Easy - 17. Kapitola

Nezúčastnila jsem se žádné párty bratrstva nebo sesterstva od té Halloweenské a od incidentu na schodišti jsem Bucka viděla, jen když procházel kolem - a to vždy v rámci skupiny a vždy na veřejnosti. Když se přiblížil, poodešla jsem pryč, jakoby mě jeho blízká přítomnost odpuzovala, což byla pravda. Samotné pomyšlení na něj, mi stále způsobovalo vysychání v ústech a svírání žaludku.
Když se Erin naposledy zkontrolovala v zrcadle v našem pokoji, obrátila se ke mně a prohlásila, "ať se od tebe radši drží sakra daleko, nebo na jeho zadek použiju sekačku."
"Ten pohyb se nepoužívá na zadek." Zažertovala jsem. Nenáviděla jsem to chvění, které mnou projíždělo při pomyšlení na Backovi ruce, omotané kolem mě. Doufala jsem, že Erin byla připravená mít za sebou stín, protože jsem neměla v úmyslu opustit její přítomnost. Rukou mě chytila kolem ramen a obě nás otočila směrem k velkému zrcadlu. "Vypadáme žhavě, kamarádko."
V odraze zrcadla jsme se střetly pohledem. "Díky, že to pro mě děláš. Holky mně sice podporujou, ale ony prostě nejsou ty. Cítím se silnější, když vím, že tam budeš se mnou."
Usmála jsem se a objala jí. Vypadaly jsme fakt žhavě. V blýskavých stříbrných šatech v kombinaci se stříbrnýma páskovýma botama na podpatku vypadala Erin jako disko koule.
Moje pouzdrové modré šaty s jednoduchým výstřihem a v přesném odstínu mých očí vypadaly jednoduché, možná až nudné, vedle těch Erininých, dokud jsem se neotočila dokola. Díky kombinaci hraní na basu a jógy jsem měla vytrénované zádové svalstvo a to vypadalo sakra dobře ve výstřihu tvaru V, který mi sahal až do pasu. Zajímavě řešené černé lodičky s otevřenou patou a na zapínání kolem kotníků samy o sobě popíraly výraz nudné. Erin udělala pár tanečních pohybů. "Jdeme na to, Chaz si bude přát, aby se nikdy nenarodil." Obrátila jsem oči v sloup a zasmála se. "Erin, jsem tak ráda, že si na mojí straně."
"To si piš!" Plácla mně po zadku a sundala z věšáku naše kabáty. V tiché dohodě jsme prošly kolem dveří postranního schodiště a zamířily k tomu hlavnímu, dole už na nás čekal náš odvoz.
Všichni, kolem kterých jsme prošly na nás zírali - jeden chudák prvák, na kterého jsme narazily na schodech, nevěděl, jestli se má dřív dívat na Erin nebo na mně. Když se k nám po schodech blížil, zakopl a přistál na rukách u Erininých nohou.
"Vau," vyletělo z něj, když si ji zespoda prohlížel. Když ho míjela, pohladila ho po hlavě a zavrněla, "O, ten je sladkej," jako kdyby byl malé štěně. Jeho zbožňující výraz, po tom lehkém dotyku dokazoval, že to byl kluk ochotný postavit ji na podstavec a zacházet s ní, jako s bohyní.

*******

Kluci z Chazova bratrstva už měli všechno připravené, zavěsili na strop moderní disko kouli a objednali i živou kapelu. Oblečení v oblecích, kravatách a vybavení nebezpečnou úrovní sebedůvěry, všichni vypadali žhavější, než samo peklo a taky to každý z nich dobře věděl. Dva stáli u dveří, jeden z nich věšel kabáty a ten druhý vybíral pozvánky, kterou mu Erin podala a na oplátku nám oběma dal pár "vstupenek k baru", který byl zřízený v kuchyni a ještě pár slosovacích lístků do tomboly o ceny, na které další člen jejich bratrstva dohlížel. Ceny byly většinou elektronické vymoženosti - od iPedů, přes herní konzole až po ploché televizory.
"Kluci…" Ušklíbla se Erin. "Kde je den v lázních? Nebo poukaz na nákup do Victoria Secret?" Kluk, který hlídal ceny, vykulil oči v očividném souhlasu s tím druhým nápadem.
"Ahoj, Erin," zazněl za námi hluboký hlas. Otočily jsme se a před námi stál Chaz. Vypadal úžasně v dokonale střiženém šedém obleku s červenou kravatou, která zvláštním způsobem perfektně ladila s Erininými vlasy. Podíval se na mně, jeho pohled byl teplý a přátelský. "Ahoj, Jacqueline." Z jeho chování jsem nevycítila žádné výčitky toho, že jejich vtah skončil kvůli tomu, že se Erin postavila na moji stranu.
"Ahoj, Chazi. Vypadá to tady úžasně." Odpověděla jsem za nás za obě, protože Erin se kývala do rytmu hudby a mávala na kamarádky, jako by její bývalý vůbec neexistoval. Téma letošní párty bylo "Horečka Sobotní Noci". Kapela přestala hrát písně od Keitha Urbana a začali hrát skladbu od BeeGees - kteří byli populární možná v době, když moje rodiče chodili na základní školu. Chaz se lhostejně rozhlédl kolem a pak se jeho pohled vrátil ke mně. "Díky." Odpověděl mi, ale pak už měl oči jen pro Erin. Ta se dívala po lidech, kteří už tančili, a popadla plný červený kelímek od kluka, který zrovna procházel kolem nás a nesl jich plnou náruč. Začal protestovat, ale Chaz se na něj okamžitě podíval a varoval ho pohledem, ať se neopovažuje jí říct ani slovo - kluk zavřel pusu a pokračoval v chůzi.
Erin se napila a pokračovala v předstírané lhostejnosti k jeho přítomnosti, zatímco Chaz z ní nespustil oči. Bylo jasné, kam tím mířil a skutečnost, že Erin se dívala kamkoli jinam, jen ne jeho směrem, mi říkala, že je na jeho přítomnost všechno, jen ne imunní. Celý večer se pohybovali v blízkosti toho druhého, ale on už ji znovu neoslovil a ona jeho také ne. Věděla jsem, že Chaz je dobrý kluk, i když trochu důvěřivý a naivní. Věřil Buckovi jeho verzi toho, co se mezi námi stalo, a tvrdil Erin, že jsem možná byla jen opilá a nepamatuju si, co se vlastně stalo. Pravděpodobně byl jedním z těch, pro které byli násilníci oškliví chlapy, kteří skáčou z křoví a napadají náhodné ženy. Násilník pro něj nebyl hezký kluk, spolupracovník, nebo kamarád z bratrstva, nebo dokonce nejlepší přítel. Asi by ho nikdy nenapadlo, že jeho nejlepší přítel byl schopný během pěti minut zbavit holku veškerého jejího sebevědomí. Že byl schopný ublížit někomu nevinnému jen proto, aby se pomstil svému rivalovi. Že byl schopný napadnout holku, jen z takového pokřiveného důvodu, jako bylo pokusit se zbavit se svojí vlastní bezmoci něčeho dosáhnout. Že jí donutil cítit se neustále v ohrožení a bylo mu to u prdele. Jedinkrát, kdy jsem se cítila úplně v bezpečí bylo, když jsem byla s Lucasem. Sakra.
Po deseti minutách jsem uviděla Bucka tančit s holkou z posledního ročníku, kterou jsem znala z Erinina sesterstva. Smál se na ní a ona se smála zpátky na něj. Působil tak …normálně. Úplně poprvé jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem byla jediná holka, kterou kdy obtěžoval a pokud ano, tak proč.
Když mi do ucha zazněl Kennedyho hlas, nadskočila jsem.
"Vypadáš úchvatně, Jacqueline." Přes okraj kelímku se mi na ruku vylilo pití, ale naštěstí minulo moje šaty. Vzal mi kelímek z ruky. "To mně mrzí, nechtěl jsem tě vylekat. Pojď, dovol mi se o to postarat." Jeho ruce, které mně navigovaly skrz dav lidí, mně znepokojovaly, zvlášť pak ta, kterou měl položenou na mých holých zádech a já si ani neuvědomila, že jsem se oddělila od Erin. Najednou jsme byli v kuchyni a já měla ruku v dřezu pod tekoucí vodou, jako kdybych měla smrtelné zranění a ne jen pivem politou ruku. Když mi ji opláchl a do sucha otřel, okamžitě jsem ji vyprostila z jeho sevření, protože nevypadal, že by se chystal mně pustit. Nevšímal si mého odstupu a usmíval se na mně. "Jak jsem se snažil říct předtím - dneska vypadáš opravdu nádherně. Jsem rád, že si přišla." Hudba byla hlasitá a náš rozhovor vyžadoval, abychom k sobě stáli blíž, než mi bylo příjemné.
"Přišla jsem jen kvůli Erin, Kennedy."
"Já vim. Ale to nezmenší mojí radost z toho, že si tu." Měl na sobě jeho obvyklou kolínskou LaCoste, ale mně už se nechtělo se o něj opřít a vdechovat jeho vůni. Zase jednou byl v přímém protikladu s Lucasem, jehož vůně nebyla shodná s nikým jiným - byla to jeho kožená bunda a jen letmý závan vody po holení, jídlo, které pro mě uvařil a ještě náznak ostrého aroma grafitu z jeho prstů, který mu na nich ulpěl při kreslení, zplodiny z jeho Harleye a mátový šampón, po kterém voněl jeho polštář.

