Důležité info

Přesun stránek proběhl z : http://knizkyhezkycesky.blog.cz/

ZZK - 6. kapitola

Kapitola Šestá
(aneb: Když ti život hází klacky pod nohy, ulev si na tom, kdo ti jako první přinese špatné zprávy)

Nezavolala jsem ti zpátky, protože jsem měla spousty práce. Však víš, sejmout Billovu snoubenku na parkovišti a tak,“ vysvětlovala jsem Sáře, zatímco jsem ukusovala okurku. Sára mezitím znepokojeně rozebírala svůj sendvič na jednotlivé vrstvy. „Tohle nedělej, Sáro, budeš mít šunku za nehtama.“
Mlčky se na mě podívala a pak spustila, „vnímala jsem tě už prvně, když ses o tom parkovišti zmínila a neboj, rozhodně se k tomu vrátíme, protože to je kurňa přímo k popukání. Ale přednost má to, že jsem na tebe naštvaná."
"Opravdu."
"Vážně."
"Naštvaná."
"Jak těžký může bejt zvednout telefon a zavolat mi zpátky? Celý by to trvalo asi tak jednu minutu, během který bys mi vylíčila, jak to proběhlo se Shadem. Celá ta věc, byla můj nápad, tudíž si zasloužim znát všechny šťavnatý detaily.“
Rozesmála jsem se. „Nechtěla si říct, že si ty šťavnatý detaily zasloužíš proto, aby ses nad nima pozdějc mohla udělat?“ Sára na mě opět mlčky zírala a já se znovu rozesmála. Na druhou stranu, na tom jejím tvrzení něco bylo.
Dobře, dobře. Já vim. Za tohle jsem tvym dlužníkem. Shade byl naprosto báječnej.“
Sledovala jsem, jak se jí rozsvítily oči. „Takže přiznáváš, že zaskotačit si s náctiletym klučinou se ti líbilo?“
Otřásla jsem se. „Shade neni žádnej teenager.“
Sára se zakřenila. „Já vim. Ale nic bližšího teenagerovi už bys asi nenašla.“
Víš o tom, že seš zvrácená, ale opravdu zvrácená osoba?“ Odpověděla jsem jí a ona mi bez jakýchkoli rozpaků přikývla.
Vim, a jen mezi náma, ve skutečnosti bych žádnýho teenagera nechtěla. Jen ráda všechny kolem sebe šokuju.“
To mi nemusíš vůbec řikat,“ zamumlala jsem.
Ale to sem teď nepatří,“ sklouzlo z jejích rudě namalovaných rtů.
Zbejvá mi už jen třicet minut, než se budu muset vrátit do kanceláře. Dneska odpoledne mam objednaný prohlídky jednoho domu. Takže… fakt to potřebuju vědět. Bylo to ohromující? Dlužíš mi Lexuse nebo Ferrari?“
Teď jsem se pro změnu zakřenila já. „Ani jedno. Ale dlužim ti jedno kurva velký poděkování.“
Sára radostí vyjekla. „Já to věděla! Řekni. Mi. Všechno.“
A přesně to jsem také udělala. Vyprávěla jsem jí o poutech, o našem drsném sexu, o lízání, o kousání… prostě všechno. Když jsem jí nakonec vylíčila i ten poslední detail, zírala Sára zasněně do dálky.
Věděla jsem, že bude dobrej,“ řekla mi, zatímco bubnovala rudě nalakovanými nehty do desky venkovního stolku. „Kdybych nebyla tak loajální Chazovi a tak oddaná tomu, abych se ujistila, že se mu za mý peníze dostane patřičnýho vysoko školskýho vzdělání, možná bych chtěla Shadea vyzkoušet sama.“
Ha! Tebe jeho vzdělání vůbec nezajímá,“ odpověděla jsem a v ten samý moment si uvědomila, jak teritoriálně jsem se ohledně Shadea cítila a jak moc jsem nechtěla, aby s ním měla Sára sex. Naprázdno jsem polkla. Vždyť je to gigolo. A to znamenalo, že měl sex se s p o u s t o u osob. Byla to jeho práce. Znovu jsem naprázdno polkla.
Ale zajímá,“ trvala na svém Sára. „Jsem v pravém slova smyslu „patronkou umění". Především pak interaktivního umění.“
Zahihňala jsem se. „Sáro, sex neni umění.“
Sára na mě chvíli zírala a pak prohlásila, „jestli skutečně věříš tomu, co si právě řekla, pak něco neděláš správně. Když už mluvíme o tom, co je správně, objednala jsem nás obě pozítří na Brazílii. Poděkovat mi můžeš pozdějc. Nebo mi pak může poděkovat Shade.“ Zlomyslně se zasmála. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. „Brazílii? To jako Brazilskou depilaci horkym voskem? Tam dole?“
Můj rozkrok se okamžitě zděsil a po mých slovech se pokoušel zalézt a schovat se dovnitř mého vlastního těla. Mlčky jsem ho utěšovala. To bude dobrý, zlato moje. Nikdy bych nikoho nenechala, aby ti ublížil. Nahlas jsem řekla, „ty musíš bejt vážně šílená, Sáro. Já na Brazilskou depilaci nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy nepudu. Už jsem říkala, že nikdy? Ani za milion let. Ne-e. To se prostě nestane.“
Sára se na mě nevzrušeně podívala. „Už jsem tě objednala na 18:45, takže pudeš a hotovo. Zamiluješ si to. Shade si to zamiluje. Vypustíš tak svojí vnitřní lvici. Věř mi.“
Já nemam žádnou vnitřní lvici a nikam nepudu,“ trvala jsem si na svém. A v tomto okamžiku jsem to myslela smrtelně vážně.
Oh, ty ale pudeš,“ řekla, než snědla poslední sousto svého sendviče.
Když myslíš,“ zavrtěla jsem hlavou a sesbírala odpadky od svého oběda. „Už se musim vrátit zpátky do práce. Zdá se, že se dneska setkáme s našim novym Více prezidentem, takže fakt nesmim přijít pozdě.“
Sára se ke mě otočila, „a jak se vlastně má Intoš Brian? Víš přece, co se řiká o mozkově nadupanejch chlapech. Že maj velký penisy.“
To se rozhodně neřiká, Sáro,“ povzdychla jsem si a sáhla pro svou kabelku. Intoš Brian byl nedávno rozvedený chlápek, který se mnou pracoval ve stejné firmě. Vypadal celkem k světu a vydělával i slušné peníze a Sára byla už po několik měsíců přesvědčená, že bych s ním měla začít chodit – i kdyby jen z toho důvodu, abych získala zpět nějakou praxi. Jenže on prostě nebyl můj typ – byl příliš… mdlý. Já jsem potřebovala někoho rozhodnějšího, důraznějšího. A navíc jsem z nějakého záhadného důvodu vážně pochybovala o tom, že by měl velký penis.
Ne, že by na tom záleželo.
Teda, pokud by nebyl až příliš malý, tak by na tom nezáleželo.
Ale i tak by to bylo jedno, protože jsem o něj prostě neměla zájem.
A má se tak, jako vždycky, Sáro. Chceš, abych ti sehnala jeho telefonní číslo?“
Možná,“ zavolala za mnou. „Dneska večer mi brnkni.“
Možná,“ zavolala jsem za ní pro změnu já.
Z malého parku, kde jsme se se Sárou scházely každý den na oběd, jsem zamířila zpět, ke své kanceláři. Mně se při našich společných obědech líbily zdejší fontány a Sáře do půl těla nazí bruslaři. Zároveň to také byl perfektní střed mezi realitní kanceláří, kde pracovala Sára a budovou, kde jsem měla kancelář já. Mezi námi dvěma bylo vždy všechno o kompromisech.
Zdravím, paní Lancasterová,“ ozval se Larry, náš recepční, když jsem procházela vestibulem.
Teď už jsem slečna Lancasterová, Larry,“ připomněla jsem mu a on na to přikývl.
