Easy - 22. kapitola

"Jseš skvělej kuchař." Vzala jsem ze stolu prázdné skleničky a následovala Lucase ke dřezu. Opláchl talíře od zbytků těstovin a pak se otočil, aby si ode mě vzal skleničky. "Těstoviny jsou jednoduchý - zlatej standard vysokoškoláka, kterej chce na rande zapůsobit kulinářskou zručností."


"Takže tohle je rande?" Než stihl vymyslet odpověď, ještě jsem dodala, "a navíc si ty těstoviny dělal úplně sám - sledovala jsem tě. Prostě si na mně udělal dojem. Kromě toho si nikdy nebydlel na koleji, kde jsou možnosti výběru, co se těstovin týče buď Dobrý hostinec z pytliku a nebo nudlová polivka za 3,90. Věř mi, tvoje kuchařský schopnosti jsou přímo labužnický."
Zasmál se a obdařil mně tím plným úsměvem, po kterém jsem toužila.
"Vážně?"
Usmála jsem se na něj zpátky, ale můj úsměv byl předstíraný - jako by mi někdo jiný vytvaroval na rtech šťastnější výraz, než jaký jsem já cítila. "Opravdu." Každou vteřinu jsem bojovala s rostoucí úzkostí, která se ve mně usadila po tom, co jsem se dozvěděla včera na internetu a před pár hodinami od Dr. Hellera. Lucas si opravdu prošel peklem a pokud jsem věděla, tak to s nikým nesdílel. Řekl mi, že jsou věci, které o něm nevím a že možná nikdy nebude schopný mi o nich říct a já místo toho, abych jeho tajemství respektovala, jsem je objevila. Chtěla jsem být tou osobou, kterou k sobě pustí, ale moje slídění by mu mohlo jednoduše poskytnout výmluvu pro to, aby mně od sebe odehnal úplně.
"Myslim si, že ve chvíli, kdy ti přiznám, že jsem jako dezert udělal brownies z krabice, zničim veškerou svojí šéfkuchařskou image." Výraz jeho tváře byl vážný. "Děláš si srandu?" Protočila jsem oči, "miluju brownies z krabice. Jak si to věděl?"
Snažil se udržet si vážnou tvář, ale nedařilo se mu to. "Jste plná protikladů slečno Wallace."
Podívala jsem se mu do očí a nadzvedla jedno obočí. "Jsem žena. To je část popisu mojí práce, pane Maxfielde."
Osušil si ruce do utěrky, kterou pak odhodil na pult a přitáhl si mě blíž k sobě. "Jsem si velmi dobře vědomý toho, že jsi žena."
Propletl si prsty rukou s mými, odtáhl mi obě ruce za záda a jemně mi je tam přitlačil. Když se mi pak zadíval do očí, zrychlil se mi dech a spolu s ním i srdeční frekvence.
"Jak by ses dostala z tohodle sevření Jacqueline?"
Měla jsem kolem sebe omotané jeho paže a byla přitisknutá k jeho tělu. "Nechtěla bych se z něj dostat," zašeptala jsem, "nechci se z něj dostat."
"Ale kdybys chtěla, jak bys to udělala?"
Zavřela jsem oči a představila jsem si to. "Kopla bych tě kolenem do rozkroku. Šlápla bych ti na nohu." Otevřela jsem oči a porovnávala náš výškový rozdíl. "Řekla bych, že pro úder hlavou do brady jsi na mně moc vysokej. Jedině, že bych vyskočila, tak jak nás to učili na fotbalovém táboře."
Přizvedl se mu jeden koutek úst. "Dobře." Sklonil se a naše rty byly jen pár centimetrů od sebe. "A kdybych tě líbal a ty bys to nechtěla?"
Chtěla jsem, aby mně políbil tak moc, že se mi motala hlava. "Já-já bych tě kousla."
"Oh, Bože," vydechl a zavřel oči. "Proč to zní tak dobře?"
Naklonila jsem se k němu tak blízko, jak jsem se mohla dostat, ale jeho rty byly stále mimo můj dosah a ruce jsem měla pořád uvězněné za zády, takže jsem si ho nemohla přitáhnout k sobě dolů. "Polib mně a zjistíš to."
Jeho rty byly teplé. Líbal mně opatrně, okusoval a sál můj spodní ret a já obkreslovala špičkou jazyka vnitřní obrys jeho rtů a pak jsem jím přejela přes tenkrý stříbrný kroužek. Zasténal a přitáhl si mně k sobě tak pevně, že jsem mohla ztěží dýchat. Najednou jsem měla ruce volné a on mně chytil za boky a zvedl mně na kuchyňský pult, takže se naše výšky vyrovnaly.

Zajela jsem mu prsty do vlasů a současně vklouzla jazykem do jeho úst, opatrně jsem kopírovala plochu jeho patra hned za zuby a přitom jsem kolem něj omotala ruce i nohy.
Vsál můj jazyk hlouběji do svých úst a já zalapala po dechu. Nikdy jsem nikoho takto nelíbala a nikdy nikdo takhle nelíbal mně.

Jednou rukou mi zajel do vlasů a naklonil mi hlavu, tou druhou mě přidržoval na okraji pultu. Vyzval mně, abych to udělala znovu, a když jsem to udělala, pohladil můj jazyk tím svým a pak, když jsem jím z jeho úst chtěla vyklouznout, mi po jeho povrchu zlehla přejel zuby a jemně mně do něho kousl.
"Pane Bože," zasténala jsem, předtím, než konečně jeho jazyk vklouzl do mých úst. Sevřela jsem ho pevněji a chtělo se mi křičet z toho, jak správné se mi to všechno zdálo.
Stáhl mně z kuchyňského pultu, zamířil do ložnice a pak jsme přistáli na jeho posteli. Nohy jsem měla stále omotané kolem jeho boků, tyčil se nade mnou a divoce mně líbal. Hladil vnitřek mých úst, dokud jsem se pod ním nezačala svíjet, pak mě nadzvedl a zatímco já mu rozepínala košili, on mi svlékal tričko. Začal rozepínat moje džínsy, ale zastavil se a podíval se mi do očí.
"Ano." V mém hlase nebylo žádné zaváhání.
Pomalu rozepínal zip a u toho mně sledoval, byla jsem si jeho pomalých pohybů dobře vědomá, ležela jsem bez hnutí a se zrychleným dechem jsem se mu dívala do očí. S jednou rukou na mém stehně a druhou stále na zipu kalhot, zamumlal, "nezkoušel jsem to s nikým … významným už dlouhou dobu. Nikdy předtím to nefungovalo."
Snažila jsem se udržet pod kontrolou příliš evidentní, nevěřícný tón mého hlasu. "Tys ještě neměl sex?"
Zavřel oči, povzdechl si a ruce přesunul k mému holému pasu.
"Měl. Ale ne s někým, na kom by mi záleželo, nebo s někým … koho bych znal. Byly to jednorázovky. To bylo všechno."
Zadíval se mi do očí a já se musela zeptat, "tak to bylo - vždycky?"
Smutně se usmál a prsty mi přejížděl pod okrajem rozepnutých džínsů. "Nebyli jich zástupy. Ale na střední jich bylo rozhodně víc, než za poslední tři roky."
Nevěděla jsem, jak na to mám odpovědět. Nemohla jsem se soustředit na nic jiného, než na jeho ukazováček, který měl zaháknutý za poutko mých kalhot.
"Lucasi? Řekla jsem ano a myslela jsem to vážně. Chci to - pokud budeš mít ochranu. Chci to, s tebou. Takže všechno je dobrý." Blábolila jsem, bála jsem se, že to skončí tak, jako před šesti dny. Vydechla jsem a šeptem mu řekla, "prosím, nežádej mě, abych tě zastavila."
Díval se na mně, zatáhl za kalhoty a já nadzvedla boky. Stáhl mi džínsy a odhodil je stranou, pak si svlékl rozepnutou košili a sundal si svoje kalhoty. "Chci, aby to bylo lepší, než dobrý. Ty si zasloužíš něco lepšího, než jen dobrý."
Po tom, co z krabičky v nočním stolku vyndal kondom a položil ho na postel, se usadil mezi mýma nohama. Třásla jsem se, jako bych neměla vůbec žádné zkušenosti.
"Třeseš se Jacqueline. Chceš-"
"Ne." Položila jsem svoje třesoucí se prsty přes jeho rty. "Je mi jen trochu zima." A jsem příšerně nervózní.
Vytáhl přikrývku, která byla pode mnou a přetáhl ji přes nás. Ležel na mně celou svou vahou a starostlivě mně políbil, pak se mi podíval do očí a prsty mi něžně přejížděl po obličeji. "Lepší?"
Zhluboka jsem se nadechla, všechna moje nervozita se pod jeho dotyky rozplývala a moje očekávání vzrůstalo rychleji, než před pár minutami v kuchyni. "Ano."
Palcem mi přejížděl po spánku a konečky prstů mi zajel do vlasů. Takhle zblízka byly jeho oči tak světlé, že jsem v nich zahlédla každičký barevný detail.
"Víš, že to můžeš říct." Zazněl v tichu jeho jemný hlas. "Ale tentokrát tě o to nežádám."
"To je dobře." Odpověděla jsem a nadzvedla hlavu, abych zajala jeho ústa, rukama jsem přejela vzhůru, přes pevné svaly na jeho zádech a pak nehty sjížděla od lopatek dolů, až k bokům. Jeho předchozí váhání bylo pryč, odstranil poslední zbytky oblečení, které jsme měli na sobě, nasadil si kondom, vášnivě mně políbil a vnikl do mě.
Pokud by to byl Kennedy, všechno by to trvalo jen několik minut, ale Lucas si dával načas. Líbal mně a dotýkal se každé části mého těla, na kterou dosáhl a moje tělo, mu vycházelo vstříc. Moje poslední souvislá myšlenka byla … takže kvůli tomuhle byl vždycky všechen ten poprask.

*******

Leželi jsme čelem k sobě, choulili jsme se pod přikrývkou a koukala nám jen ramena. Sledovala jsem, jak mi pohledem přejíždí po tváři, zastavoval se na jednotlivých částech mého obličeje, jako by se je snažil zapamatovat: ucho, čelist, rty … brada, krk, křivka mého ramene.
Pak se vrátil k mým očím, zvedl ruku a přejížděl s ní přes jednotlivé části mého těla a sledoval mé reakce. Když mi prsty přejížděl přes rty, nejprve obkreslil jejich tvar a pak mi přejel přes spodní ret. Polkla jsem a musela se soustředit na pravidelné dýchání. Pohled mu klesl na mé rty, dlouze se na ně díval, pak mi zajel rukou do vlasů, naklonil se ke mně a políbil mě tak něžně, že jsem to téměř necítila, ale ten lehký dotek našich rtů se skrze mě rozletěl, jako elektrický proud a vystřelil mi až do prstů u nohou.
Vzdychla jsem a náš dech se smísil. Posunul přikrývku níž, k mému pasu a přetočil mně na záda. Podepřel si rukou hlavu a pokračoval ve zkoumání.
Mé obnažené kůži měla být zima, ale jeho zkoumavý pohled mně zahříval.
"Chtěl bych tě takhle namalovat." Jeho hlas byl stejně něžný, jako jeho dotek - právě mi pohledem přejížděl přes klíční kost a pak se přesunul níž.
"Můžu předpokládat, že to neskončí na zdi?"
Ušklíbl se na mně. "Eh, ne. To by na zdi neskončilo, i když je to velmi lákavá myšlenka. Už jsem tě párkrát maloval a všechny na zdi nemám."
"Opravdu?"
"Mmm-hmm."
"Můžu je vidět?"
Skousl si spodní ret, prsty mi právě přejížděl podél křivky mých prsou a potom přes drobné hrbolky každého mého žebra.
"Teď?" Chytil mě rukama kolem pasu a přitáhl si mně blíž k sobě. Přesunul se nade mně a já se mu zadívala do očí. "Možná až za chvíli…"
Naklonil se ke mně blíž, "souhlasím, protože mám pár nápadů, které bych rád udělal ještě před tím."

*******

Natáhl si na sebe boxerky a odešel do kuchyně. Slyšela jsem, že se otevřely vstupní dveře a o chvíli později se zase zavřely a pak jsem zaslechla jeho šepot, míchaný s Francisovým neodbytným mňoukáním. Vrátil se zpátky s velkou sklenicí mléka a talířem plným browniesů.
Podal mi talíř, napil se mléka a odložil ho na noční stolek. Seděla jsem s přikrývkou vytaženou přes prsa a sledovala ho, jak se pohyboval tmavou místností. Rozsvítil lampičku na stole a vzal si svůj skicák. Na hromádce v rohu stolu byla spousta dalších, přesně takových, jako ten, co držel v ruce.
Uprostřed horní části jeho zad, měl vytetovaný goticky vypadající kříž, ale nebyl tak vysoko, aby mu vykukoval zpod límečku trička. Další tetování byly řádky slov, které obklopovaly kříž, ale nebyly určené k tomu, aby se daly přečíst z dálky, stejně jako báseň na jeho boku. Od lopatek dolů k pasu už žádná další tetování neměl. Otočil se a přistihl mně, jak jsem si ho prohlížela - nemohla jsem se podívat pryč, takže nemělo smysl skrývat svůj zájem.
Vlezl zpátky na postel a opřel se o polštáře. Seděl za mnou a nohy měl rozkročené kolem mě. Když jsem se o něj opřela a začala uždibovat brownies, otevřel skicák a začal listovat stránkami. Na některých bylo o něco málo víc, než základní náčrty, na jiných detailní portréty lidí, objektů a scenérií. Pár jich bylo dokončených a datovaných, ale většina byla nedokončená. Nakonec nalistoval první z mých portrétů - který musel malovat během vyučování, když jsem seděla vedle Kennedyho. Měla jsem bradu opřenou o dlaň a loket na lavici. Vzala jsem si od něj skicák a začala v něm pomalu, stránku po stránce listovat. Žasla jsem nad jeho dovedností. Namaloval dvě z nejstarších staveb v kampusu, kluka na skateboardu, který ujížděl pryč ulicí, žebráka, který hovořil s několika studenty na okraji kampusu. Mezi kresbami běžných životních okamžiků byly i ilustrace mechanických věcí.
Otočila jsem stránku na další kresbu, na které jsem byla já, nebyla dokončená - byly to jen rysy tváře a náznak vlasů. V dolním rohu bylo datum, dva, možná tři týdny předtím, než se se mnou Kennedy rozešel.
"Vadí ti to? Že jsem si tě prohlížel v době, kdy si mně ještě neznala?" Tón jeho hlasu byl obezřetný.
Uvědomila jsem si, že ve chvíli, kdy jsem byla schoulená v jeho náručí, bylo nemožné, aby mně cokoli vadilo. Zavrtěla jsem hlavou. "Jsi všímavej a z nějakýho důvodu si mně pokládal za zajímavou. Kromě toho si maloval spousty jiných lidí, kteří patrně taky nevěděli, žes je tak detailně zkoumal."
Zasmál se a povzdychl si. "Nevim, jestli se teď mám cítit líp, nebo hůř."
Naklonila jsem se do strany, opřela si hlavu o jeho potetovaný biceps a zadívala se mu do očí. Stále jsem si přidržovala na hrudníku přikrývku, ať už byla důvodem cudnost, nebo nejistota. Sledovala jsem jeho toužebný pohled, který zamířil dolů a pak se vrátil zpět k mému obličeji.
"Už nejsem naštvaná, žes mi neřekl, že si Landon. Jediný důvod, proč jsem byla naštvaná, bylo to, že jsem si myslela, že si se mnou hraješ, ale ukázalo se, že to bylo naopak."
Nechala jsem přikrývku sklouznout dolů a jeho spalující pohled sklouzl s ní. Zvedla jsem ruku a prsty mu přejela po hladké kůži podél linie jeho čelisti. Musel se oholit těsně předtím, než jsem přišla. "Nikdy bych se tě nemohla bát."
Beze slova, odložil talíř z mého klína i skicák, který jsem stále držela v ruce, pak mně přizvedl a posadil si mně na klín. Zajela jsem mu prsty do vlasů, on mě objal rukama, zaklonil mě a rty mi začal přejíždět přes prsa.
Ignorovala jsem výčitku, která mi kroužila myslí - tu, která mi připomínala, že já jsem teď ta, kdo zadržuje informace a přestože jsem se nebála přímo Lucase, bála jsem se toho, že mně opustí, když mu povím, co vím a jak jsem se to dozvěděla.
Když mně líbal, vdechovala jsem jeho teď už známou vůni a přejížděla prsty přes vytetovaná slova a symboly na jeho kůži. Nakonec se mu podařilo zahnat to pronikavé trýznění mého svědomí do vzdáleného kouta mé mysli.