Easy - 8. Kapitola

Lucasovo zaklepání bylo tiché. Byla jsem tak nervózní, že když jsem se zvedala, abych šla otevřít dveře, třášla jsem se.
Říkal, že mně chtěl namalovat, ale já si nebyla jistá, jestli to bylo všechno, co se mnou chtěl dělat, nebo jestli to byl nějaký kód, pro něco víc. Erin by mi nikdy neodpustila, kdybych ho měla ve svém pokoji a nenechala se od něho políbit. Jenže mně Lucas nepřišel jako typ kluka, který by obyčejně přestal u líbání. Většina holek viděla vysokou jako nějaké období průzkumu a téměř kažná z nich by byla víc, než šťastná, kdyby mohla prozkoumávat Lucase.
Jenže mně trvalo více než rok, než jsem se dopracovala k sexu s Kennedym a on byl jediný kluk, se kterým jsem kdy spala. Na tohle jsem s Lucasem připravená nebyla, určitě ne hned, ať už se od něj mám odrážet kamkoli.
Zhluboka jsem se nadechla.
Zaklepal znovu, tentokrát trochu hlasitěji, přestala jsem přemýšlet a otevřela dveře. Zpod tmavě šedé kšiltovky mu visely prameny tmavých vlasů. V tlumeném osvětlení chodby se jeho oči zdály téměř bezbarvě světlé, tak jako tu první noc, když nahlédl do mého auta, potom, co složil Bucka.
Stál schrbeně, ruce měl zastrčené v kapsách a pod jednou z nich měl zastrčený skicák.
"Ahoj." Pozdravil mně.
Ustoupila jsem zpět do pokoje a dokořán otevřela dveře. Naproti v pokoji, stála ve dveřích Olivia s Ronou a vytřeštily na Lucase oči, pak se podívaly na mně a sledovaly, jak Lucas vstupuje do mého pokoje, zatímco byla Erin pryč. Olivia vyklenula obočí a podívala se na svojí spolubydlící. Do patnácti minut bude celé patro vědět, že mám v pokoji sexy kluka. Zabouchla jsem dveře.
Lucas si odložil skicák na moji postel a postavil se doprostřed pokoje, který se jeho přítomností nějak zmenšil. Aniž by se pohnul, zkoumal Erininu stranu pokoje, stěnu nad její postelí, posetou fotografiemi, řeckými písmeny jejího sesterstva i její jméno, poskládané ze zářivých písmen. Využila jsem jeho rozptýlení a pořádně si ho prohlížela: řádně ošoupané kovbojské boty, onošené džíny, šedá mikina.
Otočil se, aby si prohlédl mojí část pokoje a já se teď dívala na jeho profil - nedávno oholená tvář, pootevřené rty, tmavé řasy. Pak se otočil, pohledem přelétl mně a stůl za mnou, na kterém ležel můj notebook, připojený k malým reproduktorům. Nastavila jsem playlist písní a nechala je potichu hrát. Další z Erininých nápadů. Seznam písniček pojmenovala OFR (Operace: Fáze Rebel) a já se modlila, aby se nepodíval na seznam a neptal se mně, co ta zkratka znamená. Samozřejmě, že bych mu to neřekla, ale asi bych se propadla hanbou.
"Tuhle skupinu mám rád, byla si minulý měsíc na jejich koncertě?" Zeptal se mně.
Na tom koncertě jsem byla s Kennedym, bylo ten den předtím, než se se mnou rozešel. Byla to naše oblíbená skupina. Tu noc se ale choval divně. Odtažitě. Obyčejně, když jsme byli na nějakém koncertě, si mě přitáhl před sebe, rozkročil nohy tak, abych já si mohla stoupnout mezi ně a obejmul mně. Na tomto koncertě si stoupl vedle mě, jako bysme byli jen kamarádi. Potom, co se se mnou rozešel, jsem si uvědomila, že to měl v plánu už tu noc před tím - že jeho rezervovanost to dokazovala, jenže tenkrát jsem to ještě nevěděla.
Přikývla jsem a vytěsnala Kennedyho ze svých myšlenek. "A ty?"
"Jo, ale nepamatuju si, že bych tě tam viděl, ale byla tma a já měl možná jedno nebo dvě piva…" Usmál se, měl bílé zuby, ne úplně dokonalé, takže si evidentně u zubaře nevytrpěl tolik jako já.
Sundal si kšiltovku a položil ji na moji postel. Hned vedle tužky a skicáku a vjel si oběma rukama do uplácnutých vlasů, potřásl s nimi a výsledkem byl dokonalý postelový vzhled, oh pane Bože. Když si přetahoval mikinu přes hlavu, jeho bílé tričko se trochu povytáhlo s ní a já dostala odpověď na to, kam až sahá jeho tetování. Čtyři řady písmen, příliš malých na to, abych je mohla přečíst, se táhly po jeho levém boku. A na pravém boku měl nějaký Keltsky vypadající symbol. Bonusem pro mě bylo, že teď už jsem věděla, co přesně Erin myslela výrazem: břišní svaly k nakousnutí. Mikina se připojila k jeho kšiltovce a tričko spadlo zpátky na své místo.
Zvedl skicák a tužku a otočil se ke mně, v tu chvíli jsem si všimla, že jeho tetování pokračuje přes bicepsy a ztrácí se pod krátkými rukávy jeho trika.
"Kde mně budeš chtít?" Vzhledem k tomu, jak bez dechu jsem byla, moje otázka vyzněla jako nestydatý návrh. Vau, mohla jsem být ještě okatější? Možná bych měla jí s pravdou ven a na rovinu se ho zeptat, jestli chce být mým odrazem po Kennedym, bez závazků. Z jeho nečitelného úsměvu, který se mi stával víc a víc známý, se mi podlamovala kolena.
"Na posteli?" Odpověděl chraplavým hlasem.
Oh, pane Bože. "Okay," smetl z postele svojí čepici i s mikinou na podlahu a já se posadila na okraj matrace. Srdce mi bušilo.
Díval se na mě a hlavu uklonil do strany. "Um, vypadáš opravdu napjatě. Nemusíme to dělat, jestli nechceš."
Nemusíme dělat co? Zamyslela jsem se, přála jsem si, abych se ho mohla zeptat, jestli to, že ze mě udělá svoji modelku, má být předehra a pokud ano, tak mu říct, že to nemá význam. "Chci."
Zastrčil si tužku za ucho, ale vypadal nepřesvědčeně. "Hmm. Jaká pozice by ti byla nejpohodlnější?"
Nemohla jsem nahlas vyslovit odpovědi, které mně na jeho otázku napadaly, ale červeň, která se mi usadila ve tváři, mně stejně prozradila. Kousl se do spodního rtu a já si byla jistá, že to bylo proto, aby se nesmál. Nejpohodlnější pozice? Co takhle s hlavou zastrčenou pod polštářem?
Rozhlédl se po pokoji, šel si sednout na zem a zády se opřel o zeď naproti mojí posteli. Nohy měl pokrčené, skicák položený na stehnech, seděl přesně tak, jak jsem si ho představovala tenkrát ve třídě. Až na to, že seděl v mém pokoji, ne v jeho.
"Lehni si na břicho, obličejem ke mně a polož si hlavu na ruce."
Udělala jsem, co mi řekl. "Takhle?"
Přikývl a prohlížel si mně, jako by zkoumal detaily, nebo chyby. Pak si klekl a posunul se blíž ke mně, projel mi prstama vlasy a nechal mi je spadat na ramena. "Perfektní," zamumlal a vracel se zpátky do své pozice u zdi, kousek ode mě.
Pozorovala jsem ho, zatímco mně maloval, oči se mu pohybovaly tam a zpět od mého obličeje ke skicáku. Po nějaké době se jeho oči začaly pohybovat po zbytku mého těla. Bylo to, jako by mi prsty přejížděl po ramenech a dolů po zádech. Zadržela jsem dech a zavřela oči.
"Uspávající?" Jeho hlas byl jemný. A blízko. Otevřela jsem oči a spatřila ho, jak sedí na patách vedle mojí postele. Z jeho blízkosti se mi zase rozbušilo srdce. "Ne." Skicák a tužku měl odloženou za sebou.
"Máš … hotovo?"
Lehce zavrtěl hlavou. "Ne. Jestli ti to nevadí. Chtěl bych udělat ještě jeden."
Když jsem kývla, řekl mi, "otoč se na záda."
