Archangel's Consort - 2/2 27. kapitola

O hodinu a půl později Elena opouštěla navenek pochybně vzhlížející obchod, který ale zaměstnával nejlepšího prodejce parfémů ve městě – drobounký flakónek vůně, který si s sebou odnášela, byl ukrytý v malé krabičce, vystlané několika vrstvami měkkého materiálu. Jakmile vyšla na ulici, zjistila, že polovina obyvatel New Yorku měla najednou zrovna tady v Bronxu k řešení neodkladné záležitosti.

Nikdo se k ní nepřiblížil, ale ze všech stran slyšela šepot, který nabíral na síle jako přívalová vlna. V ten moment si uvědomila, že tohle bylo poprvé, kdy se v ulicích zdržovala delší dobu, a tudíž nebylo divu, že na ni všichni zírali. Zkoumavé pohledy lidí ji sice znervózňovaly, ale jejich chování bylo pochopitelné – místní obyvatelé potřebovali čas, aby si na ni zvykli, a aby se něco takového mohlo stát, musela jim být na očích - a dokud ji budou pozorovat jen zpovzdálí, nehodlala si kvůli tomu dělat starosti.

Nicméně, do celé té rovnice zapomněla započítat jeden prostý faktor – údiv, který držel od andělů většinu lidí v uctivé vzdálenosti, byl v jejím případě téměř neexistující. Ona byla dříve smrtelná, stejná, jako oni. A proto ji nyní pronásledovali a celý dav se stále zvětšoval. „Sakra.“ Zamumlala si pro sebe.

Zavoláš mne. Bez zaváhání, bez přemýšlení, bez čekání do posledního možného okamžiku. Pokud budeš v nebezpečí, tak mne zavoláš.

Elena periferním pohledem zhodnotila svou situaci a všimla si údivu, který vyzařoval ze všech okolních tváří. Nikdo z nich jí nechtěl ublížit, ale bylo jich tu příliš mnoho. Pokud by se jeden z nich odvážil přijít blíž a dotknout se jejích křídel, odvážil by se i další a další a další. A nakonec by jí ze samého nadšení ušlapali k smrti.

Archanděli, zavolala a doufala, že ji Raphael uslyší. Potřebuju tě.

V mysli ucítila vítr s deštěm. Kde jsi, Eleno? Jakmile mu řekla, kde se nachází, odpověděl, jsem od tebe vzdálen pouhých pár minut.

Mísily se v ní pocity úlevy a frustrace. Pravděpodobně jenom přehánim. Tohle byl její domov, její lidé – a ona nesnesla pomyšlení na to, že by mohla o oboje přijít. Ve stejnou chvíli, kdy jí hlavou proběhla tato strašlivá a bolestivá myšlenka však vytáhla jeden ze svých nožů a začala si s ním pohrávat. Jakoby bezmyšlenkovitě si s ním protáčela mezi prsty. Jakmile lidé spatřili světlo odrážející se od ostří nože, celý dav zaváhal a mírně zpomalil.

Zabralo to, pomyslela si. Potřebovali jen připomenout, že nebyla pouhá žena s křídly. Byla rozeným lovcem a dokázala bez mrknutí oka přemoci upíry dvakrát její velikosti. Dav lidí, kteří jí pronásledovali, byl velice početný a ve finále by jí dokázali přemoci - Eleně by se ale podařilo s sebou vzít významné procento jejich počtu. Všimla si, že neproniknutelná zeď lidských těl na obou koncích ulice zablokovala veškerou dopravu. Rozhodla se dojít doprostřed silnice… a vzhlédla k nebi.

A tam byl. Jakmile začal klesat k zemi, aby mohl přistát přímo před ní, rozpětí jeho křídel vytvořilo obrovský stín. „Jsi v pořádku, Družko?“

Jejich obecenstvo oněmělo. Jejich údiv se smísil se strachem.

„Jsou jenom zvědaví.“ Elena v jeho pohledu spatřila nebezpečí a věděla, že by byl schopen popravit každého jednotlivého člověka, který se tu nacházel.

„Mělo mě to napadnout. Jenom jsem… zapomněla, že nic už není tak, jako dřív.“

Zafoukal mírný vánek, který odvál Raphaelovy vlasy z tváře. Archanděl jí položil ruce na boky. Elena uklidila svůj nůž, položila mu jednu ruku na rameno a v druhé pevně sevřela krabičku s parfémem. Očekávala, že se vznesou vzhůru, ale Raphael místo toho otočil hlavu a přejel pohledem shromážděný dav lidí. Elena zaslechla skuhrání a všimla si, že všichni měli najednou naléhavou potřebu se rozptýlit. V ten okamžik měla velice dobrou představu, co v archandělově tváři spatřili.

Když se nakonec přeci jen vznesli, bylo to s pomalou elegancí, která měla ohromit. Teprve když se ocitli vysoko nad zemí, mu Elena řekla, „vim, že to bude znít hrozně nevděčně – ale fakt nejsem ráda, že sem musela přijmout tvojí pomoc.“

Vnitřnosti jí svíral krutý a sžíravý pocit prohry. „Nejsem žena, která by potřebovala zachraňovat. Taková já prostě nejsem.“ Takovou ženu si za svou družku nezvolil.

„Promluvím s Illiem – tvůj výcvik ve vzletu z místa se bude muset stát naprostou prioritou.“ Jeho slova byla věcná a ruce, kterýma jí svíral, byly teplé a vřelé. „Až se to naučíš, už se nestane, že by tě někdo mohl chytit do podobné pasti.“

Elena ucítila v hrudi prudký výbuch emocí. Nebyla schopná na jeho slova reagovat a tak ho místo toho obdařila pohledem plným lásky. Děkuju. Ne jen za to, že jí vrátil zpět její město, její domov… ale hlavně za to, že zahnal její strach z toho, že už by o ní neměl zájem.

Láskyplná divokost Elenina polibku na rozloučenou mu zůstala vrytá do paměti po celou cestu do Věže. Za letu ucítil dotek Dmitriho mysli. Pane, Favashi si přeje s tebou mluvit. Upírovo prohlášení postrádalo jakékoli emoce.

Budu tam během pár minut.

Jakmile vešel do své pracovny, na obrazovce ho uvítala tvář ženy archanděla Persie. A poprvé v jejím klidném vzezření spatřil trhlinu.

„Favashi. Týká se to Nehy?“

„Ne. Zdá se být dostatečně zaměstnaná děním na svém vlastním území.“ Tón Favashina hlasu byl rozrušený a její pozornost se evidentně zaobírala jiným tématem. „Máme problém, Raphaeli.“

Na rozdíl od ostatních členů Kádru, Raphael nikdy ženu Archanděla Persie nepodceňoval. Přestože vládla rukou oděnou v sametové rukavičce, uměla ji sevřít i v ocelovou pěst. „S kým?“

„Elijah. Jeho chování je nepředvídatelné.“

To byl vývoj, který Raphael rozhodně neočekával. „Jak nepředvídatelné?“ Elijah byl jedním z nejstabilnějších členů Kádru.

„Doneslo se mi, že jeho chování je násilnické. Kdyby se to týkalo Charisemnona nebo Tita, tak by mne to nepřekvapilo, ale Elijah?“

Raphael se zamračil. „Ublížil Hannah?“ Že by Elijah někdy ublížil Hannah, bylo stejně tak nemožné, jako by Raphael nikdy nevztáhl ruku na Elenu. A pokud archanděl tuto hranici překročil, pak byla Caliane ještě blíže probuzení, než si všichni mysleli – a její moc a síla se také probouzela. Ovlivnění ostatních členů Kádru mohlo být jen neúmyslným důsledkem. Stále ještě nemusela mít své nesmírné schopnosti vědomě pod kontrolou… nebo to mohly být zlomyslné hry šílenstvím posedlého archanděla.

„Žádné zprávy o tom, že by ublížil Hannah, se ke mně nedonesly,“ pronesla Favashi a její elegantní tón hlasu ho vytrhl z přemýšlení. „Ale vše, co mám k dispozici, jsou jen zvěsti a naznačování. Tvé zdroje jsou lepší, než ty mé.“

Byla to decentně naznačená žádost. „Chceš snad porovnávat naši moc, Favashi?“

„Ve vší upřímnosti, Raphaeli, jsem spokojená s tím, že jsem královnou svého území. Je rozlehlé a mí poddaní se ke mně chovají jako k bohyni.“ Když Favashi zavrtěla hlavou, přivřela víčka a její světle hnědé oči překryly husté půlměsíce řas. „V současnosti by mi větší území nezpůsobilo nic jiného, než problémy.“

Raphael si nebyl jistý, zda jí může věřit, ale přikývl. „Pokud se o Elijahovi něco dozvím, ozvu se ti.“ Ukončil hovor a otočil se k upírovi, který stál schovaný za rohem, z dohledu obrazovky. „Co si o tom myslíš?“

„Myslím si, že je jako sladký jed.“ Dmitri k němu přistoupil blíž a výraz jeho tváře nesl kruté linie. „Ona představuje moc, která je zároveň tím jediným, co zná.“

„Když přijde na Favashi, jsi jen těžko nezaujatým soudcem.“

V Dmitriho čelisti se objevil tik. „Byl jsem mladý a bláhový a ona si se mnou pohrávala. Ale nemůžeš tvrdit, že jsem se z toho nepoučil.“

„Ona je nádherná žena a ty jsi podle všeho nadaný milenec.“

Upír po něm střelil temným pohledem. „Zdá se mi, že tě tvoje lovkyně nějak moc ovlivňuje. A to nemyslim jako kompliment.“

Raphael se pousmál. „Zjisti, jestli někdo z Jasonových lidí ví, co se děje s Elijahem.“

Raphael měl v plánu si s druhým archandělem promluvit osobně, ale ačkoli se Elijah zdál počestným, stále byl členem Kádru a to znamenalo, že byl velice dobře vyškolen v umění klamu.

Dmitri vytáhl svůj mobilní telefon. „Favashi… jednou jsem jí viděl, jak vyrvala upírovi z těla stále bijící srdce a držela mu ho před obličejem, dokud nezemřel. A to vše jen proto, že ten muž neuposlechl její rozkaz. Není to žádná zranitelná princeznička. Tuhle vytvořenou představu jen využívá ke svému prospěchu.“

„Ten upír zpochybnil její moc, Dmitri. Víš stejně dobře jako já, že to nemohla nechat být.“ V ten moment začal Dmitrimul v ruce zvonit mobil a upír hovor přijal.

Stejně jako všichni ostatní členové jeho Sedmy, měl i Dmitri svou minulost. Ani Raphael neznal všechny detaily toho, co se mezi Favashi a Dmitrim před téměř pěti sty lety odehrálo. Bylo to několik staletí před tím, než se Favashi stala členem Kádru. Co ale Raphael věděl, bylo, že k němu jednoho dne Dmitri přišel s žádostí, aby byl propuštěn z jeho služeb. Raphael byl tenkrát sám archandělem teprve krátce a nemohl si dovolit o Dmitriho přijít. Požádal ho, aby s odchodem ještě rok setrval. Dmitri už si své odsloužil a proto měl na svůj požadavek nárok – ale upír s jeho žádostí souhlasil.

„Favashi,“ řekl mu tenkrát s úsměvem ve tváři, který byl u něho do dob, než Perskou ženu anděla poznal, velmi vzácným, „je příliš zdvořilá na to, aby na tebe nadávala, ale bylo mi řečeno, že v okamžiku, kdy další rok mé služby u tebe vyprší, budu její.“

A přesto, když ten čas nadešel, Dmitriův úsměv byl dávno pryč a kromě jediného rozhovoru, kdy se Raphael Dmitriho ptal, zda si stále přeje odejít a Dmitri mu odpověděl odměřeným „ne,“ už se o tom znovu nikdy nebavili.

Upír ukončil hovor a zavřel mobilní telefon. „Možná máme problém – Elijah byl spatřen na tvém území. Už je v Georgii.“