Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 1/2 20. kapitola

Zatímco děti malovaly a vytvářely dárky pro Sama, Elena si v rohu učebny četla spis současných událostí. Najednou v mysli ucítila vůni moře.
Něco se stalo, napadlo ji dříve, než stihl Raphael promluvit a rychle přejela třídu pohledem, aby se ujistila, že nikdo nechybí. Nestalo se nic žádnýmu dalšímu dítěti?
Lijuan ti poslala dar.
Při myšlence, co by anděl, který jako svůj symbol používal smrt, mohl považovat za vhodný dar, Elenu zamrazilo. Víš, co to je?
Klíčem k otevření je tvoje krev.


Elena si nemohla pomoci a zachvěla se. Chystáme se jít navštívit Sama. Hned po tom za tebou přijdu. Měla pocit, že Lijuanin dar by jí nepřivedl do vhodného rozpoložení k návštěvě nemocného dítěte.
Přijď za mnou do kanceláře. Pošlu za tebou někoho, kdo tě bude střežit.
Pošli kohokoli kromě Galena. Neměla nic proti jeho schopnostem zbrojíře – ten parchant byl zručný. Ale jeho nechuť k její osobě byla pevná jako skála. A i přes krátké období, které ho znala, stihla pochopit, že nebyl typem člověka, který by snadno změnil svůj názor. Bude lepší je oba ušetřit přítěže a vyhnout se zbytečnému vzájemnému kontaktu.
Vůně moře začala ustupovat. Musím jít.

Chtěla se ho zeptat, co dalšího se děje, ale rozhodla se nechat si svoji otázku na 'potom, až se setkají, kvůli jejímu daru'. Pro tuto chvíli se hodlala soustředit na děti a jejich nakažlivé nadšení nad přípravami k návštěvě jejich kamaráda... ne na ženu archanděla, která nacházela potěšení pouze ve věcech spojených se smrtí.

Raphael letěl ke vzdálenému konci Útočiště a v mysli mu stále doznívaly ozvěny Elenina hlasu. Na skalnatém výčnělku hory, daleko od zvídavých pohledů, na něho čekal Elijah. Horské větry si pohrávaly s prameny jeho blonďatých vlasů. Raphael přistál a přistoupil k němu na okraj útesu. „Co si zjistil?“
Neuzavřeli jen své hranice,“ odpověděl druhý archanděl. „Titus se připravuje na vpád k Charisemnonovi.“

Archandělé se nevměšovali do záležitostí ostatních archandělů a to dokonce ani v případě, že by měly vést k masovému krveprolití. Museli být ale připraveni.
Titus odmítá připustit, že jeho důkaz mohl být zfalšovaný?“
Nevěří tomu, že si s nimi takto jednoduše pohrává pouhý anděl,“ prohlásil Elijah, „nechce přijmout fakt, že by anděl dokázal zažehnout válku, která je udrží na jejich území, zatímco on znesvětí Útočiště.“
Raphael se zahleděl na sněhem pokryté vrcholky hor v dálce a přemýšlel nad jejich politikou o nevměšování. „Dokonce i ve válce mezi sousedními archanděli, zemřou tisíce. A přesto, pokud zůstane zachována rovnováha sil v Kádru, to považujeme za přijatelné.“

Elijahovi trvalo dlouhou dobu, než odpověděl. „To je velmi lidské prohlášení, Raphaeli.“

Pak tě zabije. Učiní tě smrtelným.
Tato slova mu řekla Lijuan hned po té, co mu radila, aby zabil Elenu. Starší žena archanděl měla pravdu – Elena v něm něco změnila. Krvácel rychleji a hojil se pomaleji. Ale také dostal ten nejneočekávanější dar. „Možná díky tomu budu v Lijuaniným věku stále příčetný.“
Takže nakonec je alespoň jeden z nás dost odvážný na to, aby to vyslovil nahlas.“ Pronesl Elijah. „Lijuan není nepříčetná v pravém slova smyslu.“

Její mysl není zlomená,“ souhlasil Raphael, „ale věci, pro které jí používá – nejsou tím, co by dělala, kdyby byla skutečně při smyslech.“ Lijuan už nebyla ničím blízkým tomu, co znali, ale politické hry vždy hrávala s čistou myslí.
Jsi si jistý?“ Elijah se ohnul a zvedl kámen, který se nějakým záhadným způsobem ocitl na jinak hladkém povrchu skal. „Nikdo z nás ji neznal, když byla mladá, ale říká se, že ji smrt fascinovala i tenkrát. Někteří dokonce říkají... ne, to jí nemůžu přiřknout bez důkazu.“

Raphael řekl to, co si druhý archanděl netroufl. „Že si do své postele vzala mrtvé.“
Elijah se na něho ostře podíval. „Tys tu zvěst také zaslechl?“
Zapomněl si, Elijahu, že oba moji rodiče byli archandělé.“
Caliane a Nadiel znali Lijuan, když byla mladá?“
Ne, ale znali ty, kteří ano.“ A to, co řekli jeho rodičům, bylo šeptáno za nejsilnějším závojem utajení. Protože tou dobou už se Lijuan stala bytostí, které se všichni obávali.
Nyní je jedinou pradávnou,“ řekl Elijah zamyšleným hlasem. „Považují nás za nesmrtelné, ale nakonec se i my v moři času obrátíme v prach.“
Ale až po miléniích,“ poukázal Raphael. „Jak by řekla Elena – nejsi snad zvědavý, co na nás čeká na druhé straně?“
Podle většiny lidí, jsme posli jejich Bohů.“
Raphael se zahleděl na Elijaha. „Po Lijuan jsi z nás nejstarší ty. Na svém území je považována za polobohyni. Zvažoval si někdy, že bys pro sebe chtěl takový osud?“
Viděl jsem, co se stane těm, kteří to udělali.“ Elijah se na Raphaela nepodíval, ale smysl jeho slov byl jasný. „A navíc mám Hannu. To co k ní cítím je příliš skutečné, příliš z tohoto světa.“
Raphael se zamyslel nad tím, jak moc se milovali jeho rodiče. Jejich láska byla mocná, téměř povznášející a srovnal to s tím, co cítil k Eleně. Na bolestné touze jeho ptáka, když se jí dotkl, pulzujícím chtíči, který k ní pociťoval, nebylo nic povznášejícího.

Titus a Charisemnon povraždí stovky nevinných,“ pronesl nakonec, „ale skutečnou hrozbou je Lijuan.“
Moji muži mi řekli, že její armáda znovuzrozených se během posledních šesti měsíců zdvojnásobila.“ A také kolovali znepokojující zvěsti o tom, že někteří její vojáci byli mrtví jen velmi krátce – jako kdyby byli obětováni, aby nakrmili chladnou schopnost Lijuaniny síly a moci.
Pokud je vypustí do světa, předznamená tím další Dobu Temna.“


Poslední Doba Temna zničila civilizace, které se vytvářely tisíce let. Zničila budovy a díla tak mistrovského umění, že svět takové znovu už nepozná. Padly miliony a miliony lidí – přijatelné škody ve válce mezi anděly. Tenkrát ale neválčili s armádami mrtvých – s oživlými nočními můrami.

5 komentářů: