Easy - 4. Kapitola

Ve středu ráno jsem do školy dorazila přesně minutu před začátkem ekonomiky a poslední věc, kterou jsem očekávala bylo, že uvidím Kennedyho, jak se opírá o zeď před třídou a vyměňuje si telefonní číslo s členkou Zeta sesterstva.
Když se vyfotila a podávala mu telefon zpátky, chichotala se. Kennedy udělal to samé a usmíval se na ní. Na mně už se takhle usmívat nikdy nebude. Neuvědomila jsem si, že tam stojím jako solný sloup, dokud do mě nevrazil spolužák ramenem a nesrazil mi batoh na zem.
"Promiň." Zahuhlal a jeho tón zněl spíš jako 'Uhni mi z cesty', než 'Promiň, že jsem do tebe vrazil'. Když jsem se skláněla pro batoh, modlila jsem se, aby mně Kennedy a jeho fanynka neviděli. Pak nějaká ruka chytla popruh mého batohu a zvedla ho z podlahy.
Narovnala jsem se a zadívala se do jasných šedo-modrých očí.
"Galantnost ještě nevymřela."
Jeho hlas byl hluboký a klidný, stejný jaký jsem si ho pamatovala ze sobotní noci, i z pondělního poledne u pultu v kavárně.
"Co?"
Nasadil mi popruh batohu zpátky na rameno.
"Nic, jen jsem chtěl říct, že ten kluk je jednoduše idiot."
Ukázal na kluka, který do mě vrazil, ale já bych mohla přísahat, že se díval na mého bývalého, který procházel dveřmi do učebny a smál se s tou holkou. Její světle oranžové šortky měly napsáno ZETA přes celý zadek.
"Jsi v pořádku?" Ptal se mně už po třetí, ale význam jeho otázky byl hlubší, než každodenní konverzace.
"Jo, jsem v pohodě." Co jiného jsem mohla udělat, než lhát?
"Děkuju."
Otočila jsem se a vstoupila do učebny, posadila jsem se na svoje místo a strávila čtyřicet pět minut vyučování úpěnlivým sledováním Dr. Hellera, který zaplňoval tabuli a já si dělala poznámky.
Poslušně jsem překreslovala grafy krátkodobé rovnováhy a agregární požadavky a všechno mi to připadalo jako jeden velký nesmysl. Uvědomila jsem si, že nakonec budu u Londona Maxfielda o pomoc ještě ráda žebrat. Moje hrdost by způsobila, že bych byla ještě víc pozadu.
Pár minut před koncem hodiny jsem se otočila a zašátrala v batohu, bylo to divadlo, abych se mohla podívat na kluka v poslední řadě. Koukal se na mně a mezi prsty držel černou tužku, se kterou bubnoval do notesu před sebou. Zasunul se do své židle, loket položený přes její opěrku, nohu ležérně opřenou o nohu lavice. Když jsem držela jeho pohled, výraz obličeje se mu změnil z nečitelného do nepatrného, střeženého úsměvu. Nepodíval se pryč, ani když jsem opět začala šátrat v batohu a pak se podívala zpátky na něj. Rychle jsem se odvrátila čelem k tabuli, začínala jsem se totiž červenat.
Za poslední tři roky o mně kluci samozřejmě jevili zájem, ale byli to krátkodobé návrhy, žádná horoucí láska, spíš zabouchnutí. Jeden znich byl přibližně mého věku, také basový doučovatel a další byl můj partner na chemii, mně ale kromě Kennedyho nepřitahoval nikdo.
Ekonomická přednáška ustoupila do pozadí, nemohla jsem se rozhodnout, jestli moje reakce na toho neznámého kluka byly přetrvávající rozpaky, vděčnost, že mně zachránil před Buckem, a nebo jednoduché poblouznění.
Možná všechny tři.
Když vyučování skončilo, uklidila jsem si učebnici do batohu a odolávala jsem nutkání znovu se podívat jeho směrem. Zdržela jsem se dost dlouho a Kennedy i jeho fanynka už byli pryč. Když jsem se zvedala k odchodu, promluvil na mně ten permanentně spící kluk.
