Easy - 12. Kapitola

Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a on mně oběma rukama držel za boky, pak si mě přitáhl blíž, až mezi námi nebyl žádný volný prostor.
Jeho rty se dále pohybovaly proti těm mým, byly neúprosné a sladké. Když jazykem kroužil proti tomu mému, zatočila se mi z toho hlava. Chytil mně za stehno a přitáhl si ho mezi svoje nohy, takže jsme tem leželi propletení do sebe. Přitiskla jsem se k němu blíž a on zasténal. Jednou rukou mně stále držel za bok, zatímco tou druhou mi zajel pod svetr a teplými prsty mně hladil po zádech. Moje levá ruka mi uvízla mezi našimi těly, tu druhou jsem mu položila na hrudník a začala rozepínat knoflíky košile. Na dotek jsem ucítila rozdíl mezi flanelem a texturou trička, co měl pod ní. Když jsem rozepnula všechny knoflíky, odhrnula jsem mu košili stranou a rukou vklouzla pod tričko na jeho vypracované břicho. Zalapal po dechu a já se odtáhla. Opřela jsem se o loket a podívala se na něj. "Chtěla bych vidět tvoje tetování."
"Tak chtěla, jo?" Jeho oči se vpalovaly do mých. Když jsem přikývla, vytáhl ruku z pod mého svetru a posadil se. Když si všiml své rozepnuté košile, zvedl na mně jedno obočí. Po tvářích se mi rozlilo horko, ušklíbl se a pak se zasmál. Svlékl si košili a odhodil ji stranou. Sáhl si za krk a vysvlékl se z trička chlapským způsobem - přetáhl si ho přes hlavu - beze strachu že si rozmaže maskaru nebo líčidla, která by ho zašpinila. Odhozené tričko - naruby - přistálo na košili a on si lehl zpátky na podlahu a nabídl se mému pohledu k podrobnému prozkoumání.
Pokožku měl hladkou a krásnou, na hrudníku i břiše měl vyrýsované svaly, zdobené dvěma tetováními, které už jsem viděla na pokoji mojí koleje - složitý osmiboký symbol na levé straně a čtyři řady psaného textu na pravé straně. Ale měl ještě jedno - růži, vytetovanou přes srdce, měla tmavě červené okvětní lístky a zelený mírně zakřivený stonek. Na rukách měl tenké, černé vzory, které vypadaly jako tepaný kov. Obtáhla jsem prsty každý z nich, ale neotočil se a já tak nemohla přečíst řádky textu, které se stáčely na jeho levém boku. Vypadalo to jako milostná báseň a já žárlila na kohokoli, kdo ho inspiroval k takovému druhu oddanosti, že si ta slova nechal na svou kůži zvěčnit natrvalo. Napadlo mně, že ta růže měla představovat jí, ale nemohla jsem se na to zeptat. Když jsem se prsty dostala k jeho podbřišku, k línii chloupků pod jeho pupíkem, posadil se.
"Myslim, že si na řadě."
Zmateně jsem mu odpověděla. "Já ale nemám žádná tetování."
"Myslel jsem si to." Vstal a natáhl ke mně ruku. "Chtěla by si teď vidět ten portrét?" Ptal se mně, jestli půjdu do jeho ložnice. V tu chvíli jsem mu chtěla odpovědět nějakou vtipnou narážkou, jako: Měla bych tě v posteli oslovovat Lucasi nebo Landone? Ale neudělala jsem to. Natáhla jsem se a vzala ho za ruku, bez námahy mně vytáhl nahoru. Stále mně držel za ruku, otočil se k ložnici a já ho následovala. Světlo z vedlejší místnosti slabě osvětlovalo nábytek a stěnu přilehlou k jeho posteli, kde bylo připíchnutých nejméně dvacet, možná třicet kreseb. Rozsvítil lampu a já si všimla, že celý povrch stěny je pokrytý korkem. Přemýšlela jsem, jestli ho tam dal on, nebo jestli to tak už bylo, a když si hledal místo k pronájmu, okamžitě věděl, že tohle bylo to správné pro něj. Zbylé dvě stěny nepokrýval korek, byly vymalované zemitou hnědou barvou a nábytek byl také tmavý a rozhodně ne typický pro vysokoškolského kluka - ani královská dvoupostel, ani stůl a skříňky.
Popošla jsem do prostoru mezi postelí a stěnou s kresbami, hledala jsem sebe, ale rozptylovaly mně všechny ty ostatní - ztvárnění známých scén, jako byla panoramata centra města, neznámé tváře dětí i starších mužů a pár kreseb Francise. "Jsou úžasné."
Postavil se vedle mě a v tu chvíli jsem mezi všemi ostatními našla svoji tvář. Pro předělání uhlem si vybral tu, kde jsem ležela na zádech a dívala se na něj. Byla umístěná nízko v pravé části stěny. Zdánlivě to vypadalo, že té kresbě přikládal menší význam, ale byla jsem si plně vědoma toho, kde byla umístěna, vzhledem k jeho posteli - přímo naproti polštáři. Řekl mi, kdo by se nechtěl probouzet vedle tohohle? Posadila jsem se na postel, koukala se na kresbu a on se posadil vedle mě. Najednou jsem si byla vědomá jeho nahé hrudi i jeho oznámení z vedlejší místnosti, myslím, že si na řadě. Otočila jsem se k němu, díval se na mně. Byla jsem si jistá, že tahle chvíle přímo vyzývala k tomu, aby se vynořily myšlenky na Kennedyho - jeho polibky a naše společně strávené roky. Ale pravda byla, že mi nechyběl. Necítila jsem jediný záchvěv smutku. Napadlo mně, jestli jsem znecitlivělá z žalu z jeho ztráty - což by bylo znepokojující - anebo jestli jsem plakala tak hodně a tak dlouho a byla těch posledních pár týdnu tolik zarmoucená, že jsem se přes to už dostala. Přes něj dostala.
Lucas se ke mně naklonil a bublina s Kennedym zcela zmizela. Cítila jsem jeho dech u ucha, jazykem mi přejel po zakřivené hraně a nasál lalůček i s malou diamantovou naušnicí do úst. Zavřela jsem oči a vyšel ze mě slabý toužebný zvuk. Přitiskl mi rty na krk a zatímco mi rukou podpíral zakloněnou hlavu, kladl mi po jeho straně směrem dolů něžné polibky. Zvedl se z postele, klekl si na zem a vyzul mi boty, pak se posadil zpátky vedle mě a vyzul se ze svých. Zatímco mně vytáhl do středu postele a položil na záda, jeho rty si stále hrály s těmi mými. Otevřela jsem oči a on se odtáhl a díval se na mně dolů.
"Zastav to, kdykoli budeš chtít zastavit. Rozumíš?"
Přikývla jsem.
"Chceš to zastavit hned?" Zavrtěla jsem hlavou.
"Díky Bože." Řekl a jeho rty se vrátily k mým, jazykem mi zaútočil proti tomu mému a já mu zabořila prsty do svalnatých ramen. Pohladila jsem jeho jazyk svým a vsála ho hluboko do úst, zasténal a odtáhl se kousek dál, aby mně mohl přizvednout a sundat mi svetr. Jedním prstem mi škádlivě přejel přes prsa a pak tu trasu následoval jazykem. Když jsem mu zatlačila na rameno, zastavil se a jeho pohled byl nesoustředěný. Odstrčila jsem ho ještě kousek a převalila na záda. Obkročmo jsem se na něj posadila a i přes látku našich džínsů jsem cítila, jak je tvrdý a připravený. Rukama mi hladil pas a boky a nakonec si mě přitáhl k sobě dolů. Vášnivě jsme se líbali a já jemně přirážela proti jeho bokům. O několik minut později mi rozepnul háček podprsenky a stáhnul mi ji z ramen. Posunul mě po svém těle výš a vzal do úst jednu mojí bradavku.
"Oh," zalapala jsem po dechu, bezvládná v jeho náručí. Převalili jsme se a já byla zase pod ním, prsty mně hladil po těle a následoval je svými rty. Potom mi rozepnul knoflík od džínsů, sáhl po zipu a v tu chvíli se všechno kolem mě zřítilo.
Odtáhla jsem od něj svoje rty. "Počkej."
"Zastavit?" Lapal po dechu a díval se na mně. Skousla jsem si spodní ret a přikývla.
"Zastavit úplně a nebo jen nejít dál?"
"Jen … jen nejít dál." Zašeptala jsem.
"Hotovo."
Vzal mně do náručí a znovu mně políbil, jednu ruku mi zapletl do vlasů a druhou mně hladil po zádech, naše srdce pulsovala v rytmu, který muzikant ve mně, chápal jako koncert vášně.
*******
Cestou domů jsem měla oči otevřené. Pokukovala jsem přes Lucasovo rameno a pozorovala jsem scenérii, která kolem nás letěla - bylo to vzrušující, ne děsivé. Věřila jsem mu. Věřila jsem mu od té první noci, když jsem mu dovolila, aby mně odvezl zpátky na kolej.
Kennedy by takhle nikdy nezastavil. Nikdy mně do ničeho nenutil ani se k tomu nikdy nepřiblížil. Ale když jsem mu řekla, že nechci zajít dál, lehl si na záda, ruku si dal přes obličej, uklidňoval se a řekl mi, Bože Jackie, ty mně zabiješ. Potom už nenásledovala žádná fyzická aktivita - žádné líbání, žádné dotýkání. A já se vždycky cítila provinile. Byla jsem přesvědčená, že ta vina by zmizela ve chvíli, kdybychom se spolu vyspali, protože pak jsem ho jen výjimečně žádala, abychom přestali, ale jakmile se to stalo, moje vina byla ještě větší. Okamžitě přestal, jakoby ho to bolelo. Bylo to buď všechno, nebo nic. Několikrát se zhluboka nadechl a šel si zapnout hru, nebo program se surfováním, nebo jsme si šli dát něco k jídlu. A já se cítila jako nejhorší přítelkyně na světě.
Lucas pokračoval v mazlení a líbání další hodinu. Předtím, než to skončilo, mi přes džínsy vsunul ruku mezi nohy. "Tohle nevadí?" Zeptal se mně a po mojí bezdeché souhlasné odpovědi mně vášnivě líbal, zatímco mně tam hladil prsty. Nevím jak, ale nějakým způsobem mně udělal i přes vrstvu džínsoviny. Byla jsem šokovaná a trochu v rozpacích, ale jediný pohled na jeho tvář mi pověděl, že si vychutnával reakce mého těla i jeho schopnost je vyvolat. Nenechal mně mu to oplatit. "Nech mně se těšit na příště," pošeptal mi.
Teď mně opouštěl před budovou mojí koleje, příliš probuzenou z té studené jízdy. Tentokrát si během jízdy dal moje ruce pod bundu, takže jsem je neměla omrzlé. Položil helmy a svoje rukavice stranou a přitáhl si mně blíž, rukama mi zajel pod kabát. "Líbila se ti ta kresba?"
Přikývla jsem. "Ano, děkuju, žes mi jí ukázal … a taky ty sebeobranné pohyby." Opřel si čelo o moje a zavřel oči. "Mmm-hmm." Políbil mně na špičku nosu a potom posunul své rty k mým. Skoro bolelo ho políbit - skoro. Vzdychla jsem do jeho úst.
"Radši bys měla jít dovnitř, než…" Znovu mě políbil, hladověji a já mu přitiskla dlaně na hruď.
"Než?" Zhluboka se nadechl a vydechl a pevně sevřel rty, rukama mně pevně chytil za pas. "Jen než."
Políbila jsem ho na kraj čelisti a odtáhla se. "Dobrou noc, Lucasi."
Opřel se o svého Harleye a pozoroval mně. "Dobrou noc, Jacqueline."
Stoupala jsem po schodech ke své koleji a nevzhlédla jsem, dokud jsem nebyla u dveří. Když jsem vzhlédla, spatřila jsem Kennedyho. Stál na posledním schodu a přivřenýma, zvědavýma očima kmital pohledem mezi mnou a Lucasem. "Jackie." Podíval se na mně, když jsem vystoupala po schodech až vedle něj. "Přišel jsem, abychom si mohli popovídat. Ale Erin mi řekla, že si pryč a že si není jistá, jestli se dnes vůbec vrátíš?"
Když jsem odcházela, nechala jsem Erin zprávu, ve které jsem jí psala, kam jdu. Musela se dobře bavit, když Kennedymu říkala, kde jsem. Podíval se směrem k obrubníku, ale já se nechtěla otáčet, abych zjistila, jestli tam Lucas ještě je. "Proč si mi nejdřív nenapsal, nebo nezavolal?"
Pokrčil rameny, jednou rukou si odstranil vlasy z čela a druhou zastrčil do přední kapsy džínsů. "Byl jsem v budově."
Naklonila jsem hlavu do strany. "Byl jsi v budově a napadlo tě, že se prostě jen tak zastavíš a já budu sedět na zadku v pokoji?" Měla jsem v plánu být na pokoji, ale na tom teď nezáleželo.
"Ne, samozřejmě, že jsem nečekal, že tam budeš."
Bránil se. "Doufal jsem, že tam budeš." Znovu se podíval směrem k chodníku. "Ten … kluk tam na tebe čeká, nebo co?"
Otočila jsem se a viděla Lucase, ruce měl zkřížené na hrudi a stále se opíral o motorku. Z této vzdálenosti jsem nemohla rozeznat rysy jeho obličeje a to ani s rozsvícenými lampami kolem koleje. Řeč jeho těla byla ale jasná. Zvedla jsem ruku a zamávala mu, abych mu dala najevo, že nejsem v žádném ohrožení. "Ne, jen mně tu vysadil."
Když se na Lucase ušklíbl, vrátili se Kennedyho zelené oči ke mně.
"Kdyby ses mně ptala, tak to nevypadá, že by chápal pojem Vysadit."
"No já se neptala. Co chceš Kennedy?"
Nějaký kluk z koleje zavolal, "Kennedy Moore!" a Kennedy ho pozdravil kývnutím hlavy. "Říkal jsem ti to, chci s tebou mluvit."
Přejela jsem si po rukách, teď, když jsem nebyla přitisknutá k Lucasovi, jsem cítila štiplavý chlad vzduchu. "O čem? Copak si mi už neřekl, všechno, cos potřeboval? Potřebuješ mně ponížit ještě trochu víc? Protože ti musím říct, že nejsem zrovna ochotná to poslouchat."
Povzdechl si, jakoby toleroval můj rozrušený výbuch - známé důsledky toho, že jsem tvrdohlavá - jeho slova - která jsem za poslední roky slyšela nesčetněkrát. Zapomněla jsem na to, dokud mi to právě teď znovu nepřipomenul.
"Není potřeba, abys byla tak tvrdohlavá." Řekl najednou, jakoby mi četl myšlenky.
"Skutečně? Myslim, že existuje mnoho důvodů k tomu, abych byla tvrdohlavá. Nebo vzdorovitá. Nebo neústupná-"
"Chápu to Jackie."
Ruce se mi zaťaly do pěstí. "Moje jméno je Jacqueline."
Přistoupil ke mně blíž, oči mu hořely. Na okamžik jsem si myslela, že mu v očích vidím hněv. Ale byla to touha. "Chápu to Jacqueline. Ublížil jsem ti. A zasloužím si všechno, co mi tu řikáš a všechno, co cítíš." Zvedl ruku k mému obličeji a já ustoupila dozadu, pryč z jeho dosahu, moje myšlenky byly jeden velký chaos.
Spustil ruku zpátky dolů a dodal. "Chybíš mi."