."
"Máš, na to přijdeš, až ten čas nastane."
Bolest, která se odrážela v jeho hlase byla jako dýka, která se zabdla do jejího vlastního srdce. "Kdo?"
Neočekávala, že by jí odpověděl. Raphael mohl být jejím milencem, ale také byl archandělem. A archandělé vypilovali uchovávání tajemství do mistrného umění. Takže když jí pohladil klouby po tváři a odpověděl, "Dmitri," trvalo jí několik vteřin, než byla schopná reagovat.
"Byl Stvořenej proti svý vůli." Hádala a vybavila se jí konverzace o dětech, kterou jednou s Dmitrim vedla. Sledoval upír stárnout své vlastní děti? Ztratil ženu, kterou miloval?
Ďakujem.
OdpovědětVymazat