Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Easy - Epilog

"Budeš mi tak strašně chybět. Nemůžu uvěřit tomu, že mě opouštíš." Erin se svalila vedle mě na pohovku Hellerových. Na zadním dvorku zrovna probíhala Lucasova barbeque párty k jeho promoci a my jsme se z toho vedra prchly zchladit alespoň na pár drahocených klimatizovaných minut. Opřela jsem si hlavu o Erinino opálené rameno, "tak proč nejedeš se mnou?"
Zasmála se a opřela si hlavu o vršek té mojí. "To je stejně pitomej nápad, jako to, abys ty zůstala tady. Musíš odjet a uskutečnit svoje skvělé plány a já musím zůstat tady a uskutečnit ty svoje. To ale neznamená, že to nestojí za prd."


Přihlásila jsem se na tři hudební konzervatoře, chtěla jsem na podzim přestoupit. Nic z toho se mi nezdálo reálné až do té doby, než jsem se zúčastnila konkurzu na Oberlinu - moje volba číslo jedna - a mailu, který jsem o pár týdnů později dostala, dávali mi navědomí, že jsem byla přijata.
"Máš pravdu a taky bys měla dohlídnout na Chaze."
Erinin vzdor proti Chazovu úsilí zvrátit jejich rozchod, skončil na Valentýna, když se Chaz objevil s rezervací do "jejich" hotelu se snídaní. Celé dva týdny předtím jí nechal denně posílat květiny a proměnil tak náš pokoj na koleji ve skleník. S Erininou pomocí Chaz zvládnul blížící se soudní proces znásilnění, ze kterého byl obviněný jeho bývalý nejlepší přítel a s tím související pomluvy a narážky.
Buckovo nedávné předběžné líčení, které už počítalo i s obviněním z útoku, bylo pro nás pro všechny úlevou, ačkoli bylo jasné, že si neodsedí víc jak polovinu jeho dvouletého trestu.
Skrz otevřené francouzské dveře jsme sledovali naše kluky, jak si povídají na zadním dvoře. Nikdy nebudou nejlepšími přáteli, ale vycházeli spolu dobře, přestože byli zcela rozdílní.

Když mně Lucas povzbuzoval, abych si zažádala o přestup na hudební školu, byl si jistý, my dva budeme v pořádku. Byl si tím jistý a já jsem mu věřila, neznamenalo to ale, že bych chtěla mít po dobu dalších dvou let vztah na dálku. Byl zásadně proti tomu, abych svoje rozhodnutí na jakou školu jít, udělala na základě jeho plánů, nenechal by mě tu zůstat a nechtěl mi ani říct, kam poslal životopisy nebo kde byl na pohovorech.
"Já po tobě nechci, aby ses něčeho kvůli mně vzdávala, Jacqueline."
"Ale já se nechci vzdát tebe," stěžovala jsem si a přitom jsem věděla, že má pravdu. Neměla jsem žádný logický argument. V jistých směrech byl synem svého otce.
Ray Maxfield se stal jedním z mých oblíbených lidí. O jarních prázdninách mě Lucas vzal domů a já ho nikdy neviděla nervóznějšího. Ale nějakým záhadným způsobem jsme si s jeho tátou padli do noty. Viděla jsem v něm osobnost Lucase, jako doučovatele - jeho suchý smysl pro humor a inteligenci. Den předtím, než jsme odjížděli, Ray prohrabal podkroví domku na pláži a přinesl trojici zarámovaných maleb malého chlapce, který si hrál na břehu moře.
Rosemary ve spodním rohu všechny malby pro svého jediného syna podepsala - Rosemary Lucas Maxfield.
Zavěsili jsme je nad stůl v Lucasově ložnici.

Ještě zvláštnější ale bylo, že Ray právě seděl venku s Charlesem a Cindy. Kvůli promoci svého syna si udělal přestávku od své rybářské lodi - bylo to poprvé od chvíle, kdy se odstěhovali z Alexandrie.

*******

"V pátek jsem přijal pracovní nabídku."
A bylo to tady. Během posledního semestru Lucas rozeslal desítky svých životopisů, byl na několika pohovorech a několika druhých kolech pohovorů.
Před týdnem jsem zaslechla Charlese, jak říkal Cindy, že Lucas dostal solidní nabídku z inženýrské firmy tady ve městě, ale čekala jsem na to, až mi to řekne sám.
Až v srpnu odjedu na Oberlin, budeme od sebe dva tisíce kilometrů.
"Oh?" Vyhýbala jsem se mu pohledem, bála jsem se, že bych se mohla rozplakat.
Cpala jsem zbytky jídla, které nám Cindy zabalila s sebou do mrazáku a dál už to nekomentovala. Opřel se o kuchyňskou linku a pozoroval mně. Nakonec jsem už všechno uklidila a nemohla se déle vyhýbat nevyhnutelnému. Když spatřil výraz mojí tváře, chytil mně za ruku.
"Pojď ke mně." Když mě vedl k pohovce, zamáčkla jsem slzy a dala sama sobě přísnou přednášku, která se většinou skládala z přestaň brečet přestaň brečet přestaň brečet.
Posadil se do rohu a vzal mně do náručí. Poslouchala jsem jen na půl, když mi říkal o technických věcech, které se týkaly jeho nové práce, jako velikost firmy, impozantní plat a datum, kdy má nastoupit - druhý týden v červenci. Moje mysl se zabývala tím, jak často budu mít čas lítat za ním. Studenti hudebních škol volné víkendy téměř neměli. Neustále se konaly povinné koncerty nebo vystoupení, kterých se budu muset účastnit.
"Takže mojí jedinou otázkou je tohle - budu chtít bydlet v Oberlině a dojíždět do Clevelandu, nebo bydlet poblíž Clevelandu a dojíždět za tebou?" Hlavu měl opřenou o ruku pokrčenou v lokti, díval se na mě a čekal.
Zamrkala jsem. "Co?"
Nevinně se usmál. "Oh - tuhle část jsem ti neřekl? Ta firma má sídlo v Clevelandu."
"Cleveland v Ohiu? Tys přijal práci v Clevelandu, v Ohiu?"
Cleveland byl jen půl hodinky cesty od mojí budoucí koleje.
"Jo, přijal."
Oči se mi naplnily slzami. "Ale proč?"
Pozvedl na mě jedno obočí a volnou rukou mi zahákl uvolněný pramen vlasů za ucho. "Slyšelas jakej mi nabídli plat? A taky abych byl blízko tebe." Setřel mi z tváře slzu a dodal, "Hlavně proto, abych byl blízko tebe."
Hlavou mi proletělo všechno, čím jsem se poučila z toho, že jsem Kennedyho následovala na vejšku, všechno, co Lucas přísahal, že by po mně nikdy nežádal.
"Ale všechno to, co si mi říkal o tom, abych se kvůli tobě nevzdávala toho, čím chci být, nebo co chci dělat - na tebe se to nevztahuje?"
Vzal mojí tvář do dlaní, podíval se mi do očí a povzdechl si. "Za prvé, je to skvělá práce a jsem z ní nadšený."
Když mně k sobě přitáhl blíž a políbil mně, přitiskla jsem se k jeho hrudi a vklouzla mu rukou pod tričko. Vzpomněla jsem si, že nedokončil svoje vysvětlení, až když mi proti ústům zašeptal, "za druhé, jsem ambiciózní, a proto můžu uspět skoro všude."
Vstal a se mnou v náručí, zatímco mně stále líbal, se vydal směrem do své ložnice. Když mě opatrně postavil na podlahu, sundala jsem si tílko a hupsla doprostřed postele, odkud jsem sledovala, jak si přetahoval svoje tričko přes hlavu. Mohla bych si tento pohled dát na opakované přehrávání a sledovat ho tak celý den … ale to bych nesměla vědět, co přijde dál.
Pomalu se přesunul na postel a lehl si na mně. Přemístil mi obě ruce nad hlavu tak něžně, jako to udělal tentkrát poprvé, když mě maloval. Jednou rukou zkřížil a přidržel moje zápěstí. Už mě naučil všechny možné způsoby, jak uniknout z tohoto držení, ale teď tu nebyl žádný důvod, proč bych se chtěla dostat pryč.
Byl v pomalé náladě - jedna z mých oblíbených, ačkoli to znamenalo, že mě přivede k šílenství, ještě dřív, než skončíme. V očekávání jsem si okusovala spodní ret.
Podíval se na mně a já jsem zblízka zkoumala jeho nádherné oči, bylo to něco, co mě nikdy neomrzí.
"To, co nemůžu dělat všude, je být s tebou." Naklonil se ke mně blíž a přejel mi jazykem po rtech. Prsty mi přejel po tváři a já se prohnula v zádech a zajala jeho rty těmi svými. Pustil mi zápěstí a já jsem se ho chytla kolem krku, cítila jsem, jak naše srdce harmonicky bijí. Sledoval jazykem točitou cestičku mého ucha a pak pokračoval v polibcích směrem dolů po mém krku.
"Vybrat si být s tebou není vůbec těžké rozhodnutí, Jacqueline." Vydechl a naposledy se ode mě odtáhl, aby se mi zadíval do očí. "Jde to snadno. Neuvěřitelně snadno."

7 komentářů:

  1. děkuji moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. fantastický preklad, ďakujem

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělý překlad skvělé knihy. 💜

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný příběh, děkuji za překlad ❤

    OdpovědětVymazat
  5. Absolutně perfektní! Děkuji moc za možnost přečíst si tak krásný příběh.. knihu jsem přečetla jedním dechem.

    OdpovědětVymazat