Archangel's Consort - 2/2 12. kapitola

Líbilo se mu, jak to řekla, protože i ze zastřeného tónu jejího hlasu zněla rozkoš. Sklonil se, položil si dlaně na postel vedle její hlavy a políbil jí na krk. Spodní část jejího těla se nadzvedla směrem k němu. Raphael si dál prolíbával cestu podél její páteře a zároveň jí prsty hladil po citlivé vnitřní křivce křídel. Její dýchání bylo ještě přerývanější a její tělo víc a víc nedočkavé… místnost prostoupila naléhavá vůně jejího vzrušení. Jeho pták s sebou škubl, ale Raphael s ní ještě nebyl u konce.

Když se prolíbal až do spodní části jejích zad, poškádlil ji tam krouživými pohyby jazyka, pak se nadzvedl a řekl, „je čas na první hříšnou věc, Eleno.“ Dlaněmi jí sklouzl pod boky a přizvedl jí.

„Z mýho pohledu to hříšně nevypadá.“ Zněla zadýchaně, ale vyhověla jeho nevyřčené žádosti, klekla si na kolena, podepřela se lokty a roztáhla nohy.

Raphael nemohl odolat a dlaněmi jí pohladil po citlivé, vnitřní straně stehen. Elena odpověděla typicky ženským zvukem rozkoše. V této pozici pro něho byla velmi dobře přístupná – svůdně zvlhlé záhyby jejího těla pro něho byly čirou erotickou výzvou. Bez varování k ní přitiskl rty. Kdyby ji pevně nedržel za boky, tak by před jeho smyslným útokem ucukla pryč. Jakmile jí poprvé chutnal, jejího těla se zmocnilo divoké chvění. Přesně tohle potřeboval. Potřeboval jí. Dnešní den si vybral krutou daň, ale v tenhle okamžik dokázal vnímat jen svou družku. Po odhalení kruté reality, která byla zapotřebí, aby se řeka Hudson nezbarvila krví do ruda, se před ním neuzavřela, ale vklouzla do jeho náruče i přes to, že její hněv byl štiplavý jako rána bičem.

„Prosím, Raphaeli.“ Žadonila smyslně.

Raphael od ní odtáhl rty, aby je nahradil prstem, kterým poškádlil její zvlhlý žár. Elena zaťala ruce do přikrývek a tlukot jejího srdce se zrychlil… ale byla to lovkyně, válečnice. Nečekaně se pohnula, odtáhla se od něho a elegantně se přetočila na záda. Na krátký okamžik nad sebou zaregistroval jedno z jejích křídel. Když ležela na zádech, nejprve si z obličeje odhrnula zacuchané prameny vlasů, pak se nadzvedla, klekla si a vzala si jeho ústa v polibku, který chutnal po typicky ženském majetnictví a on neměl v úmyslu jí to odepřít.

Místo toho využil příležitosti a začal se mazlit s bujnou tíhou jejích ňader i s citlivými vrcholky jejích bradavek. Když chtěla, aby si lehl na záda, zastavil ji.

„Ne, Lovkyně Spolku. Dnes v noci ne.“ Nikdy dříve ho nikdo tak divoce nemiloval a Elena na něm rozhodně nešetřila. Ale v okamžiku, kdy by se ho dotkly její ruce, její rty, by s ním byl konec – a on měl dnes v noci v plánu něco jiného. Chci tě zahrnout rozkoší.  

„Chtěl si říct, mučením.“ Navzdory její tiché stížnosti, si lehla na záda a nechala ho, aby ji hladil od ramene, přes ňadra až k bokům. Zatahal ji za bradavku, palcem jí hladil přes klíční kost, rty jí přejížděl po křivce boku. A pak začal znovu.

Její rty byly lákavě vlhké od jejich předešlých polibků, tep na jejím hrdle pobízel k sání, k tomu, aby si ji označil a noha, kterou mu obtočila kolem boků, byla čirým pokušením.

Když se k němu v této pozici nadzvedla, přitiskl se k ní spodní, oblečenou částí těla.

Oh. Tření materiálu Raphaelových kalhot, tlak zipu… Elena mu zaťala nehty do ramen „Chci tě,“ zašeptala a její touha byla jako obrovský šrám na jejím srdci. Raphael přestal s lenivě pomalým hlazením, odhrnul jí z čela zpocené prameny vlasů a položil jí dlaň na tvář. „Jsem tvůj, Eleno. Napořád tvůj.“ Z jeho temného polibku, kterým si ji opět nárokoval, lapala po dechu a jeho chuť si našla cestu do všech buněk jejího těla.

„Chci tě hned.“

„Ne.“ Raphael se přesunul, vklouzl jí rukou mezi nohy a přitlačil na její klitoris. Vykřikla. „Řekni mi,“ pronesl, když klouzal prsty skrz její chvějící se záhyby k vlhkému vstupu do jejího těla, „kdybych na to šel moc rychle.“

„Ty,“ chtěla odpovědět, ale ve chvíli, kdy do ní bez dalšího oddalování pronikl dvěma prsty, se ho pevně chytila za ramena, „seš ale provokatér.“

Jakmile do ní pronikl celou délkou prstů, začal je roztahovat a její vnitřní svalovina se zatínala… ale v okamžiku, kdy se blížila na vrchol, přestal a nechal ji balancovat na nejostřejší hraně.

„Nejsem provokatér“ – dal prsty zpět k sobě a pak je opět začal roztahovat – „ale trpělivost přináší růže.“ V ten moment z ní jeho prsty vyklouzly, aby do ní rychle a nelítostně pronikly zpět.

Raphaeli. Zatínala prsty do jeho bicepsů a krouživými pohyby boků ho pobízela, aby dokončil, co začal. Raphael ale pokračoval v lenivě mučivých pohybech prsty a při tom sklonil hlavu a vsál do úst jednu z jejích bradavek, aby ji mohl se stejně lenivou rozkoší ochutnat. Celé její tělo balancovalo na samém okraji. „Máš fakt ďábelskou náladu.“

Na svém ňadru ucítila jeho úsměv, pak s vlhkým zvukem její bradavku propustil a líbal okolní kůži. „Chci si vychutnat svou družku a ty mi to dovolíš.“

Elena mu zajela rukou do vlasů a přitáhla si jeho hlavu nahoru. „Tahle družka má pod matrací schovanej nůž, a pokud jí velmi brzo nedopřeješ orgasmus, tak ho nebude váhat použít.“

Raphael se na ni usmál. Jeho úsměv byl nádherný, oslepující. U jejího archanděla byly takovéto úsměvy tak vzácné, že jí z toho na vteřinu přestalo tlouct srdce. Můj, pomyslela si. Jsi můj.

Jeho úsměv se rozzářil ještě víc. Ano, jsem.   

Teprve když jí odpověděl, si uvědomila, že tu myšlenku vyslala směrem k němu a že ani na okamžik nezaváhal… toto uvědomění přemohlo strach, který se v ní dříve probudil i bolestnou ozvěnu z odmítnutí a osamělosti. Věděla, že jednoho dne opět vyplují na povrch – ten šrám na její duši byl příliš hluboký a příliš krutý, aby se opět neukázal – ale tento muž, její archanděl se tomu uměl postavit a jeho majetnická vůle fungovala jako její štít.

„Proč se usmíváš?“ S jejími rty si také začal pohrávat úsměv a Elena si ukradla polibek.

„Protože mám svou válečnici v posteli a je tak těsná“ –dvakrát v ní zapumpoval prsty– „nažhavená“ –zuby jí kousl do čelisti- „a vlhká.“ Pak sklonil hlavu a věnoval se její druhé bradavce. Z pomalého, hlubokého tempa jeho přírazů se jí začal stahovat podbřišek a Elena se svíjela a zatínala svaly kolem jeho prstů. Raphael sáhl palcem o kousek výš a začal jím kroužit kolem… pak jím konečně přejel přes její pulsující klitoris a přitlačil. Věděl, že z toho šílela.

Tak blízko. Tak blízko.

Pak palec zvedl.

„Už nikdy tě nevezmu do pusy,“ vyhrožovala a ztěžka dýchala.

Na kůži ucítila jeho úsměv. A co kdybych tě o to hezky poprosil? Zároveň s těmito slovy začal svými znalými prsty pohybovat daleko rychleji a v tu samou chvíli sklonil hlavu a vsál do úst její bradavku… aby se do ní vzápětí zakousl zuby.

Zmocnil se jí tak silný orgasmus, že nejen viděla hvězdy, viděla rovnou celé hvězdné konstalace, které vzápětí explodovaly jako zlato bílé ohňostroje. Bylo to velkolepé a Elena byla naprosto vyčerpaná. Když byla po chvíli schopná zvednout svá těžká víčka, zjistila, že Raphael vstal z postele a svlékl ze sebe zbytek oblečení. Jeho krása ji zasáhla zcela nanovo.

Jeho tělo – mocné a nebezpečné. Tloušťka a velikost jeho ptáka. Oči barvy jasné polední oblohy nad horami. Křídla, která ho dokázala nedostižnou rychlostí vynést nad mraky a jejich rozpětí, bylo skutečně výjimečné.

Jak ho sledovala, sáhl rukou dolů a uchopil svého ptáka do dlaně. Zapumpoval jednou. Dvakrát.

Dohasínající uhlíky touhy se v ní rozhořely nanovo. A když k němu tentokrát v tichém pozvání zvedla ruce, přišel. Žádné další škádlení. Žádná další slova.

Její archanděl jí roztáhl nohy a jedním nemilosrdným, žhavým pohybem si ji vzal. Když pronikal jejím tělem, stále zduřelým po síle prvního orgasmu, cítila nádherné pálení.

„Tvá ústa,“ řekl a hned si ta ústa vzal. Jeho pták do ní vnikal v dožadujícím se rytmu, ze kterého se jí v těle začala utvářet další temně žhavá vlna. Tahle rozkoš byla divoká, výrazná a hluboce zakořeněná. Projela jí celým tělem, natekla jí ňadra a delikátní záhyby jejího těla mezi nohama opět zaplavil příval krve.

Nikdy dříve se necítila takhle ovládaná, takhle hýčkaná. Tentokrát její orgasmus nastupoval pomaleji, trval déle a udeřil silněji. Tentokrát ale také cítila žhavý příval Raphaelovy vlastní rozkoše. Zaslechla, jak nad ní její archanděl prudce rozevřel křídla, jeho zádové svaly se jí pod rukama mocně zatínaly a povolovaly a v tu chvíli se všechny její myšlenky roztříštily na kousíčky.