Elenu
zachvátila vlna zuřivosti, odhrnula z okraje fontány dostatek
sněhu, aby se na něj mohla posadit. V samotném vnitřku fontány
nemusela odhrabat příliš mnoho sněhu, než prsty narazila na
chladem ztuhlé tělo. Odtáhla ruku a otočila se na Illia. „Myslim,
že jsme zrovna našli upíra, kterej unesl Sama.“
„Další
znesvěcení.“ Illium pevně stiskl rukojeť svého meče a z pod
kůže mu vystoupily bílé klouby. „Řekl jsem to Raphaelovi.“
„Ne
Dmitrimu?“ Raphaelův vůdce Sedmy měl pod palcem spousty věcí a
vzhledem k tomu, že měl Raphael v brzkých ranních hodinách
naplánované setkání s Daharielem, myslela si, že budou jednat s
upírem.
„Brzy
po tom, co jsme našli Sama, zamířil do New Yorku,“ odpověděl
jí Illium a ladným pohybem zasunul Bleska zpět do postroje. „Venom
je z nás nejmladší a zůstal by tam sám, protože Galen byl
odvolán zpět do Útočiště. Určití jedinci by se mohli o něco
pokusit.“
Elena
se zamyslela nad tím, kolik času kvůli ní Raphael trávil mimo
svou Věž. A to vše jen proto, aby jí poskytl čas nabýt
dostatečné množství síly, aby se byla schopna vypořádat se
světem. Zajímalo ji, co ho to muselo stát. „Ale kdyby to bylo
zapotřebí, dokázal by Venom udržet protivníky na dost dlouhou
dobu, než by stihla dorazit pomoc?“
„Samozřejmě.
Je členem Sedmy.“ Illiův tón hlasu prozrazoval všechno o
podmínkách členství v tomto velmi exkluzivním klubu. „Věž
sama o sobě je postavena tak, aby byla udržitelná. Je tam okolo
stovky andělů a stejné množství vysoce postavených upírů,
kteří jsou buďto přímo ve Věži, nebo v jejím blízkém
okolí.“
Celkem
slušná armáda, napadlo Elenu. Archandělé nevládli, protože
byli benevolentní stvoření. Vládli, protože měli moc a sílu,
kterou se nebáli použit k dosažení jejich cílů. Přesně v ten
moment přistál v zahradě důkaz této síly – celá letka
andělů, vedená Galenem. Rudovlasý anděl nakráčel přímo k
fontáně a tentokrát to bylo poprvé, kdy měla Elena příležitost
si ho důkladně prohlédnout. Byla překvapená, když ji napadlo,
že vypadá jako zápasník. Měřil určitě ke 190 cm, měl široká
ramena, stehna samý sval a jeho bicepsy – kolem jednoho měl úzký
kovový kroužek – patřily muži, který si stavbu svého těla
vypracoval a rozhodně ne navštěvováním nějaké posilovny. Jeho
tvář – hranatá čelist, smyslné rty, díky kterým mnohým
ženám vtančily do mysli žhavé, tělesné a rozhodně neandělské
myšlenky.
Galenův
pohled se zaměřil na tělo ve fontáně. „Jsi přesvědčená, že
tohle je upír, který unesl Sama?“
Elena
ze sebe setřásla udivení, které v ní způsobil tento velmi
pozemsky, velmi lidsky vypadající anděl a přikývla. „Má
správný pach a nejsem si vědomá, že by se někdy někomu podařilo
napodobit pachy tak důkladně, že by oblbnul rozenýho lovce.“
Galen
odměřeně přikývl, jeho vlasy vypadaly, jako by ve sluneční
záři vzplály. „Udělejte nám místo, ať ho můžeme dostat
ven.“ Elena ustoupila a pozorovala, jak vyhrabali a pak vyndali
upírovo tělo, přičemž se ujistili, že nic nepřehlédli.
Přesně, jak očekávala, upírova hlava byla pryč – setnutí
hlavy bylo nejefektivnějším způsobem zabití upíra, další v
řadě bylo upálení. Elena nechala Galena a jeho jednotku
zkontrolovat fontánu a přilehlé okolí a začala přecházet sem a
tam po zahradě.
„Žádná
stopa,“ zamumlala nakonec a sledovala nyní už prázdnou fontánu.
„Shodili ho zvrchu.“
„Mohl
to být samotný vůdce, nebo jeden z jeho andělských
následovníků.“ Ozval se Illiův známý hlas. Galenova jednotka
i s tělem upíra odletěla a Elena si všimla že ve vší té bílé
barvě, která je obklopovala, byla Illiova křídla nejživějším
barevným bodem v okolí. Galenova křídla jí připomínala
severské lovecké psy – tmavě šedá s bílým žíháním, které
bylo vidět pouze, když křídla při letu roztáhl.
„Hlava
tu není,“ začal rudovlasý anděl, ale v ten moment se zvedl
závan větru, způsobený mocným máchnutím křídel, které
zvedlo závěje sněhu.
Když
Raphael přistával, Elena jím bylo opět uchvácena. „Našli jsme
hlavu,“ řekl a z tónu jeho hlasu zamrzl okolní vzduch. „Byla
zanechaná na Anoushkině polštáři a na čele byl vypálený
sekhem.“
Elena
si byla celkem jistá, že upír byl ještě naživu, když mu sekhem
vypálili – a musel se cítit velmi poníženě. Musel prožívat
obrovský strach, když si uvědomil, že šakal, kterého uctíval,
se proti němu obrátil – věděl z první ruky co přesně ho bude
čekat.
„Je
to výsměch,“ řekl Galen. „Namířený na Nehu skrz její
dceru.“
„Nebo
Anouska hraje velmi chytře na obě strany,“ zamumlala Elena, když
si vybavila poznámky, které o dceři Nehy četla. Inteligentní,
ambiciózní a s několika silnými upíry i anděli na svém dvoře,
to mohla celé velmi dobře zvládnout. Ale stejně tak by to zvládl
i Nazarach nebo Dahariel.
„Pokud
je opravdu obětí,“ prohlásil Illium, „jak se někomu podařilo
dostat se k ní takhle blízko? Anoushčini strážci jsou vskutku
smrtelní.“
„Žádná
stráž není stoprocentní. A začíná to vypadat, že tento anděl
měl všechno promyšlené a naplánované měsíce dopředu.“
„Jason?“
Hádala Elena.
Raphael
přikývl a jeho vlasy se v zimním slunci zaleskly černo modrým
odstínem. „Jednomu z jeho mužů se podařilo poslat zprávu z
Charisemnonova dvora – není tam žádná stopa, která by
poukazovala na dívku, která údajně překročila hranice. A přesto
Titus neústupně tvrdí, že má důkaz v podobě nahrávky, která
mu byla poslána.“
Byl
to Galen, kdo promluvil. „Jsme si jistí, že ten, kdo za tím vším
stojí, je stále v Útočišti?“
„Politické
hry mohou být vedeny z povzdálí, ale toto je příliš osobní. Je
poblíž, dychtivý spatřit výsledky svých činů.“ V Raphaelově
hlase zaznívala odtažitost, která Elenu děsila. Naposledy, když
zněl takto odtažitě a vzdáleně, skončilo to tím, že ji držel
nad ulicemi města, které se vinuly hluboko pod ní. V tu chvíli
byl bytostí, která by ji nechala spadnout jen proto, aby mohl
slyšet její křik.
Moc děkuji za skvělý překlad. Už se těším na další. Veronika
OdpovědětVymazatDěkuji, jsi úžasná :) !!! Markéta
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Lenka
OdpovědětVymazatskvělý překlad, kniha i stránky. moc děkuji
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Džejn
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad Evik
OdpovědětVymazatĎakujem.
OdpovědětVymazat