Kennedy se na mně pozorně díval s povytaženým obočím a já si uvědomila, že mi asi něco povídal, nebo se mně na něco ptal. "Promiň, co si říkal?" Natočila jsem směrem k němu hlavu tak, abych ho lépe slyšela a snažila se mezi tím vyhnat Lucase z hlavy.
"Říkal jsem - pojďme si zatančit." Neschopná zbavit se svých zatoulaných myšlenek jsem souhlasila a nechala se svým bývalým odvést na taneční parket přímo před kapelu. Prostor byl zbavený nábytku a uprostřed byla zavěšená motorizovaná disko koule, která pro některé vyšší kluky, visela nebezpečně nízko. Otáčela se pomalu a její zrcadlové plošky házely ve vlnách záblesky světla po celé místnosti. Osvětlovala tváře a těla a její lesk se odrážel od všeho, co mělo lesklý povrch - od kliky od dveří, až po Erininy stříbrné šaty. Měla ruce kolem krku kluka z posledního ročníku, který vedl bratrstvo Kappa Pi. Konečky prstů držela teď už prázdný kelímek. Její taneční partner se nevědomky stal terčem Chazových smrtících pohledů. Když si toho Erin všimla, přitiskla se k němu ještě blíž a zahleděla se mu do očí s fascinovanou pozorností. Chudák Chaz. Měla bych na něj být taky naštvaná, ale on zjevně trpěl.
"Slyšel jsem o Chazovi a Erin. Co se stalo?" Kennedy sledoval, kam se dívám.
"Na to by ses měl zeptat jeho." Zajímalo by mě, jak by se Kennedy postavil k Buckovu chování. Chovali se jeden k druhému slušně, ale ta jejich soutěžní fixace mezi nimi vypukla od prvního dne.
"To jsem udělal. Nezdálo se, že by o tom chtěl mluvit. Říkal, že se hodně chytli, že se chovala nerozumně a bla bla bla - dyť víš, kecy který chlapy maj, když podělaj něco dobrýho."

Hudba se v tu chvíli přehoupla do rychlejšího rytmu a to mi dovolilo odtáhnout se od něj a mít kolem sebe zase tu bublinu osobního prostoru, navíc to ukončilo diskuzi o rozchodech a podělání dobrejch věcí. Ukončením tohoto téma se mi tak ulevilo, že jsem přestala věnovat pozornost tomu, kde byla Erin. A přestala jsem věnovat pozornost i tomu, kde byl Buck. V pauze mezi písněmi za mnou přišel. "Hej, Jacqueline." Pozdravil mně a já už po druhé za večer nadskočila. "Už si dotančila s tím chudákem? Pojď si zatancovat se mnou." Postavily se mi chloupky na rukou a každý nerv v těle jsem měla v plné pohotovosti. Posunula jsem se blíž ke Kennedymu, který mi položil ruku kolem ramen. Nechtěla jsem na sobě mít jeho ruce, ale vzhledem k tomu, že jsem si mohla vybrat jen mezi nima dvouma, nebylo co vybírat. Buck se usmál a natáhl ke mně ruku. Nevěřícně jsem se na něj dívala a přitiskla se ještě blíž ke Kennedymu, jehož tělo se zdálo stejně ztuhlé, jako to moje.
"Ne."
Buck se na mně podíval s tím jeho obvykle lhostejným úšklebkem, jakoby tam Kennedy vůbec nebyl. Jako bysme tam byli sami. "Dobře. Tak třeba později." Zakroutila jsem hlavou a zaměřila se na slovo, které jsem dneska ráno říkala znovu a znovu. Slovo, které předcházelo každému kopnutí.
"Řekla jsem ne. Nerozumíš slovu NE?" Koutkem oka jsem zahlédla Kennedyho pohled, kterým zkoumal můj obličej. Buck na mně přimhouřil oči a jeho maska lhostejnosti se mu na zlomek vteřiny vymkla z rukou. Pak se vzpamatoval a maska byla zase na svém místě. V tom momentě jsem věděla, že to nevzdal. Vyčkával.
"Jistě. Slyšel jsem tě, Jacqueline." Pohledem se přesunul ke Kennedymu, jehož hlídaný výraz obličeje byl v naprostém rozporu s popuzenou ztuhlostí jeho těla. "Kennedy." Kývl na něho, načež mu Kennedy v přátelském tónu odpověděl a Buck odešel pryč.

V Kennedyho obětí jsem se uvolnila, a pak od něho odstoupila pryč a pohledem hledala mezi tlačenicí lidských těl Erininy stříbrné šaty.
"Jacqueline, o co jde mezi tebou a Buckem?"
Ignorovala jsem jeho otázku. "Potřebuju Erin. Potřebuju najít Erin."
Vydala jsem se opačným směrem, než šel Buck, ale Kennedy mně chytil za ruku a přitáhl si mně zpátky k sobě. Vykroutila jsem se mu pryč a pak si uvědomila, kolik lidí se na nás dívá. Posunul se blíž ke mně, aniž by se mně dotýkal. "Jacqueline, co se děje? Pomůžu ti najít Erin." Jeho hlas byl tichý tak, abych ho slyšela jen já. "Ale nejdřív mi řekni, proč si tak naštvaná na Bucka?"
Podívala jsem se na něj, v očích mně začínaly pálit slzy. "Tady ne."
Stiskl rty. "Půjdeš se mnou? Do mýho pokoje?" Když jsem zaváhala, dodal, "Jacgueline, začínáš vyšilovat. Mluv se mnou." Přikývla jsem a on mně vedl po schodech do druhého patra. Zavřel za námi dveře a posadili jsme se na postel. Jeho pokoj byl jako obvykle uklizený a organizovaný, ačkoli postel neměl ustlanou a přes opěradlo židle měl hozené džínsy a trička. Poznala jsem povlečení, peřiny a polštáře, které jsme spolu na podzim, před začátkem semestru vybírali - chtěl něco nového. Poznala jsem i jeho knihovnu a oblíbené novely, právnické knihy i kolekci prezidentských biografií. Celá tahle místnost mi byla známá. On mi byl známý.
"Co se děje?" Jeho starost byla upřímná.
Odkašlala jsem si a řekla mu, co se stalo ten večer Halloweenské párty, jen jsem vynechala tu část o Lucasovi. Tiše mně poslouchal, pak začal přecházet sem a tam po pokoji a zhluboka dýchal, ruce se mu zaťaly do pěstí. Když jsem skončila, zastavil se a posadil se zpátky. "Řekla si, že ses dostala pryč. Takže tě ne-?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne."
Oddychl si. "Saakrraa." Povolil si kravatu a rozepnul si horní knoflík bílé košile. Čelist měl sevřenou tak pevně, že mu vyskočily šlachy na krku a vypadaly jako potrubí, které se mu táhlo od brady směrem dolů. Zavrtěl hlavou a udeřil se pěstí do stehna. "Ten zkurvysyn."
Kennedy obvykle neklel, ani jedno z těchto slov nebylo součástí jeho standardní slovní zásoby. Pozorně se na mně zadíval. "Postarám se o to."
"To už je - je po všem Kennedy. Já jen … jen chci, aby mně nechal na pokoji." Kupodivu jsem se obešla bez slz, což bylo zvláštní. Připadalo mi, že se cítím silnější, když jsem mu to řekla, stejně jako jsem se cítila silnější, když jsem to řekla Erin. Znovu zaťal čelist. "Nechá tě." Chytil mi rukama obličej a zopakoval to, "nechá tě na pokoji. Ujistím se o tom." A potom mě políbil. Dotyk jeho rtů mi byl známý, stejně jako všechny věci, které jsem si prohlížela, když jsem vešla do jeho pokoje. Knížky v knihovně. Ložní prádlo, pod mojí rukou. Horolezecké vybavení složené v rohu pokoje. Mikina, kterou jsem si zvykla půjčovat. Vůně jeho kolínské. Uvědomila jsem si, jak na mně působil pohyb jeho rtů, byl příliš hrubý. Jeho vztek na Bucka pravděpodobně způsobil, že jeho polibek nebyl tak něžný, ale já věděla své. Protože tohle mi bylo také známé. Ten polibek - tak mě vždycky líbal. Majetnicky mi vsunul jazyk do úst, bylo to známé a fajn, ale nebyl to Lucas.
Trhla jsem sebou pryč. Ruce mu klesly dolů. "Bože Jackie, promiň mi to, to bylo opravdu nevhodný-"
Ignorovala jsem jeho uklouznutí. "Ne, to je v pohodě, já jen … já nechci…" Přemýšlela jsem, co jsem vlastně nechtěla. Byli jsme rozešlí už sedm týdnů. Sedm týdnů a já už s ním prostě skoncovala. Sledovala jsem svoje dlaně, které mi ležely v klíně, to uvědomění a ta definitivnost pro mě byly celkem šokující.
"Chápu to. Potřebuješ prostě ještě čas."
Oba jsme se postavili a já zatoužila opustit tuto místnost i tento rozhovor. Čas by nezměnil to, co jsem cítila, nebo spíš necítila. Už jsem měla spoustu času, a přestože ta bolest z toho, že mně opustil nezmizela, rozhodně se zmenšovala. Moje budoucnost byla zamlžená, to ano, ale už jsem si dokázala představit budoucnost, ve které by mi nechyběl vůbec.
"Pojďme najít Erin. A já si promluvím s Buckem." Na půl cesty ke dveřím jsem ztuhla. "Kennedy, já vážně neočekávám, že bys-"
Obrátil se ke mně. "Já vim. A nezáleží na tom, co ode mě neočekáváš. Postarám se o to. Postarám se o něj."
Zhluboka jsem se nadechla a následovala ho z pokoje ven, doufala jsem, že jeho úmysl pramenil z odhodlání udělat správnou věc a ne jen z toho, že mně chtěl získat zpátky.

S Erin jsme oknem sledovaly jak se Buck a Kennedy konfrontovali na parkovišti před domem. Bylo příliš chladno na to, aby kdokoli z párty byl venku, takže tam stáli sami. Sice jsme nemohly slyšet, co říkají, ale řeč jejich těl byla zcela jasná. Buck byl vyšší a mohutnější, ale z mého bývalého vyzařovala přirozená nadřazenost, díky které dokázal nedat navrch komukoli, kdo toho nebyl hoden. Když Kennedy mluvil, z Buckova výrazu vyzařovalo rozrušení a absolutní zuřivost. Kennedy na něj ukazoval prstem - jednou, podruhé, potřetí, nikdy se ho nedotkl a nedal na sobě znát žádný strach. Záviděla jsem mu tuhle jeho schopnost. Vždycky jsem mu jí záviděla. Když se Kennedy otočil, aby se vrátil zpátky do domu, couvly jsme od okna pryč, ale ne dřív, než mně zachytil Buckův pohled plný čiré nenávisti.
"Ježiši Kriste." Zamumlala Erin a vzala mně za ruku. "Čas na další drink."

Našli jsme Maggie ve skupince lidí, kteří hráli nějakou hru s alkoholem. "Errriiiinn!" zavolala nezřetelně. "Přidej se do mýho týmu!"
Erin se zamračila. "My hrajeme v týmech?"
"Jooo." Chytila Erin za ruku a přitáhla si jí do náručí. "J. ty můžeš hrát s Mindi! S Erin vám všem nakopeme zadky."
Mindi byla drobná blondýnka, která byla také členkou sesterstva. Usmála se a zadívala se na mně velkýma zelenýma očima, které nebyly schopné se na mně soustředit.
"Ty se jmenuješ Jay?" Její řeč nebyla zrovna zřetelná a řasy jí poletovaly nahoru a dolů, jako kreslené postavičce. Zdála se mladší a zranitelnější, než na osmnáct. Byla opakem Maggiina sarkastického vyjadřování i tmavého šibalského vzhledu. "Jako klučičí jméno Jay?"
Kluci u stolu se zasmáli a Maggie protočila oči. Bylo hned jasné, proč chtěla, aby Erin hrála s ní.
"Uhm, ne. J. jako Jacqueline."
Jeden z kluků popadl dvě skládací židle, které byly opřené o zeď a rozložil je vedle Maggie i Mindi. Posadila jsem se na tu vedle Mindi a Erin na tu druhou.
"Aha." Zamračila se Mindi a zamrkala. "Takže ti můžu říkat Jacqueline?" Moje jméno jí téměř nebylo rozumět, měla těžký přízvuk a už opileckou výslovnost. Maggie začala něco tiše mumlat, takže jsem rychle řekla "Jasně že jo" a podívala jsem se kolem dokola stolu. "Takže co, vyhráváme?"

Kluci na druhé straně stolu se usmívali a my rozhodně nevyhrály.