ZZK - 3. kapitola

Kapitola Třetí

(aneb: Opravdu tohle udělám? Sakra!)

Alli

Do háje. Do háje. Do Háje.

Vzhledem k tomu, že mi nikdy dříve nikdo nezavázal oči, jsem vnitřně vyšilovala a zmocnil se mě panický záchvat. Hezky jsem si to na sebe ušila. Nechávala jsem se od nádherného gigola, který mě připravil o zrak, odvádět do jeho hnízda, určeného výhradně k sexu.

„Dýchej, Allison,“ pošeptal mi do ucha můj úchvatný gigolo. Jeho hlas bys zastřený a hluboký a vzbudil ve mně představy horkého karamelu, nebo teplého javorového sirupu… nakonec mě napadlo něco ještě lepšího – rozteklá čokoláda. Musela jsem polknout, protože jsem okamžitě byla hladová, ale taky vzrušená.

„Pokusim se,“ souhlasila jsem a snažila se své zrádcovské plíce naplnit kyslíkem. Zřejmě měly jiné plány, protože jsem stále lapala po dechu jako idiot. Šátek byl sametově jemný a vůbec nebyl nepohodlný, ale i přesto jsem se cítila nesvá.

Co tam na mě čeká, že mi musí zavazovat oči? Ujetý biče a řetězy? Pouta a venušiny kuličky? Do Háje!

Když jsem zaslechla, jak přístupovou kartou odemyká dveře, už jsem byla prakticky udýchaná. Slyšela jsem, jak to cvaklo, i následné otočení kliky. A pak mě něžně vtáhl do svého hnízda sexu.

Pane Bože.

Pane Bože.

Co to sakra dělám?

Skutečně jsem se ocitla uvnitř hnízda rozkoše?

Na takovýhle blbosti už jsem trochu stará.

Pak mi Shade povolil šátek a vzápětí mě z něho osvobodil. V tom okamžiku jsem zjistila, že jsem byla obklopená naprostým luxusem - masivním, drahým nábytkem, nadýchanými přehozy a polštáři a okázalou dekorací z křišťálu a mahagonu. Tahle místnost prostě působila naprosto normálním dojmem.

Naprosto.

Sakra.

Normálním.

Dojmem.

Byla jsem v šoku. A muselo to na mě být poznat, protože jakmile se ke mně Shade otočil, okamžitě se rozesmál.

„Co se děje?“ zeptal se mě s úsměvem. „Čekala si snad něco jinýho?“

„Jo,“ přiznala jsem. „Sice nevim co, ale tohle to nebylo.“

„Možná tohle?“ Ozval se znovu Shade a stiskl tlačítko na zdi. Ve stropě se tiše otevřela záklopka, ze které vyklouzla houpací síť určená pro sexuální hrátky a zůstala viset u okraje postele. Jakmile jsem si uvědomila, že vypadala jako smyčka… smyčka, na které bych se pravděpodobně byla schopná oběsit, musela jsem naprázdno polknout.

„Možná,“ odpověděla jsem a popošla jsem blíž, abych si tu houpačku mohla lépe prohlédnout. Působila děsivě – jako mučící nástroj – jako něco, co patřilo do ložnice Morticie a Gomeze Adamsonových. Postroj byl sice potažený jemným sametem, ale přesto mi to nepřipadalo pohodlné. A možná ani legální. Opět jsem na prázdno polkla a Shade se rozesmál.

„Jsi nervózní?“

Přikývla jsem.

„Nebuď,“ odpověděl mi příjemně uklidňujícím hlasem. Popostoupil ke mně o kousek blíž a já nevědomky ustoupila o krok vzad. Znovu se na mě usmál a mně z ničeho nic celá situace připomínala hladového lva a budoucí kořist. „Zatím jí rozhodně použít nemusíme.“ Prohlásila jsem.

Shade se mé reakci hlasitě rozesmál a já si uvědomila, že jsem tu byla jen hostem. Já byla ta kořist a on hladový lev. Tohle bylo jeho teritorium, jeho národní park Serengeti. On moc dobře věděl, co dělal, ale já ne. A to i přesto, že jsem byla téměř o dvacet let starší, než on. Zhruba. Přimhouřila jsem na něho oči. „Kolik je ti let?“ zeptala jsem se.

Shade se přestal smát a zkoumavě si mě prohlížel. „No tak, Alli,“ zamumlal a udělal další krok vpřed. „Věk je jenom číslo, to přece víš. Slibuju ti, že dneska v noci bude můj věk a dokonce i tvůj věk to poslední, na co budeš myslet. Vlastně doufám, že až s tebou skončím, nebudeš si pamatovat ani svoje vlastní jméno.“

Tomu jsem se musela pousmát, ale až po tom, co jsem přestala zrychleně dýchat. Přinutila jsem se nad sebou získat nějakou kontrolu, otočila se směrem k Shadeovi a pokusila se na něho klidně a sebevědomě usmát.

„Skutečně? To si docela věříš.“

Shade pokrčil rameny. „Musim. Když si nebudu věřit já sám, nikdo jinej to za mě neudělá.“

„To je zajímavej přístup,“ přikývla jsem. „A taky hodně dospělej.“

„Protože já jsem hodně, hodně dospělej. Teď pojď ke mně,“ nařídil mi. „A řekni mi, co bys chtěla.“

Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem si byla jistá, že ho musel slyšet.

Sakra, pravděpodobně ho slyší až v Kanadě.

Na moment jsem zavřela oči a pak udělala krok vpřed. „Byla jsem patnáct let vdaná za chlapa, kterej byl v posteli přinejlepšim vlažnej, takže upřímně… nemám nejmenší tušení, co bych chtěla.“

Shade si přiložil jeden úchvatně nádherný prst přes rty, které byly stejně úchvatně nádherné jako zmiňovaný prst, a pár vteřin si mě mlčky prohlížel.

„Hmm,“ prohlásil nakonec a v jeho kobaltových očích se rošťácky zablesklo. „Vypadá to, že potřebuješ, abych ti ukázal, co se ti vlastně líbí. A máš štěstí, že tady v Utopii máme Politiku Stoprocentní Spokojenosti našich Klientek, protože to znamená, že musim udělat naprosto všechno, co je v mejch silách, abys byla spokojená. Ve všech směrech.“

Pak se na mně Shade opět mlčky díval a jeho pohled byl ohromující, intenzivní a sexy.

Udělal krok vpřed.

A já udělala krok vzad.

Lev a jeho kořist.

Lev a jeho kořist.

Připadala jsem si jako malá zraněná gazela.

Na vysokých podpatcích.

A to znamenalo, že jsem nemohla utéct.

Kurva.

Opět jsem začala zrychleně dýchat.

„“Jsi v bezpečí,“ uklidňoval mě něžně Shade, zatímco mě sledoval… odhadoval… a pravděpodobně vymýšlel plán, jak mě polapit.

„Posaď se na postel – já se za chvíli vrátim.“ Pak se otočil a vykročil k místnosti, které jsem si až do téhle chvíle vůbec nevšimla. Musela to být koupelna. V mžiku ale zase vykoukl ven. „A možná by sis mezi tím chtěla udělat větší pohodlí.“ Pak zase zmizel.

Udělat si pohodlí?

Co tim myslel?

Že se mam svlíknout?

Pane Bože.

Podívala jsem se dolů, na své oblečení, které mi v tuhle chvíli připadalo, jako by se smrsklo o dvě velikosti – pravděpodobně proto, že jsem opět nemohla dýchat.

Asi jsem si na sebe neměla brát ten břišní stahovací pás, kterej je tak pevnej, že by udržel zataženej i pivní pupek chlápka středního věku.

Do háje, stahovací pás!!! Proč jsem si sakra oblíkla stahovací pás?

Okamžitě jsem se postavila, abych ho ze sebe mohla sundat. Nemohla jsem se přeci nechat svlékat od úchvatného a bezchybného Shadea a nechat ho narazit na tenhle odporný, béžový kus spodního prádla.

Cítila bych se natolik ponížená, že bych se na něho už nemohla ani podívat, natož mít díky jeho zručným prstům nějaký orgasmus. O té poslední části jsem tedy jen spekulovala, ale prostě jsem si byla jistá, že byl zručný. Konec konců to byl přeci profesionál.

Už jsem říkala DO HÁJE?

Okamžitě jsem byla v pohybu a odkopla boty, abych své krapet zapocené tělo mohla zbavit toho podělaného, stahovacího pásu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se potila a nepochybovala jsem o tom, že bezchybný Shade a jeho stejně bezchybné póry žádný pot nevylučovali. Celé to uvažování o pocení mě přivedlo k myšlence, zda jsem nesmrděla.

Sakra.

Zrovna jsem zvedala ruku, abych se rychle očuchala, když v tom okamžiku Shade samozřejmě vyšel z koupelny ven.

No sakra, to se může stát jen mně.

Usmál se a choval se, jako kdyby si vůbec nevšiml, že jsem měla jednu ruku ve vzduchu, nos zabořený hluboko v podpaží a tou druhou, jsem si sundavala svou prodejně-veleúspěšnou-stahovací-hitovku.

Dobrej Bože, za co mě trestáš?

Shadeovo sako s košilí zmizelo a měl na sobě oblečené už jen černé kalhoty. Jeho hrudník byl holý, vypracovaný, prostě k sežrání. A v lehkém osvětlení pokoje se tak trochu leskl.

Kurňa. Okamžitě ho chci olízat. Do Háje!

Shade ke mně pomalu došel, něžně mě chytil za zápěstí – za to, které jsem stále měla vysoko ve vzduchu – a vrátil mou patrně paralyzovanou paži zpět dolů. Při té příležitosti, mi přejel nosem po kůži na předloktí.

„Voníš nádherně,“ konstatoval. Chtěla jsem se vsáknout do podlahy. Jednak proto, že viděl, co jsem dělala, ale také proto, že jeho hlas zněl pekelně sexy. Podívala jsem se mu do očí a on se na mě bez jakéhokoli pocitu provinění díval zpět.

„Nestyď se,“ pobídl mě klidným hlasem. „Za nic se nestyď. To je pravidlo číslo jedna. Abys měla nejuspokojivější zážitek svýho dosavadního života, musíš nechat všechny zábrany na prahu támhle těch dveří.“

„Všechny?“ zeptala jsem se, když mi na mysli přišly moje paže poletující veverky. Shade přikývl. „Všechny.“

„My budeme mít nějaký pravidla?“ ptala jsem se dál, protože to byla skutečnost, která mě trochu znepokojila. Nikdo mi totiž žádnou příručku s pravidly neukázal.

„Jenom pár.“ Pak ze mě svlékl pevný, stahující pás a se znechuceným výrazem ve tváři ho odhodil do rohu pokoje.

„Pravidlo číslo dvě: už si na sebe nikdy neber tuhle nechutnou věc. Nemáš to zapotřebí.“

Podíval se na mě, a když si prohlížel můj nyní odhalený trup, tvářil se uznale. Kdekoli se mě dotkl, mi naskakovala husí kůže.

„Jsi nádherná.“

„Vzhledem k tomu, že si tě platim, mi musíš řikat, že jsem nádherná,“ poukázala jsem. Usmál se na mě a jeho úsměv přetékal rošťáctvím a namyšleností.

„To je sice pravda, ale já jsem vždycky upřímnej,“ odpověděl mi. „Vždycky.“

A pak mě postrčil na postel. Letěla jsem vzduchem a nekontrolovatelně se rozplácla na nadýchaném přehozu.

„Co to sakra?“ vyprskla jsem. Ale v další vteřině už jsem byla opět omámená pohledem na jeho vypracovaný hrudník. Jako nějaká mrštná kočkovitá šelma vlezl na postel a pokračoval směrem ke mně… přese mě a nade mě. Cítila jsem se lehce přemožená a tak nějak se mi to líbilo.

„Potřebuješ, aby ti někdo ukázal, kdo je tu šéf,“ řekl vážným tónem. „Myslim, že jsem tě odhadnul Alli. Byla si pečovatelkou. Byla jsi tím, kdo za všechny rozhodoval a Superženou už příliš dlouho. Potřebuješ někoho, kdo bude pro změnu rozhodovat místo tebe a taky se o tebe postará.“

„A na tohle všechno si přišel během deseti minut?“ zeptala jsem se. Nechtěla jsem totiž přiznat, že měl absolutní pravdu.

Přikývl. „Jseš snadno čitelná.“ Pak se Shade s obratností leoparda umístil přímo nade mne. Předloktím se dotýkal mých žeber. Dívala jsem se do jeho modrých, modrých, kurňa modrých očí a snažila se nehyperventilovat.

„A já se o tebe postarám,“ slíbil mi. „O každičkej kousíček.“

Oh. Pane. Bože.

Nemůžu dýchat.

Shade sklonil hlavu a bez jakýchkoli okolků mi zabořil tvář do dekoltu. Sáhl pode mne, rozepnul mi černou krajkovou podprsenku a odhodil ji vedle postele. A pak mi jazykem dokola oblízl bradavku.

„Ah!“ Vykřikla jsem a zaťala prsty do polštářů, které se povalovaly vedle mě. Na kůži ňadra jsem ucítila, jak se Shade pousmál a pak už se jeho rty rozevíraly… pohybovaly… a sály.

„Oh, pane Bože,“ zašeptala jsem. Nemohla jsem si pomoci. Připadala jsem si, jako by byl každičký nerv mého těla v jednom ohni – zmocnil se mě nejvyšší, pátý stupeň ohrožení – a bylo velice pravděpodobné, že by všechny mé nervy mohly implodovat. Nebo explodovat. Nebo cokoli, co to mohly přetížené nervy udělat.

Vlastně bych klidně mohla mít mrtvici.

Posbírala jsem všechnu odvahu, propustila polštáře ze smrtícího sevření a místo toho začala hladit hebkou kůži Shadových mladých, vypracovaných zad.

Kurňa. Bill Debil nikdy nebyl takhle vypracovanej – dokonce ani, když byl ještě mladej. Takhle vymakanej nebyl ani ve SVEJCH SNECH, když byl ještě mladej.

Nesmim myslet na Billa Debila.

Nesmim myslet na Billa Debila.

Opakovala jsem si to stále dokola jako mantru, ale upřímně – nemusela jsem to dělat příliš dlouho. Moje pozornost se stočila k dokonalosti, která se nacházela přímo přede mnou. Než jsem mu stihla prsty sjet dolů, k jeho bezchybně vypracovanému pozadí, mě Shade chytil za obě zápěstí a kolem každého z nich mi zacvakl pouta, jejichž druhé konce připevnil k čelu postele.

Co to sakra?

Polekaně jsem se na něho podívala, ale on mě sledoval velice klidným a vyrovnaným pohledem. „Allison, o ostatní ses starala už dost dlouho. Dneska se postarám já o tebe, ale mám takovej pocit, že kdybych tě nespoutal, snažila by ses věnovat ty mě. Věř mi, já vim, co mam dělat. Než tahle noc skončí, budeš křičet moje jméno. Opakovaně. Ale kdybys během tý doby chtěla kdykoli přestat, nebo chtěla ty pouta sundat, tak chci, abys řekla ananas.“

Chvíli jsem na něho jen tiše zírala. „Ananas? Proč zrovna ananas?“

„Protože to je něco, co mi chutná,“ pokrčil rameny. „Nejsou ty pouta moc těsný?“

Zavrtěla jsem zápěstím obou rukou a vyzkoušela jejich pevnost. Polstrování vnitřní strany bylo měkké a pohodlné, a tak jsem zavrtěla hlavou. „Ne.“

„Věříš mi?“ usmál se na mě Shade. Jeho úsměv mi připadal… tak nějak nezbedný. A vlastně se mi… tak nějak líbil. Cítila jsem se díky němu taky nezbedná.

„Ano,“ odpověděla jsem mu. Sice jsem nevěděla proč, ale opravdu jsem mu věřila. Kdyby se nechoval důvěryhodně, pak by přece neměl žádnou stálou klientelu, ne? Pro potvrzení své odpovědi jsem ještě přikývla.

„To je dobře. Existuje něco, co absolutně nechceš, abych dělal?“

Nad touhle otázkou jsem se chvíli zamyslela. No, vzhledem k tomu, že se tyčil přímo nade mnou, jsem se nad ní zamyslela tak hluboce, jak jen jsem toho byla schopná. Jeho přítomnost mě krapet rozptylovala.

„Neřekla bych,“ usoudila jsem nakonec. „Nevim o ničem, co by se mi vyloženě nelíbilo. Ale kdybys na něco takovýho narazil, dam ti vědět. Platí?“

„Platí,“ opět se na mě usmál.

Asi jsem se do jeho úsměvu zamilovala. Chtěla bych si pronajmout luxusní apartmán v SoHo, nebo na nějakym jinym, podobně lukrativnim místě a tam s jeho úsměvem žít a mít spousty společnejch dětí. Až tak moc jeho úsměv miluju.

Shade mi položil na žebra své obrovské dlaně a jejich teplo okamžitě zahnalo husí kůži, která mi předtím vyskočila. Sjel mi s nimi k pasu a přizvedl si mě tak, abych měla prohnutá záda. Zatímco se mi stále díval zpříma do očí, sklonil hlavu a jazykem mi obkroužil pupík. Jeho jazyk byl teplý a měkký. Byla to pravděpodobně jediná, měkká část na celém jeho těle. Teda kromě jeho vlasů.

A proč sakra přemejšlim o jeho vlasech?

Pak tím jazykem zamířil vzhůru, přes břicho, přímo k ňadrům, kde jsem očekávala, že se zastaví. Místo toho pokračoval pořád vzhůru, až k mému krku. Nejdříve se tam ke mně tiskl, pak mě tam začal líbat. Pak lízat. A nakonec sát. Tou dobou už jsem hlasitě sténala.

Kdo by si pomyslel, že zrovna krk je tak citlivou erotogenní zónou? No teda!

Pak se přesunul k mému uchu a stejnou pozornost věnoval i tam. Nakonec zamířil k mým rtům. Už jsem se jeho polibku nemohla dočkat. Chtěla jsem v sobě cítit jeho jazyk. Kdekoli v sobě. Ale právě teď jsem byla spokojená s tím, že mě bude líbat na ústa. Jeho rty se střetly s těmi mými v polibku, který vůbec nebyl něžný, ale přímo pohlcující. Ve chvíli, kdy jeho jazyk dokončil zkoumání mých úst, už jsem nebyla schopná dýchat.

„Věříš mi?“ zeptal se mě znovu a opět se mi u toho díval zpříma do očí. Byla jsem vzrušená a nažhavená a na jeho otázku jsem přikývla. „Ano.“

„Dobře. Zase ti zavážu oči a tobě se to bude opravdu líbit.“

Opět jsem přikývla. „Jo. Myslim, že bude.“

Shade se tiše rozesmál. „Já vim, že bude.“

Přiložil mi přes oči šátek a celá místnost rázem potemněla. Okamžitě jsem zalitovala jedné jediné věci – už jsem neviděla Shadea. A to bylo zcela určitě politováníhodné. Nemohla jsem ho vidět a nemohla jsem se ho dotýkat. Vším tím zavazováním jsem si najednou nebyla vůbec jistá…

Dokud mi nezačal olizovat vnitřní stranu pravého stehna. Mé srdce přizpůsobilo rychlost svého bití rychlosti jeho jazyka.

„Máš nádherný nohy,“ pronesl tiše. „Musíš určitě hodně cvičit.“

Nemohla jsem mu na to odpovědět, protože jsem byla příliš zaměstnaná sténáním. V tomhle okamžiku jsem se cítila tak naprosto ovládnutá – a mohly za to ty zavázané oči a připoutané ruce. A z nějakého zvláštního důvodu to byl naprosto osvobozující pocit. Rozhodla jsem se tomuto zcela cizímu člověku důvěřovat natolik, že jsem se odvážila s ním všechny tyhle pocity prozkoumat. Možná jsem byla šílená, ale přesto se mi to líbilo.

