Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 2/2 5. kapitola

Elena si byla příliš dobře vědoma, že vzpomínky mohou kohokoli přinutit krvácet stejně dobře jako jakékoli ostří a rozhodla se nechat minulost minulostí. Byla přesvědčena, že se vrátí dostatečně brzy sama o sobě, aby je mohla začít stíhat.
"Jsou tvoje řasy stejné, jako tvoje vlasy?"
Illium se nad její změnou tématu vůbec nepozastavil. "Ano. Jsou naprosto úchvatné, chceš se podívat zblízka?"
Elena se ušklíbla. "Marnivost je hřích, Bluebelli."
"Já říkám, že když máš čím, pochlub se." Illium se začal culit a vydal se k posteli, kde Elena ležela. "Podívej se."



Ze zvědavosti to udělala. Říkal jí absolutní pravdu - jeho řasy byly inkoustově černé se špičkami stejně jasné modré, jakou měly jeho vlasy a vedle jeho zlatých očí působily velmi kontrastně. "Jsou v pohodě," řekla Elena jakoby jen tak mezi řečí.
Illium se zamračil. "A já ti zrovna chtěl nabídnout, že bych ti učesal vlasy."
"Svoje vlasy si učešu sama, děkuju." Elena ho šťouchla do ramene a vystrčila ho z postele. "Podej mi hřeben."
Illium jí hodil hřeben a vrátil se zpět na balkón. "Proč si se mě nezeptala, proč tu jsem?"
"Nejsem v plný síle, plus Raphael je až příliš starostlivej, neni složitý si to spočítat." Její otrávenost vlastním fyzickým stavem vůbec nepomáhala potlačit tu chladnou tvrdou pravdu - její hlava by se velmi dobře vyjímala jako trofej, po které toužil více než jeden nesmrtelný.

"Tenhle podezřelý," prohodil Illium přes rameno, "si plánuje na sebe upozornit tím, že ti probodne srdce dýkou Spolku. A nebo ji možná chce použít na to, aby ti odřezal končetiny hezky jednu po druhé."
Ozvěny jejích vlastních myšlenek ji polekaly - ale neměly, protože ať se jí to líbilo, nebo ne, ve světě andělů byla žhavou novinkou. Kam až paměť sahala, byla prvním Stvořeným andělem. "Myslim, že než začnu uvažovat nad všema možnejma příšernejma způsobama svý vlastní smrti, potřebuju se trochu najíst."
"Nějaký jídlo je v obývací místnosti."
"Kde je Raphael?"
"Na jednání."

Elena byla svými instinkty zachráněna už více, než jednou a nyní, se jí ruka samovolně zaťala kolem dřevěné, vyřezávané rukojeti hřebenu. "S kým?"
"Jen by tě to naštvalo."
"Myslela sem, že seš můj přítel."
"To jsem a momentálně se tě snažím ušetřit nepotřebných starostí."
Starostí? "Přestaň zdržovat a odpověz mi."
Illium se s obrovským povzdychem otočil a řekl, "S Michaelou."

Eleně bleskly hlavou vzpomínky na bronzový prach, který se usadil na Raphaelových křídlech a zaťala zuby. "Myslela bych si, že Útočiště bude pro Její Královskou Výsostmrchu příliš tichý a nezajímavý." New York, Paříž, Miláno - to byla spíše Michaelina doména.
"A také bys měla pravdu." Illiovi se zablesklo v očích. "Naneštěstí se zdá, že se jí toto místo najednou zalíbilo."

Elena škubla za hřeben, našla gumičku do vlasů, kterou nechala na nočním stolku a vyčesala si z nezvládnutelných vlasů vysoký culík. Když přehodila nohy přes okraj postele, Illium si jízlivě odkašlal. "Nedoporučoval bych ti se za nima v tvé současné kondici vydat."
"Nejsem pitomá," zamumlala Elena. "Chtěla jsem si zacvičit."
"Máš až do rána odpočívat."
"Věř mi, svoje tělo znam celkem dobře." Elena se se zaúpěním postavila. "Pokud si teď neuvolnim svaly, zítra to bude ještě horší."
Illium nic neřekl, jen ji tiše sledoval, když zamířila do koupelny. Elena za sebou zavřela dveře, opláchla si obličej a snažila se nepřemýšlet nad tím, co se mohlo mezi Raphaelem a Michaelou dít. Neměla strach z toho, že by se Raphael s Michaelou vyspal - prostě jí nepřipadal jako typ, který by podváděl. Kdyby se mu už okoukala - a ano, bolelo jí jen nad tím přemýšlet - řekl by jí to na rovinu. Bylo toho ale daleko více, Elena měla pocit, že měl Michaelu prokouknutou skrz její nádherný zevnějšek až po její jedovaté jádro.

Přesto bylo nemožné zapomenout jak úchvatnou měla žena archanděl tvář a tělo, které svedlo krále a kvůli kterému padl nespočet království. Na rozdíl od ní, byl Elenin obličej - v odraze zrcadla - příliš vyhublý a její pleť nesla známky ročního spánku. Sebedůvěra nebyla zrovna jednoduchá. "Stačí." Elena pověsila ručník a vyšla z koupelny. Ložnice byla prázdná a přesto neměla žádné pochybnosti o tom, že Illium byl někde poblíž. Zamířila na otevřený prostor balkónu a začala svou obyklou sérii protahovacích cviků. S některými z nich ale musela být kreativní, protože musela brát v úvahu svá nová křídla. Několikrát zakopla - dokud se nepřinutila myslet na to, že musí mít zvednuté špičky křídel nad zemí. Mělo to stejný efekt, jako kdyby se snažila psát s rukou zvednutou od stolu - křídla jí začínala pomalu bolet, až se bolest stala daleko výraznější.
Umíněné odhodlání ji donutilo to překonat, ale když si vybavila stav, v jakém byla odpoledne, udělala si pauzu. Odploužila se zpět do ložnice a vydala se do velké obývací místnosti. Nalila si džus a najednou ho vypila. Chuť byla čerstvá a na jazyku chutnal kysele, což bylo důkazem, že toto středověce vypadající město ukryté v horách, mělo někde ve svých útrobách skrytý pomerančový sad.

"Máš telefon."
Elena se otočila a spatřila Illia, který držel v ruce úzký stříbrný přenosný telefon. Tolik ke středověce působícímu obrazu města. "Neslyšela jsem ho zvonit."
"Když si spala, vypnul jsem zvonění." Illium jí předal telefon a z mísy s ovocem si vzal jablko. "Je to Ransom."
Elena byla překvapená Illiovým tónem, který prozrazoval, že se znali a přiložila si telefon k uchu. "Nazdar krasavče."
Když jí Ransom odpověděl, slyšela v jeho hlase úsměv. "Tak co, už lítáš?"
"Už brzo."
"Rozhodně se v poslední době obklopuješ docela zajímavou společností."
Elena se podívala na modrokřídlého anděla, který zrovna odcházel z místnosti na oddělený balkón a odpověděla, "Kde ste se s Illiem potkali?"
"V Erotique."
"A znáš tam nějaký tanečnice?" Ransom vyrostl v ulicích a dokonce i teď mu zůstalo velké množství kontaktů.
"Pár jich znám, jo. Mám od nich spousty užitečnejch informací - dokonce i ti nejmocnější upíři se rozpovídaj, když se poblíž jejich ptáka dostane ženská pusa."
Elena nebyla ani v nejmenším překvapená - upíři byli přeci kdysi dávno také lidé a trvalo poměrně dlouhou dobu, než na to zcela zapomněli.
"A co ses teda dozvěděl?"
V telefonu se ozvalo šumění. "...bys chtěla vědět."
"Co?" Elena si přitiskla sluchátko těsněji k uchu.
"Kolujou fámy, že si naživu. Každej si ale myslí, že je z tebe pijavice - co vim, tak nikdo z těch, co znaj pravdu nic neprozradil."
"To je dobře." Potřebovala čas, aby si sama srovnala fakta o svém novém životě, než to všechno začne vysvětlovat komukoli dalšímu. "A to je to, co si mi chtěl říct?"
"Ne. Jedna z tanečnic zaslechla, jak se nějaký upíři vsázej, jestli přežiješ svůj první rok."
"A jakej je kurz?"
"Devadesát-devět ku jedný."
Elena se nepotřebovala ptát, proti komu se sází. "A co oni vědí a mně uniklo?"

"Říká se, že Lijuan má ve zvyku krmit svý mazlíčky svými hosty."

Žádné komentáře:

Okomentovat