"Jdeš dneska na doučovací sezení? Byl jsem tam jenom párkrát, ale nepamatuju si, že bych tě tam viděl." Benjiho hlas odpoutal moji pozornost od Lucase.
"Co?"
Smál se a já jsem si uklízela učebnici ekonomiky do tašky, kterou jsem měla položenou u nohou na podlaze. Byla jsem v rozpacích, že mě nachytal při sledování Lucase. Znovu.
"Doučovací sezení? Ráda bych, ale v tý době mam jinou hodinu. Když jsem kvůli tý dvoutýdenní přestávce, kdy si můj mozek asi vzal dovolenou, potřebovala dohnat látku, začali jsme to řešit přes e-maily."
Najednou mi došlo, že jestli byl Benji na doučování, tak to znamenalo, že viděl Landona. Taky jsem z těch několika našich rohovorů vyrozuměla, že Benji byl gay. Což znamenalo, že by mu nemuselo překážet odpovídat na otázky typu: Jak moc sexy je náš doučovatel ekonomiky?
"Říkals, že si tam párkrát byl?" Přikývl a já se rozhodla začít s něčím základnějším.
"Je nějaká šance, že je doučovatel, však víš, gay?" Zadržela jsem dech a čekala na jeho odpověď.
"To jako jestli jsem to na něj zkoušel?" Zasmál se, když jsem ze strachu, že jsem ho právě urazila, ztuhla.
"Řeknu ti to asi takhle. Jsem si celkem jistej, že za můj tým nekope. A kdyby jo, byl by tak trochu mimo mojí ligu."
Zatáhl břicho a pohladil se po něm, když se takhle snažil, vypadalo skoro ploché. "Nic, co by nespravilo pár týdnů v posilovně a jíst chleba pouze o víkendech."
Protočila jsem očima. "Sklapni."
Povzdychl si. "Miluju bejt chlap. Potřebuješ trochu zhubnout? Vynechej na pár týdnů přísun kečupu. Problém vyřešen."
Přehodili jsme si tašky přes ramena a vyrazili po schodech ze třídy.
"Opravdu tě zrovna teď nenávidím, Benji."
Když jsem začala zkoumat prostor mezi Lucasovým místem a dveřmi od třídy, Benji se začal smát ještě víc. Lucas byl pryč.
"Takže si s ním vyměňuješ e-maily a žhavý pohledy při hodině, který říkaj udělej-mi-to? Řekl bych, že nejsi jediná holka, nebo kluk v Hellerově třídě, kdo si myslí, že doučovatel je žhavej jako wasabi, ale patrně si jediná, u koho je ten pocit vzájemnej."
Poslouchala jsem jeho škádlivou řeč, ale po tom, co mi došlo, co jsem měla celou dobu přímo před očima, jsem ho už nevnímala.
"Lucas … je doučovatel?"
Benji se zastavil vedle mě, lidé, kteří proudili chodbou, se nám museli vyhýbat. "Nevim, jak se jmenuje, ale jo - do prdele, to je on."
Odtáhl mně ke straně chodby. "Tys to nevěděla?" Usmíval se na mně.
"Myslim, že asi začneš chodit na doučování, co? Technicky jseš sice zakázaný maso, ale tu hru s pohledama nehraješ sama, jinak bych si tě kvůli tomu nedobíral."
Naklonil se ke mně a zadíval se mi do očí. "Jacqueline, co je sakra?"
Hlavou mi probíhaly e-maily, které mi psal jako Landon i to, jak se na mně díval jako Lucas, jeho sms-ky … a především malování a muchlovačka, která se odehrála před pěti dny. Muchlovačka, po které mi nenapsal ani zprávu, ani e-mail. Neřekl mi, že on je Landon.
"Nevěděla jsem to."
Jako kdybych potřebovala další problém, díky kterému bych se cítila jako ještě větší idiot.
"To by mně fakt nenapadlo, když tě vidím. Tak nějak jsem si to vydedukoval z toho omráčení a zmatenýho výrazu, kterej se ti objevil na obličeji. Možná si myslel, žes to věděla?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Věděl, že o tom nemám ponětí." Zamračila jsem se.
"A co si myslel tím, že jsem zakázaný maso?"
Pokrčil rameny. "Můj spolubydlící doučuje prváky chemii. Doučovatelé se musejí zúčastňovat hodin, které doučují, ale nemají dovolené, dyť víš, "přátelit" se s těmi studenty, které doučují. Byl by to konflikt zájmů. Není to zase tak přísný, jako kdyby šlo o profesora - který nesměj dělat do studentů vůbec. Ale ani to není nikdy vyloučený. Jsme přece jen lidi."
Koukala jsem na podlahu. "Jsem prostě úplně pitomá? Jak to, že jsem na to nepřišla?"
Benji mi strčil prst pod bradu. "Uhm, začínám mít pocit, že tady už nějaký to přátelení proběhlo, co." Při pohledu na můj obličej si povzdychl.
"Hele, jestli si nikdy nebyla na doučování a ani jeho ego ti nenapovědělo, kdo to je, jak si to asi mohla vědět?"
Napětí v mých ramenou povolilo. "Snad máš pravdu."
"Samozřejmě, že mám pravdu. A co s tim budeš dělat?"
Sevřela jsem pevně čelist. "Nemám tušení. Ale jednou věcí jsem si sakra jistá. Neřeknu mu, že to vím."
Benji zakroutil hlavou, jednu ruku mi položil kolem ramen a vydali jsme se zpět do davu studentů.
"Když jsem se zapisoval na ekonomiku, neměl jsem ponětí, že k tomu dostanu reality šou a drama v jednom. To je jak velkej šťavnatej bonus navíc."
*******
Erin: Přihlásila jsem nás na kurz sebeobrany.
Já: Cože?
Erin: Je to v areálu školy. V sobotu v 9 dopol, začínáme tenhle víkend a pak ještě dvakrát po prázdninách.
Já: Okay
Erin: Vytlučeme duše z těch chlapíků v nafukovacích oblečcích!!! Vždycky jsem chtěla někoho nakopnout do koulí. A teď to budu moct udělat bez pocitu viny!
Já: Ty si vážně ujetá
Erin: Vinna, v plném rozsahu :o)
*******
V pátek jsem se Landonovým/Lucasovým směrem nepodívala ani jednou. Opravdu ani jednou. Už to byl týden od naší školou-zakázané muchlovačky. Byla jsem pro něj jen výzva? Protože jsem byla zakázané ovoce? Já mu ukážu zakázané.
Když jsme balili, zadíval se mi Benji přes rameno, obočí mu vyjelo vzhůru a zmizelo pod tmavými prameny vlasů, které mu padaly do čela.
"Ahoj Jackie." Kennedy se mnou nepromluvil už více, než měsíc, poslední okamžiky, které se mezi námi udály, obsahovaly obrovské klišé a učebnici, letící vzduchem. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se.
"Kennedy." Čekala jsem, byla jsem si jistá, že musel mít nějaký důvod, proč za mnou přišel, ale neměla jsem potuchy, co to mohlo být.
"Chystáš se na prázdiny domů? Jestli jo, mohli bychom jet spolu jedním autem. Umíš zařídit, aby pro mě ty čtyři hodiny jízdy nebyly tak monotónní."
"Chceš jet domů … společně?"
Pokrčil rameny, naklonil hlavu do strany a lehce se pousmál, na tvářích se mu objevili dolíčky. Když si prohrábl rukou vlasy, aby si odstranil prameny z očí, vypadal u toho tak dobře, že by ho pro jistotu měli zatknout a on to setsakramentsky dobře věděl. V tu chvíli mně to trochu naštvalo.
Benji si odkašlal a dotkl se mého ramene. "Uvidíme se v pondělí, Jacqueline."
Usmála jsem se na něj. "Hezkej víkend, Benjamine." Mrkl na mně a bez omluvy vrazil do Kennedyho ramenem.
