Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

Archangel's Consort - 2/2 4. kapitola

Než se vrátila zpět k tělu oběti, ovládl jí neuvěřitelný hněv – nezáleželo na tom, že monstrum, které Celii okradlo o její mladý život, bylo popraveno a spravedlnosti bylo učiněno za dost. Dívka byla stále mrtvá a její sny byly navždy ztraceny.

Jason stál ve stejné pozici, jako ho viděla naposledy. Vypadal jako kamenný strážce. Nyní, když už Elena věděla, kam se dívat, spatřila rukojeť černého meče, který nosil připevněný na zádech, skrytý mezi křídly barvy sazí. "Nečekala jsem, že tě tu uvidim," řekla, když se snažila si udržet odstup od toho, co musela vzápětí udělat.

Jason o kousek poodstoupil, aby jí udělal místo kolem těla. Když se pohnul, jeho klanové tetování na levé straně obličeje se na okamžik ocitlo na světle. Pak otočil hlavu do stínu, který kolem sebe nosil jako plášť a přestože měl vlasy stažené do pevného copu, zahlédla z jeho obličeje už jen lesk jeho očí. "Když přišla zpráva, byl jsem zrovna na jednání s Pánem."

Elena si klekla vedle těla Celie, křídly se dotýkala borového jehličí a nespočtu pošlapaného listí, které provonělo vzduch zelenou vůní, zvýrazněnou deštěm předešlé noci a zamračila se. "Proč přišla ta zpráva do Věže? Měla bejt směrovaná do Spolku."
"Raphaela kontaktovala přímo Ředitelka Spolku. Uvědomila si, že do toho mohly být zapojeny tvé sestry." Jasonův tón hlasu byl klidný, tak klidný, že kdyby si nevšimla černého ohně, který mu žhnul v očích, než se schoval do stínů, mohla by si myslet, že ho to vůbec nezasáhlo.

"Byli jsme schopni se sem dostat dříve, než jakýkoli lovec, který by byl k případu zavolán."
Děkuju ti Sáro. S tichým poděkováním odsunula Elena vše stranou. Celia si zasluhovala její plné soustředění.
"Vytáhl si jí z vody?"
"Ano. Myslel jsem, že jsem zahlédl známky života."
Mladá dívka ale byla pryč a v její tváři se zračila hrůza posledních okamžiků, které na zemi zažila.

Její pokožka mohla mít za života svěží karamelový odstín, ale ve smrti zůstala šedohnědá. Krev, která jí kolovala v žilách, vytekla ranami jejího rozervaného hrdla a hrudníku. "Zavolal někdo koronera?" Vzhledem ke skutečnosti, že lovci byli velmi často prvními lidmi, kdo našel upíří oběť nebo oběti, byli během studia na Akademii Spolku trénováni v základních protokolech ohledání místa činu a měli povolení prohlédnout těla – ale informovat autority sloužilo dobré pověsti Spolku.
"Ředitelka Spolku řekla, že se o to postará."

Elena se sklonila níž a prozkoumala hrdlo. Snažila se vidět pouze jednotlivé části, ne celek. Ne Celii – dívku, kterou byla, ale jednoduše jen zmasakrovaný krk. A nebo oblast hrudníku, který byl stále ještě plochý, jako by patřil chlapci.
"Krmil se narychlo," zamumlala, "roztrhal jí takovym způsobem, že jsou vidět kosti." To by nebylo neobvyklé, až na to, že Ignatia neovládala krvežíznivost. "Napadá tě důvod, proč by to udělal, když byl při smyslech?"
"Většina upírů je precizní." Jason zašelestil křídly, když si je přerovnal a ten zvuk byl vítanou připomínkou toho, že bolestné ticho, které se rozprostíralo okolním lesem, nebylo jedinou realitou. "Je to záležitost hrdosti – roztrhání těla nejen poukazuje na nedostatek kontroly, ale také by to znamenalo rychlou ztrátu dobrovolných partnerů. Bolest není důvodem proč chce většina lidí upířího milence."

