"Částečně,"
zašeptala Elena a přiznala hloubku svého hněvu, "bych chtěla
udělat přesně to. Chtěla bych toho parchanta mučit, dokud by
neskuhral a nesvíjel se bolestí."
"Ale
až by ten čas nadešel, tak bys ho litovala."
"Moje
srdce je pořád lidský." A toto srdce patřilo jemu. Elena
nevnímala ruku, kterou jí stále svíral hrdlo a přitáhla si jeho
hlavu blíže. Když se jejich rty setkaly, cítila, že pomalý žár
jeho síly začal narůstat, dokud nepulsoval proti každému kousku
jejího těla. Byla to pro ni připomínka skutečnosti, že ačkoli
nyní už měla křídla, v porovnání s tímto archandělem, byla
stále smrtelnicí.
Jeho
energie jí pohltila, pronikla do každé buňky jejího těla a jeho
rty si ji braly s hrozivou, nádhernou krutostí. Necítila z něho
žádný pokus o to, jí ublížit, žádný pokus o bolest. Ne,
Raphael jí líbal jako nesmrtelná bytost, kterou byl – s
nemilosrdnou zručností muže, který během věků políbil tolik
žen, že jejich tváře pro něho touto dobou už musely být pouhou
šmouhou. Byla to přímočará, nezpochybnitelná ukázka krutého
srdce, které bilo uvnitř jeho hrudi.
Nemůžeš
mě vyděsit,
promluvila k němu v mysli.
To
je lež, Lovče Spolku. Cítím, že tvé srdce bije jako srdce
lapeného králíka.
Byla
bych hloupá, kdybych se nebála. Ale nehodlam se zaleknout a utýct
od toho, co máme, jenom proto, že vrčíš o trošku víc, než
obvykle.
Na
zlomek okamžiku se jeho rty zastavily a pak ucítila, že se zdvihly
do mírného úsměvu. Ruku, kterou jí svíral hrdlo, jí položil
na tvář. Žhavě bílá záře jeho síly vybledla a byla nahrazena
erotickým dotykem jeho pokožky. Něco
takového by ses mi opovážila říct pouze ty.
Elena
se potřebovala nadechnout a odtáhla se od jeho rtů, celé její
tělo bylo jako v jednom ohni. Člověče, tento archanděl ale uměl
líbat. "Musíme vyrazit."
Raphael
přikývl a do čela mu spadalo několik pramenů vlasů, které
vzápětí odfoukl vítr zpět na jejich místo. "Kde chceš
začít?"
"Co
třeba u školy – mohl Sama nebo i ostatní děti sledovat, aby se
rozhodl, koho z nich unese."
Raphaelova
tvář byla bez výrazu, ale jeho oči se změnily do barvy temné
indigo. Znovu už se ale nerozzářil. "Donesu tě ke školním
pozemkům."
Ačkoli
Elena celou oblast pročesávala až do brzkých ranních hodin,
nenašla ani nejmenší známku pachu po upírovi, který svýma
brutálníma rukama ublížil dítěti v místě, které mělo být
tím nejbezpečnějším na zemi. V tu dobu se začal v bílých
provazech k zemi snášet sníh.
Elena
byla naštvaná, vkročila do jejich ložnice a začala ze sebe
sundavat sněhem promočené oblečení. Její modřiny byly díky
chladu ještě ztuhlejší.
"Dovol
mi." Raphael jí položil ruce na ramena. "Už taháš
křídla po zemi."
"Jsem
unavená," přiznala a nechala ho, aby jí stáhl z rukou
rukávy, rozepnul přezky jejího topu a vysvlékl ji z něj. "Jsem
zvyklá bejt silnější, než lidi kolem mě. Tady, jsem ale směšně
slabá."
Ucítila
polibek na holé kůži svého ramene a teplé dlaně na břiše.
"Síla přichází v mnoha podobách, lovkyně. A tvoje je
daleko větší, než si myslíš."
Elena
se o něho opřela a uvolnila se, věřila, že ji nepustí. "Tohle
je krásný, mít někoho, o koho se můžu opřít, když jsem
unavená." Bylo to intimní, byl to dar, který nikdy
neočekávala. Následovala dlouhá pauza a pak ucítila další
polibek na rameni. Raphaelovy ruce stále tiše a majetnicky
spočívaly na jejím břiše.
"Ano."
Pro
Elenu to bylo jako skok do temnoty – přiznat, že se na něho
začínala spoléhat. Od doby, kdy jí její otec vyhodil na ulici,
se na žádného muže nikdy nespolehla. Také nikdy nečekala, že
by její důvěru ocenil svou vlastní. Položila si ruce na ty jeho
a uklonila hlavu do strany, aby mu tak odhalila svůj krk.
Raphael
její gesto pochopil a kladl jí polibky po celé jeho délce.
"Sprcha?"
"Koupel."
Elena si nevěřila, že by se ve sprše udržela na nohou.
"Vždyť
tam usneš." Přitiskl jí rty na zrychlující se puls a síla
majetnictví jeho těla zahnala její vyčerpání a probudila
nejprapůvodnější potřebu.
Ale
já bych tě podepřel.
Raphaelova nabídka
pro ni byla dalším polibkem. "Slibuješ?"
"Slibuji."
Elena byla napůl
svlečená, ale zůstala na místě a užívala si jeho blízkost.
"Máš tolik
modřin." Jeho ruce po nich něžně přejížděli a v tónu
jeho hlasu byl náznak hněvu.
"Na to si
budeš muset zvyknout," řekla se smíchem v hlase. "Zdá
se, že mam skrytej talent na dostávání se do průšvihů."
Na tváři ucítila
jeho lehký úsměv a rukama sklouzl ke knoflíku jejích kalhot.
"Tak jako když jsme se potkali poprvé."
Jakmile se ocitla
zcela nahá, její kalhoty odkopnuty stranou, natáhla se za sebe a
omotala mu ruce kolem krku.
"Eleno."
Zaznělo zastřené varování, ale Raphaelovy ruce už klouzaly po
jejím hrudníku nahoru, až ji uchopil za ňadra.
Dech se jí třásl
chtíčem, bradavky bolely touhou po drsnějším doteku a její tělo
se prohnulo do oblouku. "Chci víc." Zazněl její
nestydatý požadavek.
"Jak si
žádáš, lovkyně."
Když jí do obou
bradavek štípl, její myšlenky se roztříštily a tělem jí
vystřelila náhlá, ostrá touha přímo ke žhavému jádru mezi
stehny. Netrpělivě se pohnula, potřebovala něco, co jí mohl dát
je on. "Raphaeli."
Když naklonila
hlavu, aby k němu měla lepší přístup, jeho rty se okamžitě
setkaly s těmi jejími a rukama začal pomalými, něžnými pohyby
utišovat touhu, kterou v ní rozvířil. Raphael dokázal svou vášeň
neuvěřitelně krotit. Elena se odtáhla od jeho rtů a zadívala se
do jeho spalujících kobaltových očí. "Myslim, že jsem
chytila druhej dech."
Raphael se na ní
mírně pousmál a jednou rukou sjel po jejím těle až na citlivé
místo na jejím břiše, kde jí prsty obkroužil pupík. Elena se
zavrtěla. "To lechtá."
Zadkem se otřela
o tyčící se tvrdost jeho vzrušení a žár mezi jejíma nohama
ještě vzrostl.
Když Raphael
sklouzl rukou ještě níž, nebránila se a ukročila do strany, aby
mu poskytla intimní přístup. Pohrával si s ní, palcem jí
přejížděl po velmi citlivém místečku, plném nervových
zakončení, ale neposkytl jí silnější tlak, který potřebovala.
Zachvěla se a tělem zatlačila proti němu, chtěla ho zlákat,
vzrušit... škádlit.
Raphael jí přejel
zuby po krku. "Jestli v tom budeš pokračovat, tak tě
potrestám."
"Oooh, už se
bojim."
V tu chvíli
stiskl její klitoris a celý její nervový systém zkratovala vlna
rozkoše, prohnula se v zádech, byla připravená, tak připravená...
ale ten tlak povolil příliš brzy. "Raphaeli!" Zazněla
smyslná stížnost. Její pokožka se třpytila jemnou vrstvou potu.
"Varoval jsem
tě." Zašeptal jí intimně a vzápětí do ní zasunul dva
prsty - tvrdě a hluboko. Elena začala v rytmu, který udávaly jeho
hříšné prsty přirážet, její dech se změnil v přerývaný a tělo se pohybovalo dle své vlastní vůle.
Raphaelova druhá
ruka stále svírala její ňadro, byla jako cejch jeho majetnictví.
Jeho rty se jí dotýkaly na krku, na rameni – bez váhání si jí
jimi značkoval a ani se nesnažil skrýt skutečnost, že to bylo
přesně to, co měl v úmyslu udělat.
Jsi tak těsná
a kluzká a moje.
Jeho prohlášení
bylo bezostyšně majetnické a žhavě mužné.
S každým vlnivým
pohybem svého těla se o něho otřela pozadím a to jí přivádělo
k šílenství. "Potřebuju víc."
Nemůžeš mít
mého ptáka, Eleno.
Třásla se a
snažila se, dát se dohromady. "Proč ne? Mam ho docela ráda."
Za tuto poznámku
se jí dostalo dalšího škádlivého pohlazení jejího klitorisu.
Za očními víčky spatřila ohňostroj jisker a přes šum v hlavě
už ho téměř neslyšela.
Nejsi natolik
silná, abys zvládla to, co všechno ti chci udělat.
Elena
už byla touhou napůl šílená, začala přirážet tvrději,
rychleji. "Dej mi víc,"
Jsi
si jistá? Zeptal se jí na rovinu.
"Ano."
Když
v ní roztáhl prsty, aby udělal místo pro třetí, vykřikla.
Extrémní plnost ji dostala téměř až na vrchol. Pak jí palcem
přitlačil na klitoris a Elena spadla přes okraj. Jejím tělem
otřásl tak prudký orgasmus, že byl ve své síle téměř
agresivní a zanechal ji bezvládně ležet v Raphaelově náruči.
Diiiky za preklad
OdpovědětVymazatvau to byla kapitolka. děkuji
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazatžhavé :))) presne také to mám rada :D super
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Lenka
OdpovědětVymazatMoc děkuji. Veronika
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat