Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Kiss - 2/2 22. kapitola

Raphael se zbavil Lijuanina daru a zahalen závojem noci se vrátil zpět do Útočiště. To, co řekl Eleně, byla pravda – která ale zakrývala daleko hlubší pravdu. Udělal to, aby ji ochránil.
A ona to věděla. Ale nechala se přesvědčit... což mu odhalilo hloubku jejích traumat daleko více, než mohlo cokoli jiného.


Kdysi dávno, když byl Uram ještě při smyslech, když v něm ještě zůstávalo dostatek osobnosti, kterou byl v mládí, vedli s Raphaelem rozhovor.
"Lidé," řekl druhý archanděl, "žijí tak pomíjivé životy."
Raphael, kterému tenkrát ještě nebylo ani tři sta let, přikývl. "Mám lidské přátele. Mluví o lásce a nenávisti, ale mně by zajímalo, kolik toho mohou o těchto emocích vskutku vědět?"
Dodnes si pamatoval pohled, kterým ho Uram obdařil – pohled staršího muže, který byl pobaven namyšleností Raphaelova mládí.
"Nezáleží na kvantitě, Raphaeli. My našimi životy prolétáváme, protože jsou nekonečné. Lidé musejí prožít tisíce životů v délce jednoho. Pro ně je každá bolest silnější a každá radost intenzivnější."
Raphael byl tenkrát překvapený – dokonce i tehdy byl Uram prostopášný, lehkomyslný u věcí, které mu přinášely potěšení a netajil se svou krutostí.
"Zní to, jakoby si jim záviděl."
"Někdy ano." Uramovy jasně zelené oči sledovaly lidskou vesnici, která ležela pod nimi, chráněná starodávným hradem, který v té době oba považovali za svůj domov. "Občas přemýšlím nad tím, čím bych se stal, kdybych věděl, že na to, abych za sebou ve světě zanechal nějaké stopy, před sebou mám pouhých pět nebo šest nicotných desetiletí."

Nakonec za sebou Uram ve světě zanechal obrovské stopy, ale zcela jistě nebyly takové, jaké by si jeho mladší já tenkrát představovalo. Nyní si ho budou navždy pamatovat jako archanděla, který přišel o život při boji o území, o moc. Dokonce i mezi anděly bylo jen velmi málo těch, kteří znali pravdu – že se Uram stal zkrvezrozeným, otráveným toxínem, který změnil jeho krev na prudký jed. Raphaelův otec nikdy nepropadl tomuto druhu zkrvezrození, ale Nadielova touha po moci byla v mnoha směrech ještě horší.

Raphael spatřil Elenu, jak stojí na balkóně jejich domova. Stále byla oblečená v jeho košili a úchvatná křídla měla doširoka roztažená, jakoby prahla po letu. Raphael zamířil prudce a rychle k zemi.
Raphaeli! Ozval se mu v mysli výkřik plný úžasu a strachu.
Pocítil, že se v něm něco probudilo k životu – ozvěna toho domýšlivého chlapce, který tolik pobavil Urama. Raphael vyletěl prudce vzhůru a pak začal ve spirálách opět klesat k zemi. Při takovémhle předvádění by nezkušený skončil rozmáznutý na kamenech, které byly hluboko pod ním.

Zhruba uprostřed letu to pocítil – Elenina mysl se napojila na tu jeho. Cítil, jak v mysli zalapala po dechu, protože s ním zrovna prožívala extázi z nebezpečného pádu. Raphael nad zemí obloukem přibrzdil a opět vylétl vzhůru.
Elena zůstala spojená s jeho myslí, dokud se nesvezl po větrném proudění zpět dolů a nepřistál na balkóně.
Chvíli na něho pouze zírala a při tom složila křídla. "Co" –zavrtěla hlavou- "se to zrovna stalo?"
"Spojila ses s mou myslí." Nemělo to být vůbec možné – byl archanděl a jeho štíty byly neproniknutelné. Ale -vzpomněl si - Elena to už jednou udělala – a dokonce jako smrtelnice. Toho dne, ho zcela pohltila. Pohltila ho divoká vůně jejího hladu a Raphael se zcela přestal ovládat. Později na to doplatil a stal se objektem její zuřivosti, protože věřila, že to byl z jeho strany pokus o nátlak. Jeho lovkyně vůbec nechápala, co udělala.

"Existují lidé – možná jeden z miliardy – kteří z nás udělají něco jiného, než kým jsme. Hranice padnou, vznítí se oheň a mysli se spojí v jednu."

Lijuan zabila člověka, který ji dokázal takto ovlivnit. Raphael si místo toho zvolil lásku.
"Cítila jsem to, co si cítil ty." V Eleniných očích se stále zračilo vzrušení. "Je to stejný jako když seš uvnitř mojí hlavy?"
"Ano."
Následovala pauza a Elenin výraz tváře byl soustředěný. "Tobě se to nelíbí, že ne? Že ti dokážu vklouznout skrz štíty?"
"Měl jsem tisíc let na to, abych si zvykl, že jsem uvnitř své hlavy sám." Pohladil jí hřbetem ruky po tváři. "Je to... zneklidňující cítit tam někoho dalšího."
"Alespoň teď víš, jak se cejtim já." Pozvedla na něho jedno obočí. "Neni hezký vědět, že cokoli, na co myslim, neni vůbec soukromý."
"Nikdy jsem neslyšel tvé nejhlubší myšlenky."
"A jak mam tohle asi vědět?" zeptala se ho. "Když si tak povýšenej ohledně svý schopnosti vlízt mi do hlavy kdykoli se ti zachce? Jak si můžu bejt někdy jistá tim, že když si zvolim se s tebou o něco podělit, je to skutečně moje volba?"
Poprvé Raphael pocítil náznak pochopení. "Bez toho bychom se poznávali daleko déle."
"Rychlost neni všechno." Elena pevně stiskla zábradlí.

Raphael přemýšlel nad tím, jakou v něj musela mít důvěru, když mu vyprávěla o své matce. Přemýšlel i o jejím soucitu, když přijala břímě jeho vzpomínek. "Budu se snažit, Eleno."
"Řekla bych, že to je to nejlepší, co můžu čekat od archanděla." Její slova byla zjemněna pobavením, které se jí zračilo v očích. "Nevadí mi, když k sobě v mysli mluvíme. To můžeme dělat oba dva. Ale tahle věc – mam pocit, že tu já nebudu ovládat ještě hodně dlouho."
"Zachytila si nějaké mé myšlenky, když jsme byli spojení?"
"Ani ne. Byla jsem příliš unešená z toho letu – Bože, ty ale umíš lítat, Raphaeli." Elena zahvízdala. "Vim, že to cos dělal, nebylo vůbec jednoduchý."

V Raphaelovy se vznítila pýcha, která pramenila z chlapce, kterým byl před Caliane. Před Isis. Před Dmitrim.
"Zachytila jsem jedno jméno." Řekla váhavě. "Myslel si na svýho tátu?"
"Ano." Raphael sledoval blonďaté prameny vlasů, které jí vítr smetl do tváře, její tělo, které se rýsovalo proti diamanty poseté noční obloze a rozhodl se. "Myslel jsem na to, že šílenství mého otce bylo v mnoha směrech horší než to Uramovo."

Elena ho nepřerušila, jen se přemístila, aby ho mohla chytit za ruku. Raphael si s ní propletl prsty a napadlo ho, jak moc se ode dne, kdy poprvé potkal Elenu Deveraux, Lovkyni Spolku, jeho život změnil. Jak rychle se mu omotala kolem srdce a stala se nejživější částí celé jeho existence.
"S Uramem Kádr na konci téměř neváhal, všichni jsme souhlasili s tím, že musí zemřít." Tenkrát a i nyní ho nejvíce trápila Lijuan. "Lijuan byla zvědavá, jestli by třeba síla, která doprovází zkrvezrozené, nestála za to."
Elena se zachvěla. "Měl si jí ukázat tu místnost, kde si Uram hromadil pozůstatky svejch obětí." Při té vzpomínce se jí stále zvedal žaludek. "Byla to jatka. Většina lidí by křičela hrůzou jen z toho smradu."
"Zapomínáš, Eleno," přerušil ji Raphael a jeho oči ztmavly do černé, "že Lijuan si hraje s mrtvými."

"Drž ten přívěsek pořádně, Ellie."
"Já se snažim."
"Ššš, nebo nás uslyší máma."

Elena vdechla čerstvou Raphaelovu vůni, zahnala bolestnou vzpomínku a soustředila se na přítomnost. "V čem byl tvůj otec horší?"
Noční vánek odfoukl několik pramenů Raphaleových vlasů - byly temnější, než noc, která je obklopovala. "On nezabíjel v tichosti. Dlouhou dobu byli všichni přesvědčeni, že vraždil jednoduše kvůli hladu po moci, touze po dalším území."
"A ostatní se k němu přidali." Hádala Elena.
Raphael přikývl. "Byl císař, ale chtěl být bohem. Když ty vraždy začaly, byly nenápadné, dokonce politické."

Elena se natáhla a odhrnula mu vlasy z obličeje, potřebovala se ho dotknout, protože jí byl najednou příliš vzdálený. "Co je přinutilo změnit názor?"
Raphael její dotyk přivítal, ale výraz jeho tváře byl stále vzdálený. "Když začal plenit celé vesnice, které nebyly na jeho území."
Eleně se v mysli vyrojily vědomosti, které vyčetla z Jessamyiných knih. "Vyhlášení války."
"Můj otec to tak nevnímal. Očekával, že se ostatní členové Kádru podřídí jeho rozkazům – tou dobou už se vnímal jako bůh."
"Kolik ti bylo, když zemřel?"
"Pouhá desetiletí."

Dítě, pomyslela si, byl jen malé dítě. "To znamená... " Odmlčela se, protože nemohla pokračovat.
"Že byl šílený ještě dříve, než já jsem se narodil."
Elena se ho chytila kolem pasu a přiložila mu tvář na srdce. "Proto se obávali tvého narození."
Raphael ji také chytil a jeho paže byly jako ocelové pásy.

"Někdy přemýšlím nad tím, co mi předal. A co mi předala má matka."  

15 komentářů:

  1. moc děkuji, přeji krásné Vánoce, a jdu taky něco dělat, ať máme Vánoce jak se patří. Ala

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad posledních dvou kapitol, jinak přeji hezké Vánoční svátky,hodně dárků atd...... Džejn

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad,prajem krásne vianoce a všetko čo si praješ .A samozrejme sa budem tešiť na pokračovanie .Lenka

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem :)) pripájam sa k vianočným gratuláciam, lil

    OdpovědětVymazat
  5. Díky a vážně hezké svátky:) E.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc moc díky za Tvůj úžasný překlad a přeji též Tobě a všem čtenářkám krásné svátky !!! Markéta

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji za překlady,i když nepíší komenty tak aspoň hvězdičkuji apřeji taky krásně porožite vánoční svátky plné pohody :) všem čtenářum a hlavně užasné překladatelce :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za úžasný preklad :-) Už sa teším na pokračovanie a prajem všetko dobré do nového roku! :-) .....Kaťa

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad! :-D neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji hrozně moc za překlad :-) jsi skvělá děkuji evik

    OdpovědětVymazat
  11. Kedy asi bude ďalšia kapitola? už sa neviem dočkať pokračovania. ďakujem za preklad! :-) Soňa

    OdpovědětVymazat
  12. juuj tak to sa teda teším :-) Ďakujem!!! Soňa

    OdpovědětVymazat