"Hej, které otázky říkal, že máme vypracovat pro kredity navíc? Musel jsem vytuhnout zrovna ve chvíli, kdy o tom mluvil, protože moje poznámky jsou nečitelný." Podívala jsem se na stránku v jeho poznámkách, kterou mi ukazoval a musela jsem mu dát za pravdu, jeho škrabopis se opravdu stával méně a méně čitelný. "Mimochodem jmenuju se Benji."
"Hm, um, už to hledám …" Listovala jsem svými poznámkami a ukázala na detaily zadání úkolu, které jsem měla zapsané na vršku stránky.
"Tady to máme."
Když si zadání opsal, dodala jsem. "Já jsem Jacqueline."
Benji byl jeden z těch kluků, ke kterým dospívání nebylo zrovna laskavé. Čelo měl poseté akné, vlasy měl přerostlé a kudrnaté, zkušený stailista by si s nimi dokázal poradit, ale Benji byl pravděpodobně fanouškem osmidolarového holičství s televizory, kde nonstop vysílali sport. Vzhledem k tomu, jak vypadalo jeho břicho, jsem pochybovala o tom, že by trávil čas v univerzitní posilovně. Tričko, které měl přes břicho značně těsné, mi dávalo nějaké zaručené instrukce bratrstva, lepší to ani nečíst. Jeho vzhled zachraňovaly jen výrazné hnědé oči a poutavý úsměv, který se mu rozkošně vlnil v obličeji.
"Díky, Jacgueline. Zachránila si mi zadek, potřebuju další kredity jak sůl. Uvidíme se v pátek."Vzal ze stolu svůj sešit a zavřel ho.
"Pokud teda omylem nezaspím." Dodal a věnoval mi nefalšovaný úsměv.
Úsměv jsem mu vrátila a odcházela do uličky. "Žádný problém."
Možná jsem přece jen byla schopná mít přátele i mimo okruhu lidí kolem Kennedyho.
To jak se situace s Kennedym po rozchodu vyvinula, včetně ztráty většiny našich společných přátel mě donutilo si uvědomit, jak závislá jsem na něm byla. Trochu mě to překvapilo. Proč mě to nenapadlo nikdy předtím? Protože jsem nikdy předtím nepomyslela na to, že bychom se s Kennedym mohli rozejít. Hloupý a naivní předpoklad. Očividně.
Učebna se téměř celá vylidnila, včetně toho kluka z poslední řady. Pocítila jsem vlnu nelogického zklamání. Tak se na mně díval při hodině - no a co. Možná se jen nudil a koukal kolem sebe, nebo je prostě snadno rozptýlitelný. Když jsem vyšla z učebny, okamžitě jsem si ho všimla, stál na druhé straně přeplněné chodby a mluvil s jednou holkou ze třídy.
Jeho postoj byl uvolněný. Měl oblečenou rozepnutou modrou košili a pod ní obyčejné šedé tričko. Ruku měl zastrčenou v přední kapse džínů. Pod rozepnutou košilí s dlouhým rukávem nebylo vidět, jaké má svaly, ale jeho břicho vypadalo ploché a navíc, o té krvavé sobotní noci přece velice snadno složil Bucka.
Černou tužku měl zastrčenou za uchem, koukala z ní jen růžová guma, zbytek se ztrácel v jeho tmavých, rozcuchaných vlasech.
"Takže je to doučovací skupina?" ptala se ho ta holka, zatímco si točila pramen dlouhých blond vlasů kolem prstu. "A trvá to hodinu?"
Nadhodil si batoh na rameni a odsunul si neposedný pramen vlasů z očí. "Jo, od jedný do dvou."
Když se na ní podíval, zaklonila hlavu a začala se pohupovat v bocích, jakoby s ním chtěla začít tančit. Nebo pro něj.
"Možná to tam přijdu okouknout. Co děláš potom?"
"Pracuju."
Otráveně si povzdechla. "Pořád jen pracuješ, Lucasi."
Její otrávený tón mi připomínal škrábání nehtů o tabuli, zněla jako šestiletý spratek. Ale bonus byl, že teď jsem znala jeho jméno.
Najednou vzhlédl, jako kdyby vycítil, že tam stojím a poslouchám je, otočila jsem se a rychle vykročila pryč, bylo příliš pozdě předstírat, že mým záměrem nebylo poslouchat jejich konverzaci.
Proplétala jsem se přeplněnou chodbou k postranímu východu. V žádném případě nemůžu na to doučování chodit, jestliže tam chodí i Lucas. Nebyla jsem si jistá, co tím myslel, nebo jestli tím vůbec něco myslel, když se na mě při hodině díval, ale zjevná intenzita jeho pohledu mně zneklidňovala. Kromě toho jsem stále byla v období truchlení nad mým nedávno skončeným vztahem. Nebyla jsem připravená začít něco nového. Ne že by se o mě takhle zajímal. Obrátila jsem oči v sloup nad vlastními myšlenkovými pochody. Jedním skokem jsem přešla od nepatrného náznaku zájmu k možnému vztahu.
Z čistě pozorovacího pohledu, byl pravděpodobně zvyklý na holky jako byla ta blondýna, co s ním stála na chodbě, holky, co se mu vrhají k nohám. Stejně jako můj bývalý. Díky Kennedyho vystupování a jeho následnému prezidenství, byl přirovnáván k celebritám a on si to vychutnával.
Strávila jsem poslední dva roky střední školy ignorováním závistivých holek, které sledovaly náš vtah a nemohly se dočkat, kdy se se mnou rozejde. V době, kdy jsme z města odjeli na vysokou, jsem si jím byla opravdu jistá.
Přemýšlela jsem, kdy se kvůli té své slepé důvěře v něj, přastanu cítit jako úplný blbec.
*******
Landone,
přiznávám, že mám problémy s aktuálním učivem. Přemýšlela jsem nad tvým doučovacím sezením, ale nevím, jestli budu někdy schopná tam dorazit. Škoda pro nás oba, že mě můj bývalý neodkopl o něco dřív a já bych se na tento předmět vůbec nepřihlásila! (Bez urážky. Ty jsi pravděpodobně ekonomický génius a ekonomie tě baví.)
Začala jsem kvůli svému projektu prohledávat různé ekonomické diskuze. Díky, že si mi rozluštil poznámky Dr. Hellera, než si mi je poslal. Kdybys mi je poslal bez překladu, touhle dobou bych asi hledala vysoké budovy nebo mosty, ze kterých bych mohla zakřičet "Sbohem krutý živote."
JW
Jacqueline,
prosím neskákej z žádných vysokých staveb. Máš vůbec představu, kolik škody by to napáchalo mé doučovací pověsti? Když na nic jiného, mysli na to, jaký důsledek by to mělo pro mě. :o)
Vytvořil jsem pracovní listy pro příští doučovací sezení. Připojil jsem i listy z posledních tří týdnů. Použij je jako studijní pomůcky, nebo je vyplň a pošli mi je zpátky a uvidíme, co přesně ti není jasné.
Vlastně jsem inženýrský génius, ale ekonomii mam povinnou. Myslím si, že by ji měl studovat každý - je to dobrý výchozí bod pro vysvětlení jak peníze, politika a obchod můžou společně vytvořit totální chaos, jakým je náš ekonomický systém.
LM
P.S. Jak dopadla ta regionální soutěž, na kterou ses chystala? A mimochodem, tvůj bývalý je samozřejmě blbec.
Stáhla jsem si přiložené pracovní listy a v mysli si opakovala jeho poslední větu. Ať už London Kennedyho zná nebo ne - vzhledem k velikosti naší univerzity a rozdílnosti jejich studijních oborů spíš ne - postavil se na mojí stranu. Na stranu holky, která byla nesmyslně otřesená z rozchodu a vynechala dva týdny vyučování.
London byl chytrý a vtipný a i když naše mailování začalo teprve před třemi dny, těšila jsem se, až zase jeho jméno uvidím ve své schránce. Těšila jsem se na naše žertování a vzájemné utahování. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak asi vypadá. Bože. Včera jsem si říkala, že musím ignorovat ty intenzivní pohledy kluka z poslední řady, protože potřebuju čas, abych se přenesla přes Kennedyho a teď tu sním nad doučovatelem, který může vypadat jako Chace Crawford. A nebo jako … Benji.
Nezáleželo na tom. Potřebovala jsem čas, abych se dala dohromady a to i přes to, že London měl pravdu. Přes to, že Kennedy byl blbec.
Klikla jsem na první pracovní list, otevřela si učebnici ekonomiky a s úlevou vydechla.
Landone,
ty pracovní listy mi určitě moc pomůžou. Konečně mě zmeškané vyučování začalo děsit trošku míň. Vyplnila jsem první dva - až budeš mít čas, mohl by ses na ně podívat?
Ještě jednou ti děkuji, že se mnou takhle ztrácíš svůj čas. Budu se snažit se s tím popasovat co nejrychleji. Nejsem zvyklá být student, který je osinou v zadku.
Soutěže se účastnili dva moji studenti, oba chodí do prváku, ale každý na jiné škole. Oba se mně ptali - díky Bohu každý zvlášť - který z nich je můj faforit. Oboum jsem jim odpověděla "Samozřejmě, že ty." Byla to chyba?? Když si z mého auta přišli vzít svoje nástroje, chovali se k sobě velmi arogantně a já se modlila, aby se žádný z nich před tím druhým nezmínil, že jsem mu řekla, že je můj favorit. PROSTĚ KLUCI.
Inženýrství? Vau. Není divu, že působíš tak inteligentně.
JW
Jacqueline,
tvoje pracovní listy vypadají dobře. Označil jsem pár drobných chyb, které by mohli být problémem při zkouškách, tak se na ně podívej.
Ah, to vypadá, že tvoji prváci jsou do tebe zabouchlí. Což mně nepřekvapuje. Vysokoškolská studentka hrající na basu by mně v šestnácti způsobila ztrátu řeči.
Jasně, že jsem inteligentní! Jsem přeci vševědoucí doučovatel. A v případě, že by tě to zajímalo - ano, jseš moje favoritka. :o)
LM
Sobota večer, Erin mi zase vyhrožovala, že mně potáhne pryč z našeho pokoje a úspěšně u toho ignorovala moje protesty a nechuť. Tentokrát jsme my tři zamířily do klubů, provětrat naše falešné občanky.
"Nepamatuješ si, jak super pro mě byla ta párty minulý víkend?" Ptala jsem se jí, když mi do rozpřažených rukou hodila přiléhavé černé šaty. Samozřejmě, že nepamatovala, nic jsem jí totiž neřekla. Všechno co věděla, bylo, že jsem to předčasně zabalila.
"Jacqueline, zlato, já vím, že to není lehký. Ale nemůžeš Kennedyho nechat vyhrát! Nemůžes kvůli němu zpustnout, nebo se kvůli němu bát zamilovat se do někoho jinýho. Bože tuhle část miluju - lov na novýho chlapa, všechno je nový a nevyzkoušený - hromada žhavejch chvilek, která čeká, až je objevíš. Kdybych tak moc netoužila po Chazovi, tak bych ti záviděla."
Způsob jakým ten proces popsala, zněl jako výprava na exotický kontinent. Ale já její pocity ani v nejmenším nesdílela. Vyhlídka na hledání nového přítele zněla vyčerpávajícně a depresivně.
"Erin, já si nemyslím, že bych byla připravená-"
"To si říkala i minulý víkend a nakonec si to zvládla!" Zamračila se, nad něčím přemýšlela a já jí už po sté málem řekla o Buckovi.
"I když si odešla brzo." Pověsila zpátky na ramínko šaty, které jsem si nehodlala vzít a já na ní vyplázla jazyk, znovu jsem prohrála. Nebyla jsem si jistá, proč jsem jí to nemohla říct. Nejvíc jsem se asi bála toho, že by se naštvala. Bezdůvodně jsem se bála toho, že by mi nevěřila. Ani jedna z těchto reakcí nebyla nic, s čím bych se chtěla potýkat, já jen chtěla zapomenout.
Vzpomněla jsem si na Lucase, otrávená, že jeho přítomnost v hodinách ekonomie to činila nemožným, protože on byl s tou příšernou nocí neodvratně spojený.
Za celý pátek se na mně vůbec nepodíval - pokud vím. Pokaždé, když jsem se na něj nenápadně otočila, vypadal, že si místo zapisování poznámek maluje. Svojí černou tužku držel volně mezi prsty a v obličeji měl koncentrovaný výraz. Když hodina skončila, zastrčil si tužku za ucho, otočil se a aniž by se otočil, odešel ze třídy. Ze dveří vycházel jako první.
"V tomhle budeš vypadat dobře," řekla Erin a vytrhla mně z myšlenek. Na řadě byl elastický, fialový top s velkým výstřihem. Sundala ho z ramínka a hodila ho po mně. "Vem si k tomu ty těsné džíny a ty kožený vysoký boty, budeš vypadat jako přítelkyně člena gangu. Budeš působit víc jako Jsem-výzva. Musíš se oblíknout tak, abys přilákala správnej typ kluků a když budeš vypadat moc roztomile, všechny je odeženeš pryč jen tím, že naštvaně protočíš ty svoje velký modrý oči."
Povzdechla jsem si a ona se rozesmála a natahovala si přes hlavu ty těsné černé šaty. Erin mně znala až moc dobře.
Ztratila jsem přehled o počtu panáků, který mi Erin vrazila do ruky. Říkala, že vzhledem k tomu, že ona je dnešní řidič, já musím pít za nás za obě.
"Nemůžu si šáhnout na žádnýho z těch sexy chlapů, co všechno já kvůli tobě nevytrpím. Teď dopij tu margaritu, přestaň se mračit a koukej se na nějakýho z těch kluků dost dlouho, aby poznal, že když tě přijde požádat o tanec, tak mu neutrhneš ruku."
"Já se nemračim!" Zamračila jsem se, poslechla a dopila drink. Ušklíbla jsem se. Chuť laciné tequily se odmítla schovat v ještě lacinějším margarita mixu, ale to je to, co dostaneš, když za vstup včetně pití zaplatíš pět dolarů.
Ještě bylo poměrně málo hodin a tak klub, který jsme se rozhodly pro dnešní noc obsadit nebyl narvaný k prasknutí stovkami studentů ani obyvateli města. S Erin a Meggie jsme zabraly roh prázdného parketu. Po návštěvě baru a panákově upravující se části jsem se v rytmu hudby postupně uvolnila a smála se roztleskávačským pózám, které předváděla Erin i baletním pohybům patřících Maggie.
První kluk, který nás přerušil zamířil k Erin, ale ta jen potřásla hlavou a rty naznačila slovo "přítel". Nasměrovala ho ke mně a mně napadlo: Jo, to jsem já, ta bez přítele. Bez vztahu. Bez Kennedyho. Bez "Jsi moje Jackie".
"Chceš si zatancovat?" Zakřičel na mně ten kluk přes hudbu, připadal mi plachý, jako kdyby byl připravený se stáhnout, kdybych ho odmítla. Přikývla jsem a zatlačila jsem zpátky zbytečnou, skoro fyzickou bolest. Poprvé za tři roky jsem nebyla ničí přítelkyně.
Pohybovali jsme se po rozložitém prostoru jen pár metrů od Erin s Maggie - která taky měla přítele. Netrvalo mi dlouho odhalit, že ty dvě měly v úmyslu každého kluka, který je přijde požádat o tanec nasměrovat ke mně. Stala jsem se jejich oblíbeným projektem pro dnešní večer.
O dvě hodiny později, jsem už tančila s tolika kluky, že jsem si je už nepamatovala, vyhýbala jsem se jejich pátravým rukám a odmítala všechny drinky, které mi do ruky nepodala Erin. Stály jsme u barového pultu u parketu, opřely jsme se o barové stoličky, které u něj byly postavené a pozorovaly okolní párovací aktivity. Když Maggie přestala tancovat a předvádět piruety, zamířila na záchody, po té, co se vrátila jsem se ptala, jestli bysme už nemohly jít, ale Erin mně uzemnila s výrazem, který měla obyčejně vyhrazený pro nevychované manažery v restauraci. Ušklíbla jsem se a usrkávala svoje pití. V momentě jsem poznala, že za mnou přišel další kluk a že Erin i Maggie ho schvalovaly, protože jejich oči se ve stejnou chvíli rozšířily a zaostřily se do prostoru za moje rameno.
Po rameni mi přejely něčí prsty a já jsem se zhluboka nadechla, pomalu vydechla a pak teprve se otočila.
Udělala jsem dobře - protože to byl Lucas, kdo za mnou stál. Pohled mu na zlomek vteřiny klesl k mému výstřihu. Povytáhl obočí a podíval se mi do očí, na tváři měl lehký úsměv, kterým se rozhodně neomlouval za směr svého pohledu. Z podpatků mých bot mně neuvěřitelně bolely nohy, ale stále nebyly dost vysoké, abych se mu dívala z očí do očí. Radši než aby zvedal hlas, jako všichni ostatní, se naklonil k mému uchu a zeptal se mě,
"Zatančíme si?"
Cítila jsem jeho teplý dech a vdechla vůni jeho vody po holení - něco kasického a mužného - než se odtáhl, oči měl upřené do mých a čekal na odpověď. Nadšený šťouchanec mezi lopatky, který mi Erin uštědřila mi napověděl její názor: běž.
Přikývla jsem, vzal mně za ruku a vedl na taneční parket, prodírali jsme se davem lidí, kteří se mu ochotně uhýbali. Když jsme došli na opotřebovanou dubovou podlahu, otočil se a přitáhl si mě blíž, nikdy nepustil mojí ruku.
Když jsme se přizpůsobili rytmu pomalu se odvíjející písničky, pohybujíc se ve stejném rytmu, chytil i mojí druhou ruku a přesunul mi obě ruce za moje záda a jemně mně držel v zajetí. Prsa se mi otřely o jeho hruď a já se z toho jemného kontaktu snažila nezalapat po dechu. Nikomu jinému jsem dnes nedovolila se mě dotknout a neústupně jsem odmítala všechny pomalé tance. Začínala jsem se motat ze slabého, ale dostatečného množství margarity, zavřela jsem oči a nechala se vést, přesvědčovala jsem samu sebe, že za ten rozdílný přístup může alkohol v krvi, nic víc.
O minutu později pustil moje prsty a rozprostřel mi dlaně na zádech, moje ruce zamířily k jeho bicepsům. Byly pevné, přesně takové, jaké jsem věděla, že budou. Pokračovala jsem vzhůru, až moje dlaně dorazily k jeho stejně pevným ramenům. Nakonec moje prsty zamířily za jeho krk a otevřela jsem oči. Jeho pohled byl pronikavý, ani na chvíli neuhnul a mně se z jeho zkoumavého výrazu zrychlil puls.
Nakonec jsem se natáhla k jeho uchu a on se sklonil, aby mě lépe slyšel.
"T-tak, jaký máš hlavní studijní obor?" Vydechla jsem.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se jeho rty na jedné straně pozvedly.
"Opravdu chceš mluvit o škole?"
Zůstal blízko, naše těla k sobě byla natlačená od hrudníku až po stehna, zdánlivě očekával moji odpověď. Nemohla jsem si vybavit, kdy naposledy jsem byla takhle plná čiré, absolutní touhy.
Polkla jsem.
"Na rozdíl od mluvení o čem?"
Zasmál se a já cítila, jak jeho hrudník vibruje proti tomu mému.
"Na rozdíl od toho nemluvit vůbec."
Rukama, které měl okolo mého pasu mně sevřel pevněji, palci mi tlačil do žeber, zatímco prsty měl stále na mých zádech.
Zamrkala jsem, na chvíli zmatená, co tím myslel, ale vzápětí mi to došlo.
"Nechápu, co si tím myslel," lhala jsem.
Naklonil se ještě blíž, jeho hladká tvář se otřela o mojí a pošeptal mi, "Ale ano, víš."
Znovu jsem ucítila jeho vůni - svěží a decentní, na rozdíl od těch trendy kolýnských, které nosil Kennedy, a které vždycky přebyly jakoukoliv vůni, kterou jsem měla já - cítila jsem nutkání dotknout se konečky prstů jeho tváře a přejet s nimi přes jeho čerstvě oholenou čelist, to sexy krátké strniště ze včera bylo pryč. Kdyby mě teď políbil, dlouze a tvrdě, jeho pokožka by tu mojí nepodráždila. Necítila bych nic jiného než jeho rty na těch mých - možná ještě ten tenký kroužek, který měl ve spodním rtu …
Moje bloudící myšlenky mi braly dech.
A když se mně rty dotkl těsně pod ušním lalůčkem, myslela jsem, že bych mohla omdlít. "Pojďme jen tančit," řekl mi.
Odtáhl se jen natolik, aby se mi mohl podívat do očí, přitáhl si mně k sobě a moje nohy ho poslušně následovaly každým směrem.