Záblesk vzpomínek, Dmitriova hlava s tmavými vlasy, sklánějící se nad nastaveným hrdlem ženy, toužící po jeho krvavém polibku. A později, v Útočišti, Naasir se stříbrnýma očima a vůní tygra na lovu, ženino chvějící se sténání.
"Jo." Elena si zpátky klekla a opět rozprostřela křídla po zemi.
"Pomůžeš mi jí otočit?"
Jason jí v tichosti pomohl.

Z toho, co mohla Elena vidět, byla dívčina záda nepoškozená. "To prozatim stačí. Zúčastnim se pitvy a ujistim se, že jsem nic nepřehlídla."
Když Celiino tělo opatrně obraceli zpět, z lesa se ozvaly zvuky – tiché hlasy a kroky. Vůbec jí nepřekvapilo, když se Jason vytratil do stínů. Byla schopná si ho všimnout jen proto, že o něm věděla – na rozdíl od Illia, neměl Raphaelův šéf špionáže rád pozornost.

Dokonce i na slovo skoupý Galen měl přátele a ženu, které ho zjevně milovala, ale pokud se nejednalo o pracovní záležitosti,  tak Jasona nikdy neviděla ve společnosti jiných osob.

"Zaslechl jsem zvěsti, že ses vrátila," ozval se povědomý hlas, "ale nevěřil jsem tomu."
Elena vzhlédla a spatřila kriminálního vyšetřovatele Lucu Aczéla. Docela obratně se mu dařilo skrýt údiv nad jejími křídly. Vzhledem k jeho vzhledu – stříbrem protkaným černým vlasům, aristokratickým rysům a dlouhým prstům, jež by ho dělaly dobrým pianistou – si vždy myslela, že by se lépe vyjímal v nějaké zasedací místnosti, než na scéně obklopený násilím, ale přesto nebylo pochyb, že v tom, co dělal, byl zatraceně dobrý.
Celia bude v dobrých rukou.

"Luco." Elena se postavila na nohy, odstoupila od těla Celie a hrubě mu nastínila, co na místě činu našla a udělala. Luca si klekl na zem a Elena si všimla, že jeho pokožka se ve světle lesa jevila tmavší, než byl její obvyklý, medově hnědý odstín.
"Je ten upír mrtvej?" V očích se mu zračila tvrdost, která by mohla mnohé překvapit. Elena ho znala už příliš dlouho a viděla ho na nejednom místě činu. Chápala, že musel oddělit své emoce od často srdce rvoucí reality své práce a proto se obvykle pohyboval na velmi úzké hraně. "Jo."
"To je dobře." Odmlčel se. "To je sakra návrat, Ellie."

Když kolem něho procházela, položila mu ruku na rameno. Měla v úmyslu se ještě jednou dojít podívat na prvotní místo činu.
"Hele, Ellie." Jakmile se k němu otočila, pokračoval, "Bez ohledu na okolnosti, jsem rád, že si zpátky."
Jeho slova, jeho tiché přijetí, pro ni znamenala všechno. "Nezapomněla jsem, že ti dlužim pivo."
"Teď už jsou to dvě – úroky jsou svině."

O pět minut později už byla opět v pokoji ve školní budově. Změna světla v místnosti působila, jako by se ocitla v jiné době. V době, ve které nestála uprostřed místnosti prosáklé násilím a ve které kolem ní technici vyšetřovacího týmu nepracovali s tichou efektivností. Nezáleželo na tom, že vrah byl dopaden a potrestán, místo činu bylo přesto potřeba zdokumentovat. Důkazy vyžadoval Spolek i koroner.

Pokud se jednoho dne v budoucnosti budou Celiiny rodiče dožadovat dokumentace o tom, jak bylo pro jejich malou holčičku dosaženo spravedlnosti, budou tu na ně čekat odpovědi. Jejich bolest to sice nezmírní a smích jejich dcery jim to do života nevrátí, ale přesto se jim nějakých odpovědí dostane. Stejně, jako se dostalo odpovědí Eleně, když byla dostatečně stará na to, aby si vyžádala složku o své rodině.

Odsunula stranou své drásající vzpomínky a rozhlédla se po místnosti. Pohledem přejela dvě modře oděné figury techniků. Jednoho z nich znala, ale druhý technik – žena – pro ni byla cizinkou. Ve chvíli, kdy vstoupila do místnosti, oba dva málem spolkli své jazyky, ale Wesley se pokusil pozvednout náladu v místnosti a řekl, "můžu si tě vyfotit?" Proti jeho temné barvě pokožky zazářila řada bílých zubů. "Pak bych tu fotku mohl exkluzivně prodat novinářům a vydělal bych dost peněz na to, aby zaplatily mejm zatim neexistujícím dětem poplatky za vysokou."

"Nerada ti kazim plány, ale na to už je patrně pozdě. Místní studentky..." odpověděla na zmatení, které zbarvilo jeho světle hnědé oči.
"Sakra. To je škoda."
A to byl celý rozsah jejich konverzace. Wesley a jeho kolegyně Dee se vrátili k práci. Odváděli ji s takovou efektivností, že poznala, že spolu pracovali natolik dlouho, aby si už vyvinuly svůj vlastní rytmus. Elena stála uprostřed místnosti a pozorovala ozvěny násilí, které se tu událo. Na jedné z postelí ležely rudě nasáklé přikrývky, které už začínaly hnědnout. Hnědá barva ale nedokázala zamaskovat zlo, které tu bylo spácháno. Stěna na pravé straně od dveří byla potřísněna další krví – podle rozstřiku muselo jít o tepenné krvácení. Zrovna tam stál Wesley a také to studoval. "Ellie, vidíš to?"
"Jo." Otočila se kolem své osy a všimla si krvavých skvrn na zemi a na zdi v blízkosti okna. Zaťala ruce do pěstí.

"Dee, mohla bys pro mě něco udělat?"
Drobná blondýnka se se štětcem na otisky prstů v ruce zvedla ze země. "Jistě, co bys potřebovala?"
"Postav se ke dveřím." Elena počkala, než tam došla. "Trošku se přikrč. To je ono."
Došla k ní a podívala se na krvavé schéma na zdi. "Zhruba takhle vysoká mohla Celia bejt, když stála."
Technička se narovnala a podívala se za sebe. Pokožka tváře, která byla po zimě ještě stále bledá, se jí napjala. "Bastard jí přepadl přímo tady u dveří."
"A kdo teda vykrvácel na posteli?" Wesley stál u postele a opatrně nazdvedl matraci. "Je prosáklá skrz na skrz. Po tom, co se stalo u tý zdi, v sobě ta holka v žádnym případě nemohla mít ještě tolik krve."

Sakra. "Zavolej svejm lidem a řekni jim, že potřebujem znova prohledat rybník." Upír Ignatiova věku – a typovala by ho tak na šedesát – mohl bez problému odvléct najednou dvě mladé dívky. Nebo... se mohl jedné zbavit někde v lese, kde si jí andělé z výšky nevšimli a Elena to místo obešla, protože se soustředila na pachovou stopu vraha.

Wesley už vyndaval svůj mobilní telefon. "Pudeš zkontrolovat stopy?"
"Jo, ale někdo si bude muset promluvit s ředitelkou a zjistit-"

Do místnosti se vplížila nová vůně. Byla eroticky svůdná a okořeněná smyslnou dekadencí. Bylo to lákadlo... past, která byla určená pro rozené lovce a Dmitri moc dobře věděl, jak ji nejlépe využít ke svému vlastnímu prospěchu.

7 komentářů: