Easy - 3. Kapitola

Když jsem se po vyučování vrátila na internát, poslušně jsem se e-mailem hlásila svému doučovateli ekonomiky a pustila jsem se do domácího úkolu z dějin umění. Když jsem zodpovědně dopsala esej na téma neoklasického sochařství a jeho vlivu na styl, tiše jsem sama sobě děkovala, že jsem byla schopná se alespoň chvíli udržet při učení. S Erin to totiž nebylo možné, to jsem mohla rovnou vzdát představu večera stráveného učením. V tom našem mikroskopickém pokoji, se nemohla ubránit věčnému rozptylování.
Když jsem se minulý týden pokoušela do hlavy nacpat algebru na test, konal se následující rozhovor: "Tatínku, ty lodičky musím mít kvůli práci!" Namítala do telefonu. "Říkal si mi, že chceš, abych si sama vyzkoušela hodnotu práce, dokud jsem ještě na škole a vždycky mi říkáš, že člověk by se měl dobře oblíkat kvůli svému vlastnímu úspěchu a já se vlastně jen snažím následovat tvoje moudrá slova."

Když se na mně podívala, obrátila jsem oči v sloup. Moje spolubydlící dělala hostesku v nóbl restauraci v centru města a svojí práci často používala jako výmluvu pro přečerpaný rozpočet za její oblečení. Boty za tři sta dolarů jsou přece základ pro práci, za kterou dostávala devět dolarů na hodinu, ne? Když na mně mrkla, potlačila jsem smích. Její táta vždycky ustoupil a nejrychleji to udělal, když použila to slovo na T - Tatínku.

Nečekala jsem od Londona Maxfielda odpověď nijak brzo. Jako student posledního ročníku vysoké školy a doučovatel pro obrovskou třídu, jakou má Dr. Haller, musí být velmi zaneprázdněný. Taky jsem si byla celkem jistá, že nebude příliš nadšený pomáhat zhoršující se studentce, která vynechala zkoušky a dva týdny vyučování, a která nikdy nenavštívila ani jednu z jeho doučovacích hodin. Byla jsem připravená mu ukázat, že budu tvrdě pracovat, abych všechno dohnala a že mně bude mít na krku jen nezbytně dlouhou dobu.

Patnáct minut po tom, co jsem mu e-mail odeslala, se ozvala moje e-mailová schránka. Odpověděl mi stejně formálním tónem, který jsem nakonec po neustálém přepisování jeho křestního jména a příjmení v oslovení zvolila já, rozhodla jsem se pro "Pane Maxfielde".

Slečno Wallace,

Dr. Haller mne informoval o vaší potřebě dohnat ekonomiku, i o projektu, který budete potřebovat pro dokončení semestru, abyste si nahradila známku ze zkoušek. Vzhledem k tomu, že mne vám jako doučovatele doporučil on, není třeba mi sdělovat proč jste ekonomiku zameškala. Jsem zaměstnaný jako doučovatel, takže pokud potřebujete doučování, spadáte pod popis mojí práce. Můžeme se sejít v areálu školy, nejlépe v knihovně, kde můžeme prodiskutovat váš projekt. Je to velmi detailní úkol a bude z vaší strany vyžadovat značné množství výzkumu. Dr. Heller mne poučil, do jaké míry vám mohu poskytnout svojí pomoc. V podstatě ale chce vidět, co jste schopná udělat sama. Samozřejmě jsem k dispozici pro všeobecné otázky. Moje doučovací skupina se schází v podnělí, středu a čtvrtek od 1-2:00 odpoledne, tam se ale probírá aktuální materiál. Předpokládám, že budete potřebovat další pomoc s pochopením materiálu, který jste zameškala v minulých dvou týdnech. Dejte mi vědět, kdy by se vám hodilo individuální doučování, ať mám z čeho vyjít.
LM


Zatnula jsem zuby. Přestože byl jeho e-mail dokonale zdvořilý, páchla z něho povýšenost … až do podpisu na jeho úplném konci: LM. Podpis působil přátelsky, neformálně, anebo jako starší student zesměšňoval můj pokus znít zdvořile? Ve svém e-mailu jsem se zmínila o rozchodu, a doufala, že se nebude ptát na detaily. Teď jsem měla pocit, že se nejen nechtěl ptát na podrobnosti, ale že jsem u něj klesla, kvůli tomu, že rozchod ovlivnil můj akademický život. Znovu jsem si přečetla jeho e-mail a byla ještě naštvanější. To si jako myslí, že jsem příliš hloupá na to, abych učební materiály dokázala pochopit bez jeho pomoci?

Pane Maxfielde,
nemůžu se účastnit vašeho doučování, protože pondělí a středy mám dějiny umění - od 1-2:30 odpoledne a čtvrtky doučuji na střední škole. Na koleji a tudíž k dispozi jsem později odpoledne od pondělí do středy a většinu večerů. Pokud nedoučuji, mám volno i většinu víkendů.
Začala jsem číst studijní materiály GDP, CPI a inflaci a pracuji na přezkoumání otázky na konci 9. kapitoly. Pokud se chcete sejít kvůli požadavkům k mému projektu, není to problém, ale jsem si jistá, že doučit se studijní materiály minulých dvou týdnů zvádnu sama.
Jacquelin

Stiskla jsem odeslat a na celých dvacet vteřin mi bylo líp. Ve skutečnosti jsem se na 9. kapitolu sotva podívala. Učivo se skládalo z málo pochopitelných zdrojů a grafů, hatmatilky doprovázené dolarovou značkou a jen tak pro zábavu to všechno doprovázely matoucí připodobnění. Co se týče GDP a CPI, věděla jsem co ty zkratky znamenají …. tak trochu. Ach Bože. Všechno jen proto, abych odmítla povýšeného doučovatele, kterého mi doporučil můj profesor - profesor, který neměl povinnost mi dávat druhou šanci, ale dal.

Když mi zapípal nový e-mail, naprázdno jsem polkla, než jsem ho rozklikla. E-mail na vršku mé doručené pošty byl od Landona Maxfielda.

Jacqueline,
pokud dáváte přednost doučit se všechny materiály sama, je to samozřejmě vaše právo. Dám vám dohromady informace k vašemu projektu a můžeme se sejít, řekněme ve středu po druhé hodině?
LM
P.S. Co doučuješ?

Jeho odpověď nezněla naštvaně. Byl zdvořilý. Dokonce milý. V poslední době jsem byla tak přecitlivělá, že jsem nemohla nic posuzovat s čistým svědomým.

Landone,
soukromě doučuji studenty orchestru, nástroj basa - základní a střední škola. Právě jsem si vzpomněla, že jsem přislíbila svou pomoc s dopravou nástrojů svým dvěma studentů na představení, které je právě ve středu po poledni - vlastním náklaďáček, abych neměla problém s dopravou svého vlastního hudebního nástroje, a v poslední době jsem neustále zaplavená žádostmi o dopravu nejen hudebních nástrojů, ale třeba i pohovek a matrací…
Nemáš volno i jiný podvečer? Nebo třeba v sobotu?
JW

Hře na basu jsem se věnovala od deseti let. Ve čtvrté třídě měl jeden ze dvou basistů v našem orchestru malou fotbalovou nehodu hned po začátku školy, ze které se vyklubala zlomenina klíční kosti. Naše učitelka orchestru, pani Peabody hledala v množství houslistů a prosila, aby někdo z nás přešel na basu. "Nikdo?" patala se. Když se nenašel žádný dobrovolník, zvedla jsem ruku já.

Dokonce i nástroj poloviční velikosti na mně byl tenkrát moc velký. Potřebovala jsem stoličku, abych vůbec mohla hrát a mým spolužákům to poskytlo nekonečný zdroj zábavy. Výsměch pokračoval i po školních hodinách. "Holčičko, není to trochu divná volba hudebního nástroje pro děvče?" Ptala se mně máma. Stále byla naštvaná, protože jsem se odmítla učit hrát na klavír - její volbu hudebního nástroje. Byla naštvaná už od chvíle, kdy jsem si vybrala housle a samozřejmě stejně tak nepodporovala mojí novou volbu.

"Asi je." Podívala jsem se na ní a ona obrátila oči v sloup. Nikdy nepřestala pohrdat mojí volbou hudebního nástroje, který jsem si neuvěřitelně zamilovala, a který byl základem orchestru a celý ho řídil. Taky jsem si zamilovala nedůvěru ve tvářích svých kolegů na regionálních soutěžích. Vždycky si bývali jistí, že nemůžu být tak dobrá jako oni, a to jen kvůli tomu, že jsem holka. Pak jsem jim vždycky dokázala, že jsem lepší.

Když mi bylo patnáct a když jsem dorostla do 166 cm výšky, jsem už mohla hrát na 3/4 velikostní nástroj a nemusela jsem si ani nastavovat výšku, což bylo dost složité. Za uplynulý rok jsem dávala hodiny studentům z města, všichni to byli kluci a každý z nich měl drzé, arogantní narážky. Ale jen do té doby, než mně slyšeli hrát.

Jacqueline,
Basa? To je zajímavé.
Tento týden jsem ve večerních hodinách zaneprázdněný a stejně tak to platí o většině víkendů. Nechci, abys ztrácela čas, proto ti pošlu informace k projektu ještě dnes večer a detaily můžeme řešit přes e-maily, dokud se časově nějak nesladíme. Vyhovuje?
LM
P.S. Budu si to pamatovat, kdybych kupoval nějaký větší spotřebič, nebo potřeboval něco přestěhovat.


Landone,
děkuju a ano, to by bylo skvělé (myslím tím zaslání informací k projektu, ne tvou drzou narážku, že bys mně využil při dopravě větších věcí. Nejseš o moc lepší než moji přátelé! Půjčovny dodávek jim přijdou moc drahé a já pak dostávám zaplaceno v pivě.)
JW


Jacqueline,
až dorazím domů, pošlu ti informace k projektu a můžeme prodiskutovat detaily. Víš, že směnný obchod je jen primitivní verzí ekonomiky v praxi.
(Jsi dost stará na pivo?)
LM


Landone,
kdo jsem, abych podkopávala efektivní využití prahistorické ekonomiky. Navíc, přátelé, kteří platí v pivě, jsou lepší než přátelé, kteří neplatí vůbec.
(K mému věku - nemyslím si, že práce doučovatele ekonomiky tě opravňuje k dožadování se osobních informací.)
JW


Jacqueline,
touché. Budu ti muset důvěřovat, že mně nezatknou za poskytování alkoholu nezletilým. Máš pravdu - chudý, autopostrádající vysokoškolský student jako já, by měl respektovat jakékoliv platební požadavky při vyjednávání autopřepravy.
LM

Nad jeho upřímným přiznáním, že nemá auto, jsem se usmívala, ale úsměv se mi z tváře vytratil ve chvíli, kdy jsem celou situaci přirovnala k pocitu sebedůležitosti, který měl vždycky Kennedy díky jeho autu. Těsně předtím, než jsme odmaturovali, dali jeho rodiče Kennedyho dva roky starého Mustanga jeho šestnáctiletému bratrovi, který týden předtím zbořil džíp. Jako předčasný dárek k maturitě nahradili Kennedyho Mustanga úplně novým autem BMW, elegantně černým, v plné výbavě, s koženými sedadly a stereo systémem, který jsem vždycky slyšela už z vedlejší ulice. Sakra. Musím přestat všechno spojovat s Kennedym.

Tehdy mi to došlo, to že pro mě byl stále tak automatický. Poslední tři roky jsme si na sebe zvykli. A přestože ve chvíli, kdy ode mě odešel, už na mně být zvyklý odmítl, já jsem nepřestala být zvyklá na něj. Stále jsem s ním počítala v mojí přítomnosti i v mojí budoucnosti.

Pravdou ale bylo, že teď už patřil jen mojí minulosti a ať už mně to jakkoliv bolelo, bylo na čase, abych si to začala uvědomovat.


*******


Najednou jsme se stali studenty vysoké školy a Kennedy svému otci slíbil, že vstoupí do bratrstva. Na rozdíl od svého přítele, já s ním jeho touhu, stát se členkou sesterstva nikdy nesdílela. Moje přiznání, že se do sesterstva nijak nehrnu, mu nepřipadalo rozumné - přece jsem ho podporovala v politické kariéře a ta souvisela s členstvím. Jednou mi řekl, že byl rád, že jsem jeho SN přítelkyně.
"SN? Co to znamená?" zeptala jsem se.
Zasmál se a odpověděl mi. "To znamená Sakra Nezávislá přítelkyně."
Když ode mě před třemi týdny odcházel, nedošlo mi, že si s sebou vzal i starostlivě opečovávaný okruh našich přátel.

Mínusem mého rozbitého vztahu s Kennedym bylo, že už jsem nebyla automaticky zvaná na akce pořádané bratrstvem ani na jiné akce. Chez s Erin mně mohli vzít s sebou, protože jsem spadala do skupiny přijatelných osob a věcí, které měly účast na párty dovolenou: alkohol a holky. Děsivé, stala jsem se ze Sakra Nezávislé přítelkyně párty doplňkem.

Střetnutí se skupinkami mých bývalých přátel byla najednou více, než nepříjemná. Kromě hlavní knihovny bývaly po areálu školy celý týden po ránu stánky bratrstva, kde se prodávala káva, džus a pečivo a tím získávali finance pro svoje aktivity. Na trávníku se ve stanech seskupily holky od sesterstva Tri-Delta, vyzbrojené přenosnými grily a předváděly neútěšnou situaci bezdomovců. (Zmínila jsem se Erin, že je velice nepravděpodobné, aby nějaký bezdomovec vlastnil přenosný gril, nebo výbavu na kempování a ona si jen odfrkla a odpověděla mi "Přesně to jsem jim říkala. Moje varování, ale nepadlo na úrodnou půdu.")
Nemohla jsem ani opustit kolej a vydat se jakýmkoliv směrem, aniž bych nepotkala skupinky lidí, se kterými jsem jen před pár dny měla nekomplikované vztahy. Nyní, když jsem kolem nich procházela, se většinou dívali jiným směrem, někteří se sice stále usmívali, nebo dokonce zamávali, ale pak předstírali, že jsou zabraní do důležité konverzace. Ještě míň jich na mně zavolalo, "Ahoj, Jackie." Nenamáhala jsem se jim říkat, že tohle jméno už nepoužívám.
Zezačátku Erin trvala na tom, že si veškerou tu ignoraci jen představuju, ale po dvou týdnech se mnou neochotně souhlasila.
"Když se vztah dvou lidí rozdělí, všichni cítí potřebu zvolit si stranu, to je lidská přirozenost." Řekla mi. Její druhý rok psychologie jí dával zapravdu.
"Ale pořád jsou to zbabělci."
Oceňovala jsem, že byla ochotná ignorovat její dělící analýzu a stála na mojí straně. Nepřekvapilo mně, že si téměř všichni vybrali Kennedyho. Přece jen byl jedním z nich. On byl otevřený, okouzlující a budoucí politická špička, zatímco já byla klidná, roztomilá, ale tak trochu stydlivá přítelkyně … Po našem rozhodu jsem se pro všechny, kromě Erin, stala obyčejnou, nečlenkou.

V úterý jsme potkali kampusovou superdvojici - Katie byla prezidentkou Erinina sesterstva a D.J. byl víceprezident Kennedyho bratrstva. "Ahoj Erin, výborný outfit!" Řekla Katie, jakobych tam já ani nebyla. D.J. sklonil hlavu a usmíval se na Erin, uhýbal přede mnou očima a stejně jako jeho přítelkyně vůbec neregistroval mojí existenci.
"Díky." Odpověděla Erin. "Pitomci." Zamrmlala hned potom, co mně chytla za ruku a otočila se k odchodu.

Když jsem se před více než rokem nastěhovala do svého pokoje na koleji, byla jsem zhrozená, když jsem zjistila, že moje spolubydlící je ztělesněním holky sesterstva. Erin si zabrala postel u okna, nad ní si pověsila modro-zlaté pompóny roztleskávaček a vedle nich obrovský nápis ERIN, který byl obalený zlatými třpytkami. Okolo těch obřích blýskajících se písmen byly plakáty s fotkami roztleskávačských událostí a homecomingových plesů s mohutnými fotbalisty. Vpadla do dveří našeho malého pokoje zrovna ve chvíli, kdy jsem tam stála a zírala na její světlo odrážející stranu pokoje.
"Jé, ahoj! Ty musíš být Jacqueline! Já jsem Erin!"
Z čisté diplomacie jsem si odpustila poznámku, no nekecej … Vzápětí zase spustila "Vzhledem k tomu, že si tu nebyla, sem si zabrala postel, doufám, že ti to nevadí! Mám skoro vybaleno, nechceš s něčím pomoct?"
Měla na sobě univerzitní tričko, které mělo téměř stejnou barvu s jejími medově-červenými vlasy, které měla vyčesané do uhlazeného culíku, zvedla můj nejtěžší kufr a hodila ho na postel.
"Přidělala jsem na dveře tabuli, abychom si mohli nechávat vzkazy, vlastně to byl nápad mojí mámy, ale neznělo to špatně, co myslíš?"
Když rozepnula můj kufr a začala z něj vybalovat moje osobní věci, které jsem si přivezla z domova, jen jsem zamrkala a zamumlala. "Uhuh." Tohle musel být nějaký omyl. Vyplňovala jsem dlouhý dotazník, kde jsem uvedla, co by měla splňovat moje spolubydlící a tahle holka rozhodně nesplňovala vůbec nic. V podstatě jsem tam popsala sama sebe: klidná, knihomol, který chodí spát v rozumnou dobu. Rozhodně ne párty typ, který je schopný přívést do našeho pokoje zástup kluků a udělat z celého patra párty centrálu.
"Vlastně jsem Jackie." Odpověděla jsem jí.
"Jackie, to je roztomilé, ikdyž musím přiznat, že se mi víc líbí Jacqueline. Ale jak chceš, máš štěstí, že si máš z čeho vybírat! Mně přiřkli Erin. Ještě dobře, že jsem s tím spokojená, že jo? Dobře Jackie, kam chceš pověsit tenhle plakát a kdo to vůbec je?"
Podívala jsem se na plakát, který držela v ruce. Byla na něm moje oblíbená zpěvačka, která také hrála na basu, jako já.
"To je Esperanza Spalding."
"Tak o tý jsem nikdy neslyšela, ale je roztomilá." Sebrala z mojí postele hrst cvočků a vyskočila mi na postel. "Co třeba tady?"

S Erin jsme za posledních patnáct měsíců urazily dlouhou cestu.