Zapomněl jsem. Omlouvám se, slečno Lancasterová.“
Usmála jsem se na něho a pokračovala dál. Jakmile jsem zmáčkla tlačítko výtahu, přispěchala ke mně Taylor, moje asistentka. Vypadalo to skoro, jakoby tu na mě čekala. Podala mi zápisky se vzkazy a pak začala chrlit jeden drb za druhým a nezastavila se celou dobu, co jsme čekaly na výtah.
Špehovala si mě z okna?“ zeptala jsem se jí podezřívavě.
Samozřejmě, že ne,“ odpověděla s nevinným výrazem ve tváři. „Jen jsem zrovna byla u automatu na kafe.“
S mejma vzkazama v kapse?“ zeptala jsem se nevěřícně.
Pokrčila rameny. „Náhoda?“
Musela jsem se pousmát. Moje asistentka byla prostě nejlepší. Zvládala mi domlouvat jednání, uměla myslet sama za sebe a dokonce za mě zvládala i žehlit případné problémy, a přestože nosila v nose náušnici, jsem s ní byla maximálně spokojená. Jednou z mých největších obav bylo to, že by si jednoho dne mohla uvědomit, jak byla vlastně dobrá a mohla by začít pokukovat po nějakém lepším místě. Jenže ona mne ujistila, že to se nikdy nestane, a že se mnou zůstane, dokud obě nezemřeme, a že i potom se necháme zpopelnit dohromady a budeme spolu sdílet společné místo v mausoleu. Po tomto prohlášení jsem skutečně doufala, že to byl jen nejapný vtípek.
Oh,“ řekla a otočila se ke mně. „Volal Billův Debilův právník a říkal cosi o tom, žes přejela jeho snoubenku?“
(Vsuvka: Ano, nazývala jsem svého ex-manžela Billem Debilem naprosto před kýmkoli, kdo byl ochotný naslouchat - tedy kromě své dcery samozřejmě. A ukázalo se, že to bylo vcelku chytlavé, protože to začali používat i ostatní, z čehož jsem měla obrovskou radost.
V pořádku. Můžeme pokračovat.)
Dveře výtahu se nakonec otevřely, my nastoupily dovnitř a já si povzdychla.
Vážně? Nemůžu uvěřit, že to skutečně řekl svýmu právníkovi.“
Taylor na mě oněměle zírala a očekávala podrobnější vysvětlení.
Možná jsem Vanessu v sobotu před nákupním centrem lehce přejela. Nebylo to nic vážnýho a navíc to byla její chyba. Prosím tě, zavolej Billovu právníkovi a řekni mu, aby se spojil s mym právníkem, ne se mnou. Já s nima už nic řešit nehodlám.“
Jasně,“ odpověděla mi, zatímco si dělala poznámky. „A tys jí opravdu přejela? Jsi vážně zvíře, šéfko.“ Neobtěžovala jsem se znovu zdůrazňovat, že se jednalo o nehodu. Tak nějak se mi totiž líbilo, když mě nazvala zvířetem.
Neměla bys zapomenout na to, že se máme dneska odpoledne setkat s tvým novým šéfem,“ připomněla mi, zatímco jsme procházely oddělením marketingu, na jehož úplném konci jsem měla svou rohovou kancelář. „Taky by ses mu možná nechtěla zmiňovat o tom, žes o víkendu někoho přejela.“
Protočila jsem oči.
To je mi jasný,“ odpověděla jsem. „Na svýho novýho šéfa, jsem rozhodně nezapomněla. Už si ho viděla?“ zeptala jsem se jen proto, že Taylor věděla absolutně o všem, co se kde šustlo. Její pozornosti neuniklo vůbec nic. Navíc, co by jí přeci jen uniklo, doplnily ostatní asistentky, které v budově pracovaly. Dohromady jim skutečně nemohlo proklouznout bez povšimnutí vůbec nic.
Viděla,“ pronesla hrdě. Vstoupila jsem do své kanceláře a odložila svůj pracovní kufřík na křeslo vedle konferenčního stolku.
Na staršího chlápka je naprosto k sežrání.“
Hodila jsem po ní okem. „Kdo je pro tebe starší chlápek?“ Vzhledem k tomu, že Taylor bylo dvacet-pět, jsem opravdu neměla tušení.
