Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 16. kapitola

"Částečně," zašeptala Elena a přiznala hloubku svého hněvu, "bych chtěla udělat přesně to. Chtěla bych toho parchanta mučit, dokud by neskuhral a nesvíjel se bolestí."
"Ale až by ten čas nadešel, tak bys ho litovala."
"Moje srdce je pořád lidský." A toto srdce patřilo jemu. Elena nevnímala ruku, kterou jí stále svíral hrdlo a přitáhla si jeho hlavu blíže. Když se jejich rty setkaly, cítila, že pomalý žár jeho síly začal narůstat, dokud nepulsoval proti každému kousku jejího těla. Byla to pro ni připomínka skutečnosti, že ačkoli nyní už měla křídla, v porovnání s tímto archandělem, byla stále smrtelnicí.


Jeho energie jí pohltila, pronikla do každé buňky jejího těla a jeho rty si ji braly s hrozivou, nádhernou krutostí. Necítila z něho žádný pokus o to, jí ublížit, žádný pokus o bolest. Ne, Raphael jí líbal jako nesmrtelná bytost, kterou byl – s nemilosrdnou zručností muže, který během věků políbil tolik žen, že jejich tváře pro něho touto dobou už musely být pouhou šmouhou. Byla to přímočará, nezpochybnitelná ukázka krutého srdce, které bilo uvnitř jeho hrudi.

Nemůžeš mě vyděsit, promluvila k němu v mysli.
To je lež, Lovče Spolku. Cítím, že tvé srdce bije jako srdce lapeného králíka.
Byla bych hloupá, kdybych se nebála. Ale nehodlam se zaleknout a utýct od toho, co máme, jenom proto, že vrčíš o trošku víc, než obvykle.

Na zlomek okamžiku se jeho rty zastavily a pak ucítila, že se zdvihly do mírného úsměvu. Ruku, kterou jí svíral hrdlo, jí položil na tvář. Žhavě bílá záře jeho síly vybledla a byla nahrazena erotickým dotykem jeho pokožky. Něco takového by ses mi opovážila říct pouze ty.
Elena se potřebovala nadechnout a odtáhla se od jeho rtů, celé její tělo bylo jako v jednom ohni. Člověče, tento archanděl ale uměl líbat. "Musíme vyrazit."

Raphael přikývl a do čela mu spadalo několik pramenů vlasů, které vzápětí odfoukl vítr zpět na jejich místo. "Kde chceš začít?"
"Co třeba u školy – mohl Sama nebo i ostatní děti sledovat, aby se rozhodl, koho z nich unese."
Raphaelova tvář byla bez výrazu, ale jeho oči se změnily do barvy temné indigo. Znovu už se ale nerozzářil. "Donesu tě ke školním pozemkům."

Ačkoli Elena celou oblast pročesávala až do brzkých ranních hodin, nenašla ani nejmenší známku pachu po upírovi, který svýma brutálníma rukama ublížil dítěti v místě, které mělo být tím nejbezpečnějším na zemi. V tu dobu se začal v bílých provazech k zemi snášet sníh.

Elena byla naštvaná, vkročila do jejich ložnice a začala ze sebe sundavat sněhem promočené oblečení. Její modřiny byly díky chladu ještě ztuhlejší.
"Dovol mi." Raphael jí položil ruce na ramena. "Už taháš křídla po zemi."
"Jsem unavená," přiznala a nechala ho, aby jí stáhl z rukou rukávy, rozepnul přezky jejího topu a vysvlékl ji z něj. "Jsem zvyklá bejt silnější, než lidi kolem mě. Tady, jsem ale směšně slabá."

Ucítila polibek na holé kůži svého ramene a teplé dlaně na břiše. "Síla přichází v mnoha podobách, lovkyně. A tvoje je daleko větší, než si myslíš."
Elena se o něho opřela a uvolnila se, věřila, že ji nepustí. "Tohle je krásný, mít někoho, o koho se můžu opřít, když jsem unavená." Bylo to intimní, byl to dar, který nikdy neočekávala. Následovala dlouhá pauza a pak ucítila další polibek na rameni. Raphaelovy ruce stále tiše a majetnicky spočívaly na jejím břiše.
"Ano."
Pro Elenu to bylo jako skok do temnoty – přiznat, že se na něho začínala spoléhat. Od doby, kdy jí její otec vyhodil na ulici, se na žádného muže nikdy nespolehla. Také nikdy nečekala, že by její důvěru ocenil svou vlastní. Položila si ruce na ty jeho a uklonila hlavu do strany, aby mu tak odhalila svůj krk.
Raphael její gesto pochopil a kladl jí polibky po celé jeho délce. "Sprcha?"
"Koupel." Elena si nevěřila, že by se ve sprše udržela na nohou.
"Vždyť tam usneš." Přitiskl jí rty na zrychlující se puls a síla majetnictví jeho těla zahnala její vyčerpání a probudila nejprapůvodnější potřebu.
Ale já bych tě podepřel.

Raphaelova nabídka pro ni byla dalším polibkem. "Slibuješ?"
"Slibuji."
Elena byla napůl svlečená, ale zůstala na místě a užívala si jeho blízkost.
"Máš tolik modřin." Jeho ruce po nich něžně přejížděli a v tónu jeho hlasu byl náznak hněvu.
"Na to si budeš muset zvyknout," řekla se smíchem v hlase. "Zdá se, že mam skrytej talent na dostávání se do průšvihů."
Na tváři ucítila jeho lehký úsměv a rukama sklouzl ke knoflíku jejích kalhot. "Tak jako když jsme se potkali poprvé."

Jakmile se ocitla zcela nahá, její kalhoty odkopnuty stranou, natáhla se za sebe a omotala mu ruce kolem krku.
"Eleno." Zaznělo zastřené varování, ale Raphaelovy ruce už klouzaly po jejím hrudníku nahoru, až ji uchopil za ňadra.
Dech se jí třásl chtíčem, bradavky bolely touhou po drsnějším doteku a její tělo se prohnulo do oblouku. "Chci víc." Zazněl její nestydatý požadavek.
"Jak si žádáš, lovkyně."

Když jí do obou bradavek štípl, její myšlenky se roztříštily a tělem jí vystřelila náhlá, ostrá touha přímo ke žhavému jádru mezi stehny. Netrpělivě se pohnula, potřebovala něco, co jí mohl dát je on. "Raphaeli."
Když naklonila hlavu, aby k němu měla lepší přístup, jeho rty se okamžitě setkaly s těmi jejími a rukama začal pomalými, něžnými pohyby utišovat touhu, kterou v ní rozvířil. Raphael dokázal svou vášeň neuvěřitelně krotit. Elena se odtáhla od jeho rtů a zadívala se do jeho spalujících kobaltových očí. "Myslim, že jsem chytila druhej dech."

Raphael se na ní mírně pousmál a jednou rukou sjel po jejím těle až na citlivé místo na jejím břiše, kde jí prsty obkroužil pupík. Elena se zavrtěla. "To lechtá."
Zadkem se otřela o tyčící se tvrdost jeho vzrušení a žár mezi jejíma nohama ještě vzrostl.
Když Raphael sklouzl rukou ještě níž, nebránila se a ukročila do strany, aby mu poskytla intimní přístup. Pohrával si s ní, palcem jí přejížděl po velmi citlivém místečku, plném nervových zakončení, ale neposkytl jí silnější tlak, který potřebovala. Zachvěla se a tělem zatlačila proti němu, chtěla ho zlákat, vzrušit... škádlit.
Raphael jí přejel zuby po krku. "Jestli v tom budeš pokračovat, tak tě potrestám."
"Oooh, už se bojim."

V tu chvíli stiskl její klitoris a celý její nervový systém zkratovala vlna rozkoše, prohnula se v zádech, byla připravená, tak připravená... ale ten tlak povolil příliš brzy. "Raphaeli!" Zazněla smyslná stížnost. Její pokožka se třpytila jemnou vrstvou potu.
"Varoval jsem tě." Zašeptal jí intimně a vzápětí do ní zasunul dva prsty - tvrdě a hluboko. Elena začala v rytmu, který udávaly jeho hříšné prsty přirážet, její dech se změnil v přerývaný a tělo se pohybovalo dle své vlastní vůle.

Raphaelova druhá ruka stále svírala její ňadro, byla jako cejch jeho majetnictví. Jeho rty se jí dotýkaly na krku, na rameni – bez váhání si jí jimi značkoval a ani se nesnažil skrýt skutečnost, že to bylo přesně to, co měl v úmyslu udělat.

Jsi tak těsná a kluzká a moje.

Jeho prohlášení bylo bezostyšně majetnické a žhavě mužné.
S každým vlnivým pohybem svého těla se o něho otřela pozadím a to jí přivádělo k šílenství. "Potřebuju víc."

Nemůžeš mít mého ptáka, Eleno.

Třásla se a snažila se, dát se dohromady. "Proč ne? Mam ho docela ráda."
Za tuto poznámku se jí dostalo dalšího škádlivého pohlazení jejího klitorisu. Za očními víčky spatřila ohňostroj jisker a přes šum v hlavě už ho téměř neslyšela.

Nejsi natolik silná, abys zvládla to, co všechno ti chci udělat.

Elena už byla touhou napůl šílená, začala přirážet tvrději, rychleji. "Dej mi víc,"
Jsi si jistá? Zeptal se jí na rovinu.
"Ano."
Když v ní roztáhl prsty, aby udělal místo pro třetí, vykřikla. Extrémní plnost ji dostala téměř až na vrchol. Pak jí palcem přitlačil na klitoris a Elena spadla přes okraj. Jejím tělem otřásl tak prudký orgasmus, že byl ve své síle téměř agresivní a zanechal ji bezvládně ležet v Raphaelově náruči.



7 komentářů: