Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Easy - 16. Kapitola


"Slečno Wallace, po hodině se u mě zastavte."
Vzhlédla jsem a střetla se s pohledem Dr. Hellera. Pondělní přednáška se chýlila ke konci, přikývla jsem na souhlas.
"Ooohhh," reagoval na to Benji. "Ty jedna malá průšvihářko." Když spatřil výraz mého obličeje, úsměv mu povadl.
"Co se děje? Nejsi v žádnym skutečnym průseru, že ne?" Podíval se do zadní části učebny a zaměřil pohled na jediný důvod, kvůli kterému bych mohla mít problémy s profesorem.
"Nepřišel na to - ty víš, co?" Naklonil hlavu směrem k Lucasovi.
"Jo."
Vykulil oči a ztišil hlas. "A kurva, to jako vážně? Jak?"
Zakroutila jsem hlavou. "Na tom nezáleží, zjistil to a je konec."
Stiskl rty, nacpal sešit do batohu a povzdechl si. "Člověče, to mně fakt mrzí." Jeho oříškově hnědé oči byly plné soucitu. "Můžu pro tebe něco udělat?"
Znovu jsem zakroutila hlavou, měla jsem zoufalou potřebu změnit téma hovoru. "Budu v pohodě. Jak to šlo s tvým přiznáním?"
Široce se usmál a roztáhl náruč dokořán. "Jak můžeš sama vidět, jsem stále v jednom kuse, i se všemi základními částmi těla." Radostně jsem ho šťouchla do ramene, zamrkal na mně a hodil si batoh přes rameno. "Bylo to v pohodě. Vyložit všechny karty na rovinu, byla to fakt úleva - pro nás pro oba."
"To je dobře." Měla jsem za něj radost, i když já dobrou zkušenost s veřejnými odhaleními rozhodně neměla. Na Lucase jsem se vůbec nepodívala. Když jsem vstoupila do učebny, díval se do skicáku, nechtěl se na mně dívat.
"Ahoj, Jacqueline." Když jsme procházeli uličkou, Kennedy se na mně usmíval, jako by byl sám na sebe pyšný, že si konečně vzpomenul na moje jméno.
"Ahoj," odpověděla jsem mu a prosmýkla se kolem něj do přední části přednáškové učebny. Když jsem se zastavila na nejnižším stupni, Dr. Heller se rozhlédl po studentech, kteří ho obklopovali a požádal mně, abych za ním přišla během odpoledních konzultačních hodin, abych si vyzvedla svoji práci. Jeho neoblomný výraz říkal, že to nebylo pozvání, ale spíš příkaz. Nahrnulo se mi teplo do tváří a odpověděla jsem, že tam budu.

*******

"Ty si neudělala nic špatnýho, takže nemáš proč si dělat starosti. Asi se chce jen ujistit, že Lucas - Landon - Bart Simpson - nebo jak se sakra skutečně jmenuje, tě nezneužíval." Vážila jsem si Erinina ujišťování, ať už byla jakkoli mylná. Ležela jsem na posteli, nohy s botama mi viseli přes její okraj a dívala jsem se na čtverec šedého nebe, který byl viditelný z našeho jediného okna. Dokonce i v našem přetopeném pokoji jsem se zachvěla. S Erin jsme loni v zimě zjistily, že naše staré ústřední topení nám v pokoji topí, dokud tam není přímo sauna, pak se vypne a čeká, dokud nemáme z pokoje ledničku, načež se opět sepne a udělá saunu. Bylo docela překvapením, že jsme v únoru neměly obě zápal plic.
"Landon byl perfektní doučovatel. Do toho, co bylo mezi mnou a Lucasem nikomu nic není."
"Kromě mě." Zavtipkovala Erin.
Otočila jsem hlavu směrem k ní a pousmála jsem se. "Kromě tebe."
Dodělávala poslední detaily flitrovaného plakátu jejího sesterstva. "V kolik hodin tam máš bejt?"
"Mezi 3:30 a 4:30."
"Tak to bys měla radši vyrazit. Hned jak tohle dodělám, odcházim do práce. Až budeš vyřízená, mi napiš, jestli mám někomu nakopat zadek. A nezapomeň, že zítra si jdeme vybírat šaty pro tu víkendovou párty bratrstva."
Schopnost mojí spolubydlící, v mžiku měnit téma hovoru byla legendární.
"Vím o tom."

*******

Dr. Heller mně zkoumal z druhé stany jeho pracovního stolu tento semestr už po druhé a já jsem se už po druhé snažila nevrtět se na židli. Nikdy jsem nebyla dítě, které si zasluhovalo nespokojenost učitelů a najít sama sebe v této pozici už po druhé v průběhu několika týdnů, bylo pro mě neuvěřitelné. Od té doby, co mi řekl, abych se posadila se na mně nepodíval. Prohrabával se hromadou složek a dokumentů, pak vytáhl můj výzkumný projekt a zamumlal, "a-ha."

Když ho studoval a listoval sepnutými stránkami, sevřela jsem ruce v klíně do pěstí. Přemýšlela jsem nad tím, jestli mi tam už napsal známku, a nebo jestli to ještě ovlivní to, co tu v příštích pár minutách řeknu. Odkašlal si a já sebou trhla.
"Mluvil jsem s panem Maxfiedem, což předpokládám, už víte."
Zhluboka jsem se nadechla. "Ne, pane. Nemluvili jsme spolu."
Zdvihl obočí a zíral na mně. "A-ha." Zamračil se, jako by byl zmatený.
"Dobře. Zeptám se vás na to samé, na co jsem se zeptal jeho a ocenil bych vaši upřímnost, prosím. Pomáhal vám s tímhle projektem?"
Vrátila jsem mu jeho zmatené zamračení, nebyla jsem si jistá, na co přesně se mně ptá. "Dal mi vodítka na některé zdroje, a když jsem práci dokončila, tak si ji pročetl a upozornil mně na některé nesrovnalosti, které bych si měla opravit, než jsem vám to odevzdala. Ale ta práce je moje."
Přikývl a povzdechl si. "V pořádku. Dále je tu problém se školním testem, dostala jste nějaký … nazvěme to typ … kteří ostatní studenti nedostali?"
Polkla jsem. "Když mi posílal pracovní listy, navrhl, abych je zpracovala." Dr. Heller se na mně díval zkoumavým pohledem a s jedním nadzdviženým huňatým obočím a já se poopravila. "Navrhl velmi důrazně, abych to udělala, ale nikdy mi neřekl, že z toho bude test a abych byla upřímná, myslela jsem si, že byl jen pěkně panovačný - nenapadlo mně, že by to mohl být nějaký typ-" Sakra.
"Vzal na sebe plnou odpovědnost za všechny chyby, slečno Wallace."
Nemohla jsem pořádně dýchat a všechny myšlenky mi vířily v hlavě. Od toho prvního momentu, kdy jsem ho uviděla - jak se na parkovišti postavil Buckovi a odtáhl ho ze mě pryč - mně ochraňoval. Byl v ohrožení, že ho vyhodí z práce, kvůli našemu vztahu - ať už byl jakkoli nevinný. Přisunula jsem se blíž ke stolu a ruce jsem položila na jeho desku. "Lucas neu- on mně v žádném směru nezneužíval. Jako doučovatel byl skvělý. Během jeho doučovacích hodin mám jiné předměty, takže jsem se jich nemohla účastnit a on mi ty pracovní listy začal posílat e-mailem." Byla jsem bez dechu a radši se odmlčela, nechtěla jsem věci zhoršit ještě víc, než byly. Nemohla jsem ze sebe udělat užvaněnou slepici, nebo cokoli, co bych tu řekla, by nemělo absolutně žádnou váhu. "Neměl by mít problémy kvůli mně."
Můj profesor se zadíval na projekt, který stále držel v rukou. Pokud nic jiného, alespoň se do něj zadíval s větším zaujetím, než před chvílí. Nakrčil čelo, zvedl pohled a zadíval se na mně.
"To mi také říkal, že jste si nebyla vědomá skutečnosti, že kluk, který byl … se kterým jste se vídala …byl váš doučovatel. Že váš akademický vztah byl pouze prostřednictvím e-mailu."
Přikývla jsem, nechtěla jsem odporovat ničemu, co Lucas řekl. Znovu si povzdechl, zamyšleně seděl s jednou rukou na bradě. Nakonec posunul projekt po stole směrem ke mně.
"Projekt i vaše shrnutí bylo na studenta velmi působivé. Dobrá práce, slečno Wallace. Pokud si při závěrečných testech povedete taky tak dobře, vaše známka z ekonomie tím … uhm … emocionálním otřesem, kterému jste čelila v polovině semestru vůbec neutrpí. Přesto vám dám radu. Toto nebylo naposledy, kdy se v životě budete muset vypořádávat s něčím, co vás vykolejí. Ať už to bude ve škole nebo v osobním životě, to se stává a profesoři a zaměstnavatelé nemusejí být vždy chápaví a tolerantní. Všichni to musíme - jak zněla terminologie mojí dcery - sežvejknout a jít dál."

Odolovála jsem pokušení otočit na poslední stránku svého projektu a zkontrolovat známku. "Ano, pane." Věděla jsem, že to byla chvíle, kdy bych měla vstát, poděkovat a odejít z jeho kanceláře, dokud jsme spolu byli zadobře. Ale nemohla jsem. "A LuCas? Bude mít problémy? On … přijde o tu práci?"
Zakroutil hlavou.
"Nezdá se, že by způsobil nějakou skutečnou škodu, ačkoli jsem Landonovi - tedy, Lucasovi připomněl, že někdy, jak situace působí, má větší váhu, než jaká je skutečnost. Také jsem mu navrhl, aby po zbytek semestru zaujal vhodnější doučovací postoj."
Lucas nezmínil žádnou možnost budoucích vzájemných střetnutí. Jeho odpověď na to, jestli - ať už mezi námi bylo cokoli - byl konec, byla jasná a neposlal mi žádný e-mail ani zprávu, aby to vyvrátil. A věděla jsem, že ani při hodině se na mě nedíval.
"Děkuju Dr. Hellere." Počkala jsem, dokud jsem nevyšla z jeho kanceláře a pak zkontrolovala svojí známku - 94% - za jedna. Bezpochyby lepší hodnocení, než by sem dostala za test ve čtvrtletí, kdybych ho tenkrát psala.

*******

Když jsem šla ve středu i v pátek, před začátkem hodiny na svoje místo, Lucase jsem ignorovala. Nedívala jsem se na něj ani při odchodu po hodinách, obzvlášť, když jsem oba dny narazila na Kennedyho, který na mně čekal, aby mně doprovodil ze třídy.
Ve středu se mně můj bývalý zeptal, jak jde moje doučování.
"Co?" Při dalším kroku jsem zakopla a on mně chytil za loket. "Byli to dva osmáci, nebo dva deváťáci, kteří se do tebe zbláznili?"
Zasmál se a tím na sebe upozornil dvě holky, které jsme míjeli. Jak typické pro Kennedyho, ale nezdálo se, že by si jich všiml.
"Nebo se do tebe už zbláznili všichni?"
Aha - hodiny basy, ne doučování ekonomiky. Zahnuli jsme za roh budovy a zasáhl nás závan ledového vzduchu, zastrčila jsem bradu do své chlupaté šály a zapnula si zip kabátu až ke krku, Kennedy si zvedl límec kabátu a zastrčil holé ruce do kapes. "Většinu času nemám ponětí, co si myslí. Bývají celkem mrzutí."
Podíval se na mně a usmál se, jako tenkrát, když jsem ho viděla poprvé, mně ohromily dolíčky ve tvářích i jeho nádherné zelené oči. Šťouchl do mě loktem. "Mrzutost mi zní jako projev toho, že jsou do tebe pobláznění."
Zamračila jsem se a s pohledem přímo před sebe pokračovala v chůzi. Neměla jsem ponětí, kam tím mířil a nechtěla nad tím přemýšlet. "Uvidíme se jindy Kennedy, pospíchám na španělštinu." Chytil mně za ruku. "Maggie říkala, že v sobotu pudeš na párty našeho bratrstva." Přikývla jsem.

S Erin jsme v úterý strávily čtyři hodiny nakupováním šatů a bot. Hodlala do písmenka splnit svoje předsevzetí, aby Chaz litoval jakéhokoli rozhodnutí, které udělal a které nezahrnovalo uctívání u jejích nohou.
"Co se stalo s tím tvým tvrzením Miluju lov?" Ptala jsem se, když zavrhla desáté nebo možná už jedenácté šaty, které prý nebyly perfektní-koktejlky. Pak se nasoukala do kousku stříbrné látky s hlubokým rozparkem. S dravou odhodlaností se usmála do zrcadla a čekala, než jsem jí zapnula zip. Zkoumala svoje tělo ve třpytících se šatech, které způsobily, že její rudé vlasy vypadaly, jako by byly v ohni. "Oh, můj lov je naprosto v pořádku." Broukla na mně.

Odešla jsem od Kennedyho bez jediného ohlédnutí a on na mně zavolal. "Uvidíme se brzo, Jacqueline."
Zvažovala jsem a hned také zamítla všechny výmluvy, které jsem dokázala vymyslet, abych se mohla vyvléct z té párty, se zpožděním jsem litovala toho, že jsem vůbec někdy souhlasila, že s Erin půjdu na každoroční párty bratrstva. Moje jinak duševně zdravá spolubydlící byla rozhodnutá alespoň pro tuto jednu noc, udělat ze života svého bývalého peklo na zemi. V pátek při večeři mi řekla, "musím to udělat. Tím to uzavřu." Maggie na mně z druhé strany stolu pozvedla obočí. Vzhledem k Erininýmu dramatu s Chazem, Kennedyho pokusy získat mně zpátky a pravděpodobnou přítomností Bucka, jsem se nemohla dočkat, až bude ta párty za mnou.

*******

Vyhýbat se vzájemnému očnímu kontaktu v sobotu ráno, při hodině sebeobrany se ukázalo mnohem těžší, než vyhýbat se mu při hodině ekonomiky. A i přesto se to mně i Lucasovi první hodinu dařilo. Nejdivnější část minulého týdne se týkala pracovních listů, které mi i nadále posílal, ale bez jakéhokoli dalšího textu. Celý e-mail se skládal z: Přikládám nové pracovní listy, LM.

"Když kopnete, je pravděpodobnější, že se jako oběť přepočítáte a nebo že se kopu útočník vyhne. Úder kolenem je z blízka účinnější a jednodušší na provedení, takže se budeme nejprve soustředit na tuto obranu." Ralphův hlas mně vytrhl z myšlenek zpátky do hodiny sebeobrany. "A předpokládám, že vy dámy už víte, kam tím kolenem zamíříte."
Rozdělili jsme se do dvou skupin, tak jak jsme byli před dvěma týdny. Šla jsem do skupiny k Donovi a Erin mně následovala. Na svalnatém předloktí měl připevněný chránič s pásy, které ho pevně držely na místě, vysvětlil nám základy výpadu kolenem a ptal se na dobrovolníka, který by to předvedl, Erin se bez zaváhání nabídla. Byla jsem hrdá na její výbušné Ne! Chytila Donova ramena a vrazila kolenem do chrániče. Poznala jsem v tom úderu Lucasův pohyb, který použil na Bucka - ačkoli ho udeřil radši do brady, než do rozkroku. Buck šel rovnou k zemi a zůstal tam.

Když na mně přišla řada, s podporujícími výkřiky mé skupiny a Donovým "Znovu!" mezi každým úderem, zmizelo moje nesmělé váhání. Zpátky k Erin jsem se vrátila s nadšením, vykulenýma očima a třasem ze zvýšené hladiny adrenalinu. Zasmála se na mně a řekla, "já vím, že?"

Pokročili jsme ke kopům a pokaždé, když jsem nakopla Donův chránič a on potěšeně zavrčel, můj strach z toho, že bych to ve skutečném životě nebyla schopná zopakovat, se zmenšoval. Vickie - bílo-vlasá žena, která mi před dvěma týdny nevědomky dodala odvahu zůstat na těchto hodinách, se ptala, jak bychom mohli vyhrát, nad mužem jeho velikosti a síly, přestože jsme ho udeřili s dostatečnou silou na to správné místo. Don nám připomenul, že nemusíme vyhrát boj, stačí se dostat pryč. "Každá vteřina zvyšuje úspěch na útěk."
Když Ralph oznámil krátkou přestávku, nenápadně jsem se podívala na Lucase. Přes hlavy dvou holek, z nichž jedna mu něco povídala se jeho pohled stočil na mně, v osvětlené místnosti byla ledově šedo-modrá barva jeho očí téměř bezbarvá. Po fyzické aktivitě tohoto rána, byla moje reakce zdrcující. Zrychlil se mi dech, ani jeden z nás nepřerušil oční kontakt, dokud mně Erin nechytila za ruku a neodtáhla pryč s tichým zamrmláním, které nemohl slyšet nikdo, kromě mně, "jdeme, zamilovaná." Červenala jsem se, když jsem jí nechala mně odtáhnout chodbou směrem k šatnám. Naklonila jsem se nad umyvadlo, opláchla jsem si obličej vodou a dívala se na sebe do zrcadla, přemýšlela jsem nad tím, co asi viděl Lucas, když se na mně díval. Co viděl Kennedy. Co viděl Buck.

"Lítáš v tom hodně, co?" Erin mi podala papírový ručník, našpulila rty, naklonila hlavu do strany a také se zadívala na můj odraz v zrcadle. Její tmavé oči se střetly s mými. "Mělo mi být jasný, že jednorázová sex terapie na tebe nebude fungovat. Jestli se budeš cítit líp, on taky nevypadá, že by to zvládal zrovna dobře." Protočila jsem na ní oči a otřela si vodu z obličeje. "Věř tomu nebo ne, necítím se líp." Povytáhla na mně obočí a zadívala se na svůj vlastní odraz v zrcadle, opravila si imaginární nedokonalost své rtěnky a upravila si culík. "Hmm-mmm."

*******

"Na poslední hodinu jsme připravení vás naučit několik posledních hmatů - obrana proti držení a škrcení. Příští týden použijete všechno, co jste se tu naučili při námi připravených scénářích útoků." Ralph tleskl rukama a dodal, "rozdělte se do skupin a začneme." Automaticky jsme se rozdělili do skupin, v jakých jsme byli předtím. Ralph se otočil na kluky, kteří byli oblečení v chráničích včetně chrániče hlavy. "Done, Lucasi, vyměňte si skupiny. Trošku pozměníme taktiku útočníka."
Oh, Bože. Tolik k vzájemnému vyhýbání. Ačkoli jsem věděla, že tomu neuteču, můj mozek mi poskytoval možnosti, jak se vyhnout tomu, abych na sobě měla přede všemi Lucasovi ruce. První útok se nazýval "medvědí obětí" a nebojácná bílo-vlasá Vickie se přihlásila jako dobrovolník a zpomaleně předváděla obranu proti tomuto útoku. S Erin a dalšími třemi ženami z naší skupiny jsme to pozorně sledovaly. Můj dech byl nepravidelný a srdce mi bušilo jako by se snažilo utéct mi z hrudního koše - a to se mně ještě ani nedotkl.
Důvod pro ochrannou helmu mi byl jasný ve chvíli, kdy nám Lucas vysvětloval jak udeřit hlavou - zadní částí hlavy, oběť rozbije útočníkovi nos nebo ústa. Také nám řekl o šlápnutí na nohu útočníka (všechny jsme se smály, když nás žádal, abychom šlapání jen předstíraly, protože neměl žádný chránič chodidla a bude ochotně reagovat i bez použití síly). Pak následoval úder loktem do břicha a pohyb, který Ralph nazval sekačkou. Postavil se před Lucase a řekl, "toto bude další pohyb, který bychom byli rádi, abyste na našich statečných instruktorech jen předstíraly." Otočil se a poplácal Lucase po rameni. "Nechceme, aby byli naši chlapci neschopni počít potomky." Když se všechny ženy začaly smát, Lucas se začervenal, díval se na podlahu a rty stáhl do rozpačitého úšklebku. "Jakmile byste při skutečném útoku měly volnou ruku tak, abyste dosáhly na jeho rozkrok, chytíte ho za koule, zakroutíte a zatáhnete, jako když startujete sekačku." Předvedl nám ten pohyb i s doprovodnými zvukovými efekty startující sekačky, dokonce i Donova skupina se otočila a smáli se. Lucas se zakousl do spodního rtu a kroutil hlavou. Jedna po druhé jsme se postavily před něj a čekaly jsme až budeme na řadě, aby nás chytil a my si to všechno mohly vyzkoušet.

Sekačka byla favoritem starších dam a všechny ji používaly i s doprovodnými zvukovými efekty. Se žhnoucím pohledem v očích Erin vyzkoušela každou jednotlivou obranu, kterou jsme se právě naučily, jednu po druhé - úder hlavou, šlápnutí na nohu, loket do břicha jednou rukou a sekačku tou druhou. Ženy v naší skupině jásaly a Lucas jí řekl: "dobrá práce. V tuhle chvíli by tě na zemi prosil, abys utekla pryč."
"Neměla bych ho ještě kopnout?" Ptala se Erin úplně vážně.
"No … pokud neudělá žádný náznak pohybu směrem k tobě, měla bys utíkat pryč. Mohl by ti tu nohu chytit a stáhnout tě k sobě na zem."
Erin přikývla, šla zpátky ke mně a ve chvíli, kdy ke mně došla, mi stiskla ruku. Když jsem se blížila k Lucasovi, díval se mi do očí. Také jsem se na něj dívala, když jsem došla až k němu, otočila jsem se zády a snažila se soustředit na to, co mám dělat dál.

Najednou jsem kolem sebe měla jeho ruce, byly jak ocelové pásy a přesto byly něžnější, než by kdy byly ruce jakéhokoli útočníka. Jeho svalnaté paže byly pevné a nepoddajné. Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem zapomněla každou obranu, kterou jsem se právě naučila a neefektivně bojovala s jeho silou.
"Udeř mě, Jacqueline," řekl mi do ucha. "Loket."
Udeřila jsem ho loktem do břicha, krytého chráničem a on zavrčel.
"Dobře. Teď šlápni nohou."
Opatrně jsem udělala, co mi říkal.
"Úder hlavou."
Vršek mojí hlavy sotva dosáhl na jeho chráněnou bradu, ale udeřila jsem ho.
"Sekačka." Jeho hlas byl tichý, bez dechu a já si za žádných okolností neuměla představit, že bych se ho tam měla dotknout s úmyslem mu ublížit. Udělala jsem ten pohyb - bez zvukových efektů - totálně červená v obličeji a on mně nechal jít. Klopýtala jsem zpátky k Erin a kdyby každá žena v místnosti neudělala přesně to, co jsem právě dělala já, cítila bych se hloupě. Ale žádné z nich, se z jeho doteku nerozehřívali vnitřnosti a neroztávaly se jako láva. S žádnou z nich tenhle kluk nedělal to, že se chtěly otočit a zabalit se do jeho obětí. Moje skupina se na mně usmívala, poklepávaly mně po rameni a chválily mně, jako kdyby se vůbec nestalo, že jsem na začátku zamrzla.

Přední medvědí obětí bylo horší, z důvodu, jakým se Lucasovi rozšířily oči, když jsem na něj vzhlédla a naše hrudníky se dotýkaly. Jak říkala Erin, nebyl na tom o moc lépe, než já. Díky tomuto zjištění jsem se cítila lépe, ale i hůř.
Obrana proti škrcení byla jednodušší a zvládla jsem jí i bez jeho slovní nápovědy. Když hodina skončila, Ralph nás povzbuzoval, abychom během následujícího týdne trénovaly - opatrně.
"Příští týden budou mít kluci celý ochranný oblek a vy budete mít možnost bojovat s nima naplno, bez jakýchkoli zábran."

Erin a Vickie si plácly a Ralph se na ně, na obě zadíval a promnul si ruce. "Krvelačné a nemilosrdné. Přesně to, co chci vidět."

2 komentáře: