Kolem Eleny se zvířila vodní hladina. Způsobil to poryv větru, vyvolaný křídly přistávajícího anděla.
Na jazyku ucítila svěží a divokou vůni moře a deště.
Cítila, jak se jí napjala pokožka - jakoby jí najednou byla příliš těsná a nemohla zadržet žár, který jí začal proudit tělem. "Přišel si mě škádlit, Archanděli?"
Raphaelova vůně vždy promlouvala k jejím smyslům rozeného lovce, dokonce i před tím, než se stali milenci. Nyní...
"Samozřejmě."
Raphael se na okraji jezera posadil do dřepu a když Elena otočila hlavu, aby se mu zadívala do očí, dech se jí zadrhl v hrdle. "Co?"
Raphael se k ní natáhl a sundal jí z uší její jednoduché stříbrné kruhové náušnice. "Tyhle už neříkají pravdu." Sevřel ruku do pěsti a když ji znovu otevřel, na horkou vodní hladinu se mu z ní vysypal blýskající se prach.
"Oh." Neozdobené stříbro bylo známkou nezadaných - mužů i žen.
"Doufám, že za ně máš náhradu," řekla a otočila se - její křídla byla nádherně promočená - takže si mohla položit paže na kamenný okraj a být k němu tváří v tvář. "Měla jsem je z tržiště v Marrakeši."
Raphael otevřel druhou dlaň a v ní se zatřpytil jiný pár náušnic. Byly stejně malé, stejně praktické pro lovce, ale s nádherným divokým jantarem. "Nyní jsi," odpověděl jí, zatímco jí je připínal do uší, "skutečně velmi zadaná."
Elena se dívala na jeho prsteníček a jako vzrůstající vlna se v ní ozývala majetnickost. "Kde máš svůj jantar?"
"Ještě si mi žádný nedarovala."
"Najdi se nějakej, dokud ti neseženu něco jinýho." Protože on rozhodně nebyl volný, nebyl k mání pro ty, které by se vyspali s archandělem. Patřil jí, lovkyni. "Nechtěla bych zašpinit náš koberec krví, kdybych musela zabít všechny ty přihlouple se usmívající upíří běhny."
"Jsi tak velmi romantická, Eleno." Tón jeho hlasu byl čistý, výraz jeho tváře nezměněný, ale ona věděla, že se jí vysmíval. Tak na něho šplouchla vodu. Nebo se o to alespoň pokusila.
Voda mezi nimi zamrzla a vytvořila sochu z kapek, hrajícími duhovými barvami. Byl to pro ni neočekávaný dar, zběžný pohled do srdce chlapce, kterým Raphael jednou musel být. Natáhla se a sáhla na zamrzlou vodu... aby zjistila, že nebyla zamrzlá. Její zvědavost vzrostla. "Jak to děláš?"
"Je to jednoduchý dětský trik." Když voda stekla zpět a vodní hladina se uklidnila, začal si s jeho vlasy pohrávat jemný vánek. "Až budeš trochu starší, také budeš umět ovládat takovéto drobné věci."
"Jak přesně jsem stará po andělsku?"
"Nu, naši dvaceti-devítiletí jsou stále považováni za kojence."
Elena zvedla ruku a přejela mu prsty po tvrdé linii stehna. Vnitřnosti se jí sevřely očekáváním. "Nemyslim si, že bys mě považoval za kojence."
"To máš pravdu." Jeho hlas byl tlumený a pod pevným, černým materiálem kalhot, se mu rýsoval neuvěřitelně tvrdý pták.
"Ale myslím si, že se stále zotavuješ."
Elena vzhlédla, její tělo bylo vřele kluzké. "Sex je uvolňující."
"Ne druh sexu, který chci já." Odpověděl jí klidně, ale v očích se mu zablýskalo, což Eleně připomnělo, že se pokoušela svádět Archanděla New Yorku.
Jejich společné poprvé ale nepřežila, protože by se vzdala. "Pojď ke mně."
Raphael vstal a obešel ji, dokud nestál za jejími zády. "Jestli se na mě budeš dívat Eleno, mohl bych porušit slib, který jsem dal nám oběma."
Stejně se chtěla otočit, nebyla schopná odolat pokušení, které představovalo jeho dechberoucí svalnaté tělo, ale pak dodal, "Bylo by pro mě tak snadné ti ublížit."
Poprvé si uvědomila, že nebyla jediná, kdo se potýkal s něčím novým, něčím nečekaným. Zůstala na místě a poslouchala tupý náraz jeho bot, které přistály ve sněhu i intimní šustění oblečení, které klouzalo po jeho těle. V mysli si představila šlachovitou sílu jeho paží a ramen a prsty jí svěděly potřebou pohladit vyrýsované plochy jeho pevného břicha i svalnatých stehen.
Její vlastní stehna se zaťala, když kolem ní vyšplouchla voda, zvířená tělem, které bylo daleko větší a silnější, než její vlastní. Když se k ní blížil, zadržela dech, dokud se po obou stranách jejího těla rukama neopřel o skalnatý břeh. Elena roztáhla křídla, aby se mohl opřít o její záda. "Raphaeli, tohle moc nepomáhá."
Proti její kůži, jako živoucí cejch, pulsovalo žhavé teplo jeho ptáka a její křídla směřovala všechny pocity přímo do toužícího středu jejího těla. O okamžik později ucítila jeho rty na svém uchu. "Mučíš mě, Eleno." Zuby jí sevřel ušní lalůček a ne zrovna jemně ji kousl.
Elena nahlas poděšeně vyjekla. "A to bylo za co?"
"Více než rok jsem strávil v celibátu, Lovče Spolku." Do jedné ruky směle uchopil její ňadro, jeho prsty byly silné a nepochybně mužné. "Moje rozpoložení ovládá touha."
"Co, to si během doby, co sem byla mimo nezanořil ptáka do žádný upíří krasavice?"
Raphael stiskl její bradavku natolik silně, aby jí dal najevo, že to přehnala. "To máš o mé cti tak nízké mínění?" Vzduch kolem ní se citelně ochladil.
"Žárlim a sem otrávená," řekla mu a sáhla za sebe, aby mu přiložila dlaň na tvář. "A vim, že vypadam strašně."
Zatímco upíři byli během několika prvních desetiletí svého nového života více, než úchvatní - jejich pokožka byla naprosto bezchybná a jejich těla štíhlá. Velmi málo lidí se ocitlo blízko toho, že by se vyspali s andělem - prostě byli mimo jejich ligu.
Raphael sklouzl rukou dolů po jejím boku. "Je pravda, že si trochu zhubla, ale to nemění nic na tom, že tě stále chci ošukat do bezvědomí."
Děkuju.
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat