Ve středu ráno na mně před třídou čekal Kennedy. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu, měla jsem v úmyslu projít kolem něho rovnou do třídy, ale natáhl se za mnou, když jsem procházela kolem. "Jacqueline - mluv se mnou."
Nechala jsem ho, aby mně odtáhl pár metrů od učebny, ale postavila jsem se tak, abych měla v dohledu dveře a viděla, kdy dorazí Lucas. Kennedy mluvil potichu a ramenem se opřel o stěnu.
"Chaz říkal, že jste včera s Mindi byly na policii." Očekávala jsem hněv, nebo rozhořčení, ale nepostřehla jsem na něm ani jedno.
"Nahlásily jsme ho."
Třel si prsty bezchybně oholenou bradu - zvyk, který mně kdysi nutíval chtít udělat to samé. "Měla by si vědět, že Buck tvrdí, že ta věc s Mindi, byla se vzájemným souhlasem a ta věc s tebou se tenkrát v noci vůbec nestala."
Pusa se mi otevřela dokořán a pak jsem ji zase sklapla. "Ta VĚC s Mindi? ta VĚC se mnou?"
Ignoroval moje rozhořčení a dodal, "zřejmě zapomněl, že se chvástal Chazovi a další desítce kluků, že než dostal na hubu, tak si to s tebou po tý párty rozdal v autě."
Věděla jsem, že Buck něco šířil, ale neznala jsem podrobnosti. "Kennedy, ty víš, že bych nic takovýho neudělala."
Pokrčil rameny, "moc jsem tomu nevěřil, ale nemohl jsem si bejt jistej, jak si reagovala na náš rozchod. Já jsem udělal pár, uhm … neuváženejch věcí … říkal jsem si, že ty na ně máš taky nárok."
Vzpomněla jsem si na Operaci: Fáze Rebel, kterou chtěla Erin s Maggie řešit můj porozchodový stav a sama sobě jsem přiznala, že předchozím prohlášením nebyl zase tak daleko od pravdy. Stále jsem si ale říkala, jestli mně vůbec někdy znal. "Takže sis myslel, že jsem natolik rozrušená tím, že jsem tě ztratila, že jsem začala na parkovištích vojíždět náhodně kolemjdoucí chlapy?"
Stiskl si kořen nosu, tak, jak jsem to dělávala já, když jsem přemýšlela. "Samozřejmě, že ne. Chci říct, že o většině toho, co vykládal jsem si myslel, že přehání. Neměl jsem tušení, že on by…" Zaťal zuby a jeho zelené oči žhnuly vzteky. "Nikdy mně nenapadlo, že by něco takovýho udělal."
Už jsem byla unavená a bylo mi zle z toho jeho sentimentu.
Všimla jsem si, že se Lucas blížil přesně ve chvíli, kdy si on všiml mně. Bez zaváhání šel rovnou naším směrem a postavil se vedle mě. "Jseš v pořádku?"
Stala jsem se na té větě závislá, na způsobu, jakým ji vyslovoval, jeho hlas byl jako ocel pokrytá sametem. Přikývla jsem, "jsem v pohodě."
Přikývl a vrhl na Kennedyho pohled, který sliboval smrtelné zranění, pokud by mi cokoli udělal. Kennedy zamrkal a díval se přes rameno na Lucase, který vstupoval do třídy. "Ten týpek s náma má hodinu?A co to sakra bylo za pohled?" Otočil se zpátky ke mně a pozorně sledoval moji tvář, když jsem se dívala, jak Lucas zacházel do třídy.
"Chaz říkal, že tenkrát na tom parkovišti byl nějakej další kluk. Že ten kluk dal Buckovi do držky, ne nějaká bandička bezdomovců, jak všem tvrdil."
Ukázal prstem za Lucasem. "Je to ten, o kom mluvil?"
Přikývla jsem.
"Proč si mi tvrdila, že si mu prostě utekla?"
"Nechci o tý noci mluvit, Kennedy." S tebou - doplnila jsem v duchu. Budu o tom muset mluvit víc než dostkrát, až budu dávat výpověď a pak znovu před soudem.
"Dobře. Ale tenkrát u mě v pokoji, když si mi o tom říkala, si ke mně nebyla upřímná."
"Snažila jsem se být upřímná, ale nebyla jsem na to úplně připravená. Nevím, proč jsem ti o něm vůbec říkala, hlavně po tom, co si mně přesvědčoval, abych nepodávala obvinění, jenom proto, aby se zachránila pověst bratrstva#"
"Byla to chyba. Jedna z těch, která se dala napravit-"
"Jo, bandou holek ze sesterstva, který byly daleko statečnější než ty. Mindi se pod vaším tlakem málem zhroutila a kdyby ona od toho případu upustila, já bych sama za sebe žádnej neměla. A zrovna ty bys to měl dobře vědět. Takže díky Kennedy, za tvojí podporu." Povzdechla jsem si. "Podívej, vážím si toho, že sis s Buckem promluvil a vím, že si opravdu nechtěl, aby mi ublížil. Ale on musí jít do vězení, prostě nestačí pošpinit jeho jméno a vyloučit ho z bratrstva." Otočila jsem se, abych se vydala do třídy, ale zastavila jsem se, když na mě zavolal jménem.
"Jacqueline, mrzí mě to."
Erin měla pravdu. Omluvy můžou přijít příliš pozdě. Přikývla jsem a přijala jeho omluvu kvůli starým časům, ale nic víc.
Dr. Heller už začal přednášku a já jsem potichu vklouzla na svoje místo, oplatila jsem Benjimu jeho úsměv na uvítanou a sama sebe pochválila za to, jak jsem statečná.
Přežila jsem Kennedyho rozhodnutí ukončit náš vztah. Přežila jsem to, co se mi snažil udělat Buck. Dvakrát. A dokázala bych přežít i to, pokud by se mi Lucas nechtěl, a nebo nedokázal svěřit se svými démony.
*******
Aniž bych si toho všimla, stromy změnily svůj vzhled z listnatých na opadané. Tato změna tu probíhala rychle - nikdy to nebyla příliš zdlouhavá proměna, tak jako více na severu, kde listí měnilo barvy. Byla jsem příliš zaneprázděná na to, abych si všimla, jak k té změně došlo. Přišlo mi, že jeden den byly listy zdravé a zelené a ten další den úplně zmizely.
Občasné teplé dny byly rovněž pryč. S Lucasem jsme se choulili do svých bund a já měla kolem krku ještě nadvakrát omotanou šálu, která mi zasahovala i do obličeje. Vydechla jsem do ní a vychutnávala si teplo, které trvalo asi dvě vteřiny. Lucas si stáhl čepici víc do čela.
"Chceš, abych tam dneska odpoledne šel s tebou? Můžu sehnat někoho, kdo za mně vezme směnu ve Starbucks."
Otočila jsem hlavu směrem k němu, abych se na něj podívala, ale moje šála se neotočila se mnou. "Ne. Budou tam Mindiny rodiče. Chtějí se ujistit, že všechno půjde pro obě dvě tak, jak má. Dokonce mi nabídli, abych zůstala s nima v hotelu - budou tam celý týden a potom, po závěrečkách, berou Mindi zpátky domů. Její otec dneska večer odstěhuje všechno z pokoje na koleji. Erin říkala, že jí odvezou natrvalo."
Zamračil se. "Asi by nemělo smysl jim říkat, že tohle se mohlo stát kdekoli."
Zakroutila jsem hlavou. "Možná, že se z toho šoku jednou dostanou, ale Mindi by se sem nemusela chtít vrátit ani potom."
"Pochopitelně." Zamumlal s pohledem upřeným před sebe, zatímco jsme šli dál. Mlčeli jsme, dokud jsme nedošli k budově, kde jsem měla mít hodinu španělštiny. "Přála bych si, abych mohla znovu vynechat hodinu, ale dneska máme ústní prezentace, které jsou součástí závěrečných zkoušek."
Usmál se a natáhl se, aby mi odstranil neposlušný pramen vlasů, který se mi přilepil ke rtům a já ho nemohla prsty v rukavici dát pryč. Jeho ukazovák byl zbarvený slabě do šeda a já podle toho usoudila, že dnes při vyučování zase maloval.
"Rád bych tě viděl, než odjedeš domů. Myslim mimo sobotní hodiny sebeobrany."
Prsty mi přejížděl po linii brady a stáhl mi šálu z obličeje. Cítila jsem, jak mi žaludek klesl až ke kolenům. Nedávno jsem se seznámila s neverbálním způsobem loučení a teď jsem mu to poznala v očích. Nebyla jsem připravená to tam vidět. "Dneska mám sólový trénink vystoupení na závěr semestru, v pátek se musím zúčastnit recitálu a v sobotu mám vystoupení se sborem. Ale mohla bych přijít zítra večer, kdybys chtěl."
"Chtěl."
Všude kolem nás se studenti hnali do svých tříd. Tentokrát jsem na hodinu nešla pozdě. Vytáhl mi šálu zpátky nahoru nad bradu a usmál se.
"Vypadáš jako částečná mumie. Jako by toho, kdo tě balil, vyrušili."
Lucasův smích bych tak vzácný. Byla jsem zvyklá na jeho tajemný úsměv i intenzivní pohledy, ale v tuhle chvíli jsem byla tak ohromená, že se mi téměř zastavil dech. Usmála jsem se na něj zpátky a přestože on moje rty vidět nemohl, věděla jsem, že malé vrásky kolem mých očí kopírovaly ty, co měl kolem očí on. Tmavá modř mých očí se střetla s jeho šedo-modrou. "Možná jsem ho praštila do nosu dřív, než mohl dodělat všechny ty příšerný věci, co se dělají mumiím."
Jemně se zasmál a ten úsměv mu na tváři zůstal. Naklonila jsem se k němu, jako slunečnice za sluncem.
"Koukám, že úder dlaní se ti zalíbil."
"Možná, ale určitě ne tolik, jako se Erin zalíbily jakékoli údery do rozkroku." Znovu se zasmál a naklonil se, aby mě mohl políbit na čelo, pak se ode mě rychle odtáhl a rozhlédl se kolem. Úsměv se mu vytratil a mně v tu chvíli napadlo, že bych byla ochotná udělat naprosto cokoli, co by mu ho vrátilo zpět.
"Napiš mi, až budeš odpoledne hotová."
Přikývla jsem. "Napíšu."
*******
Ve středu večer, když jsem googlovala Lucasovo jméno, jsem si nebyla jistá, co bych mohla najít. Doufala jsem alespoň v nekrolog, který by mi poskytl nějaký výchozí bod, od kterého bych se mohla odpíchnout dál. Jako většina nekrologů, ani ten patřící Rosemary Lucas Maxfieldové neuváděl, jak zemřela. Žádné, Po dlouhé nemoci nás navždy opustila... Vygooglila jsem tedy její jméno, nečekala jsem, že bych na něco natrefila - ale vyskočilo několik článků, které byly všechny datovány před osmi lety. A jejich nadpisy mi vyrazily dech. Vybrala jsem jeden z nich a poklikala na něj - srdce mi bušilo tak silně, že jsem cítila každý jeho úder - v tu chvíli jsem si přála, aby tyto řádky byly o mámě někoho jiného. Mámě někoho, koho jsem neznala.
DVA MRTVÍ - VRAŽDA A SEBEVRAŽDA
Úřad potvrdil hrozivé podrobnosti o vraždě a sebevraždě, které se staly v úterních ranních hodinách, po násilném vniknutí do domu.
Policie potvrdila, že Darren W. Smith, místní údržbář, vnikl kolem čtvrté hodiny ranní, oknem v zadních dveřích, do domu Raymonda a Rosemary Maxfieldových. Dr.Maxfield byl v té době na služební cestě. Po té, co uvěznil syna v jeho pokoji, Smith opakovaně znásilnil Rosemary Maxfieldovou a po té jí podřízl hrdlo. Příčinou smrti byla masivní ztráta krve z mnohačetných bodných zranění. Poté se Smith zastřelil. Na místě činu byla nalezena 9mm střelná zbraň i dvaceticentimetrový lovecký nůž. Smith byl jedním ze skupiny pracovníků, kteří tento rok v létě opravovali dům Maxfieldových. Mezi Smithem a Maxfieldovými nebylo nalezeno jiné spojení. Vyšetřovatelé včera večer objevili ve Smithově domě moho fotografií, zachycujících rodinu Maxfieldových. Policie se domnívá, že Smith o nepřítomnosti pana Maxfielda věděl.
Když se Raymond Maxfield nemohl během úterý spojit ani s manželkou, ani se svým synem, požádal rodinné přátelé Charlese a Cindy Hellerovi, jestli by je mohli zkontrolovat. Přibližně kolem sedmé hodiny večer, Hellerovi objevili Rosemary Maxfieldovou ležet v jejím pokoji,v kaluži krve. V její blízkosti ležel Smith se střelným zraněním hlavy, které si sám způsobil.
Nezletilý syn byl převezen do místní nemocnice, kde byl léčen na dehydrataci organismu, šok a drobná zranění, která souvisela s jeho uvězněním, ale jinak neutrpěl žádná vážná zranění.
Heller dnes večer podal krátké prohlášení, se žádostí, aby veřejnost dopřála panu Maxfieldovi a jeho synu soukromí, aby mohli vstřebat tu šokující skutečnost, že ztratili svou 38 letou manželku a matku. "Byl jsem v armádě, u speciálních složek. Viděl jsem strašné věci. Ale toto byla zdaleka ta nejhorší, na jakou jsem kdy narazil. Navždy budu litovat toho, že jsem s sebou vzal svojí ženu." Řekl Heller.
Hellerovi a Maxfieldovi byli blízcími přáteli už šestnáct let. "Rose byla milující manželka a matka a úžasná přítelkyně. Bude nám hrozně moc chybět."
*******
"Děkuju, že jste mně přijal mimo konzultační hodiny." Zhluboka jsem se nadechla a posadila jsem se, ruce jsem měla sepnuté v klíně. "Potřebuju s vámi mluvit o Lucasovi. Je tu něco, co bych o něm potřebovala vědět."
Dr. Heller svraštil obočí. "Nejsem si jistý, co vám můžu prozradit. Pokud jde o něco osobního, měla byste se zeptat jeho."
Bála jsem se, že mi odpoví právě toto, ale potřebovala jsem vědět víc, než Lucase znovu uvidím. Potřebovala jsem vědět, jestli ten incident byl důvod jeho jizev, nebo jestli tu bylo ještě něco jiného. "Nemůžu se na to zeptat jeho. Jde o to … co se stalo jeho matce. Jemu."
Dr. Heller se na mně podíval, jako bych mu právě dala facku. "Řekl ti o tom?"
Zakroutila jsem hlavou. "Ne. Vygooglila jsem si jeho jméno, hledala jsem její nekrolog. Když jsem se z něj nedozvěděla, jak zemřela, vygooglila jsem její jméno a vy jste byl zmíněný v článku, který jsem našla."
Zamračil se. "Slečno Wallace, nejsem ochotný mluvit o tom, co se stalo Rose Maxfieldové jen proto, abych uspokojil něčí morbidní zvědavost."
Znovu jsem se zhluboka nadechla a roztřeseným hlasem mu odpověděla, "nejde o zvědavost." Posunula jsem se na okraj židle. "Jeho zápěstí - obě jsou zjizvená. Nikdy jsem neznala nikoho, kdo se pokusil … já se bojím, že řeknu něco, co bych neměla. Vy ho znáte celý jeho život. Já ho znám sice jen pár týdnů, ale záleží mi na něm. Hodně."
Chvíli přemýšlel a já jsem věděla, že zvažuje, co mi má říct. Nakonec se na mně podíval zpod hustého obočí. Bylo těžké si představit, že tento klidně hovořící muž, byl kdysi členem speciálních jednotek armády. Bylo těžké si představit, že to on objevil svojí blízkou přítelkyni, tak brutálně zavražděnou.
Odkašlal si a já jsem se ani nepohnula.
"S Raymondem Maxfieldem jsme se stali dobrými přáteli na vysoké škole. Oba máme PhDr. titul, ale zatímco já jsem plánoval vydat se typičtějším směrem učitele, Ray měl v plánu dát se ziskovějším směrem, ne na akademickou kariéru.
Jednou jsme byli pozvaní na malé shromáždění v domě jednoho z našich profesorů, jehož dcera byla také vysokoškolačka a bydlela ještě u něj doma. Byla nádherná - tmavé vlasy a tmavé oči - takže když kolem nás procházela do kuchyně, Ray vstal s výmluvou, že potřeboval do pití led a já ho následoval. Byl to můj nejlepší přítel, ale nemohl jsem mu nechat dívku, jako byla tahle. V tu chvíli byl každý z nás sám za sebe."
Tiše se zasmál.
"O pár minut později jsem si byl sakra jistý, že mám daleko větší šanci na úspěch. Ptal se jí, jaký obor studovala a když mu odpověděla, "umění", Ray vyhrknul, "tvůj otec je Dr. Lucas - jeden z předních vědců moderní ekonomiky a ty studuješ umění? Co budeš sakra dělat z titulem z umění?"
Dr. Heller se usmál, jeho pohled byl nesoustředěný a vzpomínal dál. "Narovnala se v ramenou, vzplály jí oči a odpověděla mu, "udělám svět hezčím místem. Co budeš dělat ty? Hromadit peníze? Jsem vážně ohromená." Pak se otočila a odešla z kuchyně. Následujících pár dní Ray hrozně zuřil, že nebyl schopný vymyslet nějakou ironickou odpověď, zatímco od něj odcházela pryč.
O týden později jsem ji potkal v kavárně. Ptala se mně, jestli jsem také anti-fanoušek umění, tak jako můj přítel. Nebyl jsem blbec a tak jsem jí odpověděl, "v žádném případě - vím, jak je umění důležité, vyjadřuje lidské rozpoložení." A ona mně pozvala na výstavu, kterou měla a řekla mi, že můžu přivést i Raye. Ve chvíli, kdy jsem mu to řekl, jsem toho litoval, protože byl odhodlaný vrátit jí ty její moudré urážky, které vymýšlel od toho večera, co se viděli.
Galerie byla umístěná mezi obchodem s lihovinami a obchodem s nábytkem. Když jsme došli ke dveřím, Ray poznamenal něco o krásnějším světě, kterej ona rozhodně neudělá, a jsem si chtěl nakopat vlastní zadek za to, že jsem ho tam vzal s sebou.
Pak se objevila Rose, měla na sobě vzdušné šaty a vlasy měla vyčesané nahoru - opravdu vypadala jako studentka umění. Vedle ní stála elegantně oblečená blondýnka - Rayův obvyklejší typ - kterou nám představila jako svojí nejlepší přítelkyni, která studovala obor financí. Ray si ale toho druhého děvčete sotva všiml.
"Kde jsou tvoje věci?" Zeptal se Rose. Zdálo se, že jí jeho otázka zarazila. Když nás vedla ke stěně, na které byly její obrazy - vodomalby, zdála se nervózní. Všichni jsme napjatě čekali na Rayův rozsudek.
Bez komentáře zkoumal každý z obrazů a pak se podíval na ní a řekl, "jsou opravdu krásné. Myslim, že bys nikdy neměla dělat nic jinýho, než je tohle." O tři měsíce později dodělala vysokou školu a Ray jí toho dne navlékl zásnubní prsten. Zanedlouho Ray dokončil svůj doktorát, vzali se a on začal svoji kariéru s intenzitou, jakou si vždy plánoval.
Jakkoli to bylo podivné, já jsem skončil s tou pěknou dívkou, co studovala obor financí a vzali jsme se nedlouho po nich. Všichni čtyři jsme zůstali blízkými přáteli. Landon je jako starší bratranec našich tří dětí."
Dr. Heller se odmlčel a zhluboka a smutně se nadechl, můj neklid se vrátil.
"Ray pracoval pro Federální korporaci pojistných vkladů a často cestoval. Já jsem byl učitel v Georgetownu, bydleli jsme od sebe asi dvacet minut cesty. Když se s nimi toho večera nemohl spojit, jel jsem je se Cindy zkontrolovat. Našli jsme Rose v ložnici se Smithovým tělem a Landona v jeho vlastním pokoji."
Dr. Heller hlasitě polkl a já jsem nemohla dýchat.
"Byl tak ochraptělý z toho, jak křičel, že nemohl ani mluvit. Zápěstí měl přivázaná k posteli, kterou tahal tak daleko, dokud se nezasekla o jiný kus nábytku a dál už s ní nemohl pohnout. Měl je doslova roztrhaná, protože se snažil dostat se z pout, aby mohl pomoct svojí mámě. Na rukou i na posteli byla jeho zaschlá krev. Z toho má ty jizvy. Takhle tam byl patnáct, možná šestnáct hodin."
Svíral se mi žaludek a po tvářích mi tekly slzy, ale hlas Dr. Hellera zůstal vyrovnaný. Cítila jsem, že se snažil zůstat od těch vzpomínek distancovaný tak moc, jak jen to dokázal. Připadala jsem si krutá, že jsem ho přinutila vzpomínat na tu hrozivou noc.
"Rose byla srdcem těch tří. Ray ji zbožňoval a způsob, jakým ji ztratil, to že ji nemohl ochránit … zavřel se do sebe. Do té doby dělal obrovské pokroky ve své kariéře, ale dal výpověď. Přestěhovali se do domu jeho otce na pobřeží a Ray se vrátil k rybářské lodi, o které přísahal, že s ní nechce mít nic společného, když v osmnácti odcházel z domova. Jeho otec pár let na to zemřel a všechno mu zanechal.
Landon se uzavřel jiným způsobem. Se Cindy jsme se Rayovi snažili vysvětlit, že by se Landon neměl odloučit od všeho, co znal, že potřeboval terapii, ale Ray šílel smutkem. Nemohl v tom domě, ani v tom městě zůstat."
Dr. Heller se na mně zadíval, vytáhl ze šuplíku kapesníky a přistrčil je přede mně.
"Myslím, že zbytek ti musí říct Landon - chci říct Lucas. Když začal studovat vysokou, začal používat svoje prostřední jméno - jméno jeho matky za svobodna. Hádám, že chtěl začít jako někdo jiný. Ale osmnáctiletý zvyk, je těžké překonat." Zadíval se na mně a nahlas vydechl. "Přál bych si, abych vás nikdy neviděl odcházet z jeho bytu, ale co se mně týká tak ta omezení student/doučovatel už jsou pryč. Jen …abyste věděla."
Utřela jsem si kapesníkem oči a poděkovala mu. Univerzitní omezení byla právě teď nejmenší z mých starostí.
Děkuji moc
OdpovědětVymazat