Raphael se zadíval směrem, kterým ukazovala a spatřil tělo zbarvené od slunce do sta různých odstínů rudé. Leželo na boku, v malém tichém koutě, blízko hranice. Raphaelovo vidění bylo ostré, lepší než jakéhokoli dravce a přesto neviděl žádný pohyb, nic, co by vypovídalo o životě. Zato viděl přesně, co všechno bylo tomu muži spácháno a vznítil se v něm obrovský vtek.
"Vem mě dolu, Raphaeli." Elenina slova odvedla jeho pozornost. Dívala se na tělo, které bylo stočené na boku, jakoby se zoufale pokoušelo ulehčit si od brutálních zranění. "I Kdyby tu nebyl žádnej upíří pach, vim jak stopovat."
Raphael zůstal na místě. "Stále se ještě zotavuješ."
Elena k němu zvedla hlavu a její oči byly jako roztavená rtuť. "Neopovažuj se mě zastavit být tím, čím jsem. Neopovažuj se."
V jejích slovech, v jejím vzteku, bylo něco letitého. Od té doby, co se probrala už jí dvakrát zastavil a v obou případech to bylo z důvodu, aby jí zabránil si ublížit. Dnes ho poháněly stejné pudy. Chtěl ignorovat její rozkaz - mohla být rozeným lovcem, ale ještě nebyla ani zdaleka tak silná, aby mohla zvádnout něco takového.
"Vim, na co myslíš," řekla Elena a v každém slově se odrážela její napjatá bolest, "ale jestli zase rozhodneš za mě, jestli mě přinutíš jít proti vlastním potřebám, nikdy ti to neodpustim."
"Nechci tě znovu vidět umírat, Eleno." Kádr si jí vybral, protože byla nejlepší. Neúnavná ve svém honu za kořistí. Ale tenkrát byla postradatelná. Zato nyní byla nedílnou součástí jeho vlastní existence.
"Osmnáct let" -chmurná slova a ztrápený výraz- "sem se pokoušela bejt tim, co ze mě můj otec chtěl mít. Snažila sem se nebejt rozenym lovcem. A každej den to zabilo kousek mý osobnosti."
Raphael věděl, čím byl on. Věděl, čeho byl schopný. Také ale věděl, že kdyby ji zlomil, zbytek věčnosti by sám sebou opovrhoval. "Uděláš přesně to, co ti řeknu."
Elena okamžitě příkývla. "Tohle je pro mně neznámý území - nehodlam do ničeho bezhlavě vlítnout, když nemam všechny potřebný informace."
Raphael lehce přistál několik metrů od těla - ve stínu dvoupatrového domku, jehož omítky nesly jemnou patinu stáří. Elena se ho ještě několik vteřin přidržovala, jako kdyby potřebovala čas, aby dostala své svaly pod kontrolu. Teprve potom se otočila a klekla si vedle těžce zbitého upíra. Raphael si klekl vedle ní a natáhl ruku, aby mohl položit prsty na upírův spánek. Když přišlo na Stvořené, nebyl puls vždy nejlepším ukazatelem života.
Trvalo mu několik vteřin, než byl schopný vycítit tlumené ozvěny upírovy mysli, což vypovídalo o tom, jak skutečně blízko byl tento muž opravdové smrti.
"Žije."
Elena si zhluboka oddechla. "Pane Bože, někdo mu chtěl opravdu hodně ublížit." Upír byl natolik zmlácený, že z něho nezůstalo o moc víc, než kosti potažené masem. Mohl být pohledný a vzhledem ke stáří, které z něho vyzařovalo pravděpodobně i byl, ale z jeho obličeje toho nezbylo tolik, aby to mohla posoudit.
Jedno oko měl oteklé a to druhé... oční jamka byla roztříštěná s takovou brutální důkladností, že kdyby nevěděla, že v těchto místech měl mít oko, nikdy by neuhodla, kde měla končit jeho tvář a kde začínala oční jamka. Kupodivu, jeho rty zůstaly nedotknuté. Na těle měl oblečení přilepené ke kůži, což bylo důkazem o nepřetržitém a opakovaném kopání. A jeho kosti... trčely z těla ven - krvavé a zlámané. Vyčuhovaly z kusů látky, která dříve bývala jeho kalhotama.
Bylo hrozné ho takto vidět, vědět, čím si musel projít. Upíři neztráceli vědomí snadno - a vzhledem k brutálnosti celého útoku, by se mohla vsadit, že jeho útočníci ho do hlavy kopali až úplně naposledy. Tak by totiž zůstal při vědomí téměř celou dobu. "Víš, kdo to je?"
"Ne. Jeho mozek je příliš poškozen." Raphael zasunul ruku pod upíra, pohyboval se s takovou opatrností, že to Elenu vzalo za srdce. "Musím ho dostat k našim lékařům."
"Počkám tu a-" Když se pohnul, aby mohl tělo upíra lépe chytit, Elena ztuhla. "Raphaeli."
Vzduch v sobě najednou nesl náznak mrazu. "Vidím to."
Na upírově prsním svalu byl čtverec podezřele nedotknuté pokožky, jako kdyby měla účelně zůstat nepoškozená. Z toho chladnokrevného způsobu útoku se Eleně otočil žaludek. Tihle lidé zaútočili naposled na jeho mozek.
"Co to je?" Upírova pokožka na tom místě sice nebyla potlučená, to ale neznamenalo, že nebyla jinak poškozená. Do jeho masa byl vpálený symbol. Byl to protáhlý čtyřúhelník, který se ve spodu rozšiřoval a byl umístěn na převrácené křivce, která byla nad malou miskou. Vedle tohoto symbolu byla dlouhá úzká linka.
"To je asekhem, symbol moci, který se používal v dobách, kdy archandělé vládli jako faraóni a byli považováni za potomky bohů."
Elena najednou pocítila v obličeji horko i chlad. "Někdo chce na Uramovo místo."
Raphael jí neřekl, aby neskákala k předčasným závěrům. "Začni se stopováním. Dokud se nevrátím, bude na tebe dohlížet Illium."
Když se Raphael postavil, podívala se vzhůru, ale Illiova modrá křídla v barevné hře světla přibližujícího se západu slunce nespatřila. Naštěstí její nohy počkaly dokud Raphael neodletěl a teprve pak se začaly třást vysílením. Její archanděl, jak se zdálo, jí dnes konečně opravdu naslouchal - měla pocit, že bude dlouho přemýšlet, než by jí někdy znovu nutil jednat proti její vůli. Na druhou stranu, kdyby si uvědomil skutečný rozsah jejího vyčerpání, nic by ho nezastavilo, prostě by jí vzal do náručí a hodil jí zpět do postele. Její křídla momentálně vážila snad tunu a lýtkové svaly byly jako z želé. Elena si vydechla a pokusila se sesbírat zbytky sil, aby mohla začít kroužit kolem místa, kde našli upíří tělo. Byla vděčná, že toto místo ačkoli nebylo opuštěné, bylo velmi tiché.
Výsledkem izolovanosti totiž byl nedostatek pachů, které by mohly zničit stopy. O kousek dál stál strom, nějaký druh cedru, jehož větve se ohýbaly pod tíhou listoví. Ale ani vůně cedru nepřebila podzimní vůni borovic, jejichž jehličí pokrývalo zemi. A tato vůně patřila upírovi, který byl zbitý do neidentifikovatelného stavu. Nezáleželo na tom, jak moc se snažila, nedokázala najít naprosto žádný další pach.
Na zemi také nebyla naprosto žádná známka pohybu, dlažební kameny byly čisté. Leželo na nich jen pár spadaných listů a poblíž temného zakrvaveného místa, kde upír ležel, bylo pár zjevných kapek krve. Elena s extrémní opatrností, tak aby nepoškodila žádný případný důkaz, prozkoumala celé místo činu. Znovu se ujistila, že krvavé stopy byly pouze uvnitř okruhu jednoho metru od upírova těla.
Když Raphael přistál vedle ní, řekla mu svůj závěr, "někdo ho tu odhodil, ale ne z moc velký vejšky. Vzhledem k tomu, že tohle místo je naprosto přecpaný andělama..." Elena zavrávorala.
Dříve, než si stačila všimnout, že jí nohy vypověděly službu, už jí Raphael svíral ve svém ocelovém náručí. "Pak s tím stejně nemůžeš nic dělat. Až se probudí, promluvíme si přímo s tím upírem."
"A místo činu? Musí se sepsat aspoň nějaká zpráva."
"Dmitri je na cestě se svým týmem."
Vzdát se bez boje bylo proti její povaze, ale její tělo už přestávalo fungovat a hrozilo, že by už neudržela křídla a tahala je za sebou v kalužích krve. "Chci vědět, co řekne, až se probere." Slova už z ní vyšla nesrozumitelně a její poslední myšlenkou bylo, že kdokoli, kdo byl tak chladnokrevný, že mohl ocejchovat živé stvoření jako zprávu pro ty, kdo ho najdou, patrně nebude žádným zlepšením od Urama.
Pane.
Ani ne hodinu po tom, co uložil Elenu do postele - její křídla barvy půlnoci a úsvitu roztažená po obou stranách, protože ležela na břiše - Raphael potichu vstal, oblékl si džínsy a setkal se v hale před pokojem s Dmitrim. Upírova tvář byla bez výrazu, ale Raphael ho znal po staletí. "Na co jsi přišel?"
"Illium ho identifikoval."
"Jak?"
"Podle všeho měl ten muž prsten, který od Illia vyhrál v pokru."
Raphael viděl upírovy prsty. Většina z nich byla tak těžce roztříštěná, že z nich nezbylo více, než rozdrcené kousky kostí v sáčku z kůže. A přesto kůže prstů nebyla porušena. Taková úroveň brutality vyžadovala čas i bezcitné soustředění. "Kdo je to?"
"Jeho jméno je Noel. Je jedním z našich."
Raphaelův vztek se změnil v nepříčetnost. Nikomu nedovolí masakrovat jeho vlastní lidi. Dříve, než mohl promluvit, se ho Dmitri zeptal, "Proč si mi neřekl, že ho označkovali?" Ta slova mezi nimi ležela jako minové pole. Strup, který ukrýval stále živá zranění.
Děkuju.
OdpovědětVymazat