Archangel's Consort - 2/2 13. kapitola

Pokud by Elena nebyla opřená o rám dveří, patrně by se sesunula k zemi – cítila se, jako kdyby schytala obrovskou ránu pěstí.

Stále ještě v neuvěření zareagovala slovy, „to neni možný.“ Rození lovci byli vzácní, velmi vzácní. Rodili se schopností vycítit a stopovat upíry a vzhledem k tomu, že se jednalo o dědičnou záležitost, si Elena vždycky myslela, že její schopnosti pocházely z matčiny neznámé krevní linie.

„Nechali jsme udělat testy,“ vyštěkl Jeffrey. „Využili jsme nabídky Harrisona a jeho přátel a ona je byla schopná vystopovat.“

Harrison byl upír a Eleny švagr. Oženil se s Margueritinou další přeživší dcerou – Beth. Skutečnost, že ho Evelyn byla schopná stopovat…

„Ty,“ zašeptala Elena a zírala na Jeffreyho. „Je to z tvojí krevní linie.“ Zahlédla v jeho pohledu záblesk nějaké nepojmenovatelné emoce a došlo jí, že to věděl celou dobu. Po celou dobu, co jí odmítal kvůli jejímu „nelidskému zaměstnání“ si byl vědom toho, že jí to předal ze své vlastní krve.

Na Jeffreyho spánku zapulsovala žíla a pokožka jeho aristokraticky řezaných rysů se napjala. „To do téhle konverzace nepatří.“

Elena se trpce a drsně rozesmála. Nemohla si pomoci. „Seš takovej pokrytec.“

V mžiku se k ní otočil. „Mlč Elieanoro. Pořád jsem tvůj otec.“

Nejhorší na celé té situaci bylo, že se stále cítila jako ta malá holčička, která ho kdysi zbožňovala a tahle část ho chtěla uposlechnout. Bojovala proti tomu nutkání a chtěla mu něco odseknout, ale pak si všimla Gwendoliina výrazu tváře. Druhá žena vypadala zdrceně a z ničeho nic Elenin vztek, vyvolaný jejím otcem ani jeho zuřivost směrovaná zpátky k ní, nebyly tou nejdůležitější věcí. Tyhle pocity jim vydrží. Už se jich držely přes deset let.

„Bude potřebovat trénink,“ řekla a otočila se ke Gwendolyn. „Bez toho pro ní bude těžký se koncentrovat a na cokoli se soustředit.“ Směsice pachů, která se linula vzduchem a obzvláště pak ve městě, tak zalidněném upíry, jako byl New York, měla na rozené lovce obrovský dopad. Než Elena zestárla natolik, aby se bez rodičovského svolení mohla přidat ke Spolku, musela se naučit filtrovat ten nekonečný „hluk“ úplně sama. Byla to bolestivá a osamělá zkušenost. Taková, kterou Evelyn nebude muset podstoupit. „Musíte jí zapsat do Akademie Spol-„

„Ne!“ Jeffreyho hlas byl díky jeho potlačované zuřivosti nekompromisně přísný. „Nechci, aby byla další moje dcera tímhle místem pošpiněná.“

„Je to normální škola,“ odpověděla Elena a velmi pevně svírala otěže své agresivně se domáhající výbušné povahy. „Jen mají specializované učitele.“

„Ona nebude lovkyní.“

„Ale to ona už dávno je, ty prevíte!“ Zařvala. Rozumná, dospělá část její osobnosti ustoupila do pozadí před ozvěnami z jejího dětství. „A jestli nebudeš opatrnej, tak o ní přijdeš stejnym způsobem, jako si přešel o mně!“

Její útok zasáhl požadovaný cíl. Viděla to.

Kvůli sobě by s ním už nebojovala, ale kvůli Evelyn se o to pokusila a využila všechno, co mohla. „Bejt rozenej lovec neni ničí volba. S tim se prostě narodíš. Pokud jí řekneš, že si musí vybrat, tak se pravděpodobně rozhodne pro tebe.“ Dříve, než mohl Jeffrey zareagovat, dodala, „a pak jí to dožene k šílenství. Jestli ne během několika málo let, tak v příštím desetiletí zcela určitě.“

Nutkání lovit jí pulsovalo tělem spolu s krví, a pokud by se to snažila potlačit, tak by jí to nakonec pohltilo. Gwendolyn krátce, přidušeně vykřikla. „Jeffrey, já o svojí holčičku nepřijdu. Ty ses možná byl schopen ke svému dítěti otočit zády, ale já to neudělám.“ Otočila se k Eleně a řekla, „Mohla bys mi poslat nějaké informace o té Akademii? A možná si … s Eve promluvit?“

Otřesená mateřskou láskou, která chladnou a vyrovnanou Gwendolyn proměnila ve lvici, Elena jen přikývla. „Kdybys jí chtěla přivézt dolu, budu venku na zahradě.“

Proměnila svá slova v činy, vyšla na malou zahradu za domem a zhluboka se nadechla venkovního vzduchu. Takhle blízko Central Parku v něm cítila vůni jedlí, vody i koní, ale pod tím vším byl přítomen i neustálý hukot města, dotek kouře a kovu i neutichající spěch činorodých obyvatel.

Přejela si jednou rukou přes obličej, ale když ve dveřích za svými zády ucítila Jeffreyho přítomnost, ztuhla. „Je možné, že by upíra, který ve škole zavraždil ty dívky, přivábila přítomnost Evelyn?“

Jeho otázka ji zasáhla jako kýbl plný ledové vody. Protože to znamenalo, že to věděl. Jeffrey věděl, že Slater Patalis zamířil do jejich malého rodinného domku kvůli Eleně. Jedna její část – ta, která stále ukrývala osamocenou a ublíženou dívku, kterou kdysi byla – doufala, že to nevěděl, doufala, že by stále mohla existovat šance na vytvoření nějakého společného vztahu, ale pokud to věděl…

„Ne,“ zašeptala ochraptěle. „Toho upíra, co zavraždil Celii s Betsy, jsme chytili a nebyl jako Slater.“

„Tohle jméno nahlas nevyslovujeme, Elienanoro.“ Jeho slova byla tvrdá jako ocel.

„Rozumíš mi?“

Tentokrát se k němu otočila. „Samozřejmě.“ Pokud na to monstrum chtěl zapomenout, nemohla ho kvůli tomu obviňovat. Z čeho ho ale obviňovat mohla, byla skutečnost, že s tím také zapomněl na svoje dcery a na svojí první manželku.

„Evelyn musí co nejdřív začít s tréninkem, protože pak bude schopnější se ubránit případnýmu útoku.“ Odmlčela se. Chtěla si rukou zajet do vlasů, ale pak si uvědomila, že si je zapletla do copu. „A Amy by se taky měla naučit základy sebeobrany.“

„Protože kvůli tobě se staly terčem útoku.“

Elena sebou trhla, ale neustoupila mu. „Jsou to tvoje dcery, Jeffrey,“ zašeptala. Zaútočila na něho zpět, protože takhle to mezi nimi chodilo. To byl jejich nikdy nekončící koloběh bolesti a vzájemného obviňování. „Za každym rohem může čekat další útočník, kterej by se chtěl dostat k tvýmu dítěti.“

Jeffrey otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale hned ji zase zavřel. O chvíli později se kolem svého otce protáhla Evelyn. Než ji Jeffrey chytil za rameno, moc daleko se však nedostala. „Evelyn.“ Deseti-letá dívka, jejíž oči byly ozvěnou očí muže, který se nad ní tyčil, k němu zvedla hlavu. „Ano, tati?“

„Pamatuj, kdo si. Jsi Deveraux.“ Připomněl jí přísně.

Elena chtěla poznamenat, že rozhodně nebylo pochyb o skutečnosti, že Eve patřila do rodiny Deveraux – protože jak se zdálo, tak lovecké instinkty jim kolovaly v krvi – ale vzhledem k úzkosti, kterou se dívka tak tvrdě snažila skrýt, se zarazila.

„Pojď, Eve,“ řekla místo toho. „Promluvíme si.“

Raphael se setkal s Jasonem vysoko v oblacích nad Staten Island. Vrstva mraků, která pod nimi plula, byla jako hustá bílá pěna. „Myslel jsem, že si opustil zemi.“ Jeho šéf špionáže měl být na cestě do Evropy.

„Objevilo se nečekané setkání, kterého jsem se musel zúčastnit.“ Jason toho víc nevysvětlil a Raphael se ho dál nevyptával. Kdyby nebyl schopen řešit věci po svém, nebyl by mu jako šéf špionáže moc platný – stejně jako ostatní členové Sedmy mu i tento muž měl povinnost sloužit - z vlastní vůle.

„Před svítáním jsem se pro něco vracel zpět do Věže,“ pokračoval Jason. „A díky tomu ti mohu dát jméno toho, kdo včera v noci zavraždil tvého muže. Říká si Belladonna, ale v minulosti také vystupovala pod jménem Oleander Graves.“

Tohle jméno nebylo pro Raphaela žádným překvapením. A tím nebylo ani pohlaví vraha – upíří ženy dokázala pohltit stejná krvežíznivost jako muže – ale rychlost, s jakou ji Jason dokázal odhalit, byla… „Jak si ji našel?“

Jason zapřel křídla proti nárazu větru. „Elena by měla být schopná její totožnost podle pachové stopy potvrdit, ale Nehy vražedkyně není tak chytrá, jak si o sobě myslí, že je. V Erotique řekla několika tanečnicím pár netaktních věcí, díky kterým byla opravdu hračka ji s tou vraždou spojit.“

Raphael pozvedl jedno obočí. „Nevěděl jsem, že navštěvuješ Erotique, Jasone.“ Byl to klub, který vyhledávali výše postavení upíři, jehož tanečnice i hostesky byly považované za vynikající i vzdělané zároveň.

„Ilium,“ vysvětlil Jason krátce. „Po té, co se s Venomem postarali o místo činu, tam strávil nějaký čas. A dnes ráno, když mě viděl, jak se vracím do Věže, mne požádal, jestli bych mohl pomocí svých kontaktů potvrdit jeho podezření. Také jsem byl schopen zjistit její současné místo pobytu.“ Řekl Raphaelovi název ulice i s číslem popisným.

Raphael si vše zapamatoval, ale záležitost s Nehy upířím mazlíčkem odložil na moment stranou. Teď, když už znali místo, kde pobývala, nebude její dopadení žádný problém. „Řekni mi o Illiovi.“ Návštěva Erotique, nemusela nic znamenat. Mohla být pouhým odpoutáním mysli od blížící se návštěvy Hummingbird, ale vzhledem k fascinaci modrokřídlého anděla smrtelníky, to také mohlo předznamenávat něco mnohem nebezpečnějšího.

„Nemusíš se ničeho obávat,“ odpověděl Jason. „Kdyby se něco dělo, Galen by nás varoval.“ S tímto argumentem musel Raphael souhlasit. Tihle dva andělé byli dobrými přáteli už několik staletí. „A co ty, Jasone? Kdo mne bude varovat ohledně tebe?“