Oh, já nevim,“ přemítala a podala mi můj odpolední program. „Něco mezi pěta-třiceti a čtyřiceti.“
Hmm,“ zareagovala jsem nepřítomně, protože už jsem svou pozornost věnovala odpolednímu dění. Jak se ukázalo, mé odpoledne bylo díky tomu novému chlápkovi trochu posunuté. Měla jsem se s ním setkat a uvézt ho do problematiky našeho úseku ve tři odpoledne – hned po té, co se chtěl setkat s mými lidmi. „To vypadá slibně.“
Rozhodně vypadá slibně.“ Souhlasila se mnou Taylor. „Je prostě úchvatnej.“
Přestala jsem dělat, co jsem zrovna dělala a podívala se na ní. „Takhle nahlas vůbec nemluv,“ řekla jsem jí. „Randit se spolu pracovníkama je proti firemním pravidlům.“
Ne, neni,“ oponovala mi. „Jen se to nerado vidí a on by pro mě mohl bejt ten pravej. Opravdu bys chtěla stát v cestě pravý lásce?“
Protočila jsem oči. Skutečně jsem byla obklopená šílenci ve všech aspektech svého života? Než jsem jí byla schopná odpovědět, ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Jakmile jsme se s Taylor otočily, obě jsme se ocitly tváří v tvář muži středního věku, který si to sebevědomě nakráčel do mé prostorné kanceláře.
Zostra jsem se nadechla a pak doufala, že si toho nikdo nevšiml. Byl to totiž velmi, ale velmi atraktivní muž středního věku. Vau.
Byl vysoký, určitě měřil přes metr osmdesát. Měl tmavé vlasy, které měl krátce sestříhané a působil velmi elegantně a sexy. V tu chvíli mě opět napadlo, jak byla Matka příroda nespravedlivá. A že rozhodně nebylo možné, aby to byla žena. Žena by totiž nikdy žádnému muži nedala do vínku tolik předností. Nechala by je rodit děti a poznamenala by jejich těla striemi. Byli by to oni, kdo by kojil mimina, dokud by jejich mužská prsa nevypadala, jako fusekle naplněné mokrým pískem. A rozhodně by jim nedovolila, aby stárli s takovou elegancí. V žádném případě.
Soustřeď se Allison. Pokárala jsem se. Soustřeď se na toho úchvatnýho mužskýho, kterej stojí přímo před tebou.
Úchvatný Muž na sobě měl oblečený tmavý oblek - velmi drahý oblek - a měl mým směrem napřaženou ruku, aby si se mnou mohl potřást.
Vy musíte být Allison,“ řekl. Zjistila jsem, že jsem upřeně zírala do jeho tmavě modrých očí, a že jsem mu téměř zapomněla odpovědět. Bylo zapotřebí, aby do mě Taylor šťouchla loktem, protože teprve po té, jsem se vzpamatovala.
Um, promiňte. Ano, jmenuju se Allison Lancasterová, ale můžete mi říkat Alli.“
Dobře,“ odpověděl energicky a pevně mi potřásl rukou. „Já jsem Alexander Harris, ale můžete mi říkat Alexi. A byl bych rád, kdybychom si mohli tykat."
"Um, jistě"
"Výborně. Těšil jsem se na to, až tě poznám. Za malou chvíli mám v plánu říct pár slov tvým podřízeným a pak už se budu těšit, až si promluvíme jeden na jednoho. Představoval jsem si, že bys mi řekla něco o tom, jak to tady chodí, jak to tu vedeš a tak podobně. Vyhovuje ti to?“
Zdál se mi tak povědomý… jako kdybych ho už někdy potkala. Nicméně jsem věděla, že to nebyla pravda. Úchvatného Muže bych si totiž rozhodně zapamatovala. Alexe, chtěla jsem říct, že Alexe bych si určitě zapamatovala. Byl to vůdčí typ a byl opravdu úchvatný.
Samozřejmě,“ odpověděla jsem mu vřele. „Taky se těším.“
"Jsme tedy domluveni," prohlásil. Jakmile se usmál, kolem očí se mu objevily drobné vějířky vrásek. Hádala jsem, že mu muselo být buď lehce pod čtyřicet, nebo něco málo nad čtyřicet. A už jsem se zmínila, že byl prostě úchvatný? "Uvidíme se zanedlouho." pronesl a pak už byl pryč.
V tom momentě se ke mně otočila Taylor. "Co jsem říkala?" zněla tak znale. Tak znale, že mě to otrávilo.
"No, doufám, že má s naším úsekem v plánu jen dobré věci," řekla jsem nevzrušeně. Pak jsem se usadila do svého křesla, hrábla po myši a začala procházet svůj e-mail. Taylor ale mé gesto nepochopila. Zůstala stát na místě a dál básnila o Alexovi.
"Myslíš, že je ženatej? Nevšimla jsem si, že by měl prstýnek."
"Spousta mužů prstýnky nenosí," zareagovala jsem, aniž bych k ní vzhlédla. "Obzvláště pak ti prolhaní a podvádějící, kteří nechtěj, aby ostatní ženy poznaly, že jsou ženatí. Krom toho, jeho stav tě nemusí vůbec trápit. Teď už běž a nespojuj mi sem žádné hovory, prosím."
Usmála jsem se, abych jí dala najevo, že nejsem naštvaná, ale přesto jsem to myslela vážně. Už jsem měla dost všeho obdivování, které se točilo kolem toho nového chlápka.
A to trvalo celých dvacet minut - než jsem se ocitla v zadní části hlavní konferenční místnosti a pozorovala ho, jak promlouvá k mým podřízeným.
Choval se k nim vřele, smál se s nimi a na rovinu jim vysvětloval, jaké změny měl v plánu udělat, a co hodlal zachovat při starém. Se snadností si podmanil celou místnost, a přesto se u toho nechoval jako nový Více Prezident ekonomického úseku. Choval se jako přátelský, ale velice dobře zasvěcený soused, který se náhodou pohyboval ve stejném obchodním prostředí.
Zatímco stále mluvil k mým zaměstnancům, jeho pohled si našel ten můj. Pocítila jsem vřelost, která se v něm skrývala, smíšenou spolu s moudrostí, a také jsem si všimla jiskřivých teček šedé barvy, které byly ukryté v moři jeho tmavě modrých očí.
A znovu mne zasáhl ten pocit, že jsem ho znala. Bylo to frustrující.
Když svou řeč dokončil, chvíli si spolu s mými podřízenými jen tak povídal, a pak zamířil mým směrem.
"Byla bys tak hodná a přišla za mnou do kanceláře? Řekněme tak za pět minut?" Usmál se na mě a mně se podlomila kolena. Do háje. Tohle nemohlo dopadnout dobře. Přece jsem nemohla pracovat s roztřesenými koleny.
Přikývla jsem. "Samozřejmě. Budu tam."
"Dobře." Znovu se na mne usmál a pak odešel. Vzápětí ke mně přistoupila Taylor a šťouchla do mě. "Už můžu říct, že jsem ti to říkala?"
Podívala jsem se na ni a odpověděla, "Ne. Nemůžeš."
"Dobře," zaštěbetala radostně. "Tvoje reakce mluví sama za sebe. Teď jsem si jistá, že jsem měla pravdu."
Pak si to namířila k někomu jinému - k někomu, kdo byl ochotnější rozplývat se nad naším novým šéfem. Já jsem zatím udělala to, co by udělala každá pořádná ženská, která se měla setkat se svým novým a pekelně-sexy šéfem. Rozeběhla jsem se na dámské záchody, abych si přemalovala rtěnku.
Přesně o čtyři a půl minuty později, už jsem s perfektně namalovanými rty zlehka klepala na dveře Alexovy kanceláře.
"Vstupte," ozvalo se zpoza jeho pracovního stolu. Jakmile jsem vešla dovnitř, Alex se postavil a ukázal mi směrem k jednomu ze dvou křesel, která byla umístěná před jeho obrovským pracovním stolem.
"Posaď se, prosím a udělej si pohodlí." Vybrala jsem si jedno křeslo a usadila se.
"Díky, že sis na mě udělala čas," pronesl Alex přátelsky. Teď, když si sundal sako, jsem si nemohla nevšimnout, jak mu parádně sedla jeho na míru šitá košile. V podstatě jsem viděla svaly, které se mu rýsovaly pod značkovým druhem bavlny. Tenhle muž rozhodně nebyl v posilovně žádným cizincem.
"Samozřejmě," odpověděla jsem zdrženlivě, nebo alespoň tak, jak nejlépe jsem zdrženlivost dokázala předstírat. "Nevěděla jsem, co všechno se mnou budeš chtít probírat, tudíž se obávám, že jsem přišla trochu nepřipravená a nic jsem si s sebou nepřinesla."
"To je v pořádku," řekl usmívající se Alex.
"Chtěj jsem jen, abys mi shrnula, jak to v tomhle úseku chodí. Pochopil jsem, že to tu už nějakou dobu vedeš, je to tak?"
Přikývla jsem. "Ano. Už tady pracuju deset let. Začínala jsem ve středním managementu a pak, když jsem si udělala titul z MBA, jsem se začala posunovat výš."
Alex se zahleděl do složky, kterou měl položenou na stole.
"A v současné době jsi výkonnou ředitelkou, pod kterou spadá velmi klíčový úsek téhle společnosti. Marketing je nezbytný pro rozvoj jakékoli firmy. Čas od času na sobě musíš pocítit zdejší stres. Zvládáš ho dobře?"
Mlčky jsem ho pozorovala a usoudila jsem, že to byla velmi zvláštní otázka.
"Ano, zvládám," odpověděla jsem upřímně.
"To je dobře," odpověděl Alex. "Protože tady čtu, že ses nedávno rozvedla. Obvykle se na soukromí svých podřízených nevyptávám, ale přesto bych rád věděl, jestli budeš schopná zvládnout dohromady stres spojený se svým soukromým a stres pracovní?"
Dívala jsem se mu zpříma do očí a on se na mě díval zpět. Působil klidně a já si byla jistá, že ho jen tak něco z míry nevyvedlo. Jeho temný pohled byl neochvějný. A přesto, že se zrovna vyptával na můj soukromý život a kladl mi nepříjemné otázky, byl stále úchvatný.
"Rozvedla jsem se před tři čtvrtě rokem," oznámila jsem mu. "Ten největší stres odezněl po prvním měsíci. A můžu tě ujistit, že teď už jsem naprosto v pořádku, stejně jako jsem byla během celého svého rozvodového řízení. Pracuju tady už hodně dlouho a znám tuhle firmu jako své boty. Dokážu zvládnout naprosto cokoli, co přede mne předložíš a pak se budu ptát po přídavku." Během svého proslovu jsem automaticky bojovně pozvedla bradu. To, že si tenhle nový týpek dovolil zpochybňovat moji schopnost odvádět dobře svou práci, mi přišlo nehorázné. Dokázala bych toho zvládnout dvakrát tolik, co on a to i s jednou rukou za zády. Tím jsem si byla naprosto jistá.
Alex se zdál mým odhodlaným tónem hlasu překvapený. "Allison, nechtěl jsem se tě nijak dotknout," pronesl chlácholivě. "Taky jsem si prošel rozvodem. Ptal jsem se jen proto, že vím, jak se to na mě podepsalo. Tyhle záležitosti dokážou být stresující. Jen jsem potřeboval vědět, jestli mám po nějakou dobu nechat tenhle úsek fungovat tak, jak dosud fungoval, nebo jestli bys zvládla nějaké změny, které jsem chtěl nasadit s okamžitou platností. Můžeš si být jistá tím, že jsem se nesnažil zpochybňovat tvoje schopnosti. Každý, s kým jsem prozatím mluvil, na tebe pěl jen samou chválu. Respektují tě jak tvý podřízení, tak tvý kolegové."
Můj vztek okamžitě začal ustupovat do pozadí a uhladila by se mi i rozčepýřená pírka, kdybych nějaká měla, což jsem samozřejmě neměla.
"Oh," pronesla jsem. Skutečně jsem nevěděla, co jiného bych na to měla odpovědět. "Omlouvám se, jestli to znělo defenzivně. Patrně to způsobil fakt, že tahle firma byla po dlouhou dobu chlapským hřištěm a já se musela na své místo doslova prodrápat. Nemůžu vypadat jako slabý článek. A taky nejsem."
"O tom rozhodně nepochybuju," ujistil mne Alex. "A cos myslela tím chlapským hřištěm?"
Škubla jsme s sebou. "Um. Dobře, to možná nebyla správně zvolená slova. Myslela jsem tím, že tu ředitelské pozice nezastává příliš mnoho žen, ale převážně starší muži, kteří tu byli už hodně dlouhou dobu. Je to tu jako pánský VIP klub a já si do něho musela své členství vybojovat."
"Musela si kolem sebe kopat svými vysokými podpatky?" zazubil se na mě Alex a já se musela zostra nadechnout. Dobrý Bože, úsměv toho muže byl dechberoucí.
"Dalo by se to tak říct," přikývla jsem a on také přikývl. "To je dobře. Mám rád, když mají mý podřízení kuráž. A líbí se mi, že ji máš ty."
Jeho pohled byl uznalý a vřelý a ta vřelost se okamžitě přesunula i do mě. Zaplavila mou tvář i všechny mé končetiny. Neměla jsem tušení, jak tohle všechno mohlo dopadnout... jak se bude vyvíjet moje spolupráce s tímhle novým, sexy šéfem. A obzvláště pak, vzhledem ke skutečnosti, že byl stejně šarmantní, jako byl pohledný. Pokud jsem někdy viděla recept na totální zkázu, pak to byla moje nová pracovní situace.
"Mohla bys mi ještě říct něco málo o tom, jak to chodí přímo v tomhle úseku?" zeptal se. Má pozornost byla zrovna zaměřená na jeho ruce. Měla jsem slabost pro mužské sexy ruce. Pokud měl chlap dlouhé, silné prsty, byla jsem ztracená. A Alex je rozhodně měl. Zaťala jsem zuby.
"Samozřejmě," odpověděla jsem a dalších třicet minut jsem strávila tím, že jsem ignorovala jeho sexy ruce a vysvětlovala hierarchii svého úseku. Pověděla jsem mu o všech třech ředitelích, pěti senior manažerech a čtyřiceti úřednících, které jsem pod sebou měla, a kteří se všichni zodpovídali mě a tudíž nyní i jemu. Vylíčila jsem mu, jak to v mém úseku chodí a nastínila současné strategické úkoly, na kterých jsme pracovali i celkové firemní dlouhodobé cíle. A to celé jsem zvládla, zatímco jsem velmi úspěšně ignorovala jeho ruce. Když jsem domluvila, byla jsem na sebe v celku pyšná. Očividně jsem totiž měla úžasné sebeovládání.
Jakmile jsem skončila se svým výkladem, podívala jsem se na svého nového šéfa a čekala na jeho reakci. Alex se zády opřel do křesla a začal se v něm pomalu otáčet. Všechny jeho končetiny visely přes jeho okraje a on tak působil velmi uvolněně. A sexy. Už jsem říkala sexy?
Pak přikývl, ale stále si své myšlenky nechával pro sebe. Otočil se i s křeslem o 180 stupňů a mlčky se díval z okna. Nakonec udělal z prstů stříšku, prudce vydechl a otočil se zpět ke mně.
Líbí se mi to. Současná hierarchie se mi líbí. Necháme ji tak, jak je. Ještě jedna věc. Zrovna se zabývám jedním speciálním úkolem, u kterého bych rád znal tvůj názor. To ale zatím může počkat.“ Pak se postavil a napřáhl ke mně ruku.
Allison, bylo mi potěšením se s tebou setkat. Troufám si říct, že se nám spolu bude pracovat velmi dobře. Vytvoříme skvělý tým.“
Usmála jsem se na něho zpět, potřásla mu rukou a přitom se snažila nevnímat elektrizující pocity, které se mi při kontaktu s jeho pokožkou prohnaly celým tělem. „Potěšení bylo rozhodně na mé straně a už teď jsem velmi zvědavá, jaké máš nápady na zefektivnění našeho úseku.“
Alex mne doprovodil ke dveřím a já zamířila zpět do své vlastní kanceláře. Jakmile jsem vstoupila dovnitř, pohled mi padl na okázalý nábytek, na kožená křesla, rozlehlé prostory a velkolepá okna. Pro tuhle rohovou kancelář jsem se nadřela jako mezek a kvůli novému šéfovi, který je náhodou také sexy a má kurňa nádherný úsměv, přece neztratím své obvyklé soustředění.
Mám to pod kontrolou.
Mám to sakra pod kontrolou.
Celý zbytek odpoledne jsem místo přemýšlení nad svým novým šéfem, nebo dokonce nad Shadem, zvládla zůstat v módu pracovní Superženy a byla na sebe řádně pyšná. Dodělala jsem nějaké prodejní grafy, ponořila jsem se do marketingového plánu a pak jsem si s Taylor prošla svůj rozvrh následujícího dne. A to všechno jsem zvládla, aniž by se mi jedinkrát mysl zatoulala někam pryč.
Kurňa, skutečně jsem byla Superžena.
I když ne až tak hustá Superžena, abych ještě ke všemu zvládla uvařit večeři. Na takové nesmysly už jsem byla sakra utahaná. Cestou domů jsem se stavila pro nějakou hotovku. Sophie je měla ráda, protože to znamenalo, že jsme po večeři nemuseli uklízet kuchyň.

Když jsem vpadla skrz vstupní dveře svého domu, v jedné ruce naši večeři, v té druhé svůj pracovní kufřík a někde mezi tím jsem ještě zvládla držet láhev vody a poštu, kterou jsem vybrala ze schránky, zavolala jsem nahlas na Sophii.
Odpovědi jsem se ale nedočkala.
No dobře. To nic neznamenalo. Věděla jsem, že byla doma, protože všechny dveře byly dokořán a její školní taška se válela hned za vstupními dveřmi. Pravděpodobně mě jen neslyšela, protože měla opět v uších sluchátka.
Možná bych jí je měla nechat chirurgicky implantovat. Jsem si jistá, že by se tak její život zcela jistě změnil k lepšímu.
Odkopla jsem své boty na vysokém podpatku, prošla poštu, kterou jsem právě přinesla, v rychlosti odpověděla z telefonu na jeden e-mail a v tu chvíli se ke mně ze zahrady, skrz francouzské dveře donesl smích. A mužský hlas. Hlava mi samovolně vystřelila vzhůru. Co to má sakra znamenat? Sophie přece znala naše pravidla. Pokud jsem nebyla doma, tak žádné klučičí návštěvy. Vyrazila jsem směrem k zahradě a měla v úmyslu jí pořádně vyčinit. Rozrazila jsem dveře, vyšla ven... a s pusou otevřenou dokořán na místě zamrzla.
Se Sophií byl v bazénu Shade.
Moje dcera byla s gigolem, se kterým jsem měla sex.
Právě teď.
V mém bazénu.
Byla jsem šokovaná. Zděšená. A nemohla jsem se pohnout.
Nedotýkal se jí, jen stál ve vodě vedle ní a něco jí ukazoval rukama. Zjevně na sobě měl oblečené plavky a samozřejmě byl stále stejně nádherný.
A celý mokrý. A stál sakra vedle mé dcery.

V ten moment ke mně Sophie vzhlédla a zamávala mi. „Ahoj mami!“ zavolala a usmála se.
Pak se otočil Shade, aby mne také pozdravil a na místě ztuhl. Z jeho výrazu bylo naprosto jasné, že nevěděl, čí byla Sophie dcera. To ale na celé situaci vůbec nic neměnilo.
Už jsem říkala, že tam byl s mojí dcerou?
Zcela evidentně jsem zareagovala způsobem, jakým by zareagovala každá normální, horkokrevná matka.
Začala jsem vyšilovat.
A pořádně.









6 komentářů: