Angel's Judgment - Kádr Desíti

Kádr Desíti tvořili archandělé, kteří vládli ve všech klíčových směrech celému světu. A právě v tuto chvíli se setkali ve starodávném úkrytu, který se nacházel hluboko ve Skotské Vysočině. Nikdo - ani člověk, ani upír - by se neodvážil vstoupit na území patřící andělům, ale i kdyby po této sebevraždě zatoužili, bylo by to nemožné. Úkryt byl postaven anděly, a aby mohl kdokoli vstoupit, bylo zapotřebí, aby měl křídla.

Tuto nevýhodu již dohnaly vyspělé technologie, ale nesmrtelní nepřežili milénia, protože by zůstávali vůči technologii pozadu. Vzdušný prostor kolem úkrytu byl bezpečně chráněn obojím - nejmodernějším sledovacím systémem, i jednotkami speciálně trénovaných andělů. Dnešní zabezpečení proměnilo zdejší oblohu v záplavu křídel - nestávalo se příliš často, že by se všech deset nejmocnějších bytostí světa sešlo na jednom místě.

"Kde je Uram?" Tázal se Raphael, když se zadíval na nekompletně obsazený půlkruh křesel.

Byla to Michaela, kdo mu odpověděl. "Měl na svém území problémy, které si vyžádaly jeho okamžitou pozornost." A pak se na něho usmála. Byla nádherná, možná nejkrásnější žena, která kdy žila ... dokud jste se nepodívali hlouběji.

"Dělá si z Urama svou loutku." Ozvalo se tiché zašeptání a Raphael ihned pochopil, že tato poznámka byla myšlena pouze pro jeho uši.

Otočil se na Lijuan a zavrtěl hlavou. "Uram je příliš mocný. Možná má kontrolu nad jeho ptákem, ale to je rozhodně všechno."

Lijuan se na něho usmála, ale v jejím úsměvu se již neodráželo nic lidského. Nejstarší žena archanděl již dávno překročila věk, kdy by mohla předstírat, že je smrtelnice. Nyní, když se na ni soustředěně zadíval, spatřil jen zvláštní temnotu - závan světů, které byly mimo dosah smrtelníků i nesmrtelných.

"A my snad pro něho nejsme dost důležití?" Trefná otázka, kterou vyslovila Neha, žena archanděl, která vládla Indii a blízkému okolí.

"Nech to být Neho," řekl Elijah svým klidným tónem. "Všichni známe Uramovu aroganci. Pokud si zvolil tu s námi nebýt, pak přichází o právo zpochybňovat naše dnešní rozhodnutí."

Tato poznámka Královnu Jedů uklidnila. Zdálo se, že Astaada, ani Charisemnona probíhající diskuze vůbec nezajímala, ale Charisemnona jen tak něco nezaujalo. "Když ho Kádr nezajímá," řekl archanděl a aristokratické rysy jeho tváře se hněvem stáhly do ostrých linií, "ať zruší své členství."

"Nebuď hloupý, Chari," reagovala Michaela a způsob, jakým ho oslovila, jasně prozrazoval, že ho kdysi zlákala do své postele. "Archandělé nedostávají pozvánku, aby se přidali ke Kádru. Staneme se jeho členy ve chvíli, kdy se z nás stanou archandělé."

"Michaela má pravdu." Promluvila poprvé Favashi. Byla nejtišší ze všech archandělů. Vládla Persii a velmi dobře se jí dařilo zůstávat bez povšimnutí - což bylo důvodem, proč na ní její nepřátelé většinou zapomněli. A díky tomu ona stále vládla, zatímco oni leželi pohřbeni hluboko pod zemí.

"Dost," řekl Raphael. "Máme důvod, proč jsme se tu všichni sešli. Začněme, ať se můžeme opět vrátit na svá území."

"Kde je ten smrtelník?" Ptala se Neha.

"Čeká venku. Illium ho vynesl nahoru." Raphael zatím Illiovi neřekl, aby jejich hosta přivedl dovnitř. "Sešli jsme se tu, protože Simon - náš smrtelný host - stárne a Americká odnož Spolku bude během jednoho roku potřebovat nového ředitele."

"Tak je nech, aby si nějakého zvolili." Pokrčil rameny Astaad. "Dokud odvádějí svou práci, proč bychom se tím měli zabývat my?"

Práce Spolku byla velmi důležitá. Andělé sice Stvořili upíry, ale byli to Lovci Spolku, kdo dohlížel na to, aby tito upíři dodrželi své stoleté Smlouvy. Lidé se ve své lačnosti po nesmrtelných životech pod tento dokument velmi snadno podepsali, nicméně dodržení daných podmínek, bylo zcela jinou záležitostí - velké procento nově Stvořených po několika málo letech služby změnilo názor.

A navzdory legendám, vytvořených na základě jejich nesmrtelné krásy, andělé nebyli žádnými bojovníky seslanými vyšší mocí. Byli to vládci a obchodníci, byli praktičtí a neměli slitování a neradi přicházeli o svůj majetek. Proto měli Spolek a jejich Lovce.

"Musíme se tím zabývat," řekla Michaela ostrým hlasem, "protože Americká a Evropská odnož Spolku jsou těmi nejmocnějšími. Pokud by příští ředitel svou práci nezvládal, mohli bychom čelit vzpouře."

Raphael shledal volbu jejích slov zajímavou. V jejím prohlášení se totiž skrývala pravda o upírech pod její vládou – a tou pravdou bylo, že by využili jakékoli příležitosti k útěku.

"Už mě to unavuje." Titus si protáhl mohutné, svalnaté tělo a jeho kůže začala černo-modře zářit. "Přiveď dovnitř toho člověka, ať ho můžeme vyslechnout."

Raphael souhlasil a dotkl se Illiovy mysli. Pošli Simona dovnitř.

V tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti vstoupil vysoký muž se šlachovitým tělem pouličního bojovníka, nebo velmi dobře cvičeného vojáka. Jeho vlasy už byly bílé a kůži měl vrásčitou, ale jeho oči se stále leskly jasně modrou barvou.

Ve chvíli kdy Simon prošel dveřmi, Illium je za ním opět zavřel a celou místnost znovu zahalilo soukromí.

Odstupující Ředitel Spolku se podíval na Raphaela a jednou krátce přikývl. "Jsem poctěn, že mohu být v přítomnosti Kádru Desíti. Nikdy by mne nenapadlo, že se mi taková příležitost naskytne."

Nevyřčený zůstal fakt, že většina lidí, kteří přišli do kontaktu s Kádrem, skončila mrtvá.

"Posaď se." Favashi ukázala ke křeslu, které bylo umístěno na konci půlkruhu. Vysloužilý válečník se bez otázek posadil. Raphael znal Simona v jeho nejlepších letech a věděl, že Ředitel Spolku už na sobě pociťoval svůj věk. A přesto to nebyl žádný stařík. A nikdy nebude. Byl to muž, který si zasloužil respekt. Kdysi dávno by Raphael takového člověka mohl považovat za svého přítele, ale ten čas už byl tisíc let pryč. Příliš dobře poznal, že smrtelný život vyhasne rychlostí okamžiku.

"Přeješ si odstoupit ze své funkce?" Zeptala se ho s královskou elegancí Neha. Byla jednou z mála, která stále udržovala královský dvůr - Královna Jedů by vás mohla zabít a zatímco byste naposledy bolestně vdechovali vzduch do plic, stále byste obdivovali její vytříbený půvab.

Simon pod jejím drobnohledem zůstával v klidu. Pozice Ředitele Spolku, kterou přes čtyřicet let zastával, mu dodala na důvěře, kterou za mlada, když se s ním Raphael poprvé setkal, postrádal.

"Musím odstoupit," odpověděl Simon. "Moji lovci by byli rádi, kdybych zůstal, ale dobrý ředitel musí vždy zvažovat způsobilost celé své organizace. A tato způsobilost začíná na vrcholu - vůdce musí být mimořádně schopný a kdyby to bylo zapotřebí, tak se i aktivně zúčastnit lovu." Simon se posmutněle usmál. "Jsem silný a jsem zkušený, ale už nejsem tak rychlý nebo tak odhodlaný, abych tančil se smrtí."

"Upřímná slova." Přikývl souhlasně Titus. Mezi válečníky se cítil nejpřirozeněji – svému území vládl brutální silou a byl tak přímý, jako ostré linie jeho čelisti. "Jen silný vůdce je schopen předat otěže vlády někomu jinému."

Simon jeho komplimentu poděkoval lehkým přikývnutím. "Navždy budu lovcem a jak je naším zvykem, novému řediteli zůstanu do své smrti při ruce. Nicméně můžu říct, že v její schopnosti vést Spolek, mám naprostou důvěru."

"Její?" Odfrkl si Charisemnon. "Žena?"

Michaela pozvedla obočí. "Můj respekt vůči Spolku se najednou zvýšil o sto procent."

Simon do jejich dialogu nevstupoval, pokračoval teprve až když se odmlčeli. "Sára Haziz je hned z několika důvodů tou nejlepší osobou, která může mé místo zaujmout."

Astaad si urovnal křídla. "Tak nám je pověz."

"S prominutím," řekl Simon potichu, "to není věc, do které by Kádru něco bylo."

Jako první zareagoval Titus. "Ty si myslíš, že nám můžeš vzdorovat?"

"Spolek byl vždy neutrální z řady důvodů." Nepodvolil se Simon. "Naší prací je odchytit upíry, kteří poruší svoji Smlouvu. Ale během let, jsme se již mockrát vyskytli uprostřed bojů mezi anděly. Přežíváme jen díky tomu, že jsme neutrální. Pokud se o nás Kádr začne příliš zajímat, tuto pozici ztratíme."

"Pěkně řečená slova," odpověděla Neha.

Simon se na ni podíval. "To neznamená, že nejsou pravdivá."

"Je schopná?" zeptal se Elijah. "Toto vědět potřebujeme. Pokud by Americký Spolek padl, dominový efekt by byl katastrofální."

Upíři by byli zcela volní, napadlo Raphaela. Někteří z nich by nenápadně splynuli s okolním světem, ale ostatní by vraždili a zabíjeli. V jádru to byli predátoři, kteří konec konců od andělů nebyli zas tak odlišní.

"Sára je více, než jen schopná," odpověděl Simon. "Má důvěru ostatních lovců - během uplynulého roku za mnou mnoho z nich přišlo a jako mého možného nástupce navrhovali právě její jméno."

"Tahle Sára je tvým nejlepším lovcem?" Ptal se Astaad.

Simon zavrtěl hlavou. "Ale ten nejlepší by se nikdy nemohl stát dobrým ředitelem. Navíc je rozeným lovcem."

Raphael se rozhodl, že si bude muset její jméno vyhledat. Na rozdíl od obyčejných členů Spolku, rození lovci přicházeli na svět se schopností vycítit upíry. Stávali se z nich nejlepší stopaři světa a ti nejhouževnatější z nich, se dokonce dokázali naladit na jeden konkrétní pach. "A Sára?" zeptal se Raphael. "Přijme tu pozici?"

Simon chvíli přemýšlel. "Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že Sára udělá správné rozhodnutí."