A to jsem ještě netušila, co všechno bude následovat.

Jeho rty uvěznily můj klitoris a jeho ústa kolem něho vytvořila vakuum. Mé boky měly v ten moment svou vlastní mysl a vzepjaly se vzhůru. „Tak co, kočko, líbí se ti to?“ zamumlal. Pak mě začal lízat. A pak ke svému šikovnému jazyku přidal jeden zručný prst, kterým klouzal dovnitř a ven a kurňa-sakra-zatraceně! O co všechno jsem to do háje byla až do tohohle okamžiku ochuzená?

Tou dobou už jsem byla totálně mokrá. Cítila jsem svoje vlastní vlhko, které mi stékalo mezi stehny, ale Shade ho okamžitě slíznul – jednou, podruhé, potřetí. Momentálně jsem sjížděla exkluzivní vlny něčeho úchvatného. To byl jediný způsob, jakým jsem to dokázala popsat. Všechny ty připitomělé, romantické knížky, které jsem kdysi dávno čítávala, popisovaly orgasmus jako sjíždění vln rozkoše. A měly sakra pravdu. A to jsem je přestala číst právě proto, že jsem si myslela, že byly naprosto nereálné.

„Jseš tak těsná, Allikočko,“ zašeptal Shade, zatímco do mě vnikal prstem a pak do hry opět zapojil svůj šikovný jazyk.

Možná opravdu umřu. A fakt se mi líbí, jak mě zrovna nazval – Allikočko.

„Zadrž dech,“ nařídil mi. „Za chvíli se uděláš a se zadrženym dechem to bude ještě lepší.“

Poslechla jsem ho a ukázalo se, že měl pravdu. V dalším momentě jsem se udělala a se zadrženým dechem to bylo opravdu ještě lepší.

Roztřeseně jsem vydechovala a nemohla se vůbec hýbat. A pak bez jakéhokoli varování, nebo upozornění – kromě krátkého trhání fólie – do mě Shade vnikl. Jeho penis byl široký, dlouhý… prostě obrovský a já jsem zalapala po dechu. Chtěla jsem se ho chytit a pevně se držet, ale moje paže byly stále pevně připoutané k čelu postele. Nezbylo mi nic jiného, než si kolem něho zaháknout nohy a přitáhnout si ho tak blízko, jak jen jsem dokázala.

Shade voněl přímo božsky. Jako čerstvý vzduch, chlap a cedr. A zatímco do mě vnikal, jsem se nadechovala jeho úžasné vůně. Jeho tempo bylo rychlé, ale pak zpomalil. A pak zase zrychlil. Pak zpomalil. Bylo to trýznivě úchvatné.

A pak, s pouhou špičkou svého penisu uvnitř mě, zcela zastavil.

„Řekni mi, že máš ráda mýho ptáka,“ pronesl roztouženým hlasem těsně vedle mého ucha. To slovo bylo tak nemravné a upřímně – nahlas jsem ho nikdy předtím nevyslovila. Teď jsem ale ani na okamžik nezaváhala.

„Mam ráda tvýho ptáka,“ řekla jsem mu.

„Řekni, že mýho ptáka kurva miluješ,“ odpověděl mi. Jeho dech byl přerývaný.

„Tvýho ptáka kurva miluju,“ zašeptala jsem.

Zajel do mě celou svou délkou. Nelítostně, nelítostněji a pak ještě víc.

„Zakřič to,“ přikázal mi zadýchaně.

A já to udělala. A cítila jsem se osvobozeně.

Se svym ex-manželem jsem si vždycky připadala tak nesmělá a potlačovala jsem svojí přirozenost. Ale křičet obscénnosti, zatímco mě šukal nádhernej chlap, bylo naprosto skvělý.

A tak jsem to udělala znovu. A znovu. A znovu.

Shade měl naprostou pravdu. Než ta noc skončila – popravdě jsme byli teprve uprostřed celé noci – jsem křičela jeho jméno. Opakovaně.