"Co má za problém?" Zamračil se můj bývalý.
"Co doopravdy chceš Kennedy?" Nadhodila jsem si batoh na rameni a zadívala jsem se na něj, v tu chvíli jsem měla protichúdné touhy. Chtěla jsem mu jednu vrazit a chtěla jsem být v jeho náručí a probudit se z téhle noční můry, ve které mně od sebe odstrčil.
"Byl bych rád, kdybychom po tom všem stále mohli být přátelé. Znamenáš pro mě hodně."
Něžnost, která se mu objevila v očích, pro mě byla skoro pohlazením. Znala jsem ho tak dobře a tak dlouho. Tenhle proslov byl ale nečekaný - příliš nečekaný a příliš brzy.
Vzhlédla jsem k němu, "nejsem si jistá, jestli toho budu někdy schopná, Kennedy. A nechci s tebou jet příští týden domů. Omluv mně."
Prošla jsem okolo něj a směřovala ke dveřím ze třídy.
"Jackie!"
"Moje jméno je Jacqueline." Odpověděla jsem, aniž bych se na něj otočila a nechala ho tam stát.
*******
Landone,
posílám to trochu dřív, ale samozřejmě nepočítám s tím, že v pátek večer sedíš doma a čekáš na ekonomické projekty, které by ti mohly přijít. Zítra dopoledne budu zaneprázdněná, tak jsem si říkala, že to pošlu hned. Ještě jednou ti děkuju, že se na to podíváš, než to budu odevzdávat.
JW
Jacqueline,
ve skutečnosti si odvrátila mou pozornost/ zachránila mně (přinejmenším dočasně) od příšerného hledání chyby uprostřed stovky řádků kódů, které nefungují, jak mají. Opravdu se radši podívám na tvůj ekonomický projekt. Dám ti vědět, co si o něm myslím v neděli večer, zatím.
LM
Dívala jsem se na L v jeho podpisu a představovala jsem si ho jako kluka, kterého jsem zala - Lucase. Jako Landon se mnou flirtoval lehce, jako Lucas zjevně. Jakou hru se mnou hrál?
Neměla jsem jak zjistit, jestli se v této situaci ocitl poprvé, nebo jestli překračoval hranice učitel-student často. Té hrozné noci, kdy jsme se poprvé potkali, mně znal. Volal na mně Jackie, jménem, které musel slyšet, když se mnou ve třídě mluvil Kennedy. Když jsem mu psala první e-mail kvůli doučování z ekonomiky, musel vědět, kdo jsem byla, ale nedal to na sobě znát.
Podle webových stránek univerzity, omezení socializace sloužilo k ochraně, nebo prevenci, aby studenti neobchodovali se sexuálními službami za známky. Ale Landon mi jen pomáhal dohnat látku a já si dělala svojí práci sama. Co se týkalo mých známek za ekonomiku, nedělo se mezi námi nic nevhodného. Já jsem to věděla a on také. Ale i bezpečné "přátelení", jak to nazval Benji, bylo proti pravidlům. Mohla jsem dostat Landona Maxfielda do vážných problémů.
Když za mnou přišel na kolej, myslela jsem si, že byl jen další student z hodiny a on mi to nevymlouval. Líbal mně, dotýkal se mně a já mu to dovolila. Chtěla jsem, aby to dělal.
Zavřela jsem notebook a podívala se na svůj mobil. Tohle všechno se stalo už před týdnem. Tady, v mým pokoji. A od tý doby se mi neozval. Chtěla jsem vědět proč.
Já: Udělala jsem něco špatně?
Čekala jsem několik minut a prohlížela si fotky, které jsem měla uložené v mobilu - hodně z nich bylo s Kenedym. Ptala jsem se sama sebe, jestli to byla slabost, že jsem je ještě nevymazala. Dokazovaly, že jsme byli zamilovaní - že jsme vypadali zamilovaní i když už to nebyla pravda.
Lucas: Ne. Neměl jsem čas. Co se děje?
Já: Takže si asi neměl čas předělat ty portréty.
Lucas: Jeden jsem překreslil. Chtěl bych, abys ho viděla.
Já: To bych ráda. Přidělal si ho na zeď?
Lucas: Ano
Lucas: Hele, zrovna nejsem doma. Napíšem si později.
Já: Jistě
Podle jeho e-mailu měl pracovat na nějakých kódech, podle jeho zprávy byl na párty. Neměla jsem ponětí, co z toho je pravda. Věřila bych tomu, že mně odkopl … až na to: chtěl bych, abys ho viděla. Znovu jsem si přečetla zprávy, otevřela notebook a přečetla jeho e-mail, ale jeho záměry jsem stejně neodhalila.
*******
Hodinu po půlnoci se do pokoje vřítila Erin, telefonovala.
"Víš ty co? Mám takový pocit, že nerespektuješ moje názory na spousty věcí."
Naštěstí jsem byla vzhůru, koukala jsem se na videa z kurzů sebeobrany, která jsem našla na internetu. Přes Erininu nedočkavost nakopat někomu koule i mojí potřebu se tyto věci naučit, to bylo to poslední, co jsem chtěla v sobotu ráno dělat - vstávat a jít kopat do nějakého chlapa v nafukovacím obleku. Nějak se mi nezdálo, že by mi něco dokázalo pomoct, abych se dostala pryč od někoho, jako byl Buck. Kdybych byla schopná se mu vytrhnout nebo ho zkopnout, tak bych to udělala.
Za mojí zjevně zuřící spolubydlící se zavřely dveře. Odhodila kabelku na postel a z nohou zkopla svoje lodičky.
"No tak, nemůžu chodit s někým, kdo se rozhodl stát na straně zkurvenýho násilníka!"
O, pane Bože. Vypnula jsem Youtube a notebook odložila na postel.
"Ano Chazi, to je to, co si skutečně myslím."
Násilím si rozepla blůzku, byla jsem si jistá, že odletělo pár knoflíků.
"Fajn. Mysli si co chceš. Já jsem s tebou skončila." Zavřela mobil, zavrčela na něj a odhodila ho na postel. Svlékla si blůzu a otočila se ke mně.
"No, myslim, že jsme spolu skončili."
Otevřela jsem pusu do kořán a němě na ní koukala. Ona si stáhla přes boky černou sukni a odkopla ji směrem ke koši na prádlo. Sundala si náramky a naušnice a uklidila je do šuplíku se šperky, tarotovými kartami, balíčky žvýkaček a knížkami.
"Erin, ty si se rozešla s Chazem? Kvůli mně?"
Oblíkla si tričko, které jí spadlo až do půlky stehen a jasně patřilo Chezovi. Zamračila se a zase si ho svlékla, zmuchlala a zahodila do kouta.
"Ne. Rozešla jsem se s Chazem, protože je zkurvenej blbec."
"Ale-"
"Jacquelin." Zvedla jednu ruku, jako když někoho zastavuje policie.
"Neříkej to. Rozešla jsem se s Chazem, protože předvedl, co je pro něj důležitější. Bratrstvo před přítelkyní. Fajn, ať jde do prdele. Nebudu na druhým místě, až za jeho debilníma kamarádíčkama a rozhodně nebudu druhá za nějakým idiotem, který je chodící urážkou všech žen. Kromě toho … to přeci nikdy nemělo bejt natrvalo, že? Kdo chce na vysoký něco trvalýho?"
Otočila se a začala se hrabat v horním šuplíku naší společné vestavné skříně, evidentně hledala nějaké tričko, které nepatřilo Chazovi. Zaslechla jsem jeden tlumený vzlyk a bylo mi jasné, že brečí. Pitomej Chaz. Pitomej Buck. Pitomej Lucas/Landon - kdokoli to sakra byl.
*******
Hodiny "Sebeobrany pro ženy" se konaly v jedné z tělocvičen v kampusu. Našly jsme zmíněnou tělocvičnu a já vyhodila do koše kelímek od mého ranního kafe. Erin celou dobu zývala, věděla jsem, že v noci nespala, protože kvůli jejímu věčnému převalování a fňukání jsem taky nespala. Kolem čtvrté hodiny ráno si vlezla ke mně do postele a schoulila se vedle mě. Naštěstí pak téměř okamžitě usnula a já ji o chvíli později následovala.
"Hele, není to-?" Promluvila na mně Erin, aniž by pohybovala rty. V přední části tělocvičny se dvěma staršími ženami stál v černých teplákách a černém tričku Lucas.
"Jo." Sykla jsem, když jsme se posadily na místa a já se dívala na hromádku studijních materiálů. Přední strana zobrazovala muže, útočícího na ženu, která byla připravená se bránit.
"Erin, myslim, že to nezvládnu."
"Ale zvládneš." Odpověděla mi tak rychle, že musela předvídat, že to řeknu.
"Dobré ráno, dámy." Oslovil nás menší, starší muž a umlčel tak moje další protesty.
"Jmenuju se Ralph Watts a jsem zástupce velitele kampuské policie. Tintítko po mojí levici je seržant Don a ten ošklivej napravo je Lucas, jeden z našich důstojníků pro parkovací pořádek."
Všichni se smáli, protože Don i Lucas byli pravými opaky toho, jak je Ralph popsal.
"Jsme rádi, že jste se vzdaly sobotního rána, abyste zvýšily svoje vědomosti a osobní bezpečí."
Nenápadně jsem se podívala na Erin, protože mně šťouchla loktem.
"Důstojník pro parkovací pořádek? Kolik pracovních míst proboha má?" Sykla na mně koutkem úst.
"To mi povidej." Sykla jsem zpátky. A to neměla tušení, že ještě doučuje.
"Je fakt žhavej …" Pošeptala mi. "A co teprve, kdyby se oblíkl do uniformy. S želízkama."
Povzdechla jsem si.
Podívala jsem se kolem sebe, na půlkruh, který tvořily skládací židle, všimla jsem si, že nás tu bylo asi dvanáct. Mix studentek, učitelek a administrativního personálu. Nejstarší byla bílovlasá černoška, která musela být ve věku mojí babičky. Řekla jsem si, že pokud se mohla chtít naučit, jak nakopat potencionálnímu násilníkovi zadek ona, tak můžu i já. Dokonce i když na druhé straně místnosti stál Lucas, který se na mně buď intenzivně díval a nebo se mi pohledem úplně vyhýbal.
První hodinu a půl jsme diskutovali o základních zásadách sebeobrany. Ralph nám povídal, že devadesát procent sebeobrany zahrnuje v první řadě snížení rizika útoku.
"V ideálním světě bychom mohli dělat cokoli beze strachu z napadnutí. Bohužel, ideální svět nereprezentuje realitu."
Zastyděla jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mně Lucas napomínal za přecházení přes temné parkoviště za domem bratrstva při psaní zprávy, místo toho, abych věnovala pozornost svému okolí.
Zakroužkovala jsem 90% modrou propiskou a vypustila zbytek slov po obou stranách čísla. Ale pak se mi vybavila poslední věta, kterou mi tu noc Lucas řekl: Nebyla to tvoje chyba.
Ralph nás povzbuzoval, abychom vymýšlely návrhy na prevenci bezpečnosti, měly jsme je napsat na papír - zamykat dveře, procházet se nebo cvičit jen s přáteli, nosit boty, ve kterých se dalo utíkat. Návrh Erin "vyhýbat se idiotům" měl úspěch.
"Pro útok jsou potřeba tři věci: útočník, oběť a příležitost. Odstraňte příležitost a uděláte obrovský skok ve snížení nebezpečí útoku."
Ralph začal tleskat dlaněmi. "Dobře, dáme si krátkou přestávku a až se vrátíme zpět, bude načase, abyste se dostaly k nějakému tomu nakopávání zadků, kvůli kterému jste se přihlásily. Budete trénovat na Donovi s Lucasem."
Děkuji moc
OdpovědětVymazat