Archangel's Kiss - 2/2 29. kapitola

pondělí, 13. leden 2014

O dvě hodiny později byla Elena opět v ušlapaném kruhu země, který touto dobou znala už stejně dobře, jako vlastní tvář. Pravděpodobně proto, že tu ušlapanou zem viděla více než jednou až příliš zblízka.

"Takže," řekla a dívala se do podlouhlých zornic svého sparing partnera, "i ty příležitostně odložíš svoje kvádro."

Venom se pousmál a odhalil špičáky, ze kterých kdysi zahlédla odkapávat jed. Jeho tvář byla opět chladně nádherná a nezaměnitelně odlišná. Nejen, že odložil svůj oblek, Venom na sobě měl jen volné kalhoty, které se při jakémkoli jeho pohybu vlnily jako vodní hladina. Jeho tělo se vinulo jako kdyby patřilo hadovi, stejně jako oči, kterýma ji sledoval.

Jeho tělo... ano, rozhodně stálo za pohled. Eleně ale dělala starost snadnost, s jakou si pohrával s třiceti centimetry dlouhými, zahnutými noži. Připomínaly jí spíše nějaký druh krátké šavle, který kdysi viděla, ale na to byly až příliš krátké a až příliš zahnuté. Nebyly zahnuté jako srp, ale jako mírný, plynulý oblouk. Byla to ostří zamýšlená pro smrtící eleganci.

Samozřejmě, že na jejich přesném pojmenování nezáleželo. Počítalo se jen to, co s nimi upír předvede. Jeho úšklebek mu oplatila svým vlastním. "Ten nůž, co sem po tobě hodila v New Yorku si nechytil."

Venom pokrčil rameny a jeho temně zlatá pokožka, která pokrývala ryzí mrštné svaly se zaleskla. "Ale chytil."

"Ale za špatnej konec." Elena potěžkávala dlouhé, úzké nože, které jí dal Galen. Byly kratší, než šavle, se kterou začínali, ale byly dobře vyvážené, aby je mohla i vrhat. Pokud Venomovy nože byly dělané pro eleganci, její byly stvořené pro sílu a maximální poškození. Oba nože byly ostré jako břitvy – kdyby to bylo nezbytné, mohla by s chirurgickou přesností kohokoli vykuchat. "To od tebe bylo lajdácký."

"Asi to budu dneska muset napravit." Venom snížil těžiště svého těla do polo dřepu a začal kolem ní kroužit. Pohyby jeho těla byly téměř bolestně pomalé. Ona se pohybovala opačným směrem, měla v plánu prokouknout jeho styl a techniku. Většina lidí na svůj příští pohyb nějakým způsobem upozorňovala. A Elena si byla velice dobře vědoma způsobu, kterým své budoucí pohyby prozrazovala ona sama – byla to její chodidla. Stálo jí to mnoho let tréninku, než si byla jistá, že nikdy nesměřovala stejným směrem, kterým měla v plánu se pohybovat. Venoma jeho chodidla ale neprozrazovala.

Elena svou pozornost přesunula k dalšímu z nejobvyklejších znaků – k očím. Při očním kontaktu jí z plic utekl veškerý vzduch. Ve chvíli, kdy se Venomovi zadívala do očí, její mozek měl stále problémy pobrat, co viděl. A právě v tu chvíli se jeho podlouhlé zornice stáhly a Elena polekaně ustoupila o krok dozadu.

Upír se potichu zasmál.

Parchant si s ní pohrával. Zaťala zuby a zatímco kolem sebe stále kroužili, dívala se mu zpříma do očí. Ve chvíli, kdy dokončovali druhý okruh, cítila, jak jí ztěžkla víčka a trochu se zapotácela.

Do hajzlu!

Bez varování po něm vrhla jeden ze svých nožů. Venom se s hadí obratností vyhnul do strany, ale i přes přistál na zemi na zádech, s ošklivě vypadající ránou na paži. V mžiku u nich stál Galen. "Co to bylo?" vyštěkl a čelist měl zaťatou do ostrých linií.

"Zahodit svojí zbraň ještě dřív, než vůbec začneš bojovat, není zrovna dobrý způsob, jak se udržet naživu."

Elena zůstala pohledem viset na Venomovi. Upír se držel dlaní za krvácející paži, ale jeho úsměv byl... záměrně pomalý, výsměšný. Vyzýval ji, aby ho nařkla. Elena sklopila hlavu a nečekaně po něm vrhla i druhý nůž... přímo mezi jeho nohy.

"Kurva!" Venom se v mžiku odtáhl dozadu a zvedl se na nohy způsobem, který prostě nebyl lidský. Normální lidské tělo by se nedokázalo pohybovat s takovouto plynulostí.

Nyní se Galen díval na Venoma. "Ty ses jí pokusil zhypnotizovat?"

"Měla by bejt připravená i na nečekaný věci." Když se na ni znovu zahleděl, jeho oči se leskly jasně zelenou barvou. "Ještě další půlkruh a už bych jí měl."

"Kdybych mířila jen o kousek vejš, mohla jsem ti ufiknout koule," reagovala na jeho poznámku a došla si pro své zbraně.

"Chceš si ještě hrát, nebo už můžeme konečně začít něco dělat? Moc času už mi nezbejvá."

"Ještě pár minut potrvá, než se to zahojí." Venom sundal ruku z paže, aby jí ukázal, že jeho zranění ještě stále krvácelo. "Teď si alespoň budu moct s Dmitrim porovnat zkušenosti."

Elena ignorovala jeho šibalská slova a začala si procvičovat chvaty, které jí Galen vtloukal do hlavy kdykoli nevrhala nože po Illiovi. Odměřený anděl ji sledoval během celé sestavy a na konci jen mírně pokynul hlavou. Cítila se nevysvětlitelně potěšená a špičkou svého nože ukázala na Venoma. "Připravenej?"

Upír v rukou zatočil oběma noži. "Nikdy jsem neměl příležitost tě ochutnat."

"Pojď blíž, malá lovkyně. Ochutnej."

V tom okamžiku se všechno zastavilo a utichlo. Elena přestala vnímat posměvačný žár Venomových očí, tenkou vrstvu sněhu, který pokrýval zem i Galenovu ostražitou přítomnost. Všechno, na co se momentálně soustředila byl lov. Venom na ni bez varování zaútočil. Pohyboval se s hbitostí hada, kterým očividně byl z daleko větší části, než kterou prozrazovaly jeho oči. Elena se už ale jeho výpadu vyhýbala a během toho, před sebou zkřížila své nože. Vzápětí jedním z nich zaútočila dopředu a sekla upíra do hrudi, kde mu okamžitě začal téct tenký pramínek krve. Jakmile ho zasáhla, upír něco zanadával. Ona ho ale neslyšela, protože její mysl byla momentálně nastavena k zabíjení.

Tentokrát se to monstrum dovnitř nedostane. Nezabije Ari ani Belle a nezlomí srdce jejich matky způsobem, že se v podstatě z kuchyně, nasycené výkřiky jejích dětí, nikdy nedostala ven.

Její pohled zachytil vteřinové zatnutí Venomových stehenních svalů a Elena zaútočila rychleji, než to stihl on. Tentokrát se jejím nožům stihl vyhnout, ale už si nevšiml chodidla, kterým chtěla rozhodit jeho rovnováhu. Elena ale udělala chybu a na boku ucítila ohnivou bolest.

Hloupá. Zapomněla, že nyní už si musela dávat pozor na křídla.

Rychle se podívala na své křídlo, aby se ujistila, že zranění nebylo vážné. V ruce protočila jeden z nožů a ten pohyb se v chladném horském vzduchu přetransformoval do krásných zpěvných tónů, pak svou pozornost opět obrátila k těm strašidelným očím. Vydloubni je a bude po všem. Byla to myšlenka, která absolutně postrádala emoce. V ten moment se Venomovy zornice smrštily a jakmile na něho Elena zaútočila s úmyslem mu smrtelně ublížit, upír zaujal obranný postoj a okamžitě její výpady blokoval. Ona už ale nedokázala přemýšlet, pohybovala se s rychlostí a silou, která z ní dělala rozeného lovce. Venom na ni něco křičel, ale vše co slyšela bylo chladné syčení.

Šla po jeho očích.

Z ničeho nic jí v hlavě explodovala temnota a pak už nic.

Raphael přistál u Elenina ležícího těla a byl vzteky nepříčetný. "Tohle si způsobil ty?" Zeptal se, když ji velmi opatrně zvedal do náruče.

Venom si z obličeje setřel krev. "Neřekl jsem jí nic horšího, než jsem jí říkal v minulosti." Upírův pohled byl stále namířený na Elenu. "Myslim, že jsem měl nějakou poznámku o tom, že ji chci ochutnat."

"Zabil bych tě, i kdyby ses o to jen pokusil a ty to víš."

"Naším úkolem je chránit tě před hrozbama – obzvlášť před těma, který sám nevidíš." Venom se mu podíval zpříma do očí. "Michaela, Astaad i Charisemnon – každý z nich se jí časem pokusí zabít, protože vědí, že by tě to ochromilo. Lepší by bylo se toho problému zbavit hned."

Raphael se připravil k odletu a roztáhl křídla. "Ona je pro mě důležitější než vy všichni dohromady. Na to nikdy nezapomeň."

"A ty jsi archanděl. Pokud bys padl, zemřely by miliony."

Nevyřčeno zůstalo – že přijatelnější by byla smrt jednoho nového anděla, namísto smrti archanděla. Na to by ale Raphael nikdy nepřistoupil. "Vyber si, komu patří tvá loajalita, Venome."

"Vybral jsem si už před dvěma staletími." Upírův hadí pohled zamířil zpět k Eleně. "Ale pokud se ona bude ucházet o přízen smrti, tak ji také najde."

Raphael velmi dobře věděl, co tím Venom myslel, přitiskl si Elenu blíže svému srdci a vzlétl do nebe. Bylo nevyhnutelné, aby se mu nevybavila minulost, ve které také držel její bezvládné tělo v náruči. Nesmrtelnost pro ni nebyla bezpečnější, jen jí dávala větší šance na přežití všeho, co ji zcela jistě potká. Ale proti vzpomínkám, které ji pronásledovaly, nezmohl Raphael nic. Galenovo volání o pomoc přišlo na poslední chvíli. Pokud by se Eleně podařilo zasáhnout Venomovy oči, chladnokrevné stvoření, které se v upírovi skrývalo, by zaútočilo zpět a zanořilo své špičáky do její nechráněné pokožky.

Byla by paralyzovaná a v obrovské, bolestné agónii.

A zatímco by upíra pohltil hlad kobry, bylo by docela možné, že by jí Venom sťal hlavu dříve, než by stihl Galen zasáhnout a ona by byla skutečně mrtvá.

Položil ji do jejich postele a sáhl do její mysli. Eleno.

Zavrtěla hlavou ze strany na stranu a zasténala, jako kdyby bojovala divokou vnitřní bitvu. Jeho slib – že jí nebude zasahovat do mysli – válčil s jeho starostlivostí, která mu svírala srdce. Ta potřeba byla dnes ještě silnější, než včera. Bylo by tak jednoduché vymazat vzpomínky, které ji pronásledovaly.

"Radši bych zemřela jako Elena, než abych žila, jako svůj vlastní stín."

Odhrnul jí zacuchané prameny vlasů z obličeje a zopakoval své volání nahlas. "Eleno."

Její víčka se zatřepetala a otevřela. Na jedinou vteřinu její oči neměly stříbro-šedou barvu, na kterou byl zvyklý. Na místo toho, měly téměř barvu půlnoci a přetékaly ozvěnami tisíců nočních můr. Potom mrkla a vše bylo pryč. Dívala se na něho se zmateným výrazem ve tváři a přejela si rukou po čele. "Připadám si, jako kdyby mě srazil náklaďák. Co se stalo?"

"Musel jsem zasáhnout, protože ses rozhodla změnit trénink v boj na život a na smrt."

Elena spustila ruku z obličeje. "Vzpomínám si." Zašeptala. "Je Venom v pořádku?"

"Ano." Ale Raphael měl starost o ní. "Tvé vzpomínky začínají prosakovat, i když jsi vzhůru."

Elena se posadila. "Bylo to, jako kdybych byla někdo jinej. Dokonce ani to ne – spíš jako kdybych byla stroj s jedním cílem."

"To, co popisuješ, zní jako období Ticha."

Při vzpomínce na to, čím se stal během období Ticha, se Elena zachvěla. Stalo se z něho stvoření bez duše, které zacházelo s lidskými životy jako s lehce vyhasnutelnými plameny. "Myslíš si, že za to může ta změna – nesmrtelnost?"

"Určitě je to faktorem." Přikývl. "Ale také to může být jen proto, že byl jednoduše čas, aby sis vzpomněla."

Aby si vzpomněla na všechny věci, které raději ze své mysli vytlačila. "Chci mluvit se svým otcem."