Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 2/2 16. kapitola

Raphael vdechl vůni Elenina uspokojení a snažil se potlačit svou temnou vášeň
do pozadí. Pohyboval se na tenké hraně, jeho vášeň se chtěla osvobodit, chtěla si ji vzít se zuřivostí, o které si nebyl jistý, že by Elena přežila, i kdyby byla v plné síle.

Čekal na ni celý rok. Rok a po celou tu dobu, když k ní mluvil, bylo jeho odpovědí pouze ticho. Už v něm moc trpělivosti nezbývalo. "Brzy," zamumlal a jeho vyjádření bylo určené pro nenasytnou touhu, která se v něm probudila.


Jakmile se pokusil vytáhnout prsty z jejího těsného, kluzkého těla, touha, ke které promlouval, ho tvrdě zasáhla a jeho pták začal pulsovat. Chtěl ji hodit na postel, doširoka jí roztáhnout nohy a přirazit.
Kousnu tě do prsou, řekl jí a prsty z ní vysouval velice pomalu. Vychutnával si, jak se kolem nich při každém jeho slově sevřela. Ale hlavně mám v plánu ošukat tě tak, že z toho nebudeš moct chodit.
Jejím tělem projela vlna vzrušení a Raphael si uvědomil, že jeho lovkyně byla znovu připravená. Využil toho a zasunul jeden prst zpět do jejího těla, nyní, když byla tak okázale zduřelá rozkoší, se do ní druhý už nevešel.
Až uspokojím svojí vlastní potřebu, roztáhnu ti nohy a přinutím tě, si je tak podržet. Začal tím prstem v pomalém tempu pohybovat.
"Raphaeli." Elenin hlas byl zastřený.
Pak si dám načas a budu ochutnávat sladká, měkká místa mezi tvými stehny.
Další pomalý příraz, pozadím se otřela o jeho ptáka a opět pocítila bolestivé bodnutí rozkoše.
Moje, Eleno, jsi moje.

Raphael přesunul druhou ruku, chytil jí za čelist a přitáhl si k sobě její rty. Ve chvíli, kdy jí poskytl poslední, dokonale intimní pohlazení, si vzal její ústa. Elena se ocitla na vrcholu a znovu jí pohltila síla orgasmu. Její sexualita byla přirozená, divoká a upřímná a Raphaelovi zněla jako písně Sirén, které zastřely jeho mysl. Hrozilo, že ztratí veškerou kontrolu.

Dokud Elena nespadla z výšin svého vyvrcholení zpět na zem, podpíral ji, aby se udržela na nohou, pak z ní vysunul prst a otočil ji, aby ji mohl vzít do náruče. Její křídla byla stejně bezvládná, jako její nohy a ruce. Tentokrát byla ale její bezvládnost důsledkem vášnivého vyvrcholení. Dokonce i kdyby necítil vlhkou známku jejího uspokojení na svých prstech, její přivřená víčka, z pod kterých na něho hleděla, byla veškerým důkazem, který potřeboval.

Nehraješ fér, Archanděli.

Elena jejich vzájemnou myšlenkovou komunikaci začínala velmi zřídka a Raphael si tento moment musel vychutnat. Ty taky ne. Můj pták brzy exploduje.
"Slibuju, že to napravim."
Raphael vydechl skrz zaťaté zuby a když došel do sprchy, postavil ji na nohy. Pak se natáhl a pustil studenou vodu. Jakmile na ni voda dopadla, Elena začala ječet a mlátit ho do jeho stále oblečené hrudi. "Okamžitě mě odsud pust pryč!"
"Jsi anděl," řekl, v tu chvíli již kompletně promočený. "Na chlad už nejsi tolik citlivá." Ale přesto pustil i teplou vodu.

Elena na něho zírala. "Za co byla ta studená sprcha?"
Raphael jí neodpověděl.
"To je dobře," řekla po pár vteřinách, kdy jí došlo, že byla určená pro něho, "jsem ráda, že trpíš."
Byl bytostí, která žila více, než tisíc let, ale už před hodně dávnou dobou přišel o schopnost se upřímně smát. Dnes v noci bylo jeho tělo stále bolestně tvrdé touhou a v žilách mu místo krve proudila horečka, a přesto cítil, že se mu na rty vkrádá humor. "To od tebe nebylo moc hezké, Eleno."
Když si odhrnovala vlasy z obličeje, podezřele se na něho podívala.
"Konec konců, jsem tě dvakrát dovedl na vrchol rozkoše."
"To si to teď budeme počítat?" Zablesklo se jí v očích.
"Samozřejmě."

Elena nakrčila nos a pak už to neudržela, ve vlnách čirého pobavení se začala hlasitě smát. Raphaela její smích zasáhl přímo do srdce, o kterém si, než ji potkal, nebyl jistý, že ho vůbec měl. Držel ji pod proudem vody, zabořil obličej do jejích mokrých vlasů a usmál se. Až budeš opět v plné síle, budeš velmi zaneprázděná, abys to skóre dohnala.

Chytila se ho rukama kolem krku a s neskrývanými city se k němu přitiskla celým tělem. Raphael věděl, že takto otevřené citové projevy byly u jeho lovkyně vzácné. Důvěra, pomyslel si, začínala mu důvěřovat. Již po staletí necítil strach – ne do noci, kdy mu uprostřed Manhattanu, který se stal válečnou zónou, ležela Elena polámaná v náruči – ale nyní se mu opět začal vkrádat do duše.
Elena svou důvěru nerozdávala snadno, ale bylo by jednoduché o tu důvěru opět přijít.
"Máš v plánu se někdy svlíknout?" Její prsty se při té otázce už pohybovaly po knoflících jeho košile.
Raphael se o kousek odtáhl a nechal ji, aby ho svlékla, aby ho škádlila. Nechal ji, aby ho učinila o další kousek více člověkem.

O půl hodiny později Raphael sledoval Elenu usínat. Proti její zlatavé pokožce, která vypovídala o zemích s oranžovými západy slunce, prosperujícími tržišti, zaříkávači hadů a zahalenými ženami s výrazně namalovanýma očima, vypadaly její řasy bledé. Ležela na břiše a křídla barvy půlnoci a úsvitu měla doširoka roztažená. Tato křídla - křídla rozené válečnice - pasovala k její síle. Ale byla to ta žena, pomyslel si Raphael a na okamžik si klekl na boku jejich postele, která pro něho byla opravdovým pokladem.

Odhrnul jí vlasy z obličeje a pohladil ji po tváři. Moje. Od chvíle, kdy souhlasila, že se stane jeho milenkou, jeho majetnictví narůstalo a Rapahel věděl, že bude i nadále, protože po všechna staletí jeho existence, nikdy neměl milenku, kterou by považoval za svou ve všech směrech. Pro Elenu by zabíjel, ničil, zlikvidoval by každého, kdo by se pokusil mu ji vzít.
A nikdy by ji nenechal odejít... dokonce i kdyby o svou svobodu prosila.

Vstal, prošel místností na balkón a tiše za sebou zavřel dveře. Venku už přestal padat sníh a Útočiště bylo zahalené v odstínu nevinnosti. Hlídej ji, řekl andělovi, který kroužil kolem.
Galenova odpověď přišla rychle. Nikomu nedovolím se k ní přiblížit.
Raphael věděl, že Galen si ohledně Eleny nebyl jistý, ale přesto mu anděl dal své slovo – a žádný člen Sedmy by Raphaela nikdy nezradil. Vzlétl strmě vzhůru a dotkl se Eleniny odpočívající mysli – stalo se to jeho zvykem v dobách, kdy byla celý rok ponořena do hlubokého spánku, kterým nebyl schopen proniknout.
Celoroční ticho pro něho bylo nekonečné. Neúprosné.

Dnes cítil její vyčerpání, její mysl nalezla mír a byla osvobozena od snů, které ji tak často pronásledovaly. Přerušil spojení, nechal ji jejímu spánku a zamířil k Medice. Když se chystal z místa vysoko v oblacích nad Keirovým územím zamířit k zemi, pocítil, že se jeho mysli dotkla nějaká další.

Michaelo.

5 komentářů: