Raphael jí
svíral v objetí svých silných paží. „Eleno, jed toho stvoření nebyl zdaleka tak silný,
jako byl jed Anoushky.“
„To mě moc
neuklidnilo, Archanděli.“
„Tvé křídlo je
jen dočasně ochrnuté. Není zničené. Kyselina neměla dostatek času na to, aby se
prožrala skrz šlachy až ke kostem. Za několik minut budeš moci znovu létat.“
Eleně se tak
ulevilo, že se roztřásla. Odtáhla se od něho, posadila se na zem a začala
prozkoumávat levou stranu svého těla. V oblečení měla prožrané větší i menší
díry, které odhalovaly její obnažené maso. A ono to skutečně bylo maso.
Kyselina jí rozežrala nejen oblečení, ale i kůži. Na jednom místě dokonce
zahlédla i svou zářivě bílou kost a zvedl se jí z toho žaludek.
Snažila se to
potlačit, setřela si slzy a povzdechla si. „Neni to tak hrozný. Mohlo bejt i hůř.“
„Vždycky útočí
na oči,“ prohlásil Illium. Stál za oltářem a s mečem v ruce střežil
zející díru, kde bývali kamenné dveře. Opět vypadal v plné síle a zněl
soustředěně. „Je dobře, že tam byla tma, protože jinak by ti teď po tvářích stékaly
oční bulvy.“
Elena na něho
oněměle zírala. „Za tohle radostný povzbuzení ti fakt děkuju.“
Ten zatracený,
modře okřídlený idiot na ni mrknul a jeho uchvacující řasy pod sebou skryly
jedno jeho zlaté oko.
„Raphaeli,
můžem ho zabít?“ zamumlala a snažila se nemyslet na skutečnost, že v sobě měla
kyselinou vyžrané díry. Raphael jí pomohl postavit se na nohy a na tvářích mu
vystoupily lícní kosti. „Ještě ne, Eleno. Mohli bychom ho potřebovat.“ Vyslovil
to s tak ledovým klidem, až si na okamžik myslela, že její otázku bral
vážně. Pak se zadívala směrem, kterým se díval on – do temného chřtánu
místnosti, kde byla před chvílí uvězněná. „Ne.“ Popadla ho za paži. „Tam
nepudeš.“
Podíval se na
ni arogantním pohledem bytosti, před níž by většina všech smrtelných i
nesmrtelných pokorně padla na kolena. „Pust mě, Lovkyně Spolku. Illium tě vezme na střechu. Do bezpečí.“
„Pane-„ Ozval
se Illium, v jeho tváři nezbyl ani náznak pobavení.
„Illium.“
Stačilo jediné slovo, které bylo absolutním rozkazem.
Anděl vypadal, jako by se chtěl dohadovat, ale ve finále sklonil hlavu. Elena ale
nebyla členem Raphaelovy Sedmy a to znamenalo, že nemusela plnit jeho rozkazy.
Obešla ho, postavila se mu tváří v tvář a založila si ruce na prsou. „Jestli
je tvoje matka tak mocná,“ řekla, „tak se nám může ukázat stejně tak jako v tý
díře, i tady nahoře.“
„Caliane není
zvyklá za někým chodit.“
Elena na něho
pozvedla obočí a doufala, že je svými dalšími slovy neodsoudí k smrti. „Nebo
je možná mocná jenom když má svojí kořist lapenou o samotě. Ty si nikdy neměl
problém se komukoli postavit na denním světle.“
Chrám pod
jejíma nohama se začal třást a otřesy byly natolik silné, že málem znovu padla
Raphaelovy do náruče. Na okamžik se obávala, že by se celá stavba mohla zřítit
a pohřbít je zaživa. Pak si ale uvědomila, že Caliane byla pro Amanat bohyní –
a že zatímco jeho obyvatelstvo spalo pod kamennou střechou chrámu, bylo
zranitelné. Jakmile otřesy ustaly, všechno se zdálo být tak, jako bylo předtím.
Kromě Raphaela s Illiem, jejichž pohledy směřovaly ke kamennému
podstavci a k tomu, co se na něm objevilo.
Raphael
vykročil směrem k podstavci, o kterém už nyní věděl, že byl ve skutečnosti oltářem. Byl si vědom toho,
že po boku měl svou družku i Illia a že oba tasili své meče. Jeho pozornost se
soustředila na kamennou desku, která byla přímo před ním. Byla dva metry dlouhá,
metr široká a zhruba metr vysoká. Byla z chladného, šedého kamene a nebyly
na ní žádné rytiny. Stejně jako dveře, které bývaly kousek za ní, se deska
jevila z jednoho kusu materiálu. Ale na rozdíl od dveří, nevěděl, jak tenhle
hlavolam rozluštit a otevřít.
Raphaeli.
Položil dlaň
na kámen, který měl být chladný, ale místo toho měl příjemně vlažnou teplotu a
o kousek povolil své psychické štíty. Matko.
Nedočkal se
žádné odpovědi, ale věděl… „Probudila se.“ Na to, aby ji zabili, zatímco ležela
slabá a zranitelná, už bylo pozdě.
A
ty bys takovou věc udělal, Raphaeli?
Její hlas –
ten nádherný hlas, který ho stále pronásledoval – mu pronikl až do morku kostí
a nechal ho naprosto zranitelného. Nyní
jsem archandělem.
Ano,
jsi. V těch dvou slovech bylo
obsaženo tolik hrdosti a nevyřčeného obdivu. Jsi synem dvou archandělů.
Raphael na
kamenné desce roztáhl prsty. Jsi
příčetná, Matko?
V mysli se
mu ozval její smích a jeho povědomost byla až příliš bolestná. Je jakýkoli nesmrtelný skutečně příčetný?
Celý chrám se
znovu otřásl, ale tentokrát to bylo jiné. Ze stropu se sypal prach a kamení.
Ještě před tím, než poznal moc a sílu dalšího archanděla, ucítil Raphael dotek
smrti.
„Je tu Lijuan.“
„Stůj!“ Ve
chvíli, kdy se chtěl otočit a zamířit ven z chrámu, ho Elena popadla za
paži. „Cejtim ve vzduchu vůni tvojí matky. Je exotická, bohatá a smyslná. Jsou to
černý orchideje.“
„Musím jít,
Eleno.“
„Ale má to
další, zvláštní a nečekanou příchuť. Cejtim v tom tóny slunečnic.“ Zaťala
mu prsty do kůže. „Na těle tý umučený dívky jsem žádný slunečnice necejtila. A
na mostě v Bostonu, ani na tělech těch upírů taky ne. Tam byla ta vůně čistá,
příliš ryzí. Víš, co tim chci říct?“
Děkuji,
Lovkyně Spolku. A pak už byl v pohybu a
Elena se s Illiem rozeběhla za ním.
Když vstoupili
do ulic Amanatu, spatřili ženu Archanděla Číny v její fyzické podobě.
Útočila na budovu chrámu svou silou a mocí tvořenými blesky. Každý blesk měl
černou barvu. Na černé nebylo nic jednoznačně špatného – veškeré Jasonovy
schopnosti se projevovaly v tomto půlnočním odstínu – ale samotné jádro Lijuaniny
moci bylo protkáno hnilobou, které se zalekl i Raphael.
Vznesl se do
vzduchu, aby se s ní střetl nad budovou chrámu a zablokoval jednu z jejích
střel svou vlastní - intenzivně modrou, která byla zosobněním jeho síly. „Nežádal
jsem tě o pomoc, Lijuan.“
Jemný vánek
odfoukl ženě Archandělu Číny vlasy z tváře. „Nesmí povstat, Raphaeli. Nesmíš se před
jejím šílenstvím nechat zaslepit emocemi.“
Uvědomoval si,
že Lijuan měla pravdu – do jisté míry. Zablokoval další její útočný blesk, ale
tenhle výboj ho odmrštil vzduchem o několik metrů dozadu. Raphael si nechal v dlaních
rozhořet svůj andělský oheň. Možná už jí tím nemohl způsobit smrtelné zranění,
ale vzhledem k tomu, že nyní měla svou fyzickou podobu, by jí přímý zásah
stále mohl způsobit alespoň vážné zranění. „Otázka ohledně její příčetnosti
zůstává stále nezodpovězena.“
„Unesla toho
maldého,“ řekla Lijuan. Ve vlasech jí vlály elektrizující černé prameny a Raphael
si uvědomil, že to byla temná energie ve své nejčistší podobě. „A tvá družka
vypadá, že je zraněná. To nejsou projevy příčetnosti.“
Možná, že
nebyly, napadlo Raphaela, ale většina archandělů chodila po velmi tenké linii
mezi příčetností a šílenstvím. „Kdokoli z nás by byl schopen udělat to
samé.“ Jeho slova nebyla míněná na obranu Caliane, ale jako oponování proti
Lijuaninu tvrzení – a protože jeho matka sice jednala s chladnou arogancí,
kterou vyvolávala její moc a síla, ale zatím neudělala nic, co by napovídalo tomu,
že by jí stále pohlcovalo šílenství. Na druhou stranu Lijuan…
„A co všichni
ti lidé na celém světě, které zavraždila? Například ti, kteří viseli z mostu
přímo ve tvém městě?“ Jeho směrem zamířilo černé krupobití, které mělo jediný
účel – udeřit a zabíjet. Raphael se mu vyhnul z cesty a zaútočil na ni svým
andělským ohněm. Lijuan ho pohltila a zbarvila do černa.
„Tyto skutky nenesly
její podpis, Lijuan. Nesly tvůj.“ Byl to jen odhad. Všechno to vraždění a
mučení mohla zrovna tak zorchestrovat Neha, ale Lijuan byla tou, která by při
Calianinu probuzení ztratila nejvíce.
Černé
krupobití na okamžik ustalo a pak se ozval tichý, dívčí smích. „Vždy jsi byl
chytrý, Raphaeli.“ Zatímco byla rozptýlená, na ni zaútočil další dávkou
andělského ohně. Lijuan před sebou vyvolala zeď z černého plamene a jeho
útok těsně před sebou zastavila. Její moc a síla byla nepředstavitelná. A v jejím
hlase, když promluvila, nebylo naprosto nic lidského. „Sbohem, Raphaeli.“
Nebylo jak se
tomu vyhnout. Černé blesky na něho útočily ze všech směrů. Ve chvíli, kdy
schytal přímý zásah do hrudi, zaslechl Elenin křik. Nebyl to sice andělský
oheň, protože u Lijuan se tato schopnost
nikdy nevyvinula, ale na tom nezáleželo. Černý blesk byl nabitý její toxickou
mocí a dokonce i pro archanděla to byl smrtelný zásah.
Děkuji mnohokrát za další pokračování. Je perfektní ! ! ! Marta
OdpovědětVymazatDěkuji za další pokračování.
OdpovědětVymazatĎakujem za preklad. Ach,ale si to ukončila :-) už teraz sa nemôžem dočkať pokračovania :-) Lenka
OdpovědětVymazatDíky:)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další překlad.
OdpovědětVymazatďakujem za preklad
OdpovědětVymazatDíky za další super překlad
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad.
OdpovědětVymazatĎakujem veľmi pekne :)
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
OdpovědětVymazatĎakujem :)
OdpovědětVymazat