Archangel's Consort - 35. kapitola

Elena ležela rozvalená na Raphaelovi a na tváři měla zcela jistě přihlouplý úsměv.

„Vau,“ zamumlala s ústy přitisknutými k jeho krku. „To bylo…“

Raphael jí přejel dlaní po zádech a prsty se dotkl citlivé křivky jejího křídla.

„Byl jsem příliš drsný.“

„To si byl.“ Přitulila se k němu ještě blíž a olízla jeho slanou pokožku. „A bylo to perfektní.“

To, že jí plně důvěřoval a odhalil jí zuřivost všech svých emocí… na tváři se jí usadil spokojený úsměv a pohladila ho po vypracovaném, svalnatém hrudníku. „Kdy ses zbavil oblečení?“

„Hmm?“

Její archanděl zněl lenivě a uspokojeně a Elena se rozesmála. „Hej.“ Plácla ho do hrudi. „Žádný usínání.“

Já jsem tu archanděl, to znamená, že já uděluji rozkazy.

Její smích se změnil v překvapený úšklebek. Její archanděl měl smysl pro humor, ale před nedávnou dobou, když jí řekl velmi podobná slova, je myslel zcela vážně. Položila mu dlaň na srdce a vnímala jeho hluboký tlukot, který zatím ještě stále nebyl pravidelný. Měla by se cítit ospalá, ale všechno, co momentálně chtěla dělat, bylo ho hladit, líbat, cítit, že byl skutečně naživu. „Raphaeli, co se tam stalo?“

Bez dalšího vysvětlování její otázku pochopil. „Bylo to smrtelné zranění. I kdyby u mě v okamžiku, kdy mě trefila, byl Kier, stejně by mne nebyl schopný vyléčit.“

Jeho slova okamžitě uhasila doutnající uhlíky vášně. „To je Lijuan až takhle mocná?“

Ano. „Ale od naší poslední konfrontace se její moc a síla změnila. Teď už v sobě nese pouze smrt a to i pro nesmrtelné.“

„Před tim, než tě zasáhla do hrudníku, trefila i tvoje křídla a ramena.“

„Jsem přesvědčen, že nepřímý zásah její moci, by dokázal zabít slabšího, mladšího anděla.“

Položil jí dlaň na šíji a jemně stiskl. „Já jsem natolik starý a mocný, že mě potřebovala zasáhnout do hlavy, nebo do srdce.“

„Bože, Raphaeli.“ Představa jeho smrti v ní vyvolala panickou hrůzu. „Nemůžu o tebe přijít.“ Už ztratila dvě sestry, matku a v každém ohledu, na kterém záleželo i svého otce. Kdyby přišla o Raphaela, byla by to pro ni konečná, protože to by nezvládla.

„Žiju, Eleno,“ řekl potichu a přitáhl si jí blíž, „jen díky tobě.“

Elena trhla hlavou vzhůru. „Cože?“

„Má matka pronesla, že dokonce i moje krev nese tvé stopy.“ Natáhl ruku a prstem kopíroval křivku jejího ucha.

„Myslela sem, že to měla bejt urážka.“

„Ne.“ Raphael zavzpomínal na okamžik, kdy Elenu potkal úplně poprvé, a kdy prvně pocítil dopad rodícího se pouta, které mezi sebou měli.

„Lijuan mi řekla, že mě učiníš o trochu více smrtelným a tím mne zabiješ.“

Výraz její tváře zbarvila vina. „Je to pravda, Raphaeli. Oslabila jsem tě. Hojíš se pomalejc-„

Raphael jí přitiskl ukazováček na rty. „Měl jsem vzít v potaz zdroj těchto informací. Všechno mi řekla Lijuan.“

„Tomu nerozumim.“ Elena svraštila obočí. „Chceš mi říct, že nějak překroutila pravdu? Že se tě snažila sabotovat už od samýho začátku?“

„Nemyslím si, že by nad tím přemýšlela tímto způsobem.“ Raphael sklouzl dlaní na přední stranu jejího hrdla a palcem jí začal kroužit po pulsu… na místě, kde si jí označil. Elena jeho dotyku vyšla vstříc. „Mě se zdá, že tě svym - pro ní typicky zvrácenym způsobem, má opravdu v oblibě.“

„Takové lichotky by mi mohly stoupnout do hlavy, Lovkyně Spolku.“

„Měl bys bejt trochu skromnější.“

Elenin smích se mu vsakoval do kůže a zanechával v něm svou vlastní neviditelnou značku. „Lijuanino pole působnosti je smrt,“ pronesl. „Zatímco smrtelníci jsou plní života a žijí z přítomnosti.“ Lidé neměli takový přepych, aby mohli plýtvat roky, nebo dokonce celými desetiletími. Jejich životy trvaly pouhý zlomek okamžiku.

Elena vykulila oči. V tomto světle sice nebyl tenký, stříbrný proužek kolem jejích duhovek viditelný, ale Raphael věděl, že tam byl. Byl to znak toho, jak hluboko se jí už nesmrtelnost usadila v buňkách. „Ta změna, která se v tobě stala, ta zranitelnost, kterou jsem ti způsobila,“ pronesla, „cokoli, co to je… tak to znamená, že máš schopnost odolat její moci?“

„Nejen odolat, jsem schopen jí neutralizovat.“ Což mu dávalo proti nejmocnějšímu členu Kádru, s výjimkou jeho matky, obrovskou výhodu. Dokud se bude schopen přesunout do bezpečí, kde by se mohl z jejího útoku zotavit, ho Lijuan nemohla zabít.

Elena zahvízdala. „Ona to věděla. Ona věděla, že by se přesně tohle mohlo stát.“

Raphael si tím nebyl jistý. „Řekl bych, že jí to napadlo, ale také věřím, že něco na tom, co mi řekla, byla pravda – kdysi dávno skutečně měla milence, který jí mohl učinit smrtelnou.“

„A,“ doplnila ho Elena, „než aby ohrozil její moc a sílu, tak ho radši zabila. Děsil jí.“

„Ano.“ Raphael sledoval emoce, které Eleně prolétly ve tváři. V jejím srdci smrtelnice se skrývala taková vášeň a obrovská touha žít. „Pojď ke mně, Eleno.“

Elena se nad ním sklonila a její téměř bílé vlasy vytvořily kolem jejich obličejů intimní oponu. „Obáváš se, že v sobě nosíš zárodek šílenství“ – zašeptala hlasem zastřeným vášní- „ale ty se nikdy nemůže stát tím, čím se stala ona. Nikdy.“ Protože dokonce i v momentě, kdy se zdála tou nejhorší možností, si Raphael zvolil lásku.

Jeho pohled měl barvu chladivých horských jezer, nebo studeného středu drahokamu. „Možná jsme na svět vypustili hrůzu a děs, Eleno.“

Elena věděla, že už nemluvili o Lijuan. „Kdybysme jí chladnokrevně zabili v momentě, kdy Spala, anebo když tam s náma stála ještě pořád oslabená, tak bysme nebyli o nic lepší, než ostatní monstra.“

„Pak tedy počkáme.“