Archangel's Kiss - 2/2 8. kapitola

Chodba - která končila u schodů, vedoucích podél středu pevnosti - byla symfonií čistě řezaných linií, přerušených něčím velmi nečekaným. Na levé zdi byla zavěšená turecká šavle, do jejíž čepele byly vypálené starodávné runy. Její ostří se zlomyslně lesklo. Dokázala si s touto šavlí v ruce představit Dmitriho a napadlo ji, zda mu kdysi dávno mohla skutečně patřit. Protože Dmitri byl starý, byl jedním z nejstarších upírů, s jakým se kdy Elena setkala.

O několik metrů dál, většinu pravé části zdi zakrývala ručně tkaná tapisérie. Včera se na ní dokázala dívat přes půl hodiny, nutilo jí k tomu něco, čemu sama nedokázala porozumnět. Nyní, přestože se potřebovala rychle dostat na tréning a dostat ze sebe ve fyzickém boji nahromaděnou energii, její chodidla zaváhala a pak se zastavila. Mezi perfektně propletenými vlákny byl vetkaný příběh. Příběh, kterému chtěla zoufale porozumnět.



Na obrazu byla vetkaná zlatá silueta anděla, proti němuž zářilo slunce a jeho tvář byla skryta ve stínech. Kráčel směrem do vesnice, ležící uprostřed lesů, kterou pohlcovaly plameny. Proti němu stál další anděl, žena, jejíž vlasy byly jako černý vodopád, co jí halil záda a křídla měla nejskvostnější bílou barvu, jakou kdy Elena viděla. Rozevláté prameny vlasů jí halily tvář, takže ani ona nebyla k poznání. Na rozdíl od tváří vesničanů, kteří se v plamenech svíjeli v agónii… každý z nich byl vetkaný do nejmenších detailů, včetně hrůzy odrážející se v očích jedné z žen, která stála uvězněná v plamenech, které už jí olizovali sukni a na paži se jí z žáru začínaly tvořit puchýře.

Kdo byli ti dva andělé? Snažili se vesnici zachránit? Nebo byli důvodem celého masakru? Nejdůležitější ze všeho byla otázka, pomyslela si Elena a z té hrůzy se zachvěla, proč Raphael umístil tento zneklidňující obraz na místo, kde nemohl jinak, než ho téměř každý den spatřit?

Raphael se zahleděl na zraněného upíra a byl si ještě mnohem jistější vypočítavostí celého útoku. Noel byl mlácen s naprostou přesností, aby z jeho obličeje nezbylo o moc víc, než cáry masa - a přesto, aby jedno jeho oko zůstalo nepoškozené. Skrz oteklé části obličeje, způsobené ostatními zraněními byla viditelná modrá duhovka, která byla téměř bez života. Noelovo oko bylo pouze kašovitou hmotou. Jeho nos byl pryč, zatímco rty měl zcela bez poškození, perfektně nedotknuté.

Od krku dolů bylo jeho tělo téměř rozdrcené, kosti byly přelámany tolikrát, že z některých zbyl pouze prach. Před ne tak dávnou dobou Raphael zlámal všechny kosti v těle upíra - byl to trest za neloajálnost. Zlámal Germaineovi kosti a každou z nich jediným pohybem ruky. Jednalo se o brutální trest, takový, který si Germaine bude pamatovat po zbytek své existence, ale Raphael si vykonání tohoto trestu neužíval.

Noelovi útočníci zcela jistě našli potěšení v tom, co mu udělali a jejich útok byl mnohem surovější, než jen poslání zprávy. Vypálený symbol na jeho prsním svalu působil jako zlomyslný útok rakoviny. Jejich léčitel Keir našel na upírových zádech a obličeji otisky podrážek bot. Dýka nebyla jediným předmětem, který zanechali uvnitř upíra. Hluboko do jeho zranění, tak aby obrostly masem při zacelování ran, byly vmáčknuty skleněné střepy. Upír byl týraný i dalšími způsoby - jeho tělo bylo napadeno předměty, které řezaly a trhaly. Zdálo se, že jediný milosrdný čin, kterého se dočkal, byl spáchán až po té, co ztratil vědomí.

Raphael by si byl rád jistý tím, že takovéto nesmyslné surovosti by nebyl schopen, ale nebyl si tím zcela jist. Nadiel byl také kdysi dávno považován za nejmocnějšího z archandělů.
Jedna věc ale jistá byla - Raphael nebude tolerovat taková jatka a mučení svých vlastních lidí. "Kdo ti to udělal?" zeptal se upíra.
Upírovo oko zůstávalo bez života. Sice přežil, ale zda jeho mysl zůstala nedotčená...
"Já nevím." Jeho odpověď byla překvapivě jasná, tak jasná, že Raphael přehodnotil úvahy o Noelově šancích na zotavení. "Přepaden."
"Nejsi mladý," odpověděl Raphael na základě znalostí z Dmitriho zprávy o Noelově historii. Zdálo se, že byl důvěryhodným členem týmu, který operoval přímo pod jeho Sedmou. Upír byl mužem, kterého mu Dmitri chtěl představit, protože byl velice chytrý a loajální. "Nemělo by se tak snadno stát, že by tě někdo přepadl."
"Více, než jeden. Křídla. Slyšel jsem křídla."

Raphael popravil archanděla. Necítil by výčitky svědomí, kdyby se zbavil anděla, který se chtěl zviditelnit tím, že napadne ty, kteří vzhlíželi k Raphaelovi. "Nějaká znamení?"
"Neviděl jsem." Upírovo oko se pohnulo Raphaelovým směrem. "Když mě napadli, vzali mi oči."

Najednou dávalo upírovo oko, které vypadalo jako bez života smysl. Nakonec ani toto oko nezůstalo nedotčené - jen se již začalo regenerovat. "Dokázal si něco z tvých útočníků vycítit?"
"Řekli, že mám být zprávou od Elijaha." Upír se rozkašlal.
Raphael nenazýval žádného z archandělů svým přítelem, ale Elijaha nenazýval ani svým nepřítelem. "Muž nebo žena?"
"Tou dobou jsem byl již napůl šílený." Odpověděl upír upřímně. "Už mi to připadalo pouze jako zvuky čirého zla. Ale alespoň jednoho z nich bolest vzrušovala. Když mě značkovali... někdo z nich se smál a smál a smál."

Elena byla na cestě zpět do pevnosti, kde se chtěla po tréninkové lekci s Dmitrim osprchovat a převléknout. Z ničeho nic se s děsivým zasvištěním něco prohnalo vzduchem. Tvrdě dopadla na zem a při tom se o kamenné dláždění praštila do lokte a poškrábala si dlaň. Její křídla naštěstí unikla jakémukoli poranění, ale jen proto, že si vzpomněla, že musí dopadnout na bok. Odměnou jí bude obrovská modřina na tomtéž místě a neskutečná bolest v ruce.

Vteřinu po té, co dopadla na zem zvedla s opatrností lovce hlavu, věděla, že pokud se nepohne, bude tu na ráně, jako sedící kachna. Její smysly nic nezachytily a tak se rozhodla, že je bezpečné vstát. Ani potom nedokázala nic zachytit, kolem ní bylo ticho. Tato část Raphaelova území byla jen zalesněným prostorem, kterému se tu v čerstvém horském větru dařilo růst. V okruhu stovek metrů nebylo jediné andělské sídlo.

Přemýšlela nad tím, zda se právě praštila bez jediného dobrého důvodu a začala se otáčet kolem své osy. Ten svištivý zvuk, tolik to znělo jako - zrak jí přistál na rukojeti vrhacího nože, který se stále kýval zabodnutý do kmenu stromu, přesně v místě, kde před tím stála. Elena se k němu s mírně podvrknutým kotníkem přikulhala a než na nůž sáhla, očuchala ho.

Kožešiny, diamanty a další věci, které by správně vychované děvče nemělo chtít.
"Zatracenej upír." Elena byla sama sebou otrávená, že si nevšimla, že jí sledoval. Zabralo ji proto dva pokusy, než se jí podařilo sundat papír, omotaný kolem rukojeti nože a připevněný gumičkou. Zpráva byla napsána silnou mužskou rukou a její text byl troufalý a temný.


Tady není Útočiště pro tebe. Ty jsi kořist, tak na to nezapomínej.