Raphael proletěl tak blízko vodní hladiny, že Elena na
své rozpálené kůži ucítila spršku chladných kapiček. Stehenní svaly se jí
začínaly chvět vyčerpáním. Chytila se ho nohama kolem pasu a zahákla si je za kotníky
a pak si opřela hlavu o jeho rameno. Tak
to máš blbý. Myslim, že jsem k smrti vyřízená.
V mysli se jí ozval jeho smích. Byl zastřený a mužný
způsobem, který vypovídal o jeho přetrvávající touze. Ten zvuk jí nějakým
záhadným způsobem dodal nové síly. Připadalo jí to, jakoby začal oživovat pohasínající
uhlíky vášně, které byly tak nedávno uspokojeny. Její pokožka byla díky novému očekávání
citlivější a Elena ho najednou opět líbala na krku a dotýkala se ho všude, kam
jen dosáhla. Ústy, dlaněmi, prsty i tou nejtajnější částí svého těla.
Eleno. Raphael
ji stiskl pevněji. Ještě jednou.
„Ještě jednou.“ S těmito slovy zaútočila na jeho rty a znovu se ocitla hlavou dolů. Pak už se ve spirále, zahaleni erotickými účinky
zlatého andělského prachu, řítili závratnou rychlostí znovu k zemi. Elena
byla natolik pohlcená mužem, kterému patřilo její srdce i její duše, že si vůbec
nevšimla velmi rychle se přibližující mořské hladiny. A pak už bylo příliš
pozdě. Raphaeli! Vykřikla ve chvíli,
kdy narazili… až na to, že necítila žádnou bolest. Místo toho se se svým archandělem potápěla stále níž a níž.
Před okolní vodou je chránil štít, ze třpytícího se
světla, protkaného modrými vlákny, který kolem nich Raphael vytvořil. Její
srdce bilo trojnásobnou rychlostí. Chytla jeho obličej do dlaní. „Vyděsit mě k smrti
není zrovna dobrá předehra.“
Jakmile postupně přestali klesat, Raphael jí vklouzl rukou
mezi stehna a nahmatal citlivý, toužebně kluzký vrcholek, plný nervových
zakončení… a ona se málem rozpadla na kousíčky. Zaťala kolem něj své vnitřní
svalstvo a zadívala se mu zpříma do očí, které byly daleko modřejší, než vody
okolního Atlantiku. Jednou rukou jí podpíral pod zadkem a tu druhou měl rozprostřenou
na jejích zádech. Vem si mě. Přikázala
mu.
Pro jednou se archanděl rozhodl uposlechnout něčí rozkaz
a pak už žádná další slova nebyla zapotřebí.
Příštího rána se Raphael podepřel loktem a sledoval svou
spící družku. Byla naprosto vyčerpaná, ležela na břiše a rukama objímala
polštář. Usmál se a prstem jí přejel po páteři.
Udělala jakýsi zvuk, ale stížnost to určitě nebyla, a tak
pokračoval ve zkoumání jejího těla.
Minulé noci… byla naprosto úchvatná. Silnější, rychlejší
a ochotnější, než si dokázal představit. Původně neměl v plánu, aby její
první z nejintimnějších tanců, byl natolik smyslně drsný, ale jakmile
zjistil, že s ním bez zaváhání ochotně sdílela každou novou vlnu rozkoše,
poddal se pokušení a vzal si ji způsobem, který nikdy s žádnou jinou ženou
neriskoval – protože nesmrtelné, nebo ne, všechny by byly k smrti vyděšené.
„Brý ráno.“ Ozvalo se její ospalé zamumlání. Přitulila se
k němu blíž, roztáhla křídla a jedno si položila přes jeho bok a stehno. S patřičně
uspokojujícím pocitem, jí dlaní přejel po hladkém peří barvy indigo.
„Dobré ráno.“
Elena mu pod přikrývkami položila ruku na stehno - nebezpečně
blízko části jeho těla, která po ní prahla tím nejneukojitelnějším hladem.
„Opatrně, Lovkyně Spolku.“
Lenivě se na něho usmála, ale její pohled už byl ostražitý.
„Už mi řekneš, co se včera v noci stalo?“
Bylo mu jasné, že se bude ptát. Taková prostě byla. Jak
řekl, bylo by jednodušší, kdyby byla poddajnější – ale pak by si ji nikdy
nezvolil za svou družku.
„Dřív jsem ti vyprávěl, že jsem s matkou sdílel
velmi silné mentální pouto.“ Bojoval proti vzpomínkám, které se ho chtěly
zmocnit, vzpomínkám na doby, kdy byla Caliane jeho matkou. „Zdá se, že toto
naše pouto přežilo. Dokáže se se mnou spojit i přes přetrvávající Spánek.“
Elena ho hladila po stehně a díky tomu byl schopný vrátit
se do přítomnosti.
„Co si viděl?“
„Minulost i budoucnost.“
„Raphaeli.“
Její šepot byl tak tichý, že téměř nebyl slyšet. „Raphaeli.“
Pocítil náznak
probuzení, uvědomění. „Matko?“ otevřel oči a zjistil, že stojí uprostřed
zelenající se louky. Nebe nad ním mělo zářivě jasný, modrý odstín a vzduch byl
prosycen vůněmi tisíců druhů rozkvetlých rostlin.
Zamračil
se. Tohle místo mu bylo velice povědomé… včetně kapek rosy, které se třpytily
na jadeitově zelených stéblech trávy. Jeho mysl si s ním musela zahrávat,
protože mu odmítala odhalit název místa, na kterém se nacházel.
Poklekl,
utrhl jedno zelené stéblo a prstem se dotkl třpytivé kapky rosy. Lehoučký
větřík k němu přivál slyšitelný povzdech… tiché kroky jejích delikátních chodidel, kráčejících
po trávě, i zvuk její lehké, bílé róby, která se jí otírala o kotníky.
Sledoval, jak se k němu blížila a téměř se mu zastavilo srdce. Byla archandělem
takové krásy, že se o ní vyprávěly legendy a padla kvůli ní nejedna říše. Její
záda halil vodopád ebenově černých vlasů, jejichž hedvábné, husté a divoké vlny
jeho otec tak rád svíral v pěsti, když jí líbal. Její oči měly pronikavou
barvu, která se na něho každičký den jeho života odrážela ze zrcadla.
Své oči zdědil
po Caliane, stejně tak, jako její moc a sílu… a možná i její šílenství.
Svou výšku
ale zdědil po otci. Vstal, a když došla blíž, spatřil v její tváři úsměv.
Sahala mu hodně pod ramena.
„Můj Raphaeli,“
zašeptala.
„Můj drahý
chlapče. Jak jen si vyrostl.“
Tyčil se
nad ní, ale i přesto se cítil jako chlapec. Když se prsty dotkla jeho hrudi,
nemohl od ní ustoupit pryč. Z bolestné ztráty, která ho pronásledovala
všechna ta staletí ho bodlo u srdce.
„Na téhle
louce si mne téměř zničila.“ Nakonec si přeci jen vzpomněl. Vzpomněl si na
všechnu tu krev i bolestnou agónii. A vzpomněl si i na to, jak od něho odešla
pryč. V jejím pohledu spatřil smutek a modř jejích očí se změnila v barvu
půlnoci. „Ovládalo mne šílenství, Raphaeli.“ Pronesla čistým hlasem, který mu
připomněl úchvatnou moc jejích písní, které si kdysi dokázaly podmanit svět.
„Ale
přesto jsem za tebe bojovala.“
Raphael si
vybavil své roztříštěné kosti, své z výšky svržené, polámané tělo, kterému
trvalo dlouhou, dlouhou dobu, než se opět zahojilo. „Skutečně?“
Caliane
natáhla ruku a mateřským dotykem, který ho téměř vrátil zpět do dětství, mu
prsty přejela po čelisti. „Šílenství mě nabádalo, abych tě zabila.Nesl si v sobě
potenciál ještě větší síly a moci, než jsem měla já.“
Raphael si
byl velmi dobře vědom své síly, ale také věděl, že žena archanděl, která před
ním zrovna stála, byla o milénia starší a její schopnosti byly s těmi jeho
nesrovnatelné.
„Jsi
Pradávnou, Matko. Já jsem stále ještě mladý.“
„Jsi
nejmladším andělem, který se kdy stal archandělem.“ V jejím hlase zaznívala
hrdost. „Dohlížela jsem na tebe i během svého Spánku, zlato moje. A vidím
budoucnost, ve které poletíš výš, než jsem se já, nebo Nadiel odvážili snít.“
Byl jejím
synem, a i kdyby se jí pokusil popravit, stejně by po osobě, kterou kdysi
bývala, truchlil. Bylo nemožné, aby k ní nepřistoupil blíž, nevzal její
drobné tělo do náruče a nezabořil tvář do jejích vlasů. Nadechl se a ucítil
vůni sladkého kouřového dřeva. Vůni domova. „Stále ještě Spíš.“
„Ne.
Probouzím se.“ Na tváři ucítil mokro. Byly to slzy jeho matky, která ho hladila
po vlasech. „Cítím v tobě něco smrtelného, Raphaeli.“
Raphael
zamrkal, odtáhl se od ní a zatřásl hlavou. Elena. Zapomněl na Elenu. Jak bylo
možné, aby zapomněl na nejdůležitější součást svého života?
„Co to se
mnou děláš, Matko?“
V jejích
očích se objevil záblesk barvy, kterou vyzařoval samotný střed slunce. Byla tak
ryzí, že žhnula. „Připomínám ti, kdo jsi. Jsi synem dvou archandělů. Jsi
nejsilnějším a nejmocnějším dítětem, které se kdy narodilo.“
Raphael
zavrtěl hlavou a setkal se s jejím zářivě oslepujícím pohledem. „To, kým
jsem se stal, je jen má zásluha. Nikdy nebudu tvým výtvorem.“
Oheň v jejích
očích se rozhořel modrou barvou. „Já ti ale nedovolím, abys patřil jí. Jsi
příliš majestátní na to, abys patřil nesmrtelnému, s tak slabým srdcem smrtelníka.“
V tom
okamžiku mu bylo jasné, že jakmile se jí naskytne příležitost, Caliane Elenu
zabije.
Perfektní ! Děkuji za překlad ! ! !
OdpovědětVymazatDanke, už se nemohu dočkat další:)
OdpovědětVymazatDíky moc za další pokračování.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad.Som zvedavá ´, akým spôsobom si Elena vybojuje Rafaela
OdpovědětVymazat:-) Lenka
Díky za další napínavý překlad
OdpovědětVymazattaky moc děkuji, to bude tchýně hihihi. Ala
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad.Katka
OdpovědětVymazatMoc dekuji za preklad !
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazatĎakujem za ďalšiu kapitolku :)
OdpovědětVymazatDěkuju.
OdpovědětVymazat