Pomalu jsem se přetočila, bála jsem se, že skrz můj tenký svetr uvidí, jak moc mi bije srdce. Vzal si z podlahy skicák a tužku a postavil se. Díval se na mě, prohlížel si mně a já se cítila zranitelná, ale ne v nebezpečí. Věděla jsem o něm tak málo, ale jedna věc, kterou jsem v jeho blízkosti cítila, byla nezpochybnitelná: bezpečí.
"Jestli ti to nebude vadit, tak bych tě trošku pootočil?"
Polkla jsem. "Uh, jistě."
Ruce jsem svírala vedle těla a ramena jsem měla vyhrbená téměř až k uším. Co? Tohle není pozice, jakou by sis představoval? Jen tak tak jsem zadržela nervózní cvrkot, který se mi dral hrdlem nahoru.
Prsty mi obkroužil zápěstí, které měl blíž u sebe a přemístil mi ruku nad hlavu, ohnul mi ji tak, že vypadala, jako by mi tam samovolně dopadla. Pak mi vzal druhou ruku, jejíž prsty mi rozprostřel na břiše. Posadil se vedle mě na okraj postele, chvíli se na mě díval a pak mi ruku z břicha přesunul také nad hlavu, zápěstí jsem měla překřížená, jako kdybych je měla svázaná. Snažila jsem se dýchat normálně. Nemožné.
"Teď ti trošku pohnu s nohou," řekl a díval se mi do očí, čekal, až přikývnu. Položil mi ruku na koleno a natočil mi nohu trochu do strany a tím mi ji zvedl z matrace.
Zvedl svůj skicák a otočil stránku. "Teď trochu otoč obličej směrem ke mně -bradu dolů - tak je to dobrý. A zavři oči."
Bojovala jsem s tím zůstat uvolněná, věděla jsem, že dokud slyším, jak se tužka pohybuje po papíře, nemůže se mně dotýkat. Ležela jsem tam bez hnutí se zavřenýma očima a poslouchala zvuk tuhy jedoucí po papíře, přerušovaný stínováním jeho prsty, když rozmazával linie, nebo vytvářel stíny.
Z notebooku na stole se ozval nově příchozí e-mail a já bleskově otevřela oči. Bez přemýšlení jsem se zvedla na loktech. Landon? Jenže nebylo jak to zkontrolovat. Lucas mně pozorně sledoval. "Potřebuješ to zkontrolovat?"
Landon na můj e-mail neodpověděl celé odpoledne, zatímco v minulosti mi odpovídal téměř okamžitě a tím mně pěkně rozmazlil. Jenže Lucas byl v mém pokoji. Seděl na mojí posteli. Lehla jsem si zpátky, vrátila ruce do jejich předešlé pozice a pootočila hlavu. Tentokrát jsem ale oči nezavřela, a on mně o to nežádal. Vrátil se k malování, dlouhou dobu se soustředil na moje ruce a potom na můj obličej. Díval se mi do očí, jeho intenzivně zkoumavý pohled kmital tam a zpátky mezi mnou a skicákem. Když se pohledem dostal k mým rtům, dlouze na nich setrval pohledem, pak zase začal malovat, díval se, maloval, díval se, chtěla jsem k němu natáhnout ruku, chytit ho za tričko a stáhnout ho k sobě dolů. Ruce se mi nedobrovolně sevřely do pěstí a on k nim zaletěl pohledem.
Podíval se na mně planoucím pohledem. "Jacqueline?"
Zamrkala jsem. "Ano?"
"Ta noc, kdy jsme se potkali - nejsem jako ten kluk." Čelist měl pevně sevřenou.
"Já to ví-" přes rty mi položil prst a jeho výraz zněžněl.
"Takže nechci, aby ses cítila pod tlakem. Ale já tě právě teď chci líbat. Strašně moc." Přejel mi tím prstem přes čelist, pak dolů po krku a pak si položil ruku do klína. Koukala jsem na něj a pak, když mi došlo, že čeká na mojí odpověď, jsem řekla "Okay."
Skicák položil na zem a tužka ho následovala, nikdy ze mě nespustil oči. Když se ke mně nakláněl, byla jsem si najednou víc vědomá každé části svého těla, která se ho dotýkala - jeho bok, kterým se ke mně tiskl, jeho hrudník, který se sunul po mém, jeho prsty, které klouzaly od mých zápěstí, přes předloktí a pak mně jimi chytil obličej. Držel mně na místě a rty měl blízko mého ucha. Když mně políbil na to citlivé místo těsně pod ušním lalůčkem, zastavil se mi dech. "Jseš tak nádherná," pošeptal mi, zatímco se jeho rty sunuly k těm mým. Byly teplé a pevné, tlačily se proti těm mým, a když mi jazykem jemně zaútočil proti linii rtů, pootevřela jsem je. Zatímco se jeho jazyk nořil do mých úst, jeho ruce směřovaly každá opačným směrem - jedna k mým stále překříženým zápěstím, která mi víc přimáčkl do matrace nad mojí hlavou, a druhou mi sjížděl dolů po boku, až mně chytil za pas. Líbal mně náruživěji a dožadoval se reakcí, které to ve mně vyvolávalo. Motala se mi z toho hlava a dokázala jsem nasávat jen malé dávky vzduchu, jako kdybych se měla za pár vteřin utopit. Právě ve chvíli, kdy jsem si myslela, že tu intenzitu už nemůžu zvládnout, zvolnil tempo a jemně nasál můj spodní ret, přejel přes něj jazykem a pak ten pohyb ještě jednou zopakoval. Zavrtěla jsem se pod ním a jeho jazyk opět vklouzl mezi moje rty a opakoval svoje bližší zkoumání - laskal můj jazyk, zuby i horní patro mé pusy.
Kdyby se mně někdo zeptal, Jak v porovnání s ním líbal Kennedy? Odpověděla bych, "Kdo?"
Obě Lucasovy ruce mně chytily za zápěstí a položil si moje ruce kolem krku. Mojí reakcí, o které jsem snila více než jednou, že ji udělám, bylo, vjet mu prsty do vlasů a cuchala jsem mu je ještě víc. Vytáhl mně s sebou nahoru, posadil si mně na klín a zády se opřel o hromadu polštářů, které jsem měla vyskládané v čele své úzké postele. Jednu nohu měl stále na podlaze, tu druhou měl skrčenou pode mnou. Zaklonil mně dozadu, rukou mi podepřel hlavu a začal mě líbat na krku a směřoval dolů k výstřihu mého svetru. Zalapala jsem po dechu, zaklonila hlavu a snažila se posbírat zbytky svých myšlenek. Rukou mi zajel pod svetřík a jel s ní nahoru po mých žebrech až k saténové podprsence. Konečky prstů mi hladil kůži nad jejím okrajem. Přejížděl přes záhyby mých prsou, která byla plnější, když jsem seděla. Spodní okraj svetru mi vyhrnul přes prsa a na místa, kde ještě před chvílí byly jeho prsty, přesunul své rty a jazykem mi objížděl kůži nad okraji košíčků podprsenky. Když prsty narazil na přední zapínání podprsenky, chytila jsem ho za vlasy pevněji. Neoblíkla jsem si podprsenku s předním zapínáním právě z tohoto důvodu? Moje tělo ho chtělo, ale moje mysl protestovala, první polibek - kam až jsem chtěla zajít?
V hlavě se mi ozval Erinin hlas, Máš se s ním sakra přenést přes Kennedyho! A já se začala velmi nevhodně smát. Lucas zvedl hlavu a nadzvedl jedno obočí. "Lechtivá?" Zeptal se mně nevěřícně.
V tu chvíli jsem byla úplně zděšená, nemohla jsem si představit větší tragédii, než mít lechtivá prsa - to by byl nejhloupější vtip, jaký jsem kdy slyšela. Zkousla jsem si ret a snažila se znovu nesmát, napadlo mně jen Oh, pane Bože. Zavrtěla jsem hlavou.
Jeho pohled klesl k mým zubům, zakousnutým do rtu. "Jseš si jistá? Protože buď jsi lechtivá … nebo shledáváš mou sváděcí techniku … komickou."
Neschopná to zastavit, jsem se začala znovu smát, seděla jsem mu v klíně, hrudník napůl odhalený a cítila se zahanbeně. Zakroutil hlavou. Vytáhla jsem ruku z jeho vlasů a dala si ji přes moji nerozvážnou pusu. Z ničeho nic se na mně usmál. Zpoza svojí dlaně jsem se na něj usmála zpátky a tiše ho prosila, aby mě už znovu nerozesmíval - protože hned pod povrchem smíchu se tlačila hysterie.
"Možná bych tě měl prostě jen zlochtat." Vypadal, že nad tím nápadem přemýšlí.
"To prosím nedělej," řekla jsem vystrašeně. Stejně tak, jako většina lidí, jsem při lechtání nevypadala příliš atraktivně. Věděla jsem to s absolutní jistotou, protože moje teta natočila na moje jedenácté narozeniny video, kde mě můj hloupý starší bratranec lechtal téměř do bezvědomí, dokud jsem neprosila, aby přestal. Na obličeji se mi udělaly rudé skvrny, z koutků úst mi tekly sliny a zvuky protestů, které jsem vydávala byly téměř nelidské.
"Ne?"
"Ne. To prosím nedělej."
Povzdychl si, sundal mi ruku z pusy a přiložil si ji na hrudník. Naklonil se dopředu a znovu mně políbil. Všimla jsem si, že mi mezi tím opatrně stáhl svetřík zase zpátky dolů, ale to ho nezastavilo, znovu mi pod ním začal prsty přejíždět po břiše a dlaněmi mi hladil prsa přes látku podprsenky. Zatímco se naše rty pohybovaly ve společném tempu, začal mi palci kroužit kolem bradavek, přiváděl mně k šílenství. Pod dlaní, kterou jsem měla položenou na jeho hrudníku jsem cítila, že mu srdce tlouklo stejně rychle jako to moje a okamžitě jsem zapomněla na jakýkoli smích.
*******
Moje rty byly citlivé a chvěly se. Když jsem se jich dotkla, vynořily se mi přeslazené vzpomínky na jeho ruce, a co všechno mi dělaly spolu s jeho rty - ty šíleně-úžasné polibky, nebo těch pár slov, co mi řekl - jseš tak nádherná.
Chtěla jsem vidět jeho kresby a on mi je ukázal. Byly dobré. Obdivuhodně dobré. Řekla jsem mu to a on mně obdařil tím svým tajemným úsměvem.
"Co s nimi budeš dělat?" Zeptala jsem se, krapet pozdě.
"Asi je předělám uhlem."
Čekala jsem, že bude pokračovat. "A pak?"
Oblékl si mikinu a pak se na mně podíval. "Přidělám je na stěnu ve svojí ložnici?" Rozevřela jsem rty, ale neměla jsem ponětí, co bych měla říct.
Na zeď v ložnici?
Jeho oči se vrátily ke skicáku, otočil stránku na druhý portrét. "Kdo by se nechtěl probouzet vedle tohohle?"
To prohlášení z devadesáti devíti procent znamenalo přesně to, co naznačovalo, ale přesto jsem si nebyla jistá, že jsem to správně pochopila a tak jsem nic neodpověděla. Zavřel skicák a odložil ho na knihovnu vedle dveří. Vzal do ruky mojí bradu a jemně mi přejel prstem přes spodní ret.
"A sakra." Odtáhl ruku pryč a zadíval se na svoje prsty. "Zapomněl jsem, jak vypadaj moje prsty, když maluju." Podíval se na moje tričko. "Asi budeš mít šedý otisky … všude."
Usoudila jsem, že jsem teď měla šedý ret a pravděpodobně také šedé šmouhy na břiše a na prsou, ale nemohla jsem vymyslet, co na to říct. "Oh."
Zabalil ruce do pěstí a jednu mi dal pod bradu, aby mi ji znovu zvedl, tou druhou si mně přitáhl blíž. "Neboj se, tentokrát žádné prsty." Přitáhl si mně ještě blíž a začal mě znovu líbat, zády se opíral o dveře pokoje. V této pozici se nedala schovat reakce, kterou na mně mělo jeho tělo. Přitiskla jsem se k němu a on mi zasténal do úst. Když se ode mě odtáhl, dýchal zrychleně. "Musim odejít hned, nebo už neodejdu."
Tohle byla chvíle, kdy jsem měla odpovědět Zůstaň, ale nemohla jsem. Hlavou mi prolítl obrázek Kennedyho, který mi před nedávnem řekl něco hooodně podobného. Ještě šílenější byla myšlenka na Landona a na e-mail, který na mně možná čekal.
Ani jedna z těchto věcí by mně neměla zajímat. Ne v tuhle chvíli. Lucas se narovnal a odkašlal si. Políbil mně na čelo a na špičku nosu a otevřel dveře.
"Uvidíme se." Řekl a byl pryč.
Chytila jsem se rámu dveří a sledovala, jak si přes rozcuchané vlasy nasadil kšiltovku a odcházel pryč.
Každá holka, kolem které prošel, se na něj podívala. Některé se dokonce otáčely a dívaly se za ním, dokud nedošel ke dveřím schodiště, pak se otočily a pátraly pohledem, od koho odcházel.
Zašla jsem zpátky do pokoje a nechala je nad tím přemýšlet.
E-mail, který nás vyrušil, nebyl od Landona, byl od mámy a obsahoval podrobnosti o jejich lyžařském výletě do Colorada. Výletě, na který jsem nebyla pozvaná, abych se připojila. Výletě, který měli naplánovaný na víkend v polovině školního roku, který jsem měla v plánu strávit doma - prázdninový víkend.
I tak, bylo těžké zůstat na ní naštvaná, když jsem otevřela její e-mail a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, byla jsem podivně zklamaná, že to nebylo Landonovo jméno v přijatých e-mailech, a za druhé, byla jsem tak mimo z Lucasových důkladnýho polibků, že jsem se o prázdniny, které byly za jedenáct dní, vůbec nezajímala, ani o to, kde je budu trávit.
*******
V neděli večer jsem místo večeře jedla lžící arašídové máslo a sledovala film "Jednoduše z tebe není paf" a říkala jsem si, že opravdu nejsem výjimkou žádného pravidla. Landon mi stále neodepsal a Lucas se také neozval.
Erin měla být každou chvíli zpátky a já se těšila na její bouřlivou přítomnost v našem pokoji. To nekonečné ticho mi přivodilo depresi a začala jsem konzumovat příliš mnoho jídla. V tu chvíli se ozvala moje e-mailová schránka a já jsem přemýšlela, jestli mám nebo nemám zastavit film, abych ji zkontrolovala. Neměla jsem náladu na další z máminých úsilí, kdy se zbavovala výčitek svědomí, že mě nechají o prázdninách samotnou. Zatím to zkoušela přes logiku - letos jste měli být u Kennedyho, emocionální vydírání - s tvým otcem jsme nebyli na žádné společné dovolené už přes dvacet let, a jedno neochotné pozvání, abych se k nim připojila - předpokládám, že bychom ti mohli sehnat letenku. Ale musela by si spát na sedačce nebo na přistýlce, protože všechny pokoje jsou obsazené.
První dva jsem ignorovala, na ten třetí jsem odpověděla - ne, díky. Co bude následovat? Pokusí se mně podplatit?
Možnost, že by mi navrhla nakupovací výlet jsem nemohla zavrhnout - nebylo by to poprvé. Minulý týden jsem si přes internet za vydělané peníze z doučování zamluvila boty, ale bohužel peněz nebylo dost, třeba by mi je chtěla doplatit. Zastavila jsem film a otevřela e-mail. Jackpot. Nebyla to máma, ale Landon.
Jacqueline,
Jsem rád, že máš z toho testu dobrý pocit. Až dáš dohromady návrh svého projektu, rád bych ho viděl ještě než ho odevzdáš. Připojuji listy na zítřejší doučovací sezení, které jsem právě dodělal. Jestli budeš mít jakékoli otázky, dej mi vědět.
LM
Znovu jsem si trucovitě přečetla jeho e-mail. Nebylo v něm nic ani vzdáleně koketního. Jako kdyby to napsal můj profesor. Nenapsal žádné vysvětlení, proč mu trvalo celý víkend, než mi odpověděl, když mi většinou odpovídal během několika hodin, pokud ne ještě dřív. S ničím si mě nedobíral, ani se nezeptal na žádnou otázku nesouvisející s ekonomikou. Připadala jsem si, jako bych si veškerou důvěrnost, která mezi námi za těch pár uplynulých týdnů vznikla prostě vymyslela.
Landone,
Děkuju. Návrh projektu ti pošlu do soboty. Doufám, že si strávil příjemný víkend.
JW
Jacqueline,
Do soboty to bude určitě stačit. Budu se snažit ti to poslat zpátky, co nejdříve, aby si to mohla Dr. H. odevzdat ještě před prázdninami. Víkend byl dobrý. Obzvláště pak pátek. Jak ses měla ty?
LM

Landone,
Měla jsem se dobře. Trochu osaměle (moje spolubydlící byla celý víkend mimo město a vrátila se teprve před chvílí, už se nemůže dočkat, až mi všechno barvitě vylíčí,) ale zato byl můj víkend produktivní. Ještě jednou díky za všechnu tvou